V Ostravě a Třinci vrcholí mistrovství světa juniorů, kterého se Česko podle všech indicií zhostilo alespoň jako pořadatel na výbornou. Byl jste se také podívat, pane Nový?
Také já jsem viděl dva zápasy v Ostravě, a sice ČR – Německo a dále Rusko – Kanada a můžu říct, že navzdory tomu výsledku se mi to jako divákovi líbilo. A nejenom mně. Je to výborná reklama pro náš hokej, protože na ty špičkové zápasy přišlo vždycky hodně lidí, i proto, že ty stadiony jsou moderní a opravdu povedené.
Fotogalerie: - Předvolební hokej
Je dobře, že Donald Trump nechal ,,oddělat" Kásima Sulejmáního?Anketa
Prozatím jediná výtka přišla ze švédského tábora a týkala se Třince jako „nejnudnějšího města vůbec“, jak ho označil komentátor listu Expressen Robin Lindgren. Pravdou je, že Třinec se právě mnoha památkami pochlubit nemůže, ale proto tam také Švédové ani všichni ostatní nepřijeli…
Přesně tak. Já sice to město téměř neznám, ale každopádně, jak jste už naznačil, Švédové tam přijeli hrát hokej a ten se hraje jen a jen na ledě.
Přesuňme se do zámoří, kde kanadsko-americká NHL vyhlásila otevřenou válku trenérům, kteří používají během koučingu tzv. nevhodné chování. NHL tím chce evidentně především uchlácholit veřejnost, nicméně ten problém tu evidentně je nebo minimálně byl, protože o šikaně, rasismu či brutálních trenérských praktikách už se rozepsala a rozhovořila pěkná řádka hráčů. Jak se na to dívá někdejší útočník Washingtonu Capitals Milan Nový?
Já to samozřejmě sleduji jenom zpovzdálí. Když jsem hrál ve Washingtonu, tak to byla perfektní spolupráce – jak s trenéry, tak s hráči – a s ničím podobným jsem se nesetkal. Jasně, viděl jsem třeba na tréninku, jak si dva hráči mezi sebou vyřizovali účty, prostě se poprali, ale nic víc.
Samozřejmě že v těch vypjatých situacích těm trenérům můžou ujet nervy, ale zase si říkám, že by těch koučů bylo právě teď tolik najednou? To je podle mě přehnané. A když se mluví o té brutalitě – já tedy nevím nic o tom, že by některý z těch trenérů hráče zmrzačil nebo mu způsobil nějaké opravdu těžké zranění.
Ani já jsem takovou zprávu nezaznamenal. Komplikované na tom je ale zejména to, že se řeší situace, které se staly nebo měly stát třeba před patnácti dvaceti lety…
To se mi taky nelíbí. Kdyby to byla třeba událost z loňské sezóny, ale tohle… jak to hodnotit a jak to zjišťovat po nějakých deseti letech? Já bych tomu zase takovou váhu nepřikládal. Všichni ti hráči si to odehráli, přežili to ve zdraví a vydělali si ještě slušné peníze – takže teď to po letech otevírat, to mi přijde fakt trošku divné.
Pane Nový, máme za sebou rok 2019, který nám Čechům přinesl mimo jiné jednu velmi smutnou událost – a to úmrtí Karla Gotta. I když se trochu překvapivě ukázalo, že zdaleka ne všichni to chápou jako tak velkou ztrátu, protože Gott byl podle některých výstavní skříní minulého režimu. Jak jste tohoto legendárního zpěváka vnímal vy osobně?
Karel Gott pro mě vždycky byl, je a bude legenda české populární hudby a velmi pracovitý člověk, který uměl rozdávat radost svými písničkami, které si budu pouštět ještě za deset let. A vidím za tím hlavně tu práci, tu píli a tu jeho pokoru, a aby ho teď po jeho odchodu někdo očerňoval, to si myslím, že je pořádně nefér.
Ono to částečně zapadá do kontextu toho neustálého vyrovnávání se s komunismem. On už tu sice skoro žádný ani není, ale málo platné – vyrovnat se s ním musíme.
Mě by zajímalo, jak nahlížíte na takové ty názory jako – až vychcípají všechny generace, které zažily totalitu – tak teprve dospějeme k opravdové demokracii apod.? Co byste vzkázal dnešním mladým lidem, kteří si často vůbec nedokážou představit, v jaké době a za jakých podmínek se tu vlastně žilo?
Víte, dneska mladí lidé to vidí až moc jednoduše. Pochopitelně že řada z nich si to nedokáže představit. Ale my jsme vyrůstali za velmi, velmi skromných podmínek a vážili jsme si věcí, které tu dnes považujeme za samozřejmost.
Já jsem jedině pro, aby dnešní mladí lidé měli svůj vlastní názor, ale ten názor musí taky vycházet z minulosti, protože jenom tak to představuje nějakou budoucnost. Ta historie tam musí být. Jenom si vezměte, kolik se za té socialistické éry vybudovalo staveb.
Já dám příklad z hokeje – v roce 1959 vznikl kladenský stadion, který funguje dodnes. A postavili ho lidi, kteří pracovali normálně v Poldovce a pak ještě svépomocí dokázali postavit tu halu.
A teď máme čekat, až umřou? To by mělo být přesně naopak, aby ti dnešní mladí lidi jim byli vděční za to všechno, co pro ně dokázali vybudovat. Zkrátka vážit si těch lidí, kteří dokázali spoustu skvělých věcí v daleko horších podmínkách! A to nemá s politikou nic společného.
Pane Nový, další slavný kladenský rodák, Jaromír Jágr, v uplynulých dvou letech vrátil tomuto hokejovému městu znovu extraligovou příslušnost. Mnozí mu ovšem nemůžou přijít na jméno za jeho politické názory. Jak je to u vás?
Jaromír Jágr je legenda světového hokeje a velmi si ho vážím. Nebýt jeho, tak jsme dnes stále v té první lize s průměrnou návštěvou na jeden zápas tak tisíc diváků. Ale Jarda sehnal peníze, zařídil všechno potřebné a dělá, co může. A myslím, že bychom si ho už jenom zato měli opravdu vážit. Stejně jako Jirky Šlégra v Litvínově nebo Martina Straky v Plzni.
Pojďme k zásadní otázce české politiky posledních let – jste pro Babiše, nebo proti němu? Ptám se i vás, pane Nový. Legendární tenista Jan Kodeš se například svěřil, že rozhodně není žádným skalním příznivcem Andreje Babiše, nicméně na místo premiéra podle něj momentálně nikoho lepšího nemáme. Jak to vidíte vy?
Já si myslím, že někteří lidé nechtějí vidět to dobré, co se v České republice za těch posledních třicet let podařilo. Máme vysokou životní úroveň, přestože nejsme žádná velmoc. A myslím si, že naše vláda v čele s panem premiérem Andrejem Babišem pracuje velmi dobře. Ale když se potom stane, že si dáme „vlastní gól“ a píšeme do Bruselu, tak nám pak nezbývá než vyčkat, jak se ty věci dál vyvinou.
Máme za sebou doslova erupci novoročních projevů. V tom nejsledovanějším nám právě předseda vlády Andrej Babiš nastínil budoucnost v těch nejrůžovějších barvách. Budeme se prý mít ještě lépe nežli teď. Není to už ale spíše populismus?
Ne, já si myslím, že ať už jde o sport nebo o politiku, musíte si vždycky především věřit, musíte mít nějakou vizi a musíte být optimista. Jistě, nemusí to vždycky vyjít. Ale bez odpovídajícího sebevědomí nic nedokážete a nic nevyhrajete. Takže mně je tenhle přístup naopak sympatický.
Pane Nový, vy stále aktivně pracujete a své obchodní partnery máte zejména v Izraeli. Předpokládám, že tam také jezdíte?
Ano samozřejmě že jezdím. Byl jsem tam mockrát, to už bych ani nespočítal. A můžu taky říct, že Izrael je rozhodně velmi bezpečnou zemí. Zprvu k tomu máte trochu nedůvěru, ale postupně zjistíte, jak se věci skutečně mají a že tam zdaleka nejsou taková rizika, jak občas slýcháme z našich médií.
Setkal jste se tady u nás v Česku s určitými předsudky, třeba i s antisemitismem?
Bohužel musím říct, že ano, ale spíš to bylo v dřívější době, dneska už se ta situace v tomto ohledu naštěstí hodně zlepšila. A je to dobře, protože v Izraelcích máme skutečně velmi dobré a spolehlivé partnery a dlouholeté přátele.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
