To, k čemu zavelelo britské referendum z června 2016, se stane vbrzku realitou. Jak lze odchod Spojeného království nejvýstižněji hodnotit?
Brexit – po všech předešlých kotrmelcích a peripetiích – nastane dnes o půlnoci „bruselského“ středoevropského času. V Greenwichi v Londýně a v celém Spojeném království bude tedy 11 hodin večer. Spojené království právě v ten moment vystoupí z Evropské unie. Jde samozřejmě o významný a dosud bezprecedentní historický krok, novou kapitolu v novodobé historii země. Všichni, kdo pochybovali, že se to premiéru Johnsonovi povede, se teď jistě škrábou za uchem.
Jak budou z pohledu Britů vypadat nejbližší měsíce?
Dnešní půlnocí začne jedenáctiměsíční přechodné období, které skončí 31. prosince letošního roku. Spojené království dnes sice zcela vystoupí z politických struktur Evropské unie a přestane být jejím členem, zůstane však stále uvnitř celní unie a jednotného unijního trhu. Dnes o půlnoci tedy začíná další složitý proces, během kterého se budou dojednávat konkrétní podmínky vzájemných vztahů.
Co budou klíčová témata těch určitě ne jednoduchých jednání?
Prioritou bude jistě dojednání nové obchodní dohody. Britská vláda se samozřejmě bude snažit o co nejmenší obchodní bariéry, dlouhodobě však setrvává na pozici, že Spojené království celní unii i společný trh na konci tohoto roku opustí. Další prioritou přechodného období pak bude ukončení právní nadřazenosti evropského soudního dvora. Bude nutné dojednat nové formáty a mechanismy spolupráce v oblasti bezpečnosti a vymahatelnosti práva. Dalšími oblastmi, kde se musí dojednat podoba budoucích vztahů, jsou například letecká doprava, rybářství, energetika, lékový průmysl.
Vzhledem k tomu, že ta vyjednávání budou složitá, očekává se, že může dojít na prodloužení přechodného období?
Evropská komise opakovaně varuje, že času na vyjednání všech těchto dohod je extrémně málo a že prodloužení bude potřeba. Teoreticky je sice možné přechodné období prodloužit, pokud by se toto prodloužení dojednalo do 20. června. Britská vláda však tuto možnost zásadně nepřipouští. Je tedy téměř jisté, že od 1. ledna příštího roku začne mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií fungovat zcela nový režim – buď podle do té doby schválené obchodní dohody, nebo zcela bez dohody. Po té brexitové agónii se to tak možná mnohým nejeví, ale pokud mají režii ve svých rukách, umějí Angličané dělat rozvodové dohody i rychle a bolestně. To ukázal případ odchodu Harryho a Meghan.
Psali jsme:
To je skutečně velké téma, a to nejen pro samotné království, ale i pro celý svět. Jak je kvapný odchod Harryho a Meghan do Kanady převážně vnímán?
Je skutečně dobře, že se dohoda mezi párem a královskou rodinou uzavřela tak rychle.
Navíc to není pro královskou rodinu situace tak úplně neznámá. Například král Eduard VIII., strýc současné královny Alžběty II., se vzdal vlády kvůli lásce k dokonce již dvakrát rozvedené Američance Wallis Simpsonové. Kdyby mu Američanka do života nevstoupila, nepřenechal by trůn svému bratrovi Jiřímu VI. a Jiřího dcera Alžběta by tak dnes nebyla královnou. To je přece na historii tak krásné! Zdá se, že Američanky mají zkrátka jiný přístup k britské královské tradici, loajalitě a službě národu. Zatímco Meghan získala hodně, Harry hodně ztratil. Musel se vzdát svých povinností prince, pro které byl celý život vychováván. Jako princ a voják byl připraven ke službě národu a své zemi. Meghan se v nové situaci asi ulevilo, více příznivců však mezi Brity svým „únosem prince“ jistě nezískala.
Fotogalerie: - Babiš v Janově
Pojďme zpátky k brexitu, jsou v plánu nějaké akce symbolicky stvrzující rozchod s Evropskou unií?
Bylo by hezké a symbolické – stejně jako tomu bylo při jiných významných událostech –, kdyby Británii vyprovodil z Unie svým vyzváněním Big Ben. Zvonice je však zrovna v opravě. K tomu, aby se opravy uspíšily natolik, aby dnes Big Ben zazněl, bylo potřeba investovat půl milionu liber. Parlament tuto částku k tomuto účelu odmítl schválit, a lidé proto uspořádali veřejnou sbírku na bimbání Big Benu. Do tohoto týdne se však podařilo vybrat jen něco přes polovinu potřebné částky, a Big Ben proto dnes nezazní. Místo něho brexit přivítá světelná projekce. A vybrané peníze na bimbání se organizátoři sbírky rozhodli poskytnout fondu Help for Heroes, který se stará o britské válečné veterány.
Další zajímavou informaci přinesl The Independent. Deník nedávno citoval výsledky průzkumu University of Cambridge, podle kterého je třetina voličů brexitu přesvědčena, že muslimská imigrace má za cíl islamizaci Británie. Podle výsledku ankety tedy více než pět milionů Britů věří, že muslimská imigrace není náhodná a že má za cíl dosáhnout toho, že se muslimové v zemi stanou většinovou populací.
Zatímco probíhající islamizace je v Británii skutečně zcela nepopiratelná a nepřehlédnutelná, úlohu brexitu v tomto historickém procesu změny společnosti se zatím nikdo předvídat neodváží.
Fotogalerie: - Maturita z matematiky ?
Jak odchod Spojeného království z EU prožívají lidé ve vašem okolí?
Brexit je očekáván v naprosté většině s úlevou. Ta předchozí dlouhodobá nejistota byla již pro všechny vyčerpávající. Dnes v noci se naplní výsledek všelidového hlasování, Spojené království přestane být členem Evropské unie a vydá se více vlastní cestou.
Jde skutečně o historickou nutnost, nikoli náhodný vrtoch. Pokud Unie směřuje k federalizaci, bude zkrátka německo-francouzský tandem nepřetlačitelný. V takovém uspořádání Británie být nemůže a nikdy ani být nechtěla.
Kromě úlevy je proto mezi lidmi i mnoho očekávání. Britové dnes totiž začnou psát novou kapitolu v historii své země. Podle své vlastní vůle a uvážení, nikdo jim už nebude radit ani napovídat.
Boris Johnson Britům slíbil „to take back control“– a přesně to se dnes v noci stane. Nejde však přece o žádnou tragédii, jak se to levicová média často snaží prodat. Z Evropské unie a Spojeného království budou výborní sousedé, kteří si budou pomáhat a v mnohém inspirovat. Nikdo na obou březích English Channel přece nemůže chtít nic jiného.
No, nedá mi, abych nepřipomněl, jak se v Evropském parlamentu loučil asi nejznámější propagátor brexitu, Nigel Farage. Evropskou unii označil za špatný a nedemokratický projekt, a když avizoval, že na rozloučenou zamávají vlajkami, které byly v EP zakázány, tak mu vypnuli mikrofon. A irská předsedající britské poslance vyzvala, ať ty vlajky dají pryč. Neukazuje i tato „válka“ o symboly, jaká propast se mezi EU a Brity rozevírá?
Tato událost vystihuje přesně to, co jsme již před chvílí zmínili. Když Britové předevčírem hrdě a s úsměvem mávali svými národními vlaječkami, tak zmíněná představitelka evropské byrokracie zkrátka vypnula mikrofon se slovy: „Když nedodržujete pravidla, budete vypnut.“ Z té symboliky skutečně běhá mráz po zádech. Obávám se, že je to výstižný obraz toho, jak bude federalizující se Evropská unie vypadat.
Svazek s takovýmto přístupem, vláda byrokracie a narůstající tlak na potlačení národní identity – to skutečně není pro Angličany jejich „šálek čaje“. Při tomto vývoji Británie prostě nemůže v EU zůstat, odchod je historická nutnost. A z mého okolí vím, že přesně díky tomuto přístupu získal brexit mnoho zastánců i mezi lidmi, kteří původně hlasovali pro setrvání v Evropské unii.
Bylo opravdu zajímavé sledovat, jak potom předsedající irská europoslankyně Mairead McGuinnessová – bez jediného náznaku úsměvu nebo nadsázky! – opakovaně vyzývala odcházející britské poslance, ať své vlajky stáhnou. Pan Farage jí na to měl hrdě odpovědět, že Britové svou vlajku nestáhnou nikdy.
Nemyslím však, že jde specificky o jakousi propast mez EU a Spojeným královstvím. Určitě však souhlasím, že je to obraz narůstající propasti mezi centralistickým eurobyrokratismem a mezi konzervativním pojetím liberálních a demokratických hodnot.
Vy sám jste velkým zastáncem brexitu, chystáte se jeho zpečetění také náležitě oslavit?
Tento víkend trávíme s rodinou a přáteli na lyžích na Šumavě. Jde o dlouho plánovaný pobyt, takže jsme to již nechtěli měnit. Na Británii a její budoucnost si tak dnes připijeme v Bohémii. Do Anglie se vracím příští týden, takže těch přípitků bude určitě ještě hodně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
