Vrátíme se k nedávné akci Milionu chvilek na Letné. Podle organizátorů přišlo 300 tisíc lidí, podle policie asi o 100 tisíc méně. Ať tak či tak, mohou to organizátoři považovat za úspěch?
Oni si asi myslí, že to velký úspěch je. Já jsem byl o tom víkendu na chalupě. A tady na vesnici, která není zrovna vyhraněná napravo nebo nalevo, tak se všichni divili a říkali – „Co tam blázníte, prosím tebe, v té Praze? Tam není nic jiného na práci?“ A já jsem říkal – „No, to jsou lidi, který třeba asi nic jiného nemají, nebo mají úkol, který musejí splnit.“
Jan Kuželka se Zdeňkem Troškou
Víte, nejvíc mi vadilo, že se obrátili na opoziční strany a na lidi, aby ty opoziční strany volili. Jmenovali dokonce předsedy opozičních stran, což přece na takovou demonstraci vůbec nepatří. To mi vadilo hodně. Sledoval jsem to na ČT a přemýšlel jsem, proč tam ti lidé vlastně jsou. Proti čemu protestují? Trestní stíhání Babiše je zastavené, nic mu nebylo dokázáno a tady se pořád vykřikuje, že musí odstoupit, když nevyřeší své „problémy“. Já si myslím, že on už je vyřešené dávno má.
Přesto Babišovi na Letné předložili ultimátum – do konce roku odvolá Marii Benešovou a zbaví se Agrofertu včetně médií, anebo vyklidí pracovnu na Úřadu vlády a odstoupí. Pokud tak neučiní, může se 7. ledna těšit na „další protest, který bude mít kreativnější podobu“. „A o vašem střetu zájmů se opět dozví celý svět,“ hrozili premiérovi. „Nepolevíme, dokud neodejdete,“ ujistil premiéra Minář. Co si o tom myslíte?
Tak ať nepolevují. Tohle jsou takové výkřiky do prázdna. Nevím, kdo a v čí prospěch to dělá. Ale nikdo přece není tak naivní, aby si myslel, že ti organizátoři a ti všichni to opravdu dělají z čisté lásky.
Říkáte, že nevíte, kdo a v čí prospěch ty demonstrace dělá…
Víte, já prostě nerozumím tomu, čeho těmito akcemi chtějí dosáhnout. Babišovi jen stoupají preference. A nejen to. Lidi už jsou znechucení tím věčným demonstrováním, které stejně k ničemu nevede. Myslím si, že vzájemný dialog by byl mnohem lepší. I když se nedivím panu premiérovi ani panu prezidentovi, že ho s nimi vést nechtějí, protože je to jednostranné.
A co říci na projevy umělců na Letné? Například Dan Bárta vyzval, aby lidé „chránili instituce“, jako jsou soudy nebo nezávislá média. „Přispívejte na dobrou věc,“ vyzvala pak Anna Geislerová. Každý by si měl najít jednu či dvě neziskové organizace a těm pravidelně posílat peníze.
Aha, ano! Neziskové organizace, to bude vůbec to nejlepší, kam by se ty peníze měly dávat. Možná že bych zkusil vyhlásit, jestli by se lidi nezřekli svých platů a nedali to nějaké neziskovce. Možná by to pomohlo. Někomu určitě… (smích)
Ivan Trojan nabádal, aby lidé měli odvahu. „Pokud nikdo není ochoten zemřít za svobodu, potom všichni zemřeme v tyranii,“ deklamoval do mikrofonu. Pak jmenoval lidi, kteří svůj život za svobodu obětovali. Od Jana Opletala po Jana Patočku. „Jejich oběť nebyla marná,“ ujistil. Dnes prý sice životy obětovat nemusíme, ale pokud nebudeme ochotni obětovat vůbec nic, budeme mít „demokracii na nic“. Co na jeho slova říkáte?
To vůbec nemůže spojovat přece. Já tedy nevím, jestli Ivan Trojan zažil nějakou tyranii, ale myslím, že se mu nic tak hrozného neděje.
Nevím, jak si kdo představuje demokracii. Já jsem rok 1989 zažil na rozdíl od některých, kteří se teď k tomu velmi zasvěceně vyjadřují, na vlastní kůži. Jezdil jsem zakládat OF, byl jsem na besedě v ČKD Vagonka. Byl jsem také například ve Vysokém Mýtě, kde se vyráběly náklaďáky. Tam nám říkali, že jsou připravena auta a milicionáři a jen se čekalo na povel, že vyjedou na Prahu. A v téhle atmosféře jsme tam na náměstí mluvili s lidmi a vyprávěli jim, co se děje v Praze. Nic takového se přece dnes neděje. Dnes se může každý svobodně, demokraticky projevit, demonstrovat…
Psali jsme:
A co říkáte na klip „Pýcha předchází pád“, který před časem Milion chvilek představil, kde účinkuje například Bára Basiková a další?
Já jsem ho bohužel, nebo možná zaplať pánbůh neviděl. Mně totiž stačily všechny ty klipy předtím, které byly podle mne neskutečná trapárna. Barunku znám, to je strašně fajn ženská. Vůbec nevím, co ji k tomuto vedlo. Asi něco jo. Jestli opravdu přesvědčení, nevím… já si jí velice vážím a trochu mě to šokovalo.
Dusno bylo letos 17. listopadu na Národní třídě. Skupina lidí tam vykřikovala urážky jak na premiéra, tak i na Jana Hamáčka. Padla slova o StB a pomahači mafie. Asi nejvíc si to pak „slízl“ Václav Klaus mladší, na kterého pokřikovali, že je například „Putinova děvka“. Co na to říkáte?
To někdo těm lidem snad musel říct, v kolik tam ten premiér přijde, když už na něj tak brzo ráno čekali? A znovu opakuji, premiérovi přece zatím nikdo nic nedokázal. A ty ostatní výkřiky? To je strašné. Hlavně když Václav Klaus ml. měl s sebou tu svou malou dcerku.
Naopak potlesk čekal na Drahoše, Miroslava Kalouska nebo Miroslavu Němcovou, na kterou někteří volali „Mirka na Hrad“… ozývaly se výkřiky „Mirek na Hrad“ nebo „Mirka na Hrad“. Ostatně stejnou výzvu si vyslechl i Miroslav Kalousek…
Tak to vám řeknu, že kdyby opravdu „Mirka na Hrad“, že to bych se i ve svých letech snažil někam emigrovat. Protože tak nenávistnou ženskou, která rozděluje tento národ, jsem dlouho neviděl. A o Drahošovi, to se vůbec nechci zmiňovat, to je kapitola sama pro sebe. Ten ať se poradí s manželkou, co udělá, kdyby byl zvolený prezidentem. Koho pozve na Hrad a tak…
A co celkově říct na tu atmosféru, která na Národní třídě byla? Ta nenávist, jak už jsme zmínili vůči Babišovi, Klausovi… a naopak vřelé přijetí Kalouska, Němcové…
Tak zřejmě tam byli lidé, kterým je ta druhá strana bližší. Asi by stálo za to zjistit, jaké důvody je k tomu vedou. Protože já se díky své práci potkávám s lidmi po celé republice. A neznám jediného člověka, který by o nich opravdu kladně mluvil, o těch, které tam tak vítali. Nechápu to tedy.
Andrej Babiš v projevu v Národním muzeu poděkoval studentům, politikům, hercům, kteří v listopadu 1989 vyrazili do ulic. „Jak většina z vás ví, byl jsem členem KSČ a nejsem na to pyšný. Jak jsem mnohokrát řekl, tak jsem nebyl tak statečný a angažovaný jako Havel,“ uvedl s tím, že odvaha Havla byla obdivuhodná. Postupně poděkoval studentům, politikům, hercům, exulantům i zakladatelům Občanského fóra. „Chci jako premiér zpětně vyjádřit vděk a pokoru. Díky vám, kteří jste měli odvahu a vyšli 17. listopadu z Albertova na Národní třídu,“ pokračoval v projevu premiér.
Podle mne řekl to, co všichni víme. Protože v té době opravdu ti lidé byli stateční. V těch prvních dnech nikdo nevěděl, jak to tady dopadne.
A nepřekvapila vás slova na adresu Václava Havla?
Ne, myslím, že Babiš nikdy neříkal nic špatného proti Havlovi. I já se domnívám, že v tom, co Vašek dělal před revolucí, byla určitá statečnost. Spíš je problém v tom, jakými lidmi se obklopil potom a kdo to posunoval úplně jinam, než on si možná původně představoval.
Celkově, domníváte se, že oslavy 30 let od sametové revoluce jsme pojali důstojně? Nebo mají pravdu ti, podle kterých si je tak trochu „uzurpovala“ jen určitá skupina lidí, jak uvedl například hudebník Petr Štěpánek – jedna názorová parta?
Domnívám se, že pan Štěpánek měl v tomto velkou pravdu. Ale ten národ není hloupý a každý si to výročí připomněl a oslavil tak, jak cítil, třeba i s ohledem na to, co v tom 89. zažil. Pokud tedy vůbec zažil. Protože se k tomu zasvěceně vyjadřuje i hodně lidí, kteří v té době buď vůbec nežili, nebo byli ještě malí. Hezky to řekl v Nedělním ránu Ivan Vyskočil – dyť většina z nich o 17. listopadu ví úplný…
A jak zhodnotit těch 30 porevolučních let? Co se povedlo a co vás třeba naopak zklamalo?
Zklamalo mě, že se republika z velké části rozkradla. Za to mohou také první polistopadové vlády. Podivné machinace s majetkem, který je dnes nedobytný. To mi také vadí. Bezpečnost je tady zaplať pánbůh ještě zlatá oproti tomu, co jsem nedávno viděl ve Francii nebo v Německu. Ale to je jenom díky lidem, kteří se snaží zabránit tomu, aby to u nás také nebylo tak, aby se třeba šestnáctileté holky bály jít po ulici, když se setmí. Vadí mi, že se bezostyšně okrádají staří lidé a nikdo na ty šmejdy, kteří to mají na svědomí, nemůže. Velice mi chybí vymahatelnost práva.
A co se povedlo? Ano, můžeme volně cestovat. Já jsem projel opravdu za ty roky skoro celý svět. Ale vždycky jsem se hrozně rád vracel domů. Protože ono je také něco jiného ubytovat se někde v luxusním resortu a něco jiného, když po té zemi cestujete a poznáváte, jak tam ti lidé opravdu žijí. Vidíte tu ubohost a bídu. To by se měli podívat někteří hnidopichové u nás, jak v jiných zemích lidé žijí, jak to vůbec nemají snadné. Ať se jedou podívat třeba i do Ameriky do vnitrozemí. To stojí zato! To se budou potom divit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
