V uplynulých dnech jsme si připomínali konec druhé světové války, které se zúčastnila většina států světa. S více než 60 miliony obětí se stala dosud největším válečným střetnutím.

„Mohu-li si dovolit obtěžovat vzpomínkami (chodil jsem v roce 1944 do první třídy a už jsem musel umět německy říct, kdy se narodil Adolf Hitler), je to obraz příchodu transportérů Rudé armády 9. května do Prahy-Nových Vysočan. Rychle jsem se tehdy naučil první ruskou větu Davaj časy! Potom, v létě, jsme byli u příbuzných ve Strakonicích, kde jsem na polním letišti viděl přiletět generála Pattona a naučil se první česko-anglickou větu – Hau dújůdů, máte čokoládu?“ vzpomíná politolog Zdeněk Zbořil. 

„Je to zajímavé, jaké nesmysly si pamatuji, přesto, že jsem zažil bombardování Vysočan a Libně, několik dramatických událostí z květnových dnů Pražského povstání. A pak už jsem celá desetiletí jen v úžasu přihlížel tomu, jak se tyto události opakovaně převyprávěly. Často stále stejnými lidmi, básníky, spisovateli, novináři. Někteří z nich ve svém pozdním stařeckém věku stále ještě přicházejí s novými legendami a chtějí, abych jim je věřil. Nevěřím, a je docela zábavné také naslouchat dnešním třicátníkům, když mi vyprávějí, co jsem zažil,“ dodal.