Prezidentská volba přináší na „opoziční“ straně dilema: Volit raději Babiše, který má šanci vyhrát, nebo v prvním kole podpořit Jaroslava Baštu jako člověka principů? Diskuse běží zejména po hlasování o pobytu ukrajinských vojáků u nás. Jak se na to po úvaze díváte?
Obávám se, že toto volební dilema už má většina opozičních voličů dávno vyřešené. V posledních dnech jsem na svém blogu vydal celou řadu článků, ve kterých jsem argumentoval tu ve prospěch Babiše, tu ve prospěch Bašty. Pokud mohu usuzovat z diskusí (a já v tyto diskuse věřím), tak většina voličů naprosto přesně ví, proč Babiše nebo Baštu nebudou volit a proč musí volit toho druhého.
Dáte za Vánoce (v součtu výdajů) letos víc než loni?Anketa
Andreji Babišovi nemohou zapomenout jeho zvládání doby covidové se všemi lockdowny a nepřidalo mu ani takřka jednomyslné hlasování hnutí ANO v Poslanecké sněmovně o výcviku ukrajinských vojáků.
Jaroslav Bašta je zase nevolitelný, protože ho nikdo nezná, neumí pohotově diskutovat a je už starý.
Každý můj článek o prezidentských kandidátech znamenal záplavu e-mailů, ať proboha hlavně nepodporuju Baštu, protože nemá šanci, a hlavně ať nepodporuju Babiše, protože si snad pamatuju, jak zavíral republiku... Je to v podstatě půl na půl.
Nezaznamenal jsem ani jednu změnu názoru. Třeba typu: „Ano, Vidláku, chtěl jsem volit Baštu, ale máš pravdu, Babiš má větší šanci, a tak ho budu volit, aby pětikoalice nezískala pod svůj vliv i poslední úřad.“ Stovky komentářů na Vidlákových Kydech, Litterate, facebooku, stovky e-mailů... ale mezi nimi se nenašel ani jeden, který by byl hotov změnit názor ve prospěch společné věci. Takže si troufám tvrdit, že volební dilema řeším asi jen já sám, všichni ostatní jsou už rozhodnutí a mají svůj postoj podložený celou řadou argumentů. Většinu z nich jsem si musel i přečíst.
Fotogalerie: - Zakupy w Polsce
Nerad bych byl špatným prorokem, ale tato názorová ukotvenost bude mít jediný výsledek. Babiš se v prvním kole volby umístí na krásném třetím místě a Bašta na čtvrtém. Prezidentkou se stane Danuše Nerudová i přes svoji naprostou prázdnotu. To abychom nezapomněli, že nejen dobrý skutek, ale i pevný charakter musí být po zásluze potrestán.
Psali jsme:
Hovořili jsme o cenách vepřového, pojďme se pobavit o rostlinné výrobě. Protože i pečivo zdražilo. Podobně jako u toho vepřového, o kterém jsme mluvili. Do jaké míry je zdražení nutné a do jaké míry si někdo mastí kapsu?
Pojďme si to tedy rozebrat. Zemědělec teď dostane za tunu potravinářské pšenice asi 7 000 Kč. Potřeboval by dostat alespoň o tisícovku víc, aby spolehlivě pokryl brutálně zvýšené náklady na hnojiva, ale u rostlinné výroby to takhle někdy je. Cena není určena náklady zemědělce a jeho ziskem, nýbrž komoditní burzou a cenou dopravy z přístavu do mlýna. Jak jsme si minule řekli, cena dopravy není nijak velká.
Zemědělec samozřejmě málokdy dodává přímo do mlýna, většinou od něj úrodu odkoupí podnik ZZN, který mu předtím prodal hnojiva, osiva, naftu i agrochemii a vůbec mu poskytoval další potřebné služby. Tento podnik ZZN má zpravidla skladovací kapacity a vypočítaná cena skladování je cca 50 Kč za tunu měsíčně + cca 200 Kč za naskladnění a vyskladnění.
Obilí je na skladování od přírody uzpůsobené, na rozdíl od mouky, která žlukne a pečiva, které tvrdne.
Skladování k ceně obilí přidá cca 500 Kč na každé tuně. Většině obchodníků s obilím stačí další stovka marže na tuně, aby se uživili. Připočítejme cenu dopravy do mlýna, nějaké ztráty, odsušky, příměsi, odpad při čištění a dostaneme se na 8 000 Kč za tunu před započetím mletí.
Mlýn obilí namele, proces je poměrně efektivní, byť je docela alchymie udělat dobrou mouku. Celý proces přeměny obilí v mouku je téměř bezodpadový, mouka představuje cca 70 % zrna. Klíčky, otruby, dokonce i obilný prach, to všechno se prodá, třeba na výrobu rostlinných pelet na topení. Řekněme, že mlýn dosáhne zisku, když bude mouka stát o 40 % víc než obilí, a to jsem k mlynářům docela štědrý. Takže v dnešní době by tuna mouky měla stát řekněme 11 000 Kč. To je jedenáct korun za kilogram... A za tuto cenu ji také mlýny prodávají. Připočtěme ještě něco za balení pro maloprodej.
Kolik stojí dneska mouka v prodejně? Včera jsem ji viděl u nás v supermarketu za 20 Kč za kilo. To by celkem přesně odpovídalo cenové politice obchodních řetězců. Prostě tu cenu pro zákazníky skoro zdvojnásobí. Samozřejmě, smlouvy o cenách jsou přísně tajné.
Naopak pečení chleba, to je proces časově i energeticky náročný, jedná se o rychloobrátkové zboží, dneska se očekává, že chleba bude na pultech vždy čerstvý, bude ho dost pro každého, ale nebude ho přebytek, protože o starý chleba nikdo nestojí. Samozřejmě, hypermarket musí mít svoji velkolepou marži i na pečivu, takže odhaduji, že bochník chleba dneska velkopekárna vyprodukuje za 30 Kč, aby neprodělala. Zbytek je opět marže obchodníka. Chleba je už dneska běžně k vidění za padesát korun. Zemědělec dostane za kilo obilí sedm korun, vy zaplatíte za kilo chleba skoro padesát a z toho je určitě dvacet korun marže obchodníka.
Vidíme, s odpuštěním, perverzní tendence směřující k tomu, že maso jakožto pokrm je špatné. Slyšíme, že krávy, s prominutím, prdí, že živočišná výroba zatěžuje přírodu. Co na to říci?
V poslední době mám pocit, že leckteří moji spoluobčané by ocenili, kdyby většina lidí ve jménu přírody ráčila zmizet. Samozřejmě předpokládají, že právě jich by se to netýkalo. Že zrušená živočišná výroba, co zatěžuje přírodu, by se v jejich životě neprojevila, protože přece jedí jen a výhradně ovesné vločky a moučné červy.
Cítíte se ohroženi aktivitami vedení Ruské federace?Anketa
Setkal jsem se s celou řadou kuchařů, kteří mi přísahali, že celé dnešní zdravé vaření spočívá v tom, že to jídlo musí být hnusné. Když tu brokolicovou polévku řádně dochutí a udělají ji dobrou, tak to pokrokoví studenti nebudou jíst, protože budou mít pocit, že hřeší. Ideální jídlo je jalové, bez chuti i zápachu, jen je zapotřebí to na talíři řádně načančat.
Všem nositelům těchto moderních tendencí bych vzkázal, že přírodu zatěžuje úplně všechno. Že není zapotřebí člověka, aby na planetě docházelo k hekatombám a vymírání. Už strašně dlouho jsem neviděl žádného tyranosaura a mamuti také nevyhynuli kvůli kouřícím továrnám. Příroda si poradí s každým škůdcem po svém a nějakých tisíc let pro ni nic neznamená. Vždyť jsou to sotva tři generace dubů... Pokud člověk svoje zásahy do životního prostředí přežene, příroda se ho hladce a efektivně zbaví.
Ale hlavně bych řekl, že člověk ani tak neničí přírodu, jako své vlastní prostředí. Za posledních třicet let jsme v krajině zabetonovali plochu, že voda, co na ni naprší, odpovídá ročnímu průtoku řeky Ohře. Místo abychom rozšiřovali závlahy, tak jsme je zničili, protože to nebylo ekonomické. Místo abychom půdu kultivovali, tak jsme ji vysávali ve jménu zisku. Vodu, kterou použijeme doma, tu sice vyčistíme, ale nepoužíváme ji na zavlažování, jen ji vypustíme do řeky.
Když v Klementinu začali měřit teplotu vzduchu, tak celkem nedaleko odtamtud začínala rurální krajina protkaná lesy. Dnes se na desítky kilometrů kolem táhne betonová džungle. Já se vůbec nedivím, že naměří vyšší teploty. Naměřili by nárůst i bez klimatické změny...
Naštěstí se našel univerzální viník – oxid uhličitý. Ten za to může a jeho snížení vykompenzuje všechno to betonování krajiny, drancování půdy, rozšiřování měst a sprchování několikrát denně. Tato idiocie evropských mocipánů je rozhodně nebezpečnější než prdící kráva.
Fotogalerie: - Zakupy w Polsce
Umíte si vy osobně a vaše rodina představit život bez masa?
Umím si docela dobře představit, že si dám k snídani ovesné vločky, k obědu budu mít těstoviny s rajčaty a večer si dám červenou řepu s mozzarellou a mezi jídly budu sedět u počítače a datlovat další článek pro svůj blog. Takže se nedivím, že rachitické sekretářky či metrosexuální manažeři v Delloite to mají jako životní styl.
Ale nedovedu si představit, že bych po dvanácti hodinách na nohou při zabijačce, měl jíst okurkový salát. Nebo že bych po osmi hodinách za řídítky malotraktoru ocenil kukuřičné lupínky.
Vsadím se, že mezi horníky v Ostravě moc vegetariánů nebude a určitě jim nechutná sladké lehké víno.
Umím si představit, že je maso na jídelníčku méně než dneska a že uzeniny nejsou jídlo, ale lahůdka. Když mám maso ze svého prasátka, vyrostlého na bramborách a šrotu, tak nepotřebuji k obědu dvousetgramový řízek, ale stačí klidně poloviční. Umím si představit ovocné knedlíky s tvarohem a v létě si s chutí dám k večeři šopský salát. Ale jestli potřebuji přetlačit dvousetkilového pašíka, otočit krávu a celý den házet hnůj nebo nosit padesátikilové pytle, tak potřebuju jídlo pro chlapa, a ne pro manažera.
Psali jsme:
Minulý měsíc jsem byl u Signora Daria Cecchiniho, v toskánském městečku Panzano in Chinanti. Signor Cecchini je považovaný za nejlepšího řezníka na světě. Za 50 € peče předplatitelům toskánské krávy a všichni se oblizují. Napadlo mě: Jižní Morava je hezká jako Toskánsko. Máme kravičky, máme prasátka, máme Mariana Jurečku ve vládě coby vyslance venkova. Co nám chybí k tomu, aby na jihu Moravy vyrostl druhý Signor Cecchini?
Potřebujeme k tomu méně Jurečků a méně veterinárních a hygienických předpisů. Sám oblíbený český řezník Kšána říká, že čeští veterináři a hygienici jsou nejpřísnější na světě. Možná proto prodává ve své prodejně lepší vepřové za tisíc korun kilo. Což, jak jistě uznáte, není zrovna pro každého.
Náš vyslanec venkova by třeba mohl začít pracovat na nějakém zákoně na ochranu tradic, který by dovolil, aby vidláci mohli dělat vesnické zabijačky a prodávat při tom kolemjdoucím tlačenku tak, jak to bylo celé desítky let a nikdy se nikomu nic nestalo. Není to tak dávno, co to zakázali, protože úředníci na veterině potřebovali předstírat, jak jsou důležití.
Třeba by Marian Jurečka mohl jednou zapomenout na lobbing velkovýrobců a protáhnout Sněmovnou třeba zákon o domácí výrobě potravin, který by dovolil vidlákům, aby mohli ve své udírně udělat výborné moravské klobásky a prodávat je. Jestliže tatínek vyudí maso a neotráví jím své děti, tak neotráví ani své zákazníky.
Kdybychom nechali vidláky dělat moravské uzené, třeba by v tomto oboru také někdo za pár let získal proslulost a jeho udírna by se stala poutním místem.
Jestliže bychom chtěli mít Moravu jako takové naše Toskánsko, bohatě by stačilo, nechat venkovské vidláky vařit, dělat zabijačky, udit... a přestat jim házet klacky pod nohy – požadavky na vykachlíkované prostory, bezdotykové baterie, speciální převlékárny a záchody. Kdyby se vidláci mohli ohánět nožem při výrobě paštiky, tak by dělali paštiku. Když se musejí ohánět perem při vyplňování spousty papírů, tak nedělají ani byrokracii, ani řezníky. Nestojí to za to. Kšána je tu jen jeden a myslím, že ho to taky štve.
Kdyby Marian Jurečka jednou nekoukal na to, co mu předepíšou soudruzi z Bruselu, tak by třeba došel lepší pověsti, než má dneska. Většina kolegů zemědělců ho tady volila, ale to si mysleli, že bude bojovat za ně, a ne za evropské hodnoty. Znovu už prý stejnou chybu neudělají.
Myslím, že signor Cecchini má výhodu, že žije v Itálii, kde se na předpisy kašle už 400 let a německý přístup k práci a byrokracii se tam příliš nenosí. Pokud jsem mohl vidět videa z jeho nádherné provozovny, čeští veterináři by mu to okamžitě zavřeli a on by do konce života splácel pokuty.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jaroslav Polanský
