Tohle je konec. Potrestat západní politiky, napadá Terezu Spencerovou: Opět vývoj v Sýrii, na Ukrajině či mezi Ruskem a USA, o kterém se nepíše

05.07.2018 8:21

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Stahování Spojených států ze Sýrie jde tak daleko, že vláda Bašára Asada a Kurdové, dříve američtí spojenci, se již dohadují o uspořádání společné budoucí armády, sděluje čtenářům ParlamentníchListů.cz editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta se v rámci svého pravidelného shrnutí týdenních událostí zamýšlí i nad vývojem v Evropské unii. „Zatím to sice vše formálně ještě drží, ale v reálu ta ‚stará dobrá EU‘ už skonala… Ochrana hranic v době, kdy tu máme Schengen, vytváření nových pohraničních sil, vysílání vojáků sem a tam… K tomu platí, že třeba dvě třetiny belgické armády už hlídkují jen v ulicích belgických měst, totéž platí pro armádu francouzskou a Macron přemýšlí, že by zavedl povinnou vojenskou službu. Nejen pro kluky od šestnácti let, ale i pro holky. Prý by to posílilo ‚sociální soudržnost‘. To je, sorry, konec,“ uvádí Spencerová v rámci svého pravidelného shrnutí týdenních událostí.

Tohle je konec. Potrestat západní politiky, napadá Terezu Spencerovou: Opět vývoj v Sýrii, na Ukrajině či mezi Ruskem a USA, o kterém se nepíše
Foto: Václav Fiala
Popisek: Skauti s vlajkami všech spojenců z druhé světové války
Chystá se summit Trump–Putin. Tisk má strach, že by mohlo dojít k průlomové dohodě mezi Ruskem a USA. Je tato „obava“ namístě? Oba muži prý budou jednat mezi čtyřma očima, přičemž novinář z Respektu Ondřej Kundra se bojí, že nezkušený Trump se tomu starému kágébákovi Putinovi neubrání. Je tato obava namístě? 

Anketa

Věříte, že za 10 let se naše země bude mít lépe než dnes?

13%
hlasovalo: 8603 lidí
 
Spekulovat, k čemu by mohlo nebo nemohlo na summitu dojít, nemá žádnou větší cenu. Co naopak víme? Třeba už od časů prvního programového prohlášení (dnes už bývalého) ministra zahraničí USA Rexe Tillersona platí, že současný Washington svým způsobem – když se tak rozhlíží po světě – akceptuje jen Čínu a Rusko coby svého druhu partnery, které bere vážně. V prvním případě z ekonomických důvodů, v druhém případě z vojenských a surovinových. Všichni ostatní jsou pro Bílý dům vlastně jen „zákazníci“ – pokud si zaplatí, dostanou službu, nezaplatí-li, ať si táhnou po svých. Zadarmo nenaléváme. K tomu zdá se být důležité, že přinejmenším v Republikánské straně posiluje „trumpismus i bez Trumpa“. Čili: i kdyby současný prezident coby symbol „všeho zla“ padl, jeho přístup a filosofie „Ameriky především“ podle všeho přežijí. Bude jednou, mimochodem, zajímavé sledovat, k čemu to všechno povede v situaci, kdy mladí stoupenci Demokratické strany z více než 60 procent „pozitivně nahlížejí na socialismus“, jak konstatuje průzkum z minulého týdne. Jistě, pojem „socialismus“ má v USA jiný obsah než například u nás nebo v Evropě obecně, ale i tak. Trumpismus proti socialismu? Cynici už si mnou ruce. Koneckonců, mnohá srovnání příčin rozpadu SSSR se už dnes dají plně vztáhnout i na USA…
 

Anketa

S odstupem času: Je dobře, že byla zavedena Elektronická evidence tržeb (EET)?

80%
20%
hlasovalo: 9767 lidí

Zkrátka, summit nějaké konkrétní výsledky přinese, protože jinak by se ani nekonal. A je jen dobře, že se velmoci spolu baví, protože je to lepší, než kdyby válčily. A pokud tady u nás někdo před lety vsadil všechny své karty na „fanatickou rusofobii navždy“, tak samozřejmě může pocítit cosi jako zradu. Je vtipné, že tuto svou prohru je s to házet na „starého kágébáka“ Putina, ale ve skutečnosti prostě jen zcela přehlédl skutečnost, že velmoci – a myslím tím ty skutečné velmoci – se ve finále vždy uměly domluvit a své (do různé míry zfanatizované) „ideology“ těmito procesy hojně zanechávaly jejich osudu, pohozené „podél cest vývoje“.
 
O co jde oběma velmocím na Blízkém východě? Drží se USA své proklamace, že na syrské rebely „hází bobek“? Jak to vlastně Rusko a USA nyní mají s Tureckem? A jakou dohodu mohou uzavřít strany Íránu?

Vezmu to od konce: O Íránu se zcela určitě nedohodnou, protože mám za to, že je to pro Rusko nedotknutelný – a možná až alianční – spojenec, a tak americký tlak, ať už politický, či ekonomický, proti Teheránu v Moskvě podporu nenajde. A totéž platí i pro Čínu a koneckonců třeba i pro Turecko, které také už oznámilo, že je nějaké americké sankce proti státům, které budou s Íránem dál obchodovat – a především nakupovat jeho ropu – nezajímají.

Fotogalerie: - Zkouška sirén

Staň se sirénou - Generální ministávka v den zkouš...
Staň se sirénou - Generální ministávka v den zkouš...
Staň se sirénou - Generální ministávka v den zkouš...
Staň se sirénou - Generální ministávka v den zkouš...
Staň se sirénou - Generální ministávka v den zkouš...
Staň se sirénou - Generální ministávka v den zkouš...

A co se týče samotného Turecka, to se nyní nachází v pozici „kingmakera“ mezi Západem a Východem a svým způsobem si může vybírat. Bude podle mého zajímavé sledovat summit NATO, který se uskuteční před Trumpovým summitem s Putinem. Vsadím se, že na něm Trump splní své sliby a vystoupí proti Evropě brutálně ve stylu „buď začnete nakupovat hromady amerických zbraní, nebo si jděte“, ale současně se bude podbízet Recepu Erdoganovi, protože bez Turecka budou USA přinejmenším v té levantské části Blízkého východu už zcela bezzubé. Ale Trump má přitom i nevýhodu v tom, že na Západě působí silné turkofobní lobby, které v mnoha ohledech brání akceptovat realitu a stojí v cestě alespoň nějaké normalizaci vztahů s Erdoganovým Tureckem, zatímco Rusko nebo Čína k Turecku přistupují více – neříkám, že úplně, ale více – na principu „já pán, ty pán“. A to samozřejmě potáhne Turky politicky do Eurasie.  

A co se týče Sýrie, tak je fascinující sledovat, jak se při nynějším osvobozování jihu Sýrie od džihádu Rusko fakticky spojilo s Izraelem a Írán se nechal odstavit na vedlejší kolej. A pokud se Rusko spojilo s Izraelem, který pro změnu ovládá přinejmenším blízkovýchodní část americké zahraniční politiky, tak už jsou USA v Sýrii fakt zbytečné až nadbytečné. Čili skvělá situace zmizet a místo pobíhání po jakýchsi pouštních oblastech posilovat doma „Ameriku především“.

Nicméně, samotný americký odsun ze Sýrie přitom není pro Rusko žádná velká věc, protože situace se po sedmi letech války vyvinula tak, že USA prostě odejdou samy, nebo budou donuceny odejít, a to dřív nebo později. Pokud za takový „ústupek“ budou navíc něco chtít, tak bude hodně záležet na tom, o co si Washington řekne. Ale pokud to bude něco důležitého jako už zmíněné „hození Íránu přes palubu“, tak to nedostanou. V Sýrii zkrátka nikdo Američany nepotřebuje: ani Izrael, ani Syřani, ani Rusové, ani Turci. Jediní, kdo je tam ještě nedávno chtěli, byli Kurdové, ale když zjistili, že Američanům už posloužili a jsou na „vyhození“, tedy že sázkou na špatného „patrona“ prokaučovali možnost federalizace a nemají v ruce jediný reálný trumf, tak se už jejich největší politická síla, Sjednocená demokratická strana (PYD), prý dohodla s Damaškem na budoucnosti kurdské provincie Hásaka. Kurdové odstraní všechny plakáty svého „světce“ Ocalana a syrská armáda po celé provincii znovu otevře své náborové kancly. Obě síly už brzy rozjedou společné checkpointy, Damašek chce, aby Kurdové z vojenského křídla PYD, tedy z Obranných lidových jednotek (YPG), sloužili v syrské armádě po celém území Sýrie, ale Kurdové si prosadili, že se do doby služby započítá jejich působení v řadách YPG, která navíc předá vládě pohraniční přechody do Iráku, a to v Tál Kodžáru a Samálce, a přechody do Turecka v Darbasíji a Al Ajnu. Výměnou za to se má kurdština vyučovat na syrských školách a Kurdové získají významné posty na syrském ministerstvu ropného průmyslu. Podobná dohoda se chystá také kolem Rakká. Pokud vše půjde hladce – a při avizovaném americkém odsunu není důvod, aby ne – oddíly YPG nejspíš skončí v řadách syrské armády.

Vzhledem k tomu, že v Hásace a okolí je stále ještě asi tucet amerických základen a Trump odsun směřuje někdy k říjnu, aby Republikáni mohli na srdcervoucích záběrech „návratu našich skvělých hochů domů k jejich skvělým americkým rodinám“ rozjet kongresovou kampaň, tak se nedá vyloučit, že američtí vojáci budou na silnicích – v poušti jich není kdovíkolik, aby si jeden vybíral, kudy pojede – narážet na syrské vládní vojáky. A ti jim budou u závory říkat třeba: „Tudy ne, vole, otoč to a jeď přes minové pole, které jste si támhle vytvořili…“ Myslím zkrátka, že příští měsíce mohou být vcelku „vtipné“.
 
V Kyjevě hodlají postavit Muzeum Majdanu. Je to moudrý nápad? Co zajímavého teď z Ukrajiny zaznívá?

Muzeum Majdanu v době, kdy se ti naši „demokraté v Kyjevě“ stále ještě bojí uzavřít jakékoli kauzy související s tehdejší střelbou, aby se neukázalo, kdo že to na Majdanu vlastně střílel a vraždil, bude jistě zajímavý a pro školní exkurze nezapomenutelný – a mozek vymývající – zážitek. Jen do toho. Jen bych prosila, aby se na takto „mozkově vymyté“ Ukrajince v případě migračních víz vztahovaly zhruba stejné předpisy jako pro příslušníky Islámského státu.

Co se na Ukrajině děje obecně? Když shrnu posledních pár týdnů, tak vyčnívají pogromy na romské tábory, při nichž se vraždí a házejí granáty, útoky na zoufalce, kteří chtějí s nasazením života uspořádat další gay pride. Odhaluje se, že ukrajinská státní zbrojovka cosi vyrobí a prostředníkům prodá řekněme za 80 tisíc eur, ale přes firmu, která patří Porošenkovi nebo jeho kamarádům registrovaným na Kypru, se to konečnému uživateli prodá za 800 tisíc eur… Ta „demokratická“ Ukrajina, pokud jste u moci, je fakt „neuvěřitelnej vejvar“. Ale ve jménu spravedlnosti je třeba dodat, že stejně tomu bylo vždy od vyhlášení nezávislosti v roce 1991. Je jedno, jestli vládli „proruští“ nebo „prozápadní“. Vždy to byli jen hyperkleptokrati.

Ale včera mě hodně bavily titulky v ukrajinských médiích, které se ujišťovaly, že Trump přece nemůže dát Krym Rusku, protože přece nemůže rozdávat cizí území někomu jinému!!! Na jednu stranu si nemyslím, že by se USA – ne Ukrajina, ale USA – zbavily „Krymu“ coby sankční páky proti Rusku, ale na druhou stranu tu přece máme příklady třeba Kosova nebo nejnověji Jeruzaléma. Jak si někdo může myslet, že USA, když si zamanou, nemohou cizí území předávat někomu jinému? 
 
Jak hodnotit dohodu, kterou Angela Merkelová dojednala se svým ministrem vnitra Seehoferem? Zachránila si tím krk? Co říci na krok Rakouska, které v reakci na to opevňuje svou jižní hranici?

Osobně si myslím, že vámi zmiňovaná dohoda nevyřešila „lautr“ nic. V podstatě jen zkouší přehodit horký brambor na sousední státy, aniž by samotnou migrační krizi nějak řešila. Čili německá vláda možná pořád ještě žije, ale problém tu je pořád. Operace se zdařila, pacient zemřel. Nevím, kolik dnů nebo týdnů ta Merkelovic vláda ještě má, než lidem dojde, že se před nimi hraje jen se slovíčky. Ale důležitější než životnost jedné německé vlády je skutečnost, že v rámci Evropské unie už zcela jasně převládly národní zájmy. A nemůžete mít „Unii“, v níž si každý hraje sám za sebe. Zatím to sice vše formálně ještě drží, ale v reálu ta „stará dobrá EU“ už skonala… Ochrana hranic v době, kdy tu máme Schengen, vytváření nových pohraničních sil, vysílání vojáků sem a tam… K tomu platí, že třeba dvě třetiny belgické armády už hlídkují jen v ulicích belgických měst, totéž platí pro armádu francouzskou a Macron přemýšlí, že by zavedl povinnou vojenskou službu. Nejen pro kluky od šestnácti let, ale i pro holky. Prý by to posílilo „sociální soudržnost“. To je, sorry, konec. Fakt je vcelku jedno, kdy to Juncker nebo Tusk přiznají oficiálně, ale i kdyby to nepřiznali a dotáhli svůj nikým nevolený „mandát“ až do konce a klidně i za něj, tak EU, jak jsme ji znali a do jaké jsme vstupovali, končí. Je fuč.

A stačilo k tomu tak málo: po 17 letech války v Afghánistánu ještě zničení Iráku a Libye a navrch puzení zničit Sýrii. Škoda, že je tady u nás na „demokratickém“ Západě zvykem netrestat „demokratické“ politiky za jejich „demokratické a politické“ činy, ale celý houf našich „demokraticky zvolených“ zástupců by si fakt zasloužil. Silně ohrozili budoucnost pro naše děti.
 
Co se zase děje v tom Salisbury? Opět novičok? Vždyť britská média psala, že traviči Skripala a jeho dcery zdrhli do Ruska… 

Jo, to je další z příznaků nevyléčitelné choroby „našeho“ Západu. Normálnímu člověku by se zdálo, že po blamáži se Skřípalovými, kteří snad jako první a jediní na světě přežili nějakou ruskou chemikálii a dneska jsou bůhvíkde, aby „zbytečně“ nemluvili, tak je tu další „Salisbury“. Británie, která nedokázala zabojkotovat mistrovství světa ve fotbale a prohrává tak píár válku, chce teď prostě dotáhnout své protiruské nadšení až do konce. A tak tu máme najednou pohled na ruskou tajnou službu, kterou Putin před usnutím večer osobně úkoluje, aby zase jako tupci jeli do toho samého Salisbury a zase si vybrali smíšený pár – gayové a lesby jsou podle obecně přijímaných „evropských hodnot“ chránění – a něco s nimi provedli tak, aby nakonec umřeli jen křečci a kočka… A salisburští lékaři sice zase nevědí, co s nimi je, ale zase jim okamžitě podávají adekvátní léky! To už je fakt „jak u blbejch“. A to navíc nikdo ani nevysvětluje, proč se o „ruském útoku“ informuje až se čtyřdenním zpožděním. To jako čekali, jestli Anglie v Rusku postoupí dál?

Nejšílenější na tom je, že se kdosi znovu snaží, aby tomu lidé uvěřili. Nikdo sice netuší, jestli se tam fakt něco stalo, natož jestli se opravdu odehrál nějaký zločin, ale ta slečna/paní na ČT, kterou jsem včera náhodou zahlédla, se tvářila fakt zneklidněně… „Bacha, sice nic nevíme, ale… Víte, v Salisbury… Takže Rusko…“
 
Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Nejzajímavější bude příští týden západní, tedy vlastně především evropská hysterie před summitem NATO a panický strach těch samých lidí před summitem Trump–Putin.
 
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Martin Huml

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Já tě, Máňo, sejmu, směje se Zdeněk Zbořil oslavám 17. listopadu. Informace k roku 1989. A k trestu pro Slonkovou

7:44 Já tě, Máňo, sejmu, směje se Zdeněk Zbořil oslavám 17. listopadu. Informace k roku 1989. A k trestu pro Slonkovou

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA „Revoluční síly mají sklony spíše ke kanibalismu než k tvorbě, ať už jde o ja…