Rusko útočí na Ukrajinu, Američané bombardují Sýrii. Čína se rozpíná v okolních mořích a zabírá vody patřící Filipínám, Vietnamu a Malajsii, její letadla přelétají nad Tchaj-wanem a uzavírá strategické spojenectví s Íránem. Írán vyhrožuje sousedním arabským zemím, které podepsaly smlouvy s Izraelem. Íránem podporované šíitské bojůvky v Jemenu ohrožují Saúdskou Arábii, kterou přestávají podporovat Bidenovy Spojené státy, a naopak se přiklánějí k jednání s Íránem, jenž ale zrychluje vývoj jaderné zbraně. Schyluje se opět k velkým válkám?

Ať si o Trumpovi říká, kdo chce, co chce, svět se za jeho prezidentství začínal zdát bezpečnější, protože Amerika se zdála být silnější. Bidenovo prezidentství obrací naruby všechno, čeho Trump v mezinárodní politice dosáhl. Neberou ho vážně ani Rusové, ani Číňané a dávají mu to najevo. On to pravděpodobně nevnímá, tak jako už nevnímá, co říká a kde je. Ostatně my už víme, že za fasádou dementního „demokrata“ vládne revolucionářská klika obamovská, která chce „institučně-rasistickou“ Ameriku „fundamentálně transformovat“, což znamená odstranit z pozice velmoci, díky níž ještě dožívá cosi, čemu se jakž takž dá říkat „svobodný svět“. Tím slábne celé severoatlantické spojenectví, takže Putin může v klidu varovat, aby se NATO do ruského konfliktu s Ukrajinou nepletlo.

Tam se opakovaně všelijaká příměří podepisují a hned zase porušují. V posledních týdnech umírali ukrajinští vojáci v přestřelkách s ruskými separatisty v Donské oblasti, na jejíchž hranicích se hromadí ruské armádní síly. Střílí se už i z kulometů a děl. Země NATO na Rusko tlačí finančními sankcemi, ale Ukrajina žádá „zvýšení mezinárodního politického a ekonomického tlaku“. Anexe Krymu se Rusku dost zkomplikovala, když Ukrajina zastavila přívod vody, jíž má Krym nedostatek.