Kdy jste byl naposled v Izraeli, kde jste se narodil?
Před několika týdny. Přiletěli jsme tam na Svátek stánků či sklizně Sukot. A ráno po posledním dni svátku, zhruba v půl sedmé narušily ticho v Jeruzalému nepříjemné zvuky. Šli jsme se podívat ven, co se děje a slyšeli zvuk raket. Byli jsme ve velmi ortodoxní jeruzalémské čtvrti Me’a Še’arim a nevěděli, co se děje. Ortodoxní Židé nemají mobily, rádia, nic takového. Koukali na mě, že možná vím, co se děje. Šel jsem zpátky do hotelu, přečetl si první nejasné zprávy, kontaktoval mou kamarádku novinářku a ptal se jí, co se děje. Ona říkala, že asi Hamás zaútočil na Izrael.
Tak jsem si pustil v televizi kanál Hamásu a také arabskou Al-Džazíru, která je dost jiná než její anglická verze. Viděli jsme mnohem více videí, než byly v tu dobu k mání širší veřejnosti. Viděl jsem zmrzačená těla židovských žen a mužů. Teroristy z Hamásu, jak běhají po ulicích Izraele, protože hranice byla otevřená. Viděl jsem věci, které jste pravděpodobně také už viděli. Jak skopávají Židy, skáčou po nich, bijí je a unášejí je nahé včetně dívek zpět do Gazy. Berou tam i děti, na které řvou. A normální civilisté v Gaze si to užívají.
Líbily se vám letošní oslavy 17. listopadu?Anketa
Co bylo dál?
Když jsem vrátil na ulici a ortodoxní Židé se ptali, co se děje, řekl jsme jim to. Byli šokováni. A jejich první reakcí bylo, že se děje znovu to, co dříve v ulicích Kišiněvu, Varšavy, Berlína a mnoha dalších měst. Ostatně v Moldavsku jsem byl nedávno před tím, v Kišiněvu a městečku Markulešt, kde se narodila má matka a žili tam prarodiče. Tam se též děly hrozné věci. Nahá lidská těla tam také ležela na ulicích. Bylo to tak strašné, že mi o tom máma nikdy neřekla.
V té době patřilo Moldavsko do Rumunského království. Objevil jsem mnoho věcí, o kterých jsem nevěděl. Například, že Židy na tom území nezabíjeli nacisté, ale rumunští fašisté. To byli prý tak dobří zabijáci, že němečtí nacisté nechávali v částech východní Evropy tuhle špinavou práci na nich. A pak to vidíte znovu okolo Pásma Gazy. Večer v Jeruzalému byly vidět fronty turistů, jak se hrnou na spoj na letiště. S letenkami, bez letenek, klidně zaplatili tisíce dolarů, aby se dostali pryč.
Rozhodli jsme se zůstat a neúčastnit se toho spěchu a chaosu. Cítili jsme se s manželkou kvůli tomu špatně. Nechtěli jsme se toho účastnit. „Pojedeme se podívat na krásy Izraele, ale když se tam stane něco nebezpečného, je třeba zmizet.“ Tak to necítíme a zůstali jsme další dva týdny. To je v mé nové knize. Pětaosmdesát procent restaurací bylo zavřeno. Lidi se báli chodit i nakupovat do otevřených obchodů. Lidé přestali věřit ve vládu, armádu, a tak. Z našeho hotelu všichni zdrhli, dokonce i uprchlíci z Ukrajiny. Ti říkali, že Ukrajina je bezpečnější než Izrael. Bylo to bizarní, zavládla divná nálada.
Byl jste pak někde poblíž Pásma Gazy?
Ne, nebyl. Německý časopis Die Zeit po mně chtěl, abych udělal reportáž z komunity ortodoxních Židů, takže jsem jel mezi ně. Mají dost lidí, kteří jim píší z míst, jako je třeba Aškelon nebo Sderot. Chtěli něco jiného. Chtěli vědět, jak ortodoxní Židé, antisionisté, co neuznávají stát Izrael, uvažují. Takže jsme byli mezi nimi. Chovali se na antisionisty velmi dobře. Chodili do synagog a modlili se k Bohu, aby ochránil všechny Židy. Zapomněli na antisionismus a uvědomili si, že jsme všichni bratři a sestry. Chápu Die Zeit, nikdo totiž moc nepíše z této perspektivy.
Fotogalerie: - Připomínka 17. listopadu
Jak se chovali politici?
Speciálně pravičáci oprášili starý boj. Obviňovali vládu, lidi z Tel Avivu, a tak dále. To je hnus.
Nicméně v Izraeli vládne Benjamin Netanjahu, v jehož vládě mají zastoupení i krajní pravičáci a náboženští extremisté. Právě o této vládě se říká, že izraelsko-palestinský konflikt posunula k eskalaci. Co vy na to?
To je pravda. Je spousta lidí, co říká „bůh Bibi“ (Bibi je přezdívka Benjamina Netanjahua. Pozn. red.) za nic nemůže, že to zapříčinili lidé, anarchisté z Tel Avivu. Tahle mašinérie opět začala fungovat a hlavně tomu napomáhají pravicová média, která zemi připravují na válku. Myslí si, že je Bibi zachrání, ale nic takového nehrozí. On jen šíří nenávist, aby zachránil Bibiho. A pravicová média prostě začala starý boj. A Bibi přitom myslí jen na sebe, aby si zachoval své bohatství.
Vždyť to je přímo proti všemu v židovství. A já se ptám, je tento narcis a lhář schopný vzít na sebe zodpovědnost za cokoliv? Je to premiér. A ten člověk nerozumí vůbec ničemu v arabské kultuře. Pozor! Nemluvím o chlapíkovi z New Yorku, ale hovořím o premiérovi Izraele.
Televizní stanici Al-Džazíra, kterou jste také zmínil, vnímáme jako arabskou CNN, ale je třeba říct, že pochází z Kataru, jehož emír Tamím bin Hamad Ál Thání je podle mnohých jedním z hlavních sponzorů Hamásu. Jak to vnímáte jako novinář?
Al-Džazíra není o novinařině. Ta televizní stanice je v arabštině i angličtině propaganda. A vždy v jiném balení. V arabštině ukazují umučená těla, v angličtině bojovníky za svobodu. Přitom je soukromě vlastněná katarským emírem. To opravdu nemá nic společného s žurnalistikou, to je propaganda.
V Kataru jsem byl před několika lety, což je také v knize. Dcera emíra šejka Al-Majassa bint Hamad Al-Thani mě pozvala na první ročník Filmového festivalu Tribeca Dauhá. Chtěl jsem navštívit televizi Al-Džazíra. A samozřejmě to neprošlo. Nechtěli, abych viděl, co se děje uvnitř. Musím říct, že ke mně byli velice milí. Bydlel jsem v sedmihvězdičkovém hotelu, živili nás velmi dobře, byli jsme v džípech v pískových dunách, a tak. S manželkou se k nám chovali jako ke králi a ke královně. Ale s Al-Džazírou jsme neměli nárok.
Fotogalerie: - Vašáryová, Žantovský, Just
A co bylo řečeno na konci festivalu? „Děkuji všem za to, že jste přijeli a doufejme, že se příště setkáme ve svobodné Palestině.“ Myšleno, po vyčištění od Židů. A Američané na festivalu začali tleskat jako diví. A já si říkal, jděte do p***le. Tak to je, je to mašinérie.
Viděl jsem tam film od židovského režiséra a ani slovo hebrejsky, protože nechtějí slyšet v Kataru hebrejštinu na veřejnosti. V mém americkém pasu je napsáno, že jsem se narodil v Tel Avivu. Nicméně, abych se dostal do Kataru, tak mi dali speciální víza, kde bylo napsáno, že jsem se narodil v New Yorku. Změnili to. Nelíbilo se jim mé místo narození. Píšu o těchto věcech léta, ani už nevím jak dlouho, neměl bych být překvapen, ale stejně mě to překvapilo.
Několik vzdělaných Židů v Česku mi velmi skepticky řeklo, že stát Izrael končí...
Nevím, jestli je u konce. Uvidíme, jak se s tím Izrael popasuje. Palestinci se neuklidní do doby, než poslední Žid neodejde nebo nezemře. Tak to je a vždy to tak bylo. A bohužel vidíme všude ve světě, v Londýně, v New Yorku, tu neustálou podporu typu: „Od řeky po moře, Palestinci budou plémě svobodné!“ Nicméně si myslím, že ne více než deset lidí z deseti tisíc na těch protestech ví, co je to za řeku, a co je to za moře.
Příští díl rozhovoru se spisovatelem Tuviou Tenenbomem se bude týkat rozvíjejícího se antisemitismu v Evropě.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
mobidick2020
