Pane doktore, zdá se, že v Německu sice posílily AfD a Die Linke, nicméně ty „establishmentové strany“ to splácají dohromady. Může to ale být pytel blech, protože CDU/CSU jsou dvě strany samy o sobě a v SPD není každý nadšený z koalice s křesťanskými demokraty. Co z toho vychází?

Asi neřeknu nic nového, když připomenu, že podobný stav zmatení hlav a srdcí předpokládal každý, kdo se německou politikou zabývá. Anebo alespoň čte texty vyráběné na zakázku nebo spontánně nejen v Německu, ale i ve většině evropských zemí. Dokonce se mi zdá, že mnozí z veřejně vystupujících neosobností využili této události jen k tomu, aby zakryli svou hanbu z nedůstojného vystupování proti zatím jen několikadenní smršti rozhodnutí a výroků Donalda Trumpa, které se na ně valí ze všech stran.

Příkladně se zachovala ČT, která pozvala do svého studia politické komentátory všeho druhu, kteří, snad jen s výjimkou Jana Fischera, dokázali zopakovat to, co zanechalo mediální stopu v posledních týdnech u nás doma i v zahraničí. Jen někdo dokázal připomenout ad marginum Elona Muska. Většinou se dokázali vyhnout jménu Andrej Babiš a pouze dva diskutující, pokud se nemýlím, si všimli toho, že volební účast v německých volbách byla tentokrát mimořádná (83–86 %) a že se to projevilo na různobarevnosti menších politických stran. Ty by mohly kupodivu hrát omezenou, ale nezbytnou roli při sestavování povolební koalice, ale tři až čtyři hlavní politické strany se mohou uklidnit a připravovat se na další volební soutěžení. Pokud se nestane nic mimořádného v Evropě i ve světě, předpokládám, že to nebude trvat dlouho a německé volby se budou muset opakovat. Nebo dojde ke stavu, který bychom mohli nazvat jako mimořádný.