V Poslanecké sněmovně se otevřela debata o důsledcích střídavé péče u dětí v raném věku. Iniciativy se ujal poslanec MUDr. Tom Philipp (KDU-ČSL), který svolal kulatý stůl na základě petice (ZDE), upozorňující na konkrétní případy, systémové chyby a nutné změny v opatrovnickém systému. Ta ukazuje, že současná praxe při rozhodování o péči o děti po rozvodu má k ideálu daleko.
„V roce 2012 soud svěřil dítě do péče matky v 86,6 % případů, o deset let později to bylo už jen v 71,4 %. Naopak střídavá péče vzrostla ze 5,2 % na 20,2 % případů,“ říká poslanec Tom Philipp s odkazem na poslední výroční zprávu Ministerstva spravedlnosti z roku 2022. Podle něj zkušenosti advokátů a psychologů z praxe ukazují na řadu problémů v opatrovnických sporech a jejich sdílení je jedním z nejúčinnějších prostředků, jak situaci posunout kupředu.
Zástupci odborné veřejnosti varují, že rozhodování soudů je často mechanické, formální a necitlivé. Dítě je děleno „napůl“, bez ohledu na jeho věk, vývoj či bezpečí. „Z praxe víme, že střídavá péče nařízená u velmi malých dětí často vede k citovým psychickým poruchám, a především k destabilizaci života dítěte i matky. Rodiče mají sice rovná práva, ale dítě není dělitelné dvěma a jeho zájmy musí být vždy na prvním místě,“ říká Mgr. Markéta Chudáčková, advokátka a spoluautorka petice.
MUDr. Tom Philipp, Ph.D., MBA
Jediný živočišný druh, který odděluje bezdůvodně mládě od matky, je člověk
Odborníci opakovaně zdůraznili, že dítě není zmenšený dospělý – a nelze s ním zacházet jako s majetkem. Do věku tří let je klíčová kontinuita a pocit bezpečí, který současná rozhodovací praxe často narušuje. Podle psycholožky prof Lenky Šulové je prokazatelně potvrzeno, že krátkodobé chybění matky působí jako významný deprivační činitel. „Kojenci a malé děti potřebují jednu stabilní pečující osobu, obvykle matku. Střídání prostředí a narušení citové vazby může vést k chronickému stresu, emoční labilitě a následně až k celoživotním problémům například v oblasti mezilidských vztahů,“ upozorňuje psycholožka Mgr. Helena Petrová.
Měl Izrael právo udeřit na Írán?Anketa
Podle dat Českého statistického úřadu byla v ČR v roce 2024 nejvyšší rozvodovost v historii. Manželský svazek oficiálně ukončilo více než 21 000 párů – více než polovina z nich měla nezletilé děti. Střídavá péče je pak příliš často nařizována bez ohledu na okolnosti. V diskusi na kulatém stolu třeba zaznělo: „Čím dál častěji slýcháme od mladých žen: ‚Nechci dítě, co když mi ho vezmou?“ To že otec matku opustí a zůstane bez prostředků už není tím hlavním strachem. Často si také při rozvodu totiž odnáší i dítě. Tento fenomén přitom není zachycen v žádných demografických statistikách, a přesto významně přispívá k poklesu porodnosti i psychické nejistotě žen.
Potřebu změn v zavedené praxi rozhodování v opatrovnických sporech zdůrazňuje i MUDr. Tom Philipp: „Jako lékař i jako poslanec cítím povinnost na to upozornit. Pokud dnes mlčíme, připravujeme další generace o zdravý vývoj, o jistotu, o důvěru v rodinu. Například v Praze se rozpadá každý druhý vztah. Tento problém se týká statisíců dětí.“
Co také zaznělo na kulatém stole
Prof. MUDr. Pavel Calda, CSc.- gynekolog, porodník, genetik:
„Posílat si to dítě jako balík mi přijde velmi nešťastné. A z mé praxe vím, že pro malé děti není řešením pobíhání z jednoho města do druhého a výměna rodičů ve fyzickém slova smyslu.“
Pečovatelka o dítě s nařízenou střídavou péči v poměru 2-5-5-2:
„Když jsem po několika letech psychického násilí zjistila, že manžel užívá návykové látky, rozhodla jsem se ze vztahu odejít. Čekala jsem oporu od OSPOD, od soudu, ale nesetkala jsem se s pochopením. Naopak tvrdě jsem narazila na systém. Dopady na mého syna je čistá katastrofa. Přichází domů agresivní. Na mě, na svého ročního bratra. Přesně vím, kdy mě otec dětí trestá. Když s něčím nesouhlasí, vyřizuje si to se mnou přes dítě. To pak nespí, má somatické problémy, nevysvětlitelné bolesti břicha, které můžete donekonečna vyšetřovat v nemocnici a nic se nenajde. Snažím se ho upokojit a pak ho zase posílám dál s tím, že nevím v jakém stavu se vrátí...“
Tom Philipp:
„Když by někdo dětem postupně odřezával články prstů, tak bychom si toho jako společnost všimli a rozhodně by se nám to nelíbilo. Když ale odřezáváme kousky jejich duše, tak na to moc nehledíme a schováváme se za zákony a nějaká pravidla.“
Videozáznam kulatého stolu je k dispozici ZDE, prezentaci a audiozáznam najdete ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Musí být zájmy dítěte vždy na prvním místě?
autor: Tisková zpráva
