Doposud nejlepší nápad předvolební kampaně? Anketa
Pane profesore, v současné době jsme svědky často velmi vyostřených debat na téma očkování. Existuje zde stále poměrně početná skupina lidí, kteří se nechtějí nechat očkovat a obviňují státní orgány, že jim upírají možnost svobodného rozhodnutí tím, že výrazně zvýhodňují ty, kteří očkování absolvovali. Jak vy osobně vnímáte tento problém? Jste očkovaný?
Ano, já očkovaný jsem, stejně tak jako moje děti nebo i vnoučata. A doporučil bych to i všem ostatním. Nemám s tím žádný zásadní problém.
Velká debata se nyní strhla na Slovensku, které má v září navštívit papež a slovenské úřady už vyhlásily, že přístup na akce spojené s čtyřdenní návštěvou hlavy katolické církve bude umožněn pouze očkovaným – neočkovaným bude tedy rigorózně zapovězen. Papež ještě před pobytem na Slovensku navštíví i Maďarsko. A tamní premiér Viktor Orbán vyřešil celou věc šalamounsky – po dobu návštěvy svatého otce přestanou platit veškerá omezení a zákazy související s covidovou epidemií. Jak to vidíte obecně – cítíte určitou nesvobodu v neprospěch lidí, kteří se nechtějí dát očkovat?
To se domnívám, že nikoliv. Tak to není. Nejsem tedy samozřejmě ani filozof ani advokát, ale jako nesvobodu to skutečně necítím.
Fotogalerie: - Očkovací autobus
Sledujeme stále se měnící situaci v Afghánistánu. Radikální hnutí Tálibán si počkalo na velmi ukvapený odchod amerických sil, aby se ujalo vlády. K žádnému politickému urovnání v Afghánistánu na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN nedošlo. Jak vnímáte pozici Američanů, kteří mají lidově řečeno z ostudy kabát?
Domnívám se, že si tím Američané v očích světové veřejnosti skutečně hodně pohoršili.
Všechno to začalo už v tom roce 2001, kdy si tehdejší prezident George Bush mladší ani nepočkal na druhou rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která by mu dala k dispozici oficiální zmocnění užít všech nezbytných opatření a nástrojů. V té době mu to nikdo příliš nevyčítal, ale dnes už je zřejmé, že to byla chyba.
Na konci toho roku 2001 chtěla Amerikou dosazená vláda a tehdejší prezident Hammíd Karzáí domluvit příměří s Tálibánem. Ale tehdejší americký ministr obrany Donald Rumsfeld mu to velmi kategoricky zakázal, což byla další zcela fatální chyba. V té době byl totiž Tálibán relativně hodně slabý a otřesený těmi událostmi a dohoda s ním by nebyla tak složitá a uvolnila by přitom cestu k bezpečnému směřování země.
A další rozcestí (a další chyba) nastalo o 10 let později, kdy už řada odborníků v USA navrhovala, aby se konečně začalo s Tálibánem jednat o ukončení konfliktu. K tomu opět nedošlo, takže vše skončilo tak, jak jsme to v těchto dnech viděli a nevěřícně kroutili hlavami – to znamená neřízeným a naprosto chaotickým odchodem amerických vojáků a diplomatů. Podle mě budeme teprve v příštích měsících a letech sledovat, jak bude ta prestiž USA dále oslabována.
Psali jsme:
Dá se navíc předpokládat, že to selhání Američanů povzbudí všechny radikální a militantní protiamerické skupiny po celém světě. Souhlasíte?
Nelze to určitě vyloučit, dokonce bych to považoval za hodně pravděpodobné. Posílí to především džihádisty nejenom v té oblasti Blízkého východu, ale zároveň také v západní Evropě. A bohužel to může značně posílit agresivitu těchto zločinců.
Tálibán se nyní snaží vystupovat jako oficiální a legitimní síla, se kterou lze jednat. Domníváte se, že skutečně je reálné a smysluplné a také diplomaticky únosné – jednat s Tálibánem?
Tak jednak je důležité si na rovinu říct, že hnutí Tálibán je teroristická organizace, která má na rukou krev mnoha lidí. Takže s Tálibánem by se jednat nemělo, to je fakt. Principiálně platí, že jsou to zkrátka váleční zločinci.
Ale zároveň je zde ještě jedna možnost, kterou nelze vyloučit – a to je, že z toho území Afghánistánu by se mohl stát nový Islámský stát.
A právě vinou těch nedomyšlených vojenských intervencí před 18 lety se může stát, že do Afhánistánu se začne stahovat obrovský počet džihádistů.
Každopádně se dá předpokládat, že to nové zřízení, které nyní Tálibán v Afghánistánu nastolí, bude klasický státní terorismus!
Psali jsme:
Zdá se, že důležitým předvolebním tématem v ČR bude tedy migrace, která se znovu dostává do popředí zájmu. Běloruský prezident Alexandr Lukašenko totiž v odvetě za ekonomické sankce uložené EU jeho diktátorskému režimu otevřel uprchlíkům z Iráku hranice se sousední Litvou, což je zároveň i vnější hranice Schengenského prostoru. Litva zareagovala tím, že začala budovat na svých hranicích bariéru (zeď) proti uprchlíkům – tedy stejným způsobem jako už dříve maďarský premiér Viktor Orbán. Ten byl za to od EU mnohokrát kritizován, zatímco v případě Litvy se Brusel rozhodl stavbu zdi dokonce finančně podpořit. Stavbu zdi oznámilo i Polsko, Turecko už bariéru na hranicích s Íránem dokončilo. Co říkáte na tento trend budování zdí, pane profesore?
Osobně jsem z tohoto trendu dosti zděšený. Teď nadchází doba, kdy bude každý stát hrát jenom sám za sebe. Každá země se bude snažit maximálně eliminovat a minimalizovat příliv utečenců – a to často i takto kontroverzními prostředky.
Můžeme to tedy vnímat jako nástup národních států na úkor Evropské unie?
To bych až takto tvrdit nechtěl, spíše si myslím, že bude oslabovat celkově ten duch Schengenu.
Osobně z toho rozhodně radost nemám, protože jsem jako mnozí další v minulých letech využíval například cestování v rámci Schengenského prostoru. Ale zdá se, že slovo národních států dle jejich individuálních zájmů bude teď tím nejdůležitějším indikátorem.
Do jaké míry lze ten současný stav spojovat s pandemií koronaviru?
Spojitost tam samozřejmě logicky je, o tom není sporu. Covid nepochybně sehrál velkou roli, kdy se striktně omezila celá řada věcí, ku příkladu právě zmiňované cestování. Ale nelze hovořit pouze o covidu, je to totiž v kombinaci s oním problémem další vlny migrace do Evropy.
Můžeme podle vašeho názoru očekávat podobnou migrační vlnu jako v roce 2015?
Já nejsem futurolog ani prognostik, proto se uchýlím k mírně alibistické odpovědi – a sice, že vyloučit nelze nikdy nic.
Obecně se dá říci, že samotné téma migrace je totálně zpolitizované…
Ano, to máte naprostou pravdu. Migrace je zpolitizovaná u nás, ale ještě více v Německu, a hlavně ve Francii – to znamená v zemích, kde mají své leckdy kontroverzní zájmy početné přistěhovalecké minority. Momentálně je ta situace nejnapjatější určitě ve Francii, o čemž svědčí například i ta výzva, respektive otevřený dopis francouzské generality.
Jsou podle vás ony menšiny skutečnou bezpečnostní hrozbou pro Evropu?
Tak musíme si přiznat, že tyto minority jsou opravdu problémem. Dotknul jsem se už situace ve Francii, kterou poměrně intenzivně sleduji. Byla tam spousta teroristických útoků, většina z nich právě od zmiňovaného roku 2015. Probíhá tam teď velmi ostrá diskuse o tom, zda lze položit rovnítko mezi přistěhovalce a terorismus či nikoliv. Můžeme na to mít různé názory, nicméně nezpochybnitelnou pravdou je, že strůjci a vykonavatelé všech těch teroristických útoků se rekrutovali právě z řad přistěhovalců. A to přistěhovalců z druhé či dokonce třetí generace.
Víme, že jsou tam oblasti, jimž se přezdívá „no-go zóny“, kam nechodí už ani policie. Ale to napětí tam doutná už od roku 2005, kdy se objevily ty první nepokoje na pařížských předměstích, a je čím dál tím silnější.
A generálové ve výslužbě plus už i někteří aktivně činní hovoří jasně o tom, že ve Francii může brzy nastat i občanská válka – a že francouzská armáda bude v takovém případě tvrdě stát na straně státu a prezidenta.
Pane profesore, hovořili jsme o zájmech národních států. Má také samotná EU svou koncepci migrační politiky?
Já bych řekl, že EU věnuje alespoň navenek migraci velkou pozornost, to je zřejmé. Ale do jaké míry je tento zájem efektivní a také koncepční, to si opravdu netroufám sám za sebe hodnotit a posoudit.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
autor: .
