Založil jste portál Modrý jelen, kde rozebíráte pozadí toho, co se děje ve společnosti, mimo jiné i manipulace ze strany politiků a médií. Co vás vedlo jednak k tomu hodně neobvyklému názvu, ale především k tomu, věnovat se odhalování manipulací?

Žijeme v neklidné době plné strachu, napětí a rozdělování společnosti. Politici, kteří se o nás za naše peníze mají starat, nám zjevně nepomáhají a vedou nás do propasti. Covidová opatření, Ukrajina, inflace, energie, nesmyslné vyhazování peněz ze státní kasy, cenzura a propaganda v médiích, dehonestace nepohodlných. Zdálo se mi, že útlaku ve společnosti neúměrně přibývá, chybí vlídné slovo, naděje, ochrana. Lidi nemůžete soustavně deptat. Uvažoval jsem, jak bych mohl pomoci.

A k neobvyklému názvu Modrý jelen mě vedly symboly. Modrá je barvou klidu a souladu, důvěry a oddanosti. Jelen v symbolice zobrazuje mocné zvíře uctívané od pravěku, je výrazem lidské duše, ikonou bojovníka a patří k nejčastěji zobrazovaným zvířatům na stěnách pravěkých jeskyní. Jeho hlavní silou je vnitřní klid a důstojnost, vidí skrz temnotu, je odhodlaný. Spojení symboliky modré barvy a jelena mi přišlo trefné pro dnešní dobu v tom, co nám chybí, po čem toužíme. Svou prací bych chtěl dodávat odvahu a naději, abychom se nebáli společně řešit naši budoucnost, vzali ji do svých rukou. S rozvahou, bez nenávisti. Proto Modrý jelen. Začal jsem natáčet rozbory mediální manipulace z oficiálních médií a rozhovory s lidmi, kteří se zastávají druhých.

Pro rozbory mediálních manipulací vás předurčují zkušenosti, které jste získal mimo jiné i ve veřejnoprávní televizi. Co všechno jste si vyzkoušel?

Počátkem 90. let po sametové revoluci jsem pomáhal zakládat novodobé zpravodajství a publicistiku v tehdejší Československé a později v České televizi. Jako redaktor, moderátor, šéfredaktor zpravodajství a publicistiky v ostravském studiu a šéfredaktor publicistiky v Praze, později ředitel programu v televizi TA3 na Slovensku. V roce 1995 jsme v Ostravě založili investigativní pořad Klekánice, prožil jsem si s ním řadu konfrontací u soudů s dotčenými osobami z reportáží, ale i s redaktory, kteří měli někdy zúžené představy o zpracování reportáží.