Děti ve vaší základní škole jsou, zdá se, velmi aktivistické. To už v nízkém věku dospěly, nebo jsou něčím či někým „popichovány“?

Dnes již známý kanadský psycholog Jordan Peterson poukazuje mimo jiné i na absurditu politického aktivismu studentů středních a vysokých škol, načež se opírá o to, že tito lidé vlastně ještě ničím v životě neprošli, nebo minimum z nich. Studenti navíc často využívají sociálních výhod právě toho systému, proti němuž se tak radikálně vymezují. Jistě, ale nutno přiznat, že i já jsem byl ve svých středoškolských letech velmi horlivým bojovníkem – někdy radikálně nalevo, jindy napravo. Vždy čelem tam, kde se podle mého úsudku dělo nějaké bezpráví.

Tady jsme ovšem ještě dál! Zde totiž nedošlo k víceméně dobrovolné aktivizaci středoškoláků či vysokoškoláků, ale k politické výuce dětí z prvního stupně základní školy, což je skutečně ohavné. Je všeobecně známo, že učitel – zejména prvňostupňový – je pro děti neotřesitelnou autoritou. Jeho způsob výuky, informace, které dětem podává… To vše se v mladém mozečku navždy zakóduje.

V tomto případě došlo ke zneužití této autority pro účely propagace politických názorů pedagoga. Je jedno, zda se tak stalo vědomě, či nevědomě. Stalo se to. Není tu však řeč o klasické občanské nauce, která žáka alespoň uvede do základního obrazu politicko-sociální struktury státu a informuje ho tak o obecných faktech. Na prvním stupni se ani občanská nauka neučí. Zde byla na dětech páchána „osvěta“ v rámci takzvaných projektových dnů. Obecně mám však za to, že se tyto případy běžně vyskytují i na jiných základních školách.