Tak se dojednala dohoda mezi Tureckem a Ruskem: Kurdské milice vyklidí pozice ve 30kilometrovém hraničním pásmu a ty jeho části, které neobsadili Turci, obsadí Asadova vojska. K čemu ale taková dohoda bude Erdoganovi, který chtěl zaplavit toto pásmo syrskými uprchlíky? Ten záměr trvá? A jde o dočasnou dohodu, nebo trvalou?
K čemu bude taková dohoda Erdoganovi? No, možná by odpověď byla nejpřesnější, kdyby zněla nějak takto: Erdoganovi bylo povoleno získat maximum, v praxi ovšem jen zlomek toho, co původně chtěl. Rusko touto dohodou už plně opanovalo situaci a všem ostatním z pozice jakéhosi „arbitra“ přiděluje dílky koláče tak, aby ve finále zbylo na všechny. Na všechny důležité, nutno podotknout. A Erdogan dostal místo původně zamýšlených 14 tisíc kilometrů čtverečných syrského území „jen“ 3 600 kilometrů mezi městy Tal Abjád a Rás al-Ajn. A co víc, z oblasti budou sice muset do pěti dnů odejít ozbrojenci kurdských Lidových obranných oddílů (YPG), ale podle všeho nikoli například kurdští farmáři nebo civilisté obecně. Čili Erdogan se ve finále doma dál může chlubit tím, že nějaké uprchlíky do Sýrie „vyveze“ zpátky, ale určitě jich nebude tolik, kolik veřejně oznamoval.
Fotogalerie: - Zeman podpořil rozpočet
Na druhou stranu, ruku na srdce, bylo přece fakt divné, když mluvil o tom, že přesune do příhraničí tři miliony lidí. Myslím tím, že je vždycky podivné, až nevěrohodné, když někdo mluví o přesouvání milionů lidí a není přitom Číňan nebo Ind. Možná to číslo programově nadsazoval, aby bylo při vyjednávání kam ustupovat. Dohoda navíc výslovně uvádí, že Rusko a Sýrie jsou odpovědné za to, že do Turecka nebudou pronikat žádní bojovníci YPG a pomáhat na tureckém území v boji svým „bratřím“ ze Strany kurdských pracujících (PKK). Pro domácí scénu další Erdoganův triumf, ale… Může to být samozřejmě v praxi problém, ale s výjimkou zpráv z tureckých médií neexistují důvěryhodné zprávy, že by se něco takového opravdu dělo, natož ve velkém. Že by jen turecká paranoia, na jejíž „řešení“ mohlo Rusko (se Sýrií) kývnout o to snáz? Proč ne?
Ptáte se, jestli je to dohoda „navždy“. Podle mého nikoli. Lze takřka s jistotou předpokládat, že bude v blíže neurčeném časovém horizontu následovat oficiální obnovení turecko-syrské dohody z Adany, která už v roce 1998 určovala společná pravidla pro „správu Kurdů v Sýrii“. A potom turecké jednotky odejdou ze Sýrie úplně. To ale může být klidně horizont několika let.
Psali jsme:
Dá se říci, že Asad najednou prostě už asi totálně vyhrál válku? A co vlastně kurdská území, která běží touto pohraniční zónou a Asadovým územím? Tam je oficiální syrská armáda také a má je pod kontrolou? A možná zbytečná otázka: Kdo z tohoto vývoje vychází jako největší „truhlík“, který je pro smích? My jako Evropa, USA, nebo Kurdové?
Mělo by být Turecko za útok a sever Sýrie vyloučeno z NATO?Anketa
Je legrační, že používáte obrat „Asadovo území“, když je přitom přece řeč o území Sýrie. O území Syrské arabské republiky, jak se oficiálně nazývá. A v rámci Sýrie a jejího území ani žádná souvislá čistě kurdská území prakticky nikdy nebyla – Kurdové vždy žili společně s dalšími etniky ve „smíšených“ oblastech, tedy nemluvě o stovkách tisíc Kurdů, kteří ani nežili ve „svém“ regionu, ale třeba v Damašku nebo Aleppu. A co s těmito územími, která na Západě označujeme za „kurdská“, bude? No, po letech „válečné nezávislosti“, v níž se nekurdským etnikům (nebo i Kurdům nesouhlasícím s extrémně levicovými vizemi YPG) nežilo nejlépe (pokud mám použít eufemismus), se vrátí plně pod kontrolu Damašku. On ten spor mezi „Sýrií“ a „Kurdy“ nebyl ale až tak vyhroceně černobílý, jak se občas vykresluje – v posledních třech letech spolu obě strany více méně bez přestávky vyjednávaly, přičemž Damašek vždy trval na tom, že i v případě federativního rozdělení státu není možné, aby kurdská území měla vlastní armádu nebo zahraniční politiku. Kurdská strana taková „omezení“ odmítala, nejspíš s pocitem neochvějné podpory od USA. Nyní už je realita jasná – Kurdové notně sleví ze svých separatistických snů, „pohřbí“ vizi jakési nezávislé Rojavy a výměnou za to v první řadě přežijí hrozící válku s druhou nejsilnější armádou NATO, a navíc dostanou nějaká autonomní práva typu jazykových a klidně třebas i daňových a jiných. A ti, kteří se nebudou chtít rozloučit se zbraněmi, budou začleněni do syrské vládní armády. Nebo se jistě se „zlou potážou“.
A kdo je za největšího truhlíka? Legrační otázka. Kurdové samozřejmě, protože v určitém okamžiku uvěřili Západu a vydrželo jim to poměrně dlouho. USA také zcela určitě, protože celou tu válku v Sýrii před více než osmi lety rozjely, a dnes se snaží z ní vystupovat „bez ztráty kytičky“, i když je to za cenu toho, že přenechávají celý strategický prostor Rusku a Číně a regionálním mocnostem typu Turecka nebo Íránu, které s každým dalším svým krokem dávají jasně najevo, že je už názory Západu dávno nezajímají… A Evropa? Tu bych snad za truhlíka ani neměla, protože se jen zoufale snaží hrát jakousi „zásadní světovou mocnost“ a přitom alespoň z dálky stíhat vývoj. A nestíhá – je smutně vtipné, že Evropský parlament připravil jakési sankce proti Turecku ve chvíli, kdy už jeho ofenzíva proti Kurdům vlastně skončila. To je fakt totální bizár, který o nás vypovídá naprosto vše.
OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ: CELÝ SERIÁL
Psala jste, že pokud Američané v Sýrii zůstávají, tak proto, aby chránili ropná pole, která ovládají Kurdové. Je tedy Asad stále bez kontroly těchto zdrojů? A jinak, byla Sýrie před válkou ropně soběstačná?
Na severovýchodě Sýrie, odkud USA v posledních dnech stahují své vojáky, se nachází 90 procent všech syrských ropných zdrojů, které před válkou produkovaly 400 tisíc barelů denně. A k tomu je tam i skoro polovina nalezišť zemního plynu. Nebylo to množství, které by představovalo lukrativní vývozní artikl, ale většinu domácí spotřeby pokrýt dokázalo. Podle dostupných údajů jsou přitom syrské zásoby ropy odhadovány na 2,5 miliardy barelů, přičemž 75 procent z nich se nachází v okolí Dejrizoru. „Američtí“ Kurdové z SDF na ilegálním prodeji syrské ropy vydělávali až dosud odhadem údajně až 10 milionů dolarů měsíčně, přičemž cizí ropu prodávali údajně při cenách kolem pouhých 30 dolarů za barel nejen Sýrii, ale také svému nepříteli, tedy Turecku, a to přes irácký Kurdistán. Vcelku mě baví představa, že zatímco ultralevicové kurdské YPG obecně razily vizi společnosti bez soukromého majetku, tedy cosi radikálnějšího než kdysi komunisti u nás, tak někteří z jejich „revolučních kápů“ se mezitím museli stát dolarovými multimilionáři…
Nicméně, podle ruských médií to nyní budou právě ruské těžařské firmy, které se na obnově ropné produkce budou podílet a následně poberou i část zisků. Rusko totiž v rámci dohod o syrském splácení vojenské pomoci vlastní takřka exkluzivní práva na syrskou ropu, ale doposud z ní prakticky nic nemělo. A nejde samozřejmě jen o peníze jako takové, protože syrská ropa pomůže Rusku zjednodušit provoz vojenských základen v Sýrii a s nimi následně upevnit pozice ve Středomoří. A následně logicky vstupovat do jakýchkoli projektů v rámci regionálního plynového boomu, který by jinak mohl ohrozit ruskou plynovou dominanci v Evropě, aneb co všechno souvisí s nynějším odchodem Američanů z oblasti.
Jistě, v Americe se aktuálně spekuluje, že by se asi dvě stovky vojáků ponechaly v oblasti Dejrizoru, kde jsou největší syrská ropná pole a kam ještě syrská vládní armáda nedošla, ale těch pár vojáků by prý současně s „ochranou ropy“ mělo prý i „bojovat proti Daeši“. To už je fakt jen sranda. Pro amerického voliče nebo válkychtivého politického jestřába možná dostačující, ale…
Americký ministr zahraničí Pompeo o Sýrii
To, že se dohodli Rusové, Turci a proti asi není ani Írán, se jistě nebude líbit „straně války“ v USA a v NATO obecně. Ostatně se chystá summit NATO. Lze čekat nějaké jasné kroky, třeba vyslání vojsk či další „Asadův chemický útok“? A pak tady máme naše „partnery“, jako je Saúdská Arábie a Katar. Ti odepsali investice do „svých“ povstalců?
Přiznám se, že od summitu NATO v otázce Sýrie nečekám nic zásadního. Spoustu velkých slov, po nichž skutek zase uteče. Co by ale taky měli asi rozhodovat, když se Trump napevno odhodlal k tomu, že tahle „směšná nekonečná válka“ už prostě končí. A z amerického pohledu skončí. Ostatní členové NATO jsou přece jen více či méně nadšení „razítkovači“ amerických rozhodnutí, nemluvě o tom, že na summitu budou i Turci, do nichž nyní všichni „pokrokoví“ a „hodnotami vypolstrovaní“ západní politici slovně šijí, jak mohou, ale vyhodit je z Aliance si nikdo netroufne. Koneckonců, mají na základně v Incirliku prý padesát amerických jaderných zbraní, takže to dá rozum… Padouch, nebo hrdina. Znáte to.
Naopak, bude zábavné sledovat, jak se Amerika bude snažit vytáhnout ze spojenců v NATO další peníze na svou „obranu“ Saúdské Arábie před Íránem, i když Teherán s Rijádem už spolu vyjednávají o normalizaci vztahů. Sice nepřímo, ale přece.
A to ani nemluvím o tom, že naši hlavní arabští spojenci v regionu, Saúdové a Emiráťané, chtějí začít kupovat zbraně od Rusů, protože jim jejich schopnosti v Sýrii naznačují, že jsou v některých ohledech a situacích lepší než západní. Co se týče Sýrie, Saúdové i Emiráťané v posledním víc než roce znovu – poté, co x let financovali Al-Káidu a Daeš – otevírají náruč Asadovu Damašku. Sice hlavně proto, aby vyvážili vliv Turecka a Íránu, ale i tak. Uznávají, že svou válku v Sýrii prohráli, tak se přizpůsobují realitě. Fakt mi běhá mráz po zádech, když vidím, že i takoví Saúdové jsou tváří v tvář realitě flexibilnější a pragmatičtější, než „naše“ totálně zideologizovaná Evropská unie…
Daeš, jeho zajatí vojáci a „obrovský nárůst islámského extremismu, který hrozí díky turecké invazi“. Mnozí to vidí jako obrovskou katastrofu. Tak jaký je průběžný stav? Že ani syrské sily, ani Turci a jejich milice nejsou žádné holubičky, to je jasné, takže pokud budou chtít, měli by si snad společně s tím poradit...
Na rovinu, Turci jsou v syrské válce od samého počátku stejně jako jejich džihádisté nebo Al-Káida. Daeš se sice přidal o něco později, ale přesto už také před lety. Chci říci, že žádný nový „islámskoextremistický“ prvek se v nynější situaci nezjevuje, pořád jsou to ti samí hráči. Jejich součet je pořád ten samý. Takže bych nepropadala aktivistické panice a nějakého „obrovského nárůstu“ čehokoli bych se až tolik neobávala. Znovu připomínám, že dokud proturečtí džihádisté (vyzbrojovaní i z USA) masakrovali Syřany, byli na Západě označováni za umírněné rebely a jako takoví akceptováni a podporováni. Žádný islámský extremismus, ale „boj za svobodu a demokracii“, protože Asad přece „musel jít“. Problém s nimi začal až nyní, když po boku Turků vyrazili na Kurdy. Ze všeho nejvíc je to jen další ukázka našeho dvojího metru.
A k tomu Daeši. Situace není příliš přehledná, je jasné, že jeho gerily dál operují v Iráku i Sýrii. Ale obecně je Daeš nyní využíván jako „propagandistický kyj“, s nímž se Turci a Kurdové navzájem mlátí po pomyslné hlavě – obě strany se obviňují, že to kvůli těm druhým se jich spousta dostala na svobodu z věznic nebo táborů. Nicméně, Rusko třeba mluví o pěti stech uprchlých a USA dokonce jen o několika desítkách. Za předpokladu, že opravdu vědí, o čem mluví, to tedy nemusí být problém až tak žhavý, jak se z různých proklamací může zdát.
Česká BIS se již podruhé pochlubila, že zlikvidovala ruskou rozvědnou skupinu u nás. Blahopřejete?
No jasně, že gratuluju! Už Cimrman přece říkal, že když se nepochlubím sám, nikdo to za mě neudělá. Žádný důkaz, z hlediska doložitelnosti všechno obrovská nula, ale současně obrovský triumf „našich“ a ukázání prstem, koho máme brát za toho špatného. Třeba britská tajná služba, která kryje spousty teroristů od Libye až po Sýrii, přichází s podobnými nedoložitelně zmařenými teroristickými útoky vždy, když se blíží schvalování jejího rozpočtu. Ten rytmus sebechvály se prokázat dá, ale zmaření útoků nikoli. Nevím, kdy se u nás bude jednat o rozpočtu pro BIS, ale blíží se „Listopad“, takže chápu, že je potřeba ukázat prstem, kdo nejvíc „ohrožuje naši svobodu“. Tím fakt nechci tvrdit, že jen pan šéf BIS Koudelka. Jen mám silnou nedůvěru k triumfům tajných služeb, tím spíš, když mají najednou potřebu zahovořit o rok staré věci, kterou nikdo nemůže ověřit. Očekává se od vás, že budete věřit. A hlavně slepě.
Co bychom měli konkrétně v příštích dnech sledovat?
Svět je v takovém chaosu, že nevím, jakou jednotlivost vypíchnout…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
