Předně, dá se balíčku představenému ve čtvrtek 11. 5. říkat reforma? Představené změny jsou spíše změnou parametrů, eliminací výjimek, zjednodušením, ale ne změnou systému.
Má ministr financí Zbyněk Stanjura vaši důvěru?Anketa
Jedná se vlastně o jakýsi „Soubor opatření“, které jsme tady zaznamenali za kolektivistických vlád v období budování socialismu a komunismu. Jestli si dobře pamatuji, tak se to jmenovalo „Soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství“, a ten je už více než 40 let starý.
„Stávající soubor opatření“ není v žádném případě systémovým řešením dluhové pasti, respektive téměř dluhové propasti, do které se naše Česká republika dostává nezodpovědnou rozpočtovou politikou především současné vlády. Je nutno připomenout, že to byla tehdejší opozice, což je dnešní vláda, spolu s tehdejší vládou, které způsobily pomocí opatření v rámci tzv. boje proti covidu deficit za rok 2020 a 2021 v celkové výši 787 miliard Kč. Dneska konečně i např. ministr Válek ze současné vlády, ve svém rozhovoru z poloviny května pro Novinky, přiznává, že „restrikce nebyly optimální řešení. Některé byly úplný nesmysl – jako zavírání škol nebo zavírání okresů.“ Akademici z Národohospodářské fakulty na to upozorňovali již v době zavádění těchto nesmyslných, plošných restrikcí, které postupně vysávaly veřejné rozpočty. Ale pro rok 2022 a 2023 neexistuje sebemenší důvod mít deficity tak vysoké jako tomu bylo za covidu. V roce 2022 (360.4 miliard Kč) a v roce 2023, kdy je plánován deficit 290 miliard Kč. Ale všichni víme, že už za první čtyři měsíce roku 2023 činí deficit 200 miliard Kč. Je nutné připomenout této rozpočtově nejhorší vládě nejenom od doby vzniku České republiky, ale od února 1948, že například kumulovaný deficit státního rozpočtu v letech 2015-2019 činil „pouze“ 32.8 miliard Kč. To je v průměru 6.56 miliard Kč ročně.
Při 200 miliardovém deficitu, který současná vláda vytvořila za první čtyři měsíce tohoto roku, to je cca za 120 dní, činí tvorbu deficitu 1.67 miliardy Kč denně. To je 11.6 milionů Kč deficitu za každou minutu! A ještě jednou připomenu, že průměrný deficit státního rozpočtu v letech 2015-2019 byl 6.56 miliard Kč ročně. Současná vláda je historickým rekordmanem, protože je schopna průměrný roční deficit (365 dnů) z let 2015-2019 vytvořit za 3 dny 22 hodin a 19 minut. No nedali byste všem ministrům medaili za jejich „geniální výkony“?
Řeší balíček nějak příčiny neudržitelnosti důchodového systému, tj. zvyšující se věk dožití, zvyšující se věk nástupu do zaměstnání a porodnost, která je pod hranicí udržitelnosti už od roku 1979?
To, co teď vláda přijala, a bude chtít asi předložit ke schválení poslancům, poškozuje téměř všechny skupiny obyvatelstva. Zasahuje nesystematicky mimo jiné do výše důchodů, a to v době, kdy existuje velmi vysoká roční míra inflace, která navíc nejvíce znevýhodňuje právě těch 2.4 milionů starobních důchodců a dalších 400 tisíc osob, které pobírají jinou formu důchodu (např. invalidní, vdovské, vdovecké, sirotčí). Vláda ale postihuje i rodiny s dětmi a paradoxně zasahuje negativně i ty, kteří tuto vládu, resp. politické strany, které tvoří tuto vládu, nejvíce volili, a to jsou mladí lidé a studenti. Zvláště pak studenti z vysokých škol, proti kterým teď tato vláda navrhuje několik opatření. Ta omezí jejich snahu být samostatní, nezávislí na rodičích, a přitom ještě studovat vysokou školu.
Svým návrhem vláda neřeší udržitelnost důchodového systému. Představila pouze parametrické změny toho stávajícího. Není to žádná důchodová reforma. Důchodová reforma by spočívala v tom, že po dobu nejméně jedné generace, ale spíše dvou generací, by se postupně změnil úplně celý důchodový systém, který je přežitý a do budoucna těžko udržitelný. Vychází z Bismarckova průběžného systému, zavedeného v poslední třetině 19. století. Od té doby se diametrálně změnily původní parametry téměř všech rozhodujících ukazatelů pro stanovování důchodů. K reformě důchodového systému nemá a nebude mít tato vláda odvahu. Bohužel si myslím, že to může trvat ještě celá desetiletí, než se politikům rozsvítí a pochopí, že se v důchodovém systému České republiky musí udělat zásadní změny a to za souhlasu napříč politickým spektrem, včetně vládních, opozičních, ale i neparlamentních stran. Jen pro ilustraci uvádím, že v desetiletí 1971-1980 se narodilo 1 759 537 (tzv. Husákových dětí), které v jejich důchodovém věku budou za stávajícího důchodového systému muset živit mimo jiné děti narozené o generaci (zhruba o 25 let) později, tzn. v desetiletí 1995-2004, kterých se narodilo pouze 922 966, což je 52.46 % počtu dětí narozených v desetiletí 1971-1980.
Fotogalerie: - Kandidáti KDU-ČSL do EP
Mohou dílčí úspory nějak vyrovnat fakt, že energie budou v ČR po dobu trvání nepřátelství EU a Ruska permanentně dražší?
Dílčí úspory samozřejmě mohou pomoci jak domácnostem, tak firmám, ale pro sociálně slabší občany, resp. domácnosti, mohou způsobovat i problémy při zabezpečení běžného provozu. S tím se v uplynulé zimní sezóně setkala i celá řada ekonomických subjektů. Kdo je trochu soudný, tak vidí, že i přes různé sankční balíčky dochází i nadále k odebírání energetických surovin evropskými subjekty z Ruska. Ať už se to děje přes Turecko, Indii, Čínu, či dokonce na přímo pomocí ropovodu Družba. Představitelé Evropské unie jsou pokrytci a neradi to přiznávají. Bohužel ale koneční odběratelé se budou muset přizpůsobit trvale zvýšené cenové hladině. Protože mám možnost sledovat vývoj spotřeby energie přímo u některých firem, zjišťuji, že firmy omezují provoz a např. v prvním čtvrtletí roku 2023 i z tohoto důvodu byla spotřeba u sledovaných téměř 100 firem v průměru o třetinu nižší než v prvním čtvrtletí roku 2022. Navíc považuji za neetické, že Rusové na těchto sankcích, díky vyšším cenám, vydělávají zatím více, než kdyby sankce nebyly. A to jim umožňuje dílčím způsobem financovat i válečný konflikt na Ukrajině. Tak např. oproti únoru loňského roku v České republice zpracováváme v prvním čtvrtletí letošního roku o 15 % ropy z Ruska více a jen za loňský rok jsme Rusku v přepočtu zaplatili 70 miliard Kč. Postup vlády v načasování a způsobu zastropování cen energií se ukazuje jako zcela chybný. Neřeší se systémově, např. zrušením emisních povolenek jako spekulačního cenného papíru, neřeší se další nesmyslné prohlubování Green Dealu atd.
Je balíček skutečně tak naléhavý? I přes masivní schodky je zadlužení ČR stále velice nízké, pokud se měří v poměru k HDP a srovná se se zeměmi na západ nebo na jih od nás. Na úvěrový rating ČR si stěžovat nemůžeme.
Navrhovaný „Otravný balíček“ je spíše škodlivý. V materiálech se sice píše, že by balíček změn měl přinést větší stabilitu veřejných rozpočtů a současně působit protiinflačně, ale skutečnost je taková, že stabilitu veřejných rozpočtů mohou přinést pouze úspory v totálně Fialovou vládou zbyrokratizované struktuře moci. Místo aby byly zrušeny tisíce míst, a ne těch neobsazených, ale těch obsazených v různých úřadech, místo aby byla zrušená nepotřebná ministerstva, která předtím tři desetiletí nikdo nepostrádal, místo toho, aby byla zrušena inkluze ve školství atd., tak se Fialovi experti, spolu s vládou, dohodli vytvořit ještě více proinflační situaci a pokračovat v obsazování různých pozic spřátelenými osobami. Je zřejmé, že Fialova vláda úplně rezignovala na úspory, které by se realizovaly ještě v tomto roce.
Teď je třeba říci, jak z toho ven. Je možné navázat na reformu, která bývá hodnocena za nejlepší ve 20. století. Jedná se o změny systému vlády, institucionální struktury a zaměstnanosti ve státní administrativě, které proběhly na Novém Zélandu v druhé polovině 80. a na začátku 90. let minulého století, pod vedením tehdejšího představitele novozélandské Labour Party Rogera Douglase.
Dle inspirace od Rogera Douglase by jednotliví správci kapitol (ministři, ředitelé atd.) dostali „kontrakty“ co a za kolik musí zabezpečit, a pokud by je nesplnili, museli by odejít. „Kontrakty“ by tak byly na dobu určitou, ne na více než 5 let, přičemž jejich odměna by se odvíjela od dosažení výsledků, ke kterým se ve smlouvách s ministrem zavázali. Kontrakty by se vyhodnocovaly každoročně a platilo by „nesplníš – odejdi“.
Náš vládní establishment by tak měl přistoupit k řešení zadlužování veřejných rozpočtů prostřednictvím plošného snižování výdajů všech kapitol státního rozpočtu. Strukturální deficit by se podle návrhu, který mimo jiné přednáším na Národohospodářské fakultě VŠE, mohl již v příštím roce snížit cca o 105-113 miliard Kč. Obdobný postup by se mohl aplikovat už i pro druhé pololetí tohoto roku.
Jednotlivé kapitoly státního rozpočtu, kterých je celkem 48, jsou rozdělené do tří skupin. U první skupiny, která čítá 41 kapitol, by se dalo ušetřit až 10 % současných celkových výdajů každé jednotlivé kapitoly (celkem 57,193 miliard Kč – propočet vychází ze schváleného rozpočtu pro rok 2023).
U druhé skupiny, která má 6 kapitol, by to byla úspora pěti procent celkových výdajů (celkem 37,579 miliard Kč – propočet vychází ze schváleného rozpočtu pro rok 2023) .
U třetí skupiny, kde je pouze jedna kapitola Ministerstvo práce a sociálních věcí, by se dalo ušetřit jedno, ale možná i dvě procenta (celkem 8,994-17,988 miliard Kč – propočet vychází ze schváleného rozpočtu pro rok 2023). Požadavek na nižší šetření u této kapitoly plyne z toho, že se jedná o tzv. „průtokovou“ kapitolu, kudy tečou sociální dávky a důchody. Z tohoto důvodu je u této kapitoly tak nízký požadavek na redukci. To proto, aby nebyl ohrožen sociální smír a nedošlo by k ekonomickému poškození slabších sociálních skupin.
Kapitolou samu pro sebe je rozpočet Ministerstva obrany. Pro informaci čtenářů sděluji, že naše výdaje na obranu v loňském roce podle schváleného rozpočtu pro rok 2022 činily 93,544491 miliard Kč, což při výši nominálního HDP za rok 2022 6 795,101 miliard Kč představuje 1,38 % podílu na HDP. Dostali jsme se tak nad průměr Evropské unie, kdy např. Belgie měla tento podíl 0,9 %, Dánsko 1,2 %, Německo 1,1 %, Irsko 0,2 %, Španělsko 1,0 %, Maďarsko 1,1 %, Holandsko 1,3 %, Portugalsko 0,8 %, Slovinsko 1,2 %, Slovensko 1,3 %, Finsko 1,2 %, Švédsko 1,3 % (vše v číslech za rok 2021). Země, které nejsou členy NATO, jako je Rakousko, tak tento poměr mělo pouze 0,6 % a Švýcarsko 0,8 %. Nad tímto průměrem vyčnívá pouze Estonsko (2,0 %), částečně Francie (1,8 %), Lotyšsko (2,3 %) a Řecko (2,8 %). Za naprosto nepochopitelnou považuji tedy dynamizaci vojenských výdajů v období energetické krize a zvyšování deficitů veřejných rozpočtů. Je to nezodpovědné, militantní a nepřátelské řešení ve vztahu k českým občanům, českým domácnostem a českým firmám. Zvláště pak chce-li se po nich, aby deficity splácely vyšším zdaněním. Je zřejmé, že nejmarkantněji by se dalo ušetřit, alespoň v příštích letech, tedy do doby stabilizace státního rozpočtu, u kapitoly Ministerstva obrany, kde neadekvátně vzrostly výdaje v posledních dvou letech ze 75,36 miliard Kč v roce 2021 až na 111,81 miliard Kč v roce 2023. Celkové nominální zvýšení je 36,45 miliard Kč, což znamená nárůst o 48,4 % jenom za dva roky. Tady by se mohlo začít. Neobstojí v této souvislosti ani požadavek NATO, aby výdaje na obranu činily 2 % HDP. Prostě na to není čas a neplní to ani takové země, jako je Německo či další.
Za úvahu stojí i to, jestli by nemělo dojít k adekvátním změnám v zákoně O rozpočtovém určení daní (RUD). Je zřejmé, že se podíl příjmů státního rozpočtu, kdy většina daní je sdílených, se díky těmto změnám od roku 2017 a následné úpravy od roku 2018 a od roku 2022 snížil ve prospěch obcí a krajů například u DPH z 69,68 % na 64,38 %. Zbytek do 100 % je přerozdělováno ve prospěch obcí, měst a krajů.
Tento způsob razantního snížení podílu příjmů na státním rozpočtu právě od roku 2017 prakticky do současnosti způsobil i to, že další složky veřejných rozpočtů (obce, města a kraje) – to znamená kromě státního rozpočtu – dokonce vykazují zůstatky na svých účtech, které dosahují, podle dostupných údajů, cca 300 miliard Kč. Může to svědčit o dobrém hospodaření obcí, měst a krajů, ale také o tom, že systém rozpočtového určení daní není dobře nastavený.
To znamená, že by stálo za to uvažovat o změně rozpočtového určení daní (RUD) a pokusit se o návrat ne na původní téměř 70% podíl pro státní rozpočet, ale třeba na úroveň 67-68 % pro státní rozpočet z celkového výběru daní.
Fotogalerie: - Projekt Budoucnost
Nezpůsobí mnohem větší potíže a ekonomické škody než naše zadlužení nadcházející recese/ekonomická krize?
Příznaky snížení dynamiky růstu ekonomiky sledujeme již několik měsíců. Projevuje se to nejen v odběru energií a energetických surovin, ale i v produkci zboží a poskytování služeb. V některých segmentech ekonomiky dochází k poklesu tržeb. Domácnosti se obávají zhoršeného vývoje, a proto ve větší míře šetří. Mnohým domácnostem dochází jejich rezervy. Vláda by si měla uvědomit, že šetřit by měla začít u sebe. Zároveň by měla opustit nesmyslný Green Deal, který bude dlouhodobě poškozovat naši ekonomiku postavenou především na průmyslové výrobě.
Neměla by se vláda obávat toho, že peníze, které vybere na daních navíc, občan neutratí, tudíž sice možná poklesne zadlužení, ale poklesne také HDP, takže si ve výsledku nepomůže?
Samozřejmě je vždy lepší ponechat peníze občanům, případně i firmám, které je umí utratit podstatně racionálněji, respektive efektivněji, než tyto peníze utrácí stát. Současná vláda téměř rezignovala na ekonomický styl myšlení a jejich nesourodá opatření nepřinesou významnější snížení strukturálního deficitu, způsobí spíše další přerozdělovací procesy a až na výjimky lze opatření považovat za víceméně nekompetentní a pro současnou ekonomickou situaci neadekvátní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
Brich
