Bí bí sí... Jeden kandidát vážně tvrdil, že televize nepotřebuje techniky. A Bendl jako zjevení. Veselé zákulisí volby Rady ČT

21.5.2022 2:16 odp. | Rozhovor

Volba do Rady ČT je v posledních letech třaskavým politickým tématem, kterým se veřejnosti připomene existence jinak neviditelného volebního výboru sněmovny a prostor dostane množství kuriózních zájemců, toužících přes Kavčí hory zachránit celý svět. Mediální analytička Irena Ryšánková, v minulosti dlouholetá parlamentní zpravodajka, patří k těm, kteří se v těchto tancích orientují nejlépe. V rozhovoru poodkryla zajímavosti poslední volby, která probíhala v tomto týdnu.

Bí bí sí... Jeden kandidát vážně tvrdil, že televize nepotřebuje techniky. A Bendl jako zjevení. Veselé zákulisí volby Rady ČT
Foto: FB Xaver
Popisek: Jednání Rady ČT

Anketa

Jste ochotni alespoň částečně omezit topení, ježdění autem či užívání klimatizace, abyste pomohli Ukrajině proti Putinovi?

2%
97%
hlasovalo: 35370 lidí

Volba členů Rady ČT se koná poté, co se minule nepodařilo ani nadvakrát obsadit pět ze šesti volných míst. Přitom vládní koalice, která si finalisty předtím vybrala ve výboru, měla pohodlnou většinu. Máte nějaké informace, co se v koalici stalo?

Jsou dvě verze, přičemž pravdivá je patrně kombinace obou. První – koalice se nebyla schopna dohodnout. Druhá – prostě čekali na někoho lepšího, možná ovladatelnějšího.

Ovlivnilo nějak letošní volby do Rady ČT avizovaný záměr vlády po přijetí nového zákona Radu ČT rozpustit a navolit znovu?

Myslím, že ta poslední slyšení tím byla ovlivněna méně než minulá, tedy únorová. V únoru to totiž vypadalo, že novela zákonů o ČRo a ČT – ta, která mění volbu do rad – bude přijata každou chvíli. Teď sice koalice tvrdí, že novela „bude přijata rychle“, ale zjevně se celý proces poněkud zpomalil, takže tento týden na kandidáty při veřejném slyšení už ani nepadaly otázky, zda jsou případně připraveni na to, že za rok odejdou. Navíc, nyní projednávaný zákon implementující směrnici o službách platforem pro sdílení videonahrávek, který novelizuje takzvaný „velký vysílací“ zákon č. 231/2001 Sb., se snaží nad rámec „euronovely“ měnit postavení RRTV. Víte, moje babička říkávala, že čeho je moc, toho je příliš.

Vymykaly se letošní kandidátské programy něčím obvyklému standardu?

Ne. S kolegou tomu říkáme „stejní lidé říkají stejné věci na různých místech“. Byli tam lidé, co kandidovali již posedmé či poosmé, což je obdivuhodné. Svědčí to o mimořádné houževnatosti, až úpornosti, ale též o naprostém nedostatku reflexe a o mimořádném nepochopení politických dějů. Jako obvykle zde byla i přehlídka programových ředitelů, kteří si myslí, že radní vstupují do tvorby programu; přehlídka lidí, kteří z titulu své nominace nějakým scenáristickým klubem hodlají lobbovat za „své“ lidi; a nakonec také přehlídka lidí, kteří vidí ve všem, zejména v tom, že poslanci nezvolí právě je, ohrožení demokracie. Ano, byl tam muž, který se domníval, že televize nepotřebuje techniky, ale má přeplácet autory. Dále muž, který pravil, že pracoval jako zpravodajec a tudíž si všechno dokáže najít (a taky byl manažerem spousty firem). Ale kromě těchto bizarností, které se najdou při každém slyšení, tam nic pozoruhodného nebylo.

Během oněch slyšení jste poznamenala na sociální síť: „Během slyšení kandidátů to Rady ČT se vždycky sázím sama se sebou, kolikrát padne ta kouzelná zkratka „bí bí sí“. Jak populární byla zkratka britského veřejnoprávního vysílatele letos?

BBC je modla. Téměř každý kandidát vzýval bí bí sí, aniž by měl tušení o tom, že i jejich veřejnoprávní bůh má velké problémy s aktivismem redakcí, je velmi kritizovaný a bude se muset obhajovat. To nejí nic proti BBC, ale ani ona není nedotknutelná a bez chyby. Je škoda, že lidí, kteří chtějí být radními ČT, si o situaci v BBC nic nezjistí. Nicméně zmínil ji úplně každý.

Objevila se během slyšení nějaká myšlenka, která vás, ať už pozitivně nebo negativně, zaujala, a která se vymykala?

Spíš to byli někteří kandidáti, kteří byli pozoruhodní sami o sobě, svými představami. Samozřejmě se celým slyšením táhla červená nit ekonomických problémů, do nichž se obě veřejnoprávní média postupně dostávají – a to kvůli mnoha a mnohaleté neochotě parlamentu upravit koncesionářské poplatky či alespoň do zákona zavést inflační doložku, která by 65% inflaci od doby, kdy byl poplatek uzákoněn, vyrovnala. Pouze vyrovnala. Česká televize ani Český rozhlas na stávající rozsah veřejné služby nepotřebují víc, než vyrovnat 65% inflaci.

A nějaký kandidát, který se vymykal obvyklému profilu?

Ne, byla to standardní sestava vábitelů a pábitelů. Ctižádostivců, kteří nabyli dojmu, že by mohli „něco přinést“.

A drtivá menšina lidí při smyslech či praktiků, kteří se vracejí „na místo činu“. Z nich lze vyzdvihnout několik, kteří převyšovali ostatní.

Vlastimil Ježek – bývalý, a dobrý, ředitel (tehdy ještě analogového) Českého rozhlasu, ředitel Národní knihovny a nakonec Obecního domu. Naprosto přesně ví, co je kulturní instituce a jaká je a musí být její role ve společnosti. Ví, co je mediální manipulace a ctí princip veřejné služby.

Jakub Končelík – bývalý děkan Fakulty sociálních věd. I když profesí historik médií, rozumí mediální teorii. Z akademického prostředí dokáže respektovat pluralitu názorů a rozlišit ji od manipulace fakty. Má manažerské zkušenosti z řízení kreativních individualit, které se najdou jak ve školství, tak v televizi.

Milada Richterová – dlouholetá rozhlasová redaktorka, znalá politického zákulisí z dob, kdy dělala parlamentní zpravodajku ČRo. Byla členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, takže detailně zná mediálně analytické postupy a judikaturu, definující objektivitu a vyváženost pro úspěšné regulační působení Rady.

Michal Schuster –  který se bohužel nedostal do druhého kola volby. Televizní praktik, znalý provozu. Dvanáct let pracoval v České televizi. Moderoval zprávy, jako reportér referoval o domácí politice a také řídil redaktory domácího zpravodajství. Dnes učí mediální komunikaci. A stále ví, komu je potřeba „šlápnout na krk“.

Karel Novák – bývalý šéfredaktor a šéfeditor zpravodajství ČT. Ví naprosto přesně, co je profesní přešlap. Kdyby chtěl, může být svým bývalým kolegům nekompromisním kritikem a učitelem. Otázkou zůstává, bude-li chtít. Bude-li chtít měnit stávající nepřijatelný stav názorově afinitní až aktivistické žurnalistiky, který vadí značnému množství diváků veřejnoprávní televize.

Citovala jste také jednoho z kandidátů, podle kterého „technické profese nemají pro Českou televizi takový přínos jako autoři“. Co k téhle myšlence dodat?

To byl kandidát, který byl sám autorem a scenáristou. Kdyby bylo po jeho, byla by televizní tvorba akorát četba na pokračování na Zoomu. K tomu by nepotřeboval ani zvukaře... Pochopte – firma, která má a musí být etalonem kvality, si nemůže najímat na trhu právě volné potulné šumaře či techniky. Musí mít vlastní profesionální týmy.

Volby radních ČT bývají poslední dva roky velmi vypjaté, už od prvního kola ve výborech…

Jak jste na to přišel? Volba je politická, respektuje, či tomu alespoň tak dosud bylo, vždy aktuálně dané rozložení sil. Proto se volí každé dva roky pouze třetina Rady ČT. Volba má být politická, i když nominace by měly odrážet aktivity občanské společnosti. Bohužel rybáři či zahrádkáři nemají potřebu kontrolovat televizi, když se třou úhoři či kvetou renety. Ale pokud chceme žít v parlamentní zastupitelské demokracii, a ne v Havlově vysněném světě popperovské nepolitické politiky, tak respektujme soupeření politických stran a výsledný kompromis i zde.

Bylo mezi nějakými kandidáty a členy, nebo členy navzájem, pozorovatelné nějaké speciální napětí i tentokrát?

Ne, je to jako obvykle. Jen současná koalice se chová, jako kdyby jí patřil svět, ale po létech hladovění v opozici to docela chápu. Trochu legrační jsou poslanci, kteří v každém projevu neopomenou sdělit, že oni vystudovali Fakultu sociálních věd. To ti, co na ten výbor chodí, skoro všichni.

Pojďme se zastavit u kandidátů, kteří nakonec byli vybráni do „finále“, ve kterém plénum Poslanecké sněmovny volí z trojnásobku volných míst. Dá se z úspěšné dvanáctky dovodit něco o šancích jednotlivých kandidátů?

Nedá. Při minulé volbě dostal ve výboru sice nejvíc hlasů Ilja Racek, kterého pak sněmovna zvolila, ale hned v závěsu byl ve výborové volbě Nikolaj Savický, který nedostal na plénu ani hlas. Z toho vyplývá, že počet hlasů ve výboru neznamená vůbec nic.

Obsazovalo se také jedno místo, uvolněné po Haně Lipovské, které bude mít mandát pouze do roku 2026. Proč na toto místo byla zvláštní trojice kandidátů? Na ostatní místa se totiž volí společně…

Protože mandát je vždy šestiletý, a ať je naplněn jedním nebo třeba třemi radními, zůstává šestiletý.

Hanu Lipovskou sněmovna z postu radní odvolala, a toto místo tudíž bylo vypsáno na zbytkové období, které po Lipovské zbylo, ne na celých šest let.

Velkým sokem Hany Lipovské byl Zdeněk Šarapatka, který se pokoušel po vypršení mandátu místo v Radě ČT obhájit, ale neúspěšně. Nyní byl nominován opět, ale nakonec sám z volby odstoupil, s vysvětlením, že koalice již vybrala, koho chce. Myslíte, že by opravdu neměl šanci?

Patrně to po komentáři koaliční členky volebního výboru na veřejném slyšení vyhodnotil tak, že šanci nemá. Měla jsem k němu jako radnímu i komentátorovi tisíc výhrad a někdy docela ostrých, ale jeho čestné zhodnocení situace a odstoupení z kandidátky je hodno respektu.

V řadě kritik na adresu „Matochovy“ Rady ČT měl pravdu. Rada České televize dlouhodobě neplní své povinnosti tak, jak jí určuje zákon.

Volební výbor býval v minulých obdobích, zejména díky volbám mediálních rad, poměrně dost sledovaný. Jak ve srovnání s těmi předchozími zatím působí volební výbor této Poslanecké sněmovny? A kdo jsou v něm hlavní „tahouni“ právě v mediální agendě?
 
Volební výbor sledovaný je; nezapomínejme, že slyšení poslouchají novináři a veřejnost ze streamu. Vzhledem k tomu, že covid napomohl rozvoji dálkového přístupu, mnozí zjistili, že je pohodlné sledovat jednání v pyžamu. Tento volební výbor je podobný předešlým výborům, několik lidí tomu opravdu rozumí, několik tam bylo odloženo a někteří mají agendu. Pod vedením Aleše Juchelky výbor pracuje svižně a přehledně, členem je i odborník na rozhlas Martin Kolovratník, a po pauze se do sněmovny vrátila Nina Nováková, která při svém předešlém působení seděla ve volebním a kulturním výboru. Má tedy přehled o vývoji mediální legislativy.
 
Jako zjevení působí Petr Bendl, který byl vždycky specialista na zemědělství. Proč se náhle ocitl na mediální půdě, těžko říct. Buď nalezl náhlé zalíbení v médiích, nebo ho tam ODS z nějakého důvodu odložila. Rozhodně ale nepůsobí jako někdo, kdo se v mediálních vodách pohybuje denně, a většinu svých vystoupení čte.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jakub Vosáhlo

Martin Exner byl položen dotaz

Dotaz

Vážený pane poslanče, po přečtení níže uvedeného článku, si dovoluji obrátit se na vás s následujícím dotazem. Píšte tam, že nás nás Rusko snaží zmanipulovat atd. My i mí přátelé nic takového nevidíme, sledujeme zprávy na čských tel. stanicích, posloucháme Radiožurnám, Country rádio, pohybujeme se ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Tady se o tom nemluví. Ale pro ČR to bude katastrofa. Alena Vitásková upozornila na něco, co vláda musí vědět

16:43 Tady se o tom nemluví. Ale pro ČR to bude katastrofa. Alena Vitásková upozornila na něco, co vláda musí vědět

Dojde k zastavení dodávek zemního plynu z Ruska? Česká republika předsedá Evropské unii, ovšem jaké …