Dnes se diskutuje skutečně o všem možném, a výjimkou není ani účelnost atentátu na říšského protektora...

Lze to nazírat z několika hledisek. Z hlediska provedení byl atentát obrázkem, spíše velkou výkladní skříní chyb učiněných při výcviku atentátníků a též nebetyčného diletantismu těch, kteří je poslali, aby ho vykonali - dlouhých pět měsíců před atentátem přežívali atentátníci v protektorátu bez potravinových lístků, bez pracovních knížek při panující všeobecné pracovní povinnosti, s protektorátními průkazy vydanými všem dosud 20 vysazeným parašutistům jediným úřadem v Brně, takže každá trochu důkladnější policejní kontrola by je objevila. Po atentátu se shromáždili údajně na rozkaz na jednom jediném místě, ačkoliv pravidlo velí se po akci co nejvíce rozptýlit. Přes přísný zákaz si mezi sebou do protektorátu vezli fotografie na památku a dopisy milých v protektorátu, mezi sebou porušovali zákaz sdělování si osobních dat, navíc pět, tedy čtvrtina parašutistů z Velké Británie do té doby vysazených spolupracovala s Gestapem, dva z nich prý naoko, protože po zatčení jim kromě mlčení nic jiného nezbývalo. Heydrich zemřel na infekci z víceméně banálního poranění při atentátu. Kdyby toho nebylo, atentát by se nezdařil.

Z hlediska motivace máme na vybranou několik okruhů osob, které si přály Heydrichovu smrt a které ho mohly přikázat zabít. Ale ani jeden z nich není dodnes věrohodně identifikován a potvrzen. Ví se jen, že zájem provést něco spektakulárního v protektorátu měl E. Beneš, že Heydricha se zbavit mohli též chtít Britové, nejvyšší představitelé Německé říše, které mohl Heydrich ohrožovat, a SSSR.