Státní zástupce Šaroch navrhuje podle Deníku N zastavit trestní stíhání premiéra Andreje Babiše, protože změnil právní názor. A strhla se velká bouře reakcí. Z jedné strany, že jde o velkou výjimku, která se v praxi často nestává, Babiš stále opakuje, že vše je kampaň, opozice tvrdí, že se jedná o ohrožení právního státu a občané nebudou věřit, že by to u normálního člověka dopadlo stejně... Co vy na to všechno?
Já z principu důvěřuji státu a státnímu zastupitelství, protože rozhodnutí státního zástupce není konečné a ještě bude posuzováno ještě dalšími státními zástupci. To, jestli jeden státní zástupce změnil, nebo nezměnil názor, je sice důležité, ale stejně je důležité, jaký byl finální verdikt, slovo rozhodujícího státního zastupitelství o tom, proč řízení zastavit. To respektuji a respektovat budu, protože důvěřuji v tomto případu státu. Nejsem schopen posoudit a neznám spis, takže nemohu soudit dopředu. Podstatný je obsah spisu a předpokládám, že rozhodnutí uvidí další státní zástupci, takže počkáme na finální rozhodnutí.
Statní orgán rozhoduje. Kdysi bylo zastaveno trestní stíhání ve věci Jiřího Čunka a všichni to respektovali, tak je potřeba to respektovat ve všech případech. Tak to je. Věřím, že nejde o jediný názor jednoho státního zástupce a přemýšlí nad tím více lidí, a že nakonec bude vše správně posouzeno.
Nikdo z nás nemůže hodnotit, co je ve spisu, protože ho neznáme. Jak ale hodnotit komunikaci vyšetřujících a dozorujících orgánů s veřejností, na což se také snáší kritika?
Podle mne je naprosto v pořádku, protože jde o přípravné řízení neveřejné a informace se sdělují pouze účastníkům nebo orgánům činným v trestním řízení. Jestli účastníci informují veřejnost, je jejich věc.
Bude to mít vliv na další demonstrace organizované spolkem Milion chvilek? Využijí toho?
Samozřejmě, že ano. To, že státní zástupce nekomunikuje a nesděluje veřejnosti, co je ve spisu, je v pořádku. Počkáme na pravomocné rozhodnutí. Z druhé strany je zcela v pořádku, že se lidé v otevřené demokratické společnosti vyjadřují k čemukoliv. I k tomu, k čemu mají i jen emocionální nebo politický postoj. Ale státní zastupitelství a soud musí udržet svoji nezávislost, nestrannost a nehledět na to, co se děje, jaký tlak přichází z té či oné strany. To by nemělo ovlivnit žádný stát.
Před třicet lety se cinkalo za spravedlnost, nezávislost justice, stejná práva pro všechny. Jak na tom tedy jsme? I v souvislosti s tím, že ministryně spravedlnosti Marie Benešová i premiér Andrej Babiš otevřeně veřejnosti tvrdí, že si lze v České republice objednat trestní stíhání?
Před třiceti lety to bylo jinak, protože justice byla ovládána mimo jiné jednou politickou stranou, a to byla Komunistická strana Československa. Státní zástupci a soudci byli schvalování vyšším stranickým orgánem jedné politické strany. Za těch třicet let jsme se dostali daleko, protože dnes je možné se proti jakémukoliv rozhodnutí a zásahu státního orgánu či veřejné moci obrátit k nezávislému soudu.
Proti tomu musí být justice obrněná. Lidsky řečeno: téměř všichni, proti kterým je vedeno nějaké správní nebo trestní řízení, mají pocit, že se to děje nespravedlivě. A hájí se způsobem, který sámi uznají za vhodné. To je svobodné právo každého. Samozřejmě za předpokladu, že předseda vlády, ministr spravedlnosti, prezident republiky... všichni mají důvěru ve stát a vytvářejí takovou situaci, aby stát důvěru měl. Justice se ale musí obrnit a musí být schopná nepřihlížet tomu, co se děje kolem, a měřit všem stejným metrem. Spoléhám na to, že to justice zvládne.
Psali jsme:
To znamená, že podle vás je to v České republice v pořádku…
Obecně řečeno, česká justice je v pořádku. Samozřejmě jako v každé zemi, a proto máme soudy a Ústavní soud, se může stát, že jsou jednotlivá rozhodnutí nespravedlivá, nezákonná, protiústavní, proto jsou zde všechny opravné prostředky. Ale obecně je vše v pořádku.
Ve vládě nastalo klidnější období. Jde jen o dočasný klid do dalšího sváru? Nebo ČSSD usoudila, že bude lepší zůstat ve vládě?
Žádná koalice nezůstala bez konfliktu. Žádná. Ale evidentně se ukazuje, že tato koalice má vůli držet pohromadě. Možná, že se těsně před volbami v roce 2021 nějak rozvolní, ale každá koalice má fáze kooperativní, fáze vzdalující se a fáze krizí. Jde o obecnou vůli a obecná vůle hnutí ANO a ČSSD je pokračovat v koalici.
Posílil, nebo oslabil premiér Andrej Babiš svoji pozici?
Nevím, jestli posílil, nebo oslabil. Nezáleží na premiérovi Andreji Babišovi. Jde o to, čeho je schopná opozice vůči koalici. Samozřejmě, kdyby opozice předvedla sevřené řady k některým tématům, možná by situace vypadala jinak. Takže nejde jen o to, co dělá kdo u moci, ale také, co mu dovolí jeho okolí. Těch faktorů je tam více.
Dlouhodobým problémem jsou jednak důchody a pak také sociální dávky. Právě oboje se v poslední době i v souvislosti s rozpočtem řeší. Jak v tomhle směru hodnotíte současnou vládu, i třeba s ohledem na to, že ekonomika v Německu zpomaluje a my jsme na ni dost úzce navázáni?
Samozřejmě, že při charakteru vlády se sociální demokracií – rozpočet zřejmě podpoří i KSČM – půjdou výdaje i tímto směrem. To znamená, že koalice jde tímto směrem, protože je větší snaha získat podporu pro rozpočet. Možná, kdyby opozice z druhé strany řekla: Vládní rozpočet podpoříme, když bude vypadat takto, bude mít tyto parametry a za tuto cenu máte naši podporu... Rozpočet není jen ekonomický nástroj, jak vládnout, ale také nástroj politický, a každá vláda sleduje za cíl schválení rozpočtu a v něm oslovení svých voličů. To také hraje roli, kdo jak bude o rozpočtu hlasovat.
Lidovci jsou součástí opozice. Dělají to, o čem mluvíte?
KDU–ČSL je v opozici a je v opozici viditelná. Po mém soudu je potřeba se spíše vydat k některým klíčovým politickým tématům, která souvisejí se změnou celého prostředí. Já to přirovnávám k tomu, že to, co dělají některé historické politické strany, je jako by poslouchali rádio a vypnuli televizi. Rádio zůstalo a lidé ho dále poslouchají, ale mnohem víc poslouchají televizi. Takže se objevila nová hnutí a ta dominují. Nová hnutí nezlikvidovala jiné strany, jako televize nezlikvidovala rádio. Ale televize je silnější. Je potřeba vidět, že se toho ve společnosti změnilo více. Obojí existuje vedle sebe, ale byly doby, kdy rádio dominovalo absolutně, a dnes je to televize, nicméně rádio nezaniklo.
Jistě víte o dění kolem památníku maršála Koněva v Praze 6. Ten byl chvíli chráněn lešením, což vyvolalo další bouřlivé reakce, strhávání plachet a tak dále. Jak přistupovat k osobnostem podobného typu a k jejich památníkům? Informovat důsledněji? Přemísťovat sochy?
Jeho umístění by měl řešit vlastník památníku. Ať si vlastník rozhoduje o tom, kde socha stojí. Jde o veřejnou věc a samozřejmě jsou tam nápisy, které připomínají další role maršála Koněva. O tuto sochu má pečovat Praha 6 a dnes jde o velké politické téma, možná, že v tom hraje roli více věcí, možná i sjezd TOP 09, já nevím, ale to nechávám na Praze, ať si to Praha vyřeší. Je to její socha. V každém případě se má o majetek pečovat. Myslím, že je možné nabídnout sochu ruské ambasádě. Jestli ji ambasáda nechce, tak jim ji nemůžete vnucovat. Praha 6 musí najít nějaké řešení, tento příběh nemůže pokračovat donekonečna.
Celkově to souvisí i s přístupem k Rusku, což u nás vyvolává stále bouřlivější reakce. Co říci na tvrzení, že část české veřejnosti je zklamána politikou Západu a je ochotna naslouchat Rusku, aniž by ty lidi někdo platil. Ostatně, BIS říká, že většina dezinformačních webů je provozována z čirého nadšení, a nikoli za ruské peníze.
Může to znít jako fráze, ale žijeme v otevřené demokratické společnosti, takže názory na historii se liší. Důležité je, co se učí ve školách. Ve školách se má učit poctivý a pravdivý náhled na naši historii. Důležité rovněž je, jak naše dějiny interpretují původci veřejného mínění, ale tím nezabráníme tomu, že bude někdo říkat velmi zkreslující názor. To zde vždy bylo, je a bude a patří to do politického zápasu. Vzpomeňme si z jiného soudku, jaká byla bitva o takzvané rukopisy z devatenáctého století, do které vstoupil Tomáš Garrigue Masaryk. Myslím, že i někteří tehdejší účastníci bitvy věděli, jaké tvrzení je pravda.
To se děje a s tím musíme v otevřené společnosti počítat. Nedělal bych z toho extrémní vědu. Mnohem důležitější je, co se učí ve školách, kde se formuje budoucí generace, to je velmi důležité. A co o našich dějinách říkají představitelé státu, představitelé významných institucí. Jinak si nemůžeme v otevřené demokratické společnosti nárokovat, aby všichni říkali jednu a tutéž verzi. Musí zaznívat i něco, nad čím třeba budeme kroutit hlavou.
Když mluvíte o tom, že další generaci formuje i to, jak o historii mluví představitelé státu... Dnes ale vidí a slyší obviňování, že prezident je proruský, že jiní politici jsou zase příliš nakloněni Západu... Co si vezmou od nynějších politických představitelů?
Když se já kriticky vyjadřuji k tomu, co zaznívá z úst prezidenta republiky Miloše Zemana, nejde o to, zda je více proruský, nebo není – to je jeho politický postoj. Na čem mně záleží, aby všichni představitelé státní moci a zejména prezident republiky drželi a pevně podporovali svůj vlastní stát. To neznamená zpochybňování toho, co se dozví prezident republiky od zpravodajské služby nebo od úřadu pro kybernetickou bezpečnost. A Miloš Zeman to zpochybňuje.
Je potřeba buď vyměnit systém, nebo lidi, ale není možné podkopávat autoritu vlastního státu. To je podle mne mnohem vážnější, než vyjádření politických postojů k té či oné otázce. V něčem se s prezidentem názorově lišíme, ale to neznamená, že nemáme právo názory sdělovat a že je nesdělujeme. Zase bude jiný prezident s jinými názory a budeme se rozčilovat na někoho jiného.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
