Jsme v současné době svobodní, jak jsme si to vysnili při sametové revoluci?
Osobně jsem názoru, že ano, respektive naše občanské a politické svobody jsou dnes nastaveny tak, jak byly v roce 1989 požadovány. Máme zde možnost svobodné volby v demokratických volbách, máme právo na spravedlivý proces, máme nezávislé orgány činné v trestním řízení. Náš stát není spravován z ústředního orgánu politické strany, ale z ústavně ukotvených institucí, tedy je spravován vládou, parlamentem a místními samosprávami. V tomto smyslu bylo, myslím, uděláno mnoho dobrého.
Druhou věcí je však svoboda názorová, kterou jistě také máme, avšak já osobně jsem se například setkala s tím, že Pavel Šafr mne několikrát na svém blogu Forum24 kádroval za to, že jsem upřímně vyjádřila lítost a opovržení směrem k politickým procesům 50. let a jejich obětem, zejména dr. Miladě Horákové. Toto pro mne je stále velkým otazníkem, protože nevím, zda je to úplně ona demokratická diskuse, které se já osobně například vůbec nebráním.
Při privatizaci se říkalo, že když si utáhneme opasky, doženeme Rakousko a Německo a přiblížíme se ke Švýcarsku. Zdá se, že se nám však tyto země naopak vzdalují...
Já osobně toto nemám ráda, protože nelze porovnávat českou a německou, případně dokonce švýcarskou ekonomiku a trh. U nás jsme byli celých 41 let zvyklí na mnohem nižší produktivitu práce, kdy mnohým profesím byla práce vytvářena uměle. Upřímně, tato hesla jsou pro mne v porevoluční době falešná, protože nelze udělat z občanů, kteří 41 let žijí v socialismu, v plánovaném hospodářství a v centrálně řízené ekonomice, přes noc kapitalisty. Toto není o tom, že by naši lidé byli špatní, ale o tom, že jsme za sebou měli 41 let hospodářské stagnace. Německo nezačínalo po pádu komunismu z ničeho, protože mělo ekonomicky vyspělou západní část. No a Švýcarsko? Země, která měla za 2. světové války tolik peněz, že si mohla platit neutralitu, s tou se snad ani nelze srovnávat, to je země úplně jiné kategorie.
Předpokládáte, že po schválení výročních zpráv ČT „bude klid“? Nebo budou pokračovat útoky na veřejnoprávní média?
Já bych neřekla, že toto nějak ovlivní schválení zpráv. Musíme si hlavně definovat, co je vlastně útok, protože já osobně například mám vůči ČT výhrad celou řadu. Na některé její pořady je můj názor velmi rezervovaný, ale myslím si, že to není nic, co by nebylo založeno na racionálních a pravdivých argumentech. To já tedy nepovažuji za útok, ale za oprávněnou kritiku, která bude pokračovat, podle mne, i po schválení zpráv. Útoky ve smyslu neopodstatněných výkřiků proti ČT jako celku budou, podle mne, také pokračovat i po schválení zpráv, avšak to je něco, co nelze brát až tak vážně, protože pro ně mnohdy neexistují konkrétní a relevantní argumenty.
Psali jsme:
Měli jsme se podle vás razantněji vypořádat s minulým režimem KSČ? Třeba pánové Jakeš nebo Štrougal poměrně v pohodě žijí…
Já myslím, že tady naprosto sedí heslo „Nejsme jako oni“ – protože co by mělo za smysl opět rozdělovat společnost tím, kdo je viník, a kdo už ne. Co je v pořádku, a co už není. Měli jsme trestat řadové členy KSČ? Děti, které byly v pionýru? Já osobně tohle nechci a nebudu soudit, protože nemám ráda v historii slovo „kdyby“. Vidíme, že vámi zmínění pánové si sice žijí dobře, ale nijak to nelegitimizuje jejich chování před listopadem, většina národa včetně mne na ně nahlíží s despektem. Já osobně jsem na druhou stranu kvitovala soudní proces s prokurátory, kteří posílali do vězení v 50. letech politické vězně, například proces s Brožovou-Polednovou.
Proč podle vás nastal pád komunistického režimu u nás a v sovětských satelitech? Bylo to uzbrojení Západem, gorbačovskou perestrojkou, příkladem Charty 77 a událostmi v padesátých letech v Maďarsku a svým způsobem i v osmašedesátém v Československu?
Podle mne šlo o kumulaci několika faktorů. Na jedné straně samozřejmě rostoucí občanská nespokojenost s komunistickou vládou, která v období normalizace rozsévala strach a stejně jako v 50. letech porušovala lidská práva. Tady můžeme zmínit občanské iniciativy jako Charta 77, Několik vět nebo vyvrcholení situace v lednu a v listopadu roku 1989. Na druhé straně tu byla ekonomická situace, která byla dlouhodobě neudržitelná, mluvím hlavně o nedostatku zboží, podpultovém prodeji, špatné situaci v tehdejším SSSR, na což byla naše ekonomika velmi navázaná. Vidím to tedy tak, že šlo o kombinaci těchto dvou skutečností, kdy listopadové události a zejména masakr na Národní třídě byly už tou opravdu poslední kapkou v poháru trpělivosti tehdejší široké veřejnosti.
Mgr. Barbora Rázga
Je podle vás Václav Havel ikonou posledních třiceti let? Jeho zdůrazňování vize občanské společnosti je poněkud opomíjeno…
Pan prezident Havel bezesporu byl a stále je nejvýraznější tváří našeho předlistopadového disentu, událostí v listopadu 1989 i formování společnosti v 90. letech. Osobně si myslím, že je toto oprávněné, protože jeho zásluhy jsou neoddiskutovatelné – ale jestli je ikonou posledních 30 let, to je asi individuální. Politická situace se přirozeně změnila, takže podle mne jsou tu dnes jiné osobnosti, které jsou pro dnešní společnost s politikou spojované mnohem více.
Co se týče jeho vize aktivní občanské společnosti, tak jsem názoru, že těmi, kdo mají vykonávat v demokratické zemi moc, jsou demokraticky zvolení politici, nikoli široké spektrum občanských iniciativ, které nejsou ideově ukotvené, tedy nejsou pro voliče čitelné. Zdůrazňuji, že ti politici musí vzejít z demokratických voleb, tedy získat mandát od občanů, kteří mají právo na svobodnou volbu.
Fotogalerie: - Statisíce proti Babišovi a Zemanovi
Protesty ve světě a dokonce i u nás nejen za klima, ale za lepší pracovní podmínky a hlavně o peníze, znamenají, že je v systému něco špatně. Je to v lidech, nebo v onom nastoleném globalizovaném systému západní civilizace?
Já proti protestům nic nemám, to je právo každého z nás, ale myslím si, že tím se věci nijak zásadně neřeší. Víte, například klima a klimatická změna samozřejmě je tématem, které bychom měli diskutovat, ale přiznejme si, že řešením tohoto problému nejsou páteční pochody za klima, ani lidé, kteří blokují v dopravní špičce vlastním tělem auta. Musíme se bavit racionálně, věcně a konstruktivně, neměli bychom se snižovat k jednorázovým, ne příliš účinným, gestům.
Psali jsme:
_635936240820164861.jpg&id=111284)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
