Ještě před návštěvou Prahy, kde vzbudil mezi politiky pozdvižení, se tibetský duchovní vůdce dalajláma setkal se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou. „Pan prezident Kiska je zvláštní typ politika, který přišel odnikud, když opomeneme jeho pracovní nasazení v USA, o němž píše ve svém CV, byl zvolen v přímé volbě Bratislavou a západním Slovenskem a ještě jsem neslyšel o jeho jediné kritické výhradě k politice EU a USA. V tom se dost podstatně liší od předsedy slovenské vlády a zdá se, že jeho snahou, či snad úlohou, je tuto vládu neustále kritizovat. Když se teď dovídáme, dokonce i z úst samotného dalajlámy, jaké on sám má názory na marxismus a odkud dostával peníze na svoje ‚duchovní poslání‘ – od CIA a Nadace Sasakawa – spíše by nás překvapilo, kdyby se pan Kiska (známý u nás až do svého zvolení jen podporou charitativních aktivit v ČR) choval jinak,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
„O žádného dalajlámu vůbec nejde, ten je většině lidí u zadku,“ okomentoval Miroslav Macek ve svém pravidelném glosáři návštěvu duchovního vůdce. Jde jen o další střet antizemanovců s prezidentem Milošem Zemanem a jeho příznivci a dalajláma slouží jen jako záminka. „Snad bychom to mohli říci méně prostořece, než činí pan doktor Macek, ale dodat k tomu víc nemůžeme. Ano, je to tak a kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde. Není první ani poslední a jen se zdá, že návštěva ‚Jeho Svatosti‘, jak jej dnes oslovují i dříve anarchističtí zelení, je jen druhým startem antizemanovské kampaně, tentokrát za účasti několika představitelů českých vysokých škol, o nichž si nemusíme myslet, že jsou tím nejlepším z řad tituly před jménem i za jménem ozdobených akademiků. Není to poprvé, a ani naposled. 28. října, 17. listopadu a snad i pod stromeček se nám dostane rad a poučení, jak se máme k prezidentu republiky a jeho instituci chovat. A pak už to půjde pořád dokola až do příštích prezidentských voleb,“ očekává politolog.
Herman si musí vybrat mezi vládou, které je členem, a dalajlámou
S dalajlámou se setkal „ve svém volném čase“ a na půdě svého úřadu ministr kultury Daniel Herman. Na tuto schůzku reagovali nejvyšší čtyři ústavní činitelé České republiky společným prohlášením, že naše země uznává politiku jednotné Číny a svoji politiku rozhodně nemění. Pod textem jsou podepsáni prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Milan Štěch, předseda Sněmovny Jan Hamáček a premiér Bohuslav Sobotka. Tím na sebe přivolali kritiku z mnoha stran, přičemž se nešetřilo slovy o shrbeném hřbetu, patolízalství, ponížení. Některé vysoké školy reagovaly vyvěšením tibetské vlajky, padesátka zákonodárců dorazila do Senátu na setkání s dalajlámou. Hodně aktivní byla v tomto směru KDU-ČSL, přidali se Starostové především osobou svého předsedy Petra Gazdíka, překvapivě zpátky se držel Miroslav Kalousek, šéf TOP 09, od níž by se takový povyk čekal spíše než od lidovců.
„Doufejme, že to souvisí jen s obecnou neúctou k politickým institucím v ČR. Pan ministr kultury a jeho obhájci nás přesvědčují, že někdo může být členem vlády jen v pracovní době a o přesčasech se může stýkat, s kým chce a kde chce. To, bohužel, není pravda a pan ministr si musí vybrat mezi vládou, které je členem, a dalajlámou. Dokonce i tehdy, kdyby se dal na lámaismus, tak by musel podpořit stanovisko vlády, jejího předsedy a ministra zahraničí nebo z vlády odejít. Pokud jde o KDU-ČSL, s tou je to trochu podobné. Můžeme pochopit, proč ‚věřící‘ vedení této politické strany a její voliči chápou – a doufejme, že i znají – důvody popularity dalajlámy v části světa. Ale pokud si myslí, že jsme ‚součást Evropy‘ a spojenci USA, kde se právě vyhlašuje za největšího nepřítele hesla America first ČLR a Ruská federace, tak by svoje názory mohli projevit výrazněji než vyvěšováním vlajek,“ míní Zdeněk Zbořil.
Od organizátorů setkání nešlo o nic jiného než malou sebeprezentaci
Setkání některých poslanců a senátorů s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou mělo být odpovědí na prohlášení vrcholných ústavních činitelů z předchozího dne. „Pokud jde o setkání s dalajlámou v budově Parlamentu, tak tam mluvilo a diskutovalo už tolik lidí, že jeho pozvání není ničím neobvyklým. Spíše by se měl sám pozvaný host zamyslet nad tím, zda toto prostředí je právě hodno jeho důstojnosti. Pro zmíněné politické strany, které setkání organizovaly, to přece není nic jiného než malá sebeprezentace jakýchsi vzdálených a bez bázně bojujících za nové, jiné politické postavení Tibetu v rámci Čínské lidové republiky. Ale měli by dávat pozor, aby se nemýlili. No a pan Kalousek zřejmě už pochopil, že jeho vyhrožování tibetskou vlajkou čínskému prezidentovi během jeho státní návštěvy v Praze mu zrovna velkou popularitu nepřineslo,“ připomíná politolog.
Psali jsme:
V pořadu Partie televize Prima vysvětloval prezident Miloš Zeman, že společné prohlášení čtyř ústavních činitelů, kteří se distancovali od přijetí dalajlámy ministrem kultury Danielem Hermanem, bylo nutné, protože by mohl vzniknout dojem, že stanovisko ministra Hermana je stanoviskem celé vlády, a to by bylo chybné. „Ministr je ministrem 24 hodin. Jestliže nerespektoval stanovisko české vlády, je otázka, proč chce být ministrem v takové vládě,“ pozastavil se Miloš Zeman nad počínáním člena kabinetu. „Dali jsme najevo, že jde o osobní exces Daniela Hermana, nikoliv ministra Hermana,“ zdůraznil prezident s tím, že čínská politika reaguje na návštěvy dalajlámy velmi podrážděně. „Čínská vláda má svaté právo hrozit sankcemi, považuje-li nějakou akci za nepřátelskou vůči své zemi. Bylo by naivní očekávat, že přijetí dalajlámy slovenským prezidentem Andrejem Kiskou nebude mít dopad na slovensko-čínské vztahy,“ prohlásil Miloš Zeman.
Na Hermana by si mohl posvítit nový Chovancův odbor
„Pro mne je zajímavá ta poznámka o sankcích. Trochu jsme si pod dojmem svých rozhodných stanovisek vůči Ruské federaci, kterou se snažíme poškodit, v závětří za EU a Angelou Merkelovou zvykli kaceřovat ty druhé. Pan prezident nás slušně upozorňuje, že v mezinárodních vztazích nerozhoduje vždy jen jedna strana, i když si to chceme myslet, ale že to je trochu složitější. Možná by se pan ministr kultury mohl zeptat, než učinil svůj rozhodný a demonstrativní krok vůči ČLR, někoho, kdo se snaží kompenzovat ekonomické ztráty vzniklé z uvalení sankcí EU na Ruskou federaci. Nechce se mi ani věřit, že by mohl své rozhodnutí motivovat zájmy nadnárodních korporací jako jeho předchůdci ve vládách po roce 1989. Mohl by se totiž dostat i do hledáčku ministrem vnitra Chovancem právě vytvářené organizace ‚pro boj s vnitřním nepřítelem‘, která by ho mohla podezírat, že jedná v cizím zájmu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Iniciativa Kroměřížská výzva odeslala otevřený dopis členům obou komor Parlamentu, v němž požaduje vyšetření postupu ústavních činitelů během návštěvy dalajlámy. Podle ní je prohlášení prezidenta republiky, předsedů obou komor Parlamentu a předsedy vlády, v němž se distancovali od setkání ministra Hermana s dalajlámou, svévolný zahraničně politický krok. Ten prý odporuje preambuli Ústavy České republiky. „Pokud autoři Kroměřížské výzvy zase chtějí soudit – tentokrát nejen prezidenta, ale i předsedu Senátu, předsedu Poslanecké sněmovny a předsedu vlády – a protože víme, že se její signatáři takto chovají při kdejaké příležitosti, neměli bychom tomu věnovat příliš velkou pozornost. Když už mnozí z nich nestačili podepsat Chartu 77, a někteří ani Antichartu, dohánějí svou minulost až příliš laciným hrdinstvím. Snad jen na okraj: Kdo by ty nejvyšší ústavní činitele měl vyšetřovat a kdo by je soudil? Neměli by to snad být signatáři Kroměřížské výzvy?“ ptá se politolog.
Po masivních útocích na Andreje Babiše může jít o malou odvetu
Podpory se Danielu Hermanovi dostalo od předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, který na Twitteru uvedl: „Vážím si Vás, pane ministře. Nebát se a nekrást, říkal Masaryk.“ Naopak kritický byl vicepremiér k prohlášení ústavních činitelů, označil ho za zbytečné, neboť nemůže mít vliv vůbec na nic a obchodní bilance s Čínou je stále stejná – desetkrát víc dovážíme, než vyvážíme. V reakcích na ministra financí zaznělo, že sám čínské akvizice nemá a že mu vadí obří čínská společnost CEFC. „Pro mě samozřejmě ta skupina není moc transparentní, kterou tu vylobovali lidé spjatí s ČSSD; a investuje do soukromých společností. To pro Českou republiku samozřejmě není žádný výnos,“ uvedl Andrej Babiš. Svůj postoj vysvětloval tím, že se ho Daniel Herman zastal v kauze Lety, tak mu to jen vrátil, i když byznys či možnost trefit se do ústavních špiček v barvách ČSSD by byly věrohodnější.
„Nevidím za dveře zasedání vlády, natož pak abych dokázal prohlédnout komerčně politické aktivity různých subjektů, o kterých předpokládejme, že mají své bílé koně i na vládní úrovni. Zatím je pan Babiš a jeho Agrofert ještě transparentní, po nabytí právní síly antibabišovského zákona tomu tak už nebude. Kdo ale třeba ve vládě hájí zájmy pana Tvrdíka či jiných ještě méně na horizontu české politiky zřetelných osob? To by snad věděl pan plukovník Šlachta, ale jak víme, ten musel odejít vybírat clo. Samozřejmě se dá uvažovat o všem možném, ale po tak masivních útocích na Andreje Babiše v posledních měsících tohoto roku se dá předpokládat, že to mohla být jeho malá reakce právě na ně. Navíc to pana ministra financí nic nestojí, pana ministra kultury potěší a pojede se dál, jak říká klasik, ‚močálem černým kolem bílých skal‘,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Zemanovi působí radost každý zásah a Sobotka je za hloupého Honzu
Na reakci šéfa hnutí ANO je zajímavé, že byl až dosud vnímán jako prezidentův možný spojenec a touto reakcí ho mohl zasáhnout na citlivém místě. I když o příklonu hlavy státu k ČSSD se nedalo ani spekulovat poté, co její předseda Bohuslav Sobotka trochu jako malý žalobníček následně zveřejnil, že požadavek na vydání kritizovaného prohlášení vzešel z Hradu. „Já bych význam té konspirativní záležitosti (možná i připravované za účasti pana ministra Hermana) nepřeceňoval. Mimo jiné i proto, že už snad víme, že prezident Zeman je ‚nezasažitelný‘. Dokonce právě naopak, každý další výstřel a zásah mu zřejmě působí radost, a tak za hloupého Honzu je zde snad jen předseda vlády. Přesto ale nevěřím, že by se pan Sobotka rozhodl podepsat Kroměřížskou výzvu,“ poznamenává v lehčím tónu politolog.
Ing. Miloš Zeman
Hned ale zvážní, když má reagovat na spekulace, které v České televizi rozvinul komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček, že za nebývale vstřícným přístupem ČSSD a Miloše Zemana k Číně stojí jejich ekonomické zájmy před blížícími se parlamentními a prezidentskými volbami. „Zřejmě lze v ČT za naše peníze plácnout všechno, co komu slina na jazyk přinese. Hlavně, že je to proti Zemanovi. Protentokrát se s ním svezla i ČSSD. Ale když už Petr Nováček ztratil své kdysi slušné způsoby, mají mít trochu rozumu ti, kteří rozhovor dělají. Buď tedy je to také jejich názor, jak se dnes v těchto médiích říkává, anebo jde o šíření poplašné zprávy s úmyslem poškodit zájmy ČR v zahraničí. Nebo bych doporučoval podívat se i na paragraf 311 Trestního zákoníku, kde se hovoří o trestném činu terorismu s úmyslem poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost ČR (...) závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo (...) atd. Je to závažný trestný čin a mnoho upovídaných žurnalistů si to neuvědomuje,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.
Rozhovor s Kuběnou by měl být pro lidovce povinnou četbou
Hlavním motivem návštěvy dalajlámy v Praze byla účast na konferenci Forum 2000. Ta se však dočkala nečekaného vyústění. V jejím závěrečném programu v Divadle Archa vystoupil belgický spisovatel Pieter De Buysser s esejí o pokrytectví západních politických kultur, které adoptovaly podobné metody manipulace jako totalitní režimy. Ukázal na lži, která vedla k vyvolání války v Iráku se všemi důsledky, které to mělo a má, jak se demokracie vyprazdňuje. V jednom okamžiku se dopustil „svatokrádeže“, když v prezentaci za sebou zobrazil Václava Havla, kterak přebírá řád od tehdejšího prezidenta USA George Bushe s doprovodným komentářem o zcizení Havlova odkazu jeho vlastním přičiněním, jeho vlastním postojem a schvalováním politiky manipulace. V tom okamžiku začali ze sálu demonstrativně odcházet někteří lidé jako třeba ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.
Když začal číst jednotlivé pasáže z Havlovy knihy Moc bezmocných a na nich dokazoval, jak se západní politika proviňuje velmi podobným způsobem jako totalita, kterou Havel kritizoval, přerušili mu organizátoři vystoupení. Diváci si ale vynutili pokračování, i když nekritičtí Havlovi obdivovatelé odešli. „Když už nechtějí poslouchat ‚cizáka‘, ať si přečtou v LN Orientaci z prvního října rozhovor s jedním z nejstarších duchovních přátel Václava Havla Jiřím Kuběnou, který vyšel pod názvem ‚Havel byl opravdový pontifex...‘ a je soucitně kritický. Hlavně bych tuto povinnou četbu doporučil členům KDU-ČSL, kteří dnes objevují dalajlámu jako pokračovatele Václava Havla. Mohli by mezi nimi být i členové Kroměřížské výzvy, jejichž zloba a chtivá vášnivost by mohly alespoň občas ustoupit ve prospěch těch, kteří se opovažují mít vlastní názor,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Zbořil.
Otázkou je, proč si na Bradyho nevzpomněli Havel se Žantovským
S návštěvou dalajlámy v Praze souvisí i vzrušená debata, která se rozpoutala kolem Jiřího Bradyho, jenž prošel nacistickými koncentračními tábory a přednáší o hrůzách holocaustu. Jeho synovec, ministr kultury Daniel Herman, tvrdí, že ho Hrad vyzval, aby zrušil schůzku s dalajlámou, nebo prezident neudělí Bradymu 28. října státní vyznamenání. V seznamu lidí, které má hlava státu vyznamenat, ale Brady není. Premiér Bohuslav Sobotka vyzval prezidenta, aby se zachoval jako státník a Bradyho vyznamenal. Jinak bude podle předsedy vlády z letošního 28. října festival hradní malosti a české rozhádanosti. „Na mne to dělá celé dojem jako příklad ze seminární práce prvního ročníku VŠ SNB s názvem Jak pomluvit prezidenta Zemana, který je vážen jako až mimořádně aktivní přítel Státu Izrael,“ přiznává politický analytik.
„Ještě se celá akce z prvních stránek Lidových novin nezačala utápět v chaosu nových informací, a už to vypadá, že ani příjezd pana Bradyho do Prahy na tom nic nezmění. Ale možná se začneme vyptávat třeba v Knihovně Václava Havla, jejíž ředitel byl dokonce velvyslancem ČR ve Státu Izrael, životopiscem a přítelem Václava Havla, proč si na pana Bradyho musel vzpomenout až teď jeho synovec a proč tomu nebylo tehdy, když byl pan Michael Žantovský ještě mluvčím prezidenta Václava Havla, a proč právě nyní se dovídáme, že jedno tajné jednání prezidenta s ministrem kultury české vlády bylo tak tajné, že nesmíme znát ani jména jeho svědků, kteří jsou prý známi. Jedině snad, že by to byli ti pověstní ‚tajní tajní‘,“ odkazuje Zdeněk Zbořil na povídku Ivana Vyskočila.
Halíkovy výzvy, aby někdo odešel, nebo naopak přišel, trvají už čtvrtstoletí
Asi by bylo divné, kdyby v takovou chvíli nepřispěchal s apelem a radami, kdo všechno co má dělat, katolický kněz Tomáš Halík. Ten kvůli neudělení státního vyznamenání Jiřímu Bradymu vyzval, aby se pozvaní hosté na protest a ze solidarity nezúčastnili slavnostního večera na Pražském hradě. Vyznamenaní mají podle něj také zvážit, zda mohou letos ocenění „beze studu“ přijmout. Zároveň zkritizoval prohlášení, které sepsali čtyři nejvyšší ústavní činitelé. Halík dopis označil za „jeden z nejhanebnějších dokumentů v naší moderní historii“. Dodal, že k chování Zemana již není možné mlčet, protože „mlčení by znamenalo spoluvinu na soustavném obracení kormidla naší země pryč od Evropy a západního světa“.
„Čtvrtstoletí už trvají výzvy Tomáše Halíka, aby někdo někam odešel, nebo naopak přišel. Také ta jeho propagace ‚českého tažení na Západ‘ je taková trochu ukrajinská. Hlavně aby se nezměnila v naše ‚tažení na Východ‘. Připravujeme na to naši miniaturní armádu dost intenzivně. Nevím také, zda je prohlášení nejvyšších vládních činitelů ‚nejhanebnějším dokumentem v naší moderní historii‘, ale mohli bychom se také ptát, proč nikdo v minulosti nikde neprotestoval, když téměř identická prohlášení přijímaly vlády ČR v minulosti. Dokonce ani ne profesoři univerzit. Jsme snad už, jak tvrdí někteří američtí generálové a mnozí ‚naši spojenci‘ na vzpomínaném Západu, ve válečném stavu s ČLR? Anebo jde jen o typickou psych-op, která nás má na tu válku připravit?“ váhá Zdeněk Zbořil.
Praha není republika a Němcová s Gazdíkem a Fialou nejsou populární
Ale Tomáš Halík nezůstal osamocen. Místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Gazdík zorganizuje kvůli chování Hradu kolem vyznamenání Jiřího Bradyho alternativní akci na připomenutí státního svátku 28. října. Na Staroměstské náměstí místo na Hrad si přijdou vznik Československa připomenout například ministr kultury Daniel Herman, ministr zemědělství Marian Jurečka či Petr Pithart. „Aktuálně již není možné mlčet,“ řekl Gazdík. Miroslava Němcová se jako bývalá předsedkyně Poslanecké sněmovny obrátila na všechny poslankyně a poslance s výzvou k zorganizování slavnostního zasedání, jehož by se Jiří Brady zúčastnil a Parlament mu touto formou poděkoval. Předseda Petr Fiala prohlásil, že co se děje kolem vyznamenání, překračuje všechny meze. Proti prezidentovi je kvůli tomu, že nejsou na Hrad 28. října zváni někteří rektoři, akademická obec.
Neustálé útoky na hlavu státu a především ten nejčerstvější nutně vedou k zamyšlení, zda se prezidentovým odpůrcům přece jen podaří zvrátit stav, kdy se Miloš Zeman těší popularitě a přízni u většiny voličů. „Praha není republika a Poslanecká sněmovna se Senátem jsou nejméně populární politické instituce v České republice. Ani ta zmiňovaná jména nejsou tak atraktivní, abychom museli – jako v roce 1948 kdysi milicionáři z Kladna – na Staroměstské náměstí. A ti, kteří se obávají ‚překračování všech mezí‘, by se mohli také dopustit sebereflexe a připomenout si, které meze oni sami překročili. Třeba zase jenom ‚slyší trávu růst‘,“ uzavírá Zdeněk Zbořil své ohlédnutí za domácím politickým děním uplynulého týdne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
