Pane doktore, nedávno jste reagoval na slova europoslankyně Danuše Nerudové ohledně našeho osvobození v roce 1945. Připomeňte, co vás tak nadzvedlo?

Inu, nadzvedlo – spíše jsem si zavzpomínal. Znáte to, když vám v hlavě zní nějaká písnička a nemůžete se toho zbavit? Kdysi v pravěku složily Wanastowi Vjecy song s názvem Blbá. Její název ani text samozřejmě s kolegyní Nerudovou nijak nesouvisí, tehdy nebyla ještě profesorkou a je nepravděpodobné, že by ji autoři znali. Nicméně na mne kolegyně působí, že odletěla na netopýru, nenabitá znalostmi, do nějakého paralelního vesmíru, v němž osvobodili Československo jen Američané, a odtud k nám vysílá. V našem vesmíru se ovšem demarkační linie setkání sovětských a amerických vojsk z května 1945 nachází u Rokycan, stojí na ní dokonce pomník a skvělé vojenské muzeum, dobří občané kolem nich jezdí denně do práce a z výroků Danuše Nerudové jsou zmateni. Asi tak.

Jak celkově vnímáte poslední roky postoj k našemu osvobození v roce 1945? Z některých stran zaznívá něco o určitém „potlačení“ či „přepisování“ historie. Vidíte to také tak?

Současné západní elity ztratily povědomí o historii a kultuře. Neváží si své vlastní, proto ji nahrazují různými pochybnými kulty. A nechápou ani historii a kulturu jiných civilizací – proto místo vzájemné úcty v mezinárodních vztazích prosazují konflikt.

Do tohoto schématu spadá i to přepisování historie. Aby byli Češi v rámci nějaké budoucí „koalice ochotných“ ochotni rukovat na Ukrajinu do války s Ruskem nebo tu válku aspoň platit a makat na ni ve zbrojovkách, nemohou nadále vnímat Rusko jako osvoboditele od nacismu, ale jako okupanta. Že se nejednalo o Rusko, ale o SSSR zahrnující i ukrajinskou SSR, je jen protivný detail, kterým se Foltýni či Nerudové nenechávají zatěžovat. My si ale historii pamatujeme, kazíme jim pohádky, oni nás za to vůbec nemají rádi a nazývají nás dezoláty.