Pane prezidente, spolku Milion chvilek pro demokracii, před kterým jste nedávno varoval, se povedlo podruhé naplnit Letnou. Možná přišlo víc lidí než v červnu. Co na to říkáte? Jak jste vnímal ultimáta, která dali premiéru Andreji Babišovi?
Tomuhle nefandím, to je naprosto jasné a známé. Není důvod, abych to skrýval. Myslím, že je samozřejmě právo ve svobodném státě, pokud ještě je, demonstrovat, to je naprosto logické. Není ale možné klást ultimativní požadavky, jako to tito lidé dělají. Navíc ultimativní požadavky personálního typu.
Nedovedu dobře definovat přesně, kam tito lidé míří. U nás je co měnit, ale pokud to někdo zúží na jedno dvě jména a chce tím očistit či změnit společnost, je to krátkozraké a z mého pohledu dětinské a neseriózní.
Překvapilo Vás, že akce zaujala i napodruhé tolik lidí?
Je dobře, že u památných míst 17. listopadu lidé pískali na Babiše, rektora Zimu a Václava Klause ml.?Anketa
Rozumím, že je v zemi nespokojenost a řada lidí si prostě nepřeje tu či onu osobu na té či oné funkci, ale my nežijeme v revoluční chvíli. Přijměme, že žijeme v normálním standardním a stabilizovaném státě a tam nepatří ultimáta. Tam patří normální politický souboj, ale toto není forma normálního politického souboje.
Navíc kombinace lidí, kteří tam byli, to je kýč na desátou. Ti lidé si spolu ani nemají co říct, nicméně je sjednocuje ambice být u toho, být vidět a slyšet a těch několik totálně zprofanovaných uměleckých představitelů, kteří si nemohou pomoct, aby se nepřidali ke každé takové věci, to se člověk musí opravdu jenom usmívat.
Fotogalerie: - Cestou na Chvilky
Fotogalerie: - Statisíce proti Babišovi a Zemanovi
Před demonstrací se s jejími organizátory setkali zástupci téměř všech opozičních stran. Je to z Vašeho pohledu v pořádku?
Ty nejrůznější opoziční strany mi jsou ukradené, to říkám naprosto jasně. Možná s výjimkou jedné, kterou je moje bývalá ODS, to mně úplně jedno není. Považuji za smutné a trapné chování dnešního předsedy ODS, že se přidal k aktivitám tohoto typu. Nevím, co dalšího bych k tomu říkal, nechci provokovat dalšími siláckými slovy, které vytvoří headline, který nepotřebuji. Z toho, co dělá ODS, jsem opravdu nesmírně, nesmírně smutný.
Psali jsme:
V neděli jsme si připomínali 30 let od pádu komunismu, kulaté výročí, za tu dobu vyrostla celá generace. Často bylo slyšet, že oslavy byly normálním lidem ukradeny úzkou skupinkou lidí. Jak se na takový výklad díváte?
Nevím, jestli úzkou skupinkou lidí, to nedovedu říci, ale byly ukradeny profesionálními revolucionáři. Takže ano, oslava ukradena byla.
To, že účastníci Listopadu ´89, jako prezident Miloš Zeman, který tehdy na Národní třídě byl, že se tam neodváží jít, nebo že já přijmu účast na konferenci kdesi v Bavorsku, protože nemám potřebu se tam setkávat a utkávat s těmi lidmi, nebo to, že můj syn, který byl jedním ze studentských lídrů a bylo na něj teď na Národní třídě křičeno… Co k tomu říci. Nechápu, kým ta zcela absurdní slova byla křičena. V tomto smyslu byl tento svátek ukraden. Nicméně to kradení se odehrává v různých směrech a různých tóninách, a proto se špatně definuje, kdo nám ten svátek ukradl, nedovedu to jedním slovem popsat.
Zmínil jste teď pískot na Vašeho syna, pískalo a řvalo se i na premiéra Babiše, na Ladislava Jakla a další. Řev a pískání na lidi, kteří přijdou oslavit znovunabytí svobody… Co si z toho máme odnést?
Někdo neoslavuje, někdo je zapšklý a moje včerejší debata s expremiérem Pithartem to dokazuje. Jeho nekonečná zapšklost a to, že byl poražen v demokratických volbách a nemůže se z toho vzpamatovat a teď kvůli tomu nespí, je tím nepřetržitě neurotizován a míra jeho zapšklosti je neuvěřitelná. Těmto lidem říkám, že nebyli nikdy sportovci, nikdy nezažili, že někdy vyhrají a někdy prohrají. To jsou lidé, kteří neumějí zvítězit a prohrát a nedělní způsob, kterým to demonstroval Petr Pithart, byl úsměvný.
Nedostatečně razantně jsem v tom společném rozhovoru reagoval na otázku, že bylo heslem ODS „kuponová knížka volí ODS“, na což jsem si v tu chvíli skutečně nemohl vzpomenout a člověk už je také starší a nechtěl jsem se pustit do naprostého souboje. Ode dneška to testuji a volám všem lidem, jestli je to pravda a všichni mě ujišťují, že to pravda není.
Fotogalerie: - U hrobu Václava Havla
Fotogalerie: - Věnce a svíčky po třiceti letech
Zastavím se v jedné otázce u Vašeho syna, lídra Trikolóry, který na Národní třídě čelil mimořádně vulgárním útokům. Byl tam i se svou malou dcerou a já jsem dnes četl komentář Nadačního fondu proti korupci, který zněl: “Jen člověk vychovaný v absolutním sobectví a bezlásce bere své dítě do války. Litujeme”. Takže nešlo o oslavy, ale o válku?
Fond proti korupci nemá cenu komentovat. Jakoukoli reakcí na tyto lidi bych se ponižoval. V čem byl vychován můj syn… Taková drzost něco takového vyslovit! Nemá smysl to jakkoli komentovat.
Během neděle se krom jiných akcí konala na Žofíně konference organizovaná docentem Ševčíkem z VŠE, kde zazněla varování před tím, abychom o svobodu opět nepřišli. Do jaké míry jde o vážnou hrozbu, že skutečně se dostáváme pomyslným kruhem po 30 letech pomalu zpátky?
Nepoužívám příměr kruhu. V knížce, která minulý týden vyšla a nazval jsem ji „30 let cesty ke svobodě, ale i zpět”, spíš používám příměr obráceného velkého úhlu. To znamená rychlé stoupání nahoru, dosažení možného vrcholu a obrat zpátky. Obrat v hlavních atributech, o které nám v Listopadu ´89 šlo. Tedy svoboda, demokracie, volný trh a národní suverenita. Ve všech těchto čtyřech věcech jsme udělali rychlý skok v 90. letech nahoru a teď mám strach, že se vracíme zpátky. Nenazývám to kruhem, podávám to jako symbol obráceného velkého úhlu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
