ČR nemá zajištěnu bezpečnost, ve francouzské armádě tiká časovaná bomba, v Německu může povstat půl milionu islamistů, Evropě hrozí občanská válka... Děsivá slova Jaroslava Štefce

18.07.2016 16:35

ROZHOVOR Bezpečnostní opatření proti terorismu u nás prostě neexistují, místo toho řeší kompetentní orgány v čele s premiérem dozvuky kauzy OKD a zabředávají stále hlouběji do „války policajtů“, která dále odčerpává energii a peníze potřebné na zajištění obrany ČR před případnými útoky, myslí si někdejší poradce na Ministerstvu obrany a bezpečnostní expert Jaroslav Štefec. „Na žvanily neschopné zajistit českým vojákům ani pořádné boty, uniformy nebo neprůstřelné vesty nejsme jako občané zvědaví,“ ještě dodává.

ČR nemá zajištěnu bezpečnost, ve francouzské armádě tiká časovaná bomba, v Německu může povstat půl milionu islamistů, Evropě hrozí občanská válka... Děsivá slova Jaroslava Štefce
Foto: Archiv
Popisek: vojáci
reklama

V Nice došlo ve čtvrtek k útoku, který může mít spojitost se sympatiemi k radikálnímu islámu (přihlásil se k tomu IS), ale také se hovoří o činu frustrovaného jedince. Není už opravdu čas na to, aby Evropa společně se Severoatlantickou aliancí, dejme tomu i za podpory Ruska, definitivně zničila Islámský stát? Neměla by Evropa omezit příliv muslimské migrace, z níž se „líhnou“ frustrovaní jedinci, kteří se neumí sžít s evropskými poměry?

V první řadě bych rád vyslovil hlubokou soustrast příbuzným obětí tohoto masakru, jehož kořeny však netkví v Islámském státu. Za smrtí těchto lidí stojí desetiletí prosazovaná krátkozraká politika multikulturalismu, hloupé korektnosti a zavírání očí před objektivní nemožností soužití na křesťanství založené evropské civilizace a islámského živlu, zahrnujícího dnes už více než 1,5 miliardy lidí po celém světě. A samozřejmě také arogantní snahy Západu o ovlivňování vývoje v muslimských zemích, které se mimo jiné zvrhly v totální válku všech proti všem na celém Blízkém východě. Někde zde leží kořeny současné radikalizace islámu a důvody toho, proč se islámský terorismus rozlézá jako rakovina po celém západním světě.

Anketa

Hrozí státní převrat v některé z členských zemí Evropské unie?

90%
10%
hlasovalo: 4931 lidí

Co se týče islámského státu, musím zdůraznit, že se nejedná o žádný státní útvar se standardní strukturou a funkcemi, jak ji známe například u nás v Evropě. Jde spíše o kmenově uspořádanou válečnickou pospolitost řízenou na náboženských principech právem šaría. Jím okupovaná území jsou násilím donucena převzít veškerá pravidla, jimiž se řídí jeho bojovníci, z nichž naprostá většina pochází z jiných oblastí, z Asie, z afrických zemí, a dokonce i z Evropy a USA. Nelze ho tedy porazit v pravém slova smyslu. Dobitím jím ovládaných území dosáhneme pouze toho, že se jeho bojovníci rozprchnou a většinou se vrátí zpět do zemí svého původu. Tento vývoj války s IS, jemuž v podstatě nelze zabránit, povede k další radikalizaci muslimů v zemích, kam se tito bojovníci budou po stovkách a tisících vracet maskováni proudy imigrantů stejného vyznání ze zemí jejich původu, a také k dalšímu růstu počtu a intenzity teroristických útoků, které mohou postupně přerůst až do podoby asymetrické války mezi muslimskými přistěhovalci a původními obyvateli.

Dovolím si ještě opravit jednu logickou chybu ve vaší otázce. Evropa se Severoatlantickou aliancí nemůže zničit Islámský stát z jednoho prostého důvodu – Aliance je tvořena především evropskými státy. Takže otázka by měla znít, zda evropské státy Aliance dokáží najít společnou řeč, sjednotit své vojenské kapacity a použít je k zastavení proudu islámských běženců a k rozbití struktur IS na vlastním území.


Bezpečnostní expert Jaroslav Štefec (Foto: archiv J. Štefce)

Měla by i naše vláda v souvislosti s těmito útoky posílit bezpečnostní opatření ve státě? Myslíte si, že ta dosavadní jsou už dostatečná? A je vůbec možné se proti teroristickým útokům lépe připravit? Neměli bychom požádat o pomoc izraelské experty, kteří s islámským terorismem mají bohaté zkušenosti?

Nevím, na co se ptáte. Naše vláda žádná bezpečnostní opatření nepřijala, takže nemá co posilovat. Vnímáte například, že by byla přijata nějaká opatření zaměřená na zvýšení bezpečnosti nás občanů? Tato opatření prostě neexistují, místo toho řeší kompetentní orgány v čele s premiérem dozvuky kauzy OKD a zabředávají stále hlouběji do „války policajtů“, která dále odčerpává energii a peníze potřebné na zajištění obrany ČR před případnými teroristickými útoky.

Otázka dnes nestojí, zda k nim dojde, ale kdy k nim dojde. Dříve nebo později k nám tato vymoženost prostě dorazí. V jaké intenzitě a zda na ni budeme připraveni, to záleží jen a pouze na přístupu současné vlády a jejího premiéra, kteří jsou ze zákona povinni zajišťovat bezpečnost ČR, a nás, jejích občanů a také voličů, díky nimž zaujímají své posty. Měli bychom jim to důrazně připomínat, ostatně volby se blíží. Na žvanily neschopné zajistit českým vojákům ani pořádné boty, uniformy nebo neprůstřelné vesty, nemluvě o vybavení případných záloh chránících území ČR, nejsme jako občané zvědaví.

Obecně platí, že téměř celá Evropa se v uplynulém čtvrtstoletí v podstatě zbavila národních armád pod líbivým heslem „NATO nás ochrání“, propagovaným populistickými politiky. To, co zbylo, jsou námezdní sbory tzv. „profesionálů“, neschopných bez vycvičených záloh bránit svou zem a zajistit bezpečnost jejích obyvatel. Jejich výcvik je navíc zaměřen téměř výhradně na tzv. společné operace NATO, které spočívají ve vytváření zdání legality pro zahraniční operace americké armády děláním stafáže v zahraničních misích, nikoliv na vedení asymetrických válek na vlastním území.

Totéž ostatně platí pro policejní sbory – nepřipravené (až na výjimky) zasahovat v případě hrozby teroristických útoků proti davům běženců pohybujících se na území ČR nebo proti skupinám snažícím se získat zbraně například na policejních služebnách nebo ve skladech soukromých firem, které s nimi obchodují.

Izrael nabídl ČR pomoc v mnoha oblastech, počínaje systémy střežení hranic, ostrahy objektů a kybernetické bezpečnosti a konče výcvikem instruktorů bojových umění. Bohužel, oficiální státní orgány se staví k těmto nabídkám velmi laxně a podle mého názoru si s nimi nevědí rady. Místo seriózního posuzování možností a hledání cest ke spolupráci „sypou“ stovky milionů korun tak zvaně neziskovým společnostem, jež s dojemnou péčí bojují proti „české xenofobii a rasismu“, o jejichž existenci velmi významně pochybuji. Už jen proto, že ČR dokázala za poslední čtvrtstoletí absorbovat více než půl milionu běženců z mnoha zemí východní Evropy, Asie i Afriky, aniž bychom to nějak významně pocítili nebo řešili.

Nejvíce teroristických útoků v Evropě se odehrává právě ve Francii, i když např. ve Velké Británii je srovnatelný počet muslimských emigrantů. Čím si to vysvětlujete? Mají snad arabští přistěhovalci ve Francii horší životní podmínky, anebo velmi liberální francouzská společnost podcenila bezpečnostní rizika a nechala si na svém území působit militantní islamisty?

Francie je nejvíce zranitelná z mnoha důvodů; mimo jiné i proto, že je islamisty vnímána jako určité kulturní a společenské centrum Evropy. Existuje v ní také nejvíce tzv. no-go zón, uzavřených pro státní moc, v nichž je naprosto otevřeně prosazováno právo šaría. Pokud do nich vstoupí člověk nepatřící do islámské komunity, zahrává si se životem. Tyto zóny mají mimochodem naprosto stejný charakter jako enklávy okupované islámským státem, kdy roli bojovníků IS hrají místní islámští radikálové ozbrojení téměř na úrovni malých armád a pohříchu navíc placení z peněz francouzských daňových poplatníků. Jsou jako bažina, pod jejíž hladinou se skryje ledacos. Včetně skutečných bojovníků IS s bojovými zkušenostmi a výcvikem, schopných organizovat jak individuální útoky, tak rozsáhlé teroristické operace, sloužící k zastrašení původních obyvatel.

Ve francouzských policejních jednotkách i v armádě navíc slouží mnoho muslimů, o jejichž loajalitě k francouzské vládě toho není příliš známo. I to se může v určitém okamžiku stát velkým problémem a časovanou bombou.

On to ale není jen problém Francie. Například jen v Německu se může už dnes postavit proti státní moci téměř půlmilionová islamistická armáda, které by nedělalo problém se během několika dnů vyzbrojit téměř na úroveň profesionální armády. Málokdo si totiž zatím připouští, že Evropě skutečně hrozí občanská válka, i když islamisté ji budou oddalovat, jak to jen půjde. Zatím nemají nástroje k organizování masy nově příchozích běženců; nejprve je třeba zajistit interní komunikační kanály mezi skupinami v jednotlivých zemích, vytvořit systém rekrutace a organizování „bojovníků islámu“ a připravit podmínky pro jejich vyzbrojení v okamžiku, kdy se budou cítit na koni. To může trvat přibližně 3–5 let. Pokud jako Evropané nic neuděláme, je tento proces prakticky nezvratný. Z této situace je v podstatě jediné východisko – rychlé převzetí no-go zón pod státní jurisdikce (po celé Evropě) a zahájení programu segregace islámských obyvatel s cílem je buď násilně vytlačit z EU, nebo zajistit jejich rozptýlení a bezpodmínečnou asimilaci.

Základním úkolem orgánů EU by mělo být okamžité zastavení proudu migrantů a zajištění deportací těch, kteří jsou zde ilegálně, mimo území Evropy. Podle mého názoru je třeba také ve velmi krátké době prakticky zastavit udělování azylů a výplat finančních dávek běžencům. Osobně bych navrhl sdělit muslimským zemím, že živobytí svým souvěrcům v EU musí platit ony, protože jejich přežití není náš problém.

Do jaké míry potřebujeme právě nyní Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem a v Afghánistánu stále není vyřešen konflikt s Tálibánem. Problémy jsou i v Africe. Jak v jednotlivých „segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Domnívám se, že by se měly evropské země stáhnout prakticky ze všech uvedených konfliktů a nechat místní země, aby si je vybojovaly mezi sebou, a to bez ohledu na evropské pojetí humanismu a lidských práv. Tyto hodnoty nelze na základě staletých zkušeností jen tak „implementovat“. Místo vměšování a podněcování různých bojujících stran bychom se měli soustředit na vybudování systému ochrany vlastních obyvatel, obnovení národních armád a přijetí společné strategie boje s islamistickým extremismem.
Bez Ruska, které je nedílnou součástí Evropy, to určitě nepůjde. Jeho zkušenosti ze soužití různých kulturních okruhů „pod jednou střechou“ jsou naprosto nezastupitelné stejně jako jeho zkušenosti s bojem proti islamistickým radikálům a prevence terorismu.

V rámci posledního summitu NATO jasně zaznělo, že Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je však třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Poslední summit NATO byl přelomový a je zajímavé, že jeho „přelomovost“ prošla v podstatě bez povšimnutí našich médií. Podpisem nikým nevolených zástupců EU pod textem dohody mezi NATO a Unií o vojenské spolupráci Evropa jako kontinent rezignovala na samostatnou bezpečnostní, obrannou a zahraniční politiku. Místo budování vlastní vojenské síly, tvořené národními armádami členských zemí EU, schopnými bránit svá území na principech podobných Severoatlantické smlouvě, svěřila se Unie – stejně jako svého času „Protektorat Böhmen und Mähren“ – plně pod ochranu tentokrát nikoliv vůdce, ale vládnoucích kruhů USA. Stalo se tak prostřednictvím divných lidí v jejím čele, bez souhlasu parlamentů členských zemí EU a bez jakékoliv diskuse na národních úrovních. Alespoň já jsem nic podobného nezaznamenal.

Co se týče rozmístění 4 praporů (přibližně 1 brigády) „společných sil NATO“ v pobaltských státech, lámu si s tím hlavu už pěkně dlouho. Pročetl jsem si pečlivě Severoatlantickou smlouvu i Chartu Spojených národů a nemohu si pomoci – alianční smlouva nezná žádná „vojska NATO“, ačkoliv status ozbrojených sil jednotlivých zemí, tvořících Alianci, definuje zcela přesně.

Zamýšlím-li se nad celou situací podrobněji, děsí mě její podobnost s rokem 1968 a „bratrskou pomocí“ spojeneckých vojsk SSSR a zemí Varšavské smlouvy tehdejší ČSSR. Bylo by dobré, aby se nad tím zamysleli i naši politici, pokud možno ještě před tím, než vysláním českých vojáků do některé z těchto jednotek pod hlavičkou NATO pošlapou vše, co jsme dosud na 21. srpnu 1968 a následném období normalizace odsuzovali, případně, podobně jako v podobě tzv. „disentu“, i oslavovali. Ztráta historické paměti znamená ztrátu národní identity a zpravidla i ztrátu svobody a suverenity. Na to bychom neměli zapomínat.

Pobaltské země, vyjadřující největší obavy z ruské agrese, shodou „neuvěřitelných“ okolností leží právě na spojnici Ruska a Kaliningradské oblasti, což je ruská enkláva na pomezí Polska a Litvy. Jejím prostřednictvím Rusko ovládá nejen vstupy do Baltského moře, ale i prakticky celý vzdušný prostor nad ním.

Rozmístění raket Iskander v této oblasti nepřináší dramatický zvrat v poměru sil NATO a Ruska v oblasti Pobaltí, protože stejného efektu by bylo dosaženo jejich rozmístěním na území samotného Ruska. Umožňuje však Rusku ohrozit pozemní prvky systému protiraketové obrany USA rozmístěné na území Polska. Protiraketový systém S-400 nebo S-500 pak může snadno ohrozit americké antirakety letící vstříc ruským balistickým raketám v případě aktivace strategických jaderných sil USA a Ruska. Proto je celkem logická snaha USA rozmístit zde co největší množství sil a prostředků a ohrožovat tak strategicky významné území Ruska vklíněné mezi dvě členské země NATO. Podobné snahy Rusko prostě nemůže ignorovat a přijímá proto odpovídající opatření k jejich eliminaci. Patří mezi ně i přesun téměř 14 tisíc příslušníků ruských speciálních sil s výzbrojí k hranicím s Lotyšskem a Estonskem a posilování ruské vojenské přítomnosti v Bělorusku.

Václav Klaus je součástí rady institutu Dialog civilizací, který v Berlíně zprovoznil prokremelský podnikatel Vladimir Jakunin. Miloš Zeman je pro pořádání referenda o setrvání Česka v EU i NATO. Lze za těmito dvěma událostmi vidět podlézání českých prezidentů Kremlu nebo snahu o autonomní vedení zahraniční politiky?

Tomu přece sám nevěříte. Nebo snad ano?

Pokud jde o současné Česko, lze pochopit volání Miloše Zemana po referendu o členství v EU i NATO? Lze zároveň sdílet obavy některých politiků a aktivistů, že plánem Miloše Zemana je vyvést Česko ze západních struktur a přiblížit Rusku a Číně? Objevují se plány na mobilizaci proti Zemanovi v tomto smyslu. Jsou potřebné?

Panu prezidentovi rozumím a rozumím i jeho prohlášení, že by hlasoval proti vystoupení ČR z EU. Jsme malá země uprostřed Evropy a osobně věřím, že naše zakotvení v evropských strukturách je nezvratné. Rozhodně to ale neznamená, že budeme bezvýhradně realizovat každý nesmysl, který si bruselští mocipáni vymyslí.

Domnívám se, že budoucnost ČR spočívá ve vytvoření středoevropského ekonomického prostoru, který sice možná nebude tak „turisticky atraktivní“ jako staré země EU, ale má zatím nepříliš dotčený lidský a hospodářský potenciál pro zajištění budoucího růstu a rovněž zdravý pud sebezáchovy řadových obyvatel. Máme navíc i další společnou „evropskou hodnotu“, která se nakonec může ukázat jako velmi významný faktor budoucího sdružování. Čelíme totiž nezakrytému podceňování a pohrdání ze strany původních členů Unie vyjádřených mimo jiné bezuzdným vykořisťováním (jak to slovo nemám rád, ale tady má své místo) obyvatel bývalých „východních“ zemí a nemilosrdným rabováním našeho národního bohatství, výrobních a finančních prostředků „západními“ společnostmi a korporacemi včetně bankovního sektoru.

To, že se prezident Zeman snaží o diverzifikaci ekonomiky ČR a přilákání kapitálu ze zemí mimo EU (včetně například Izraele), je velice prozíravé zejména v situaci, kdy se celá EU potácí na pokraji těžké krize. Očekávám, že ti, kteří se snaží jeho snahy zmařit a organizují akce proti němu, se dostanou do hledáčku státních orgánů odpovědných za ochranu zájmů republiky a bude jim jasně dáno na srozuměnou, že jejich jednání je v rozporu s životními zájmy naší země. Ostatně pan premiér se chystá do Číny již podruhé. Pokud jsem mohl sledovat, neproběhly zatím žádné demonstrace jeho odpůrců a postrádám i na půdě Poslanecké sněmovny pronesený plamenný projev pana poslance Kalouska zahaleného pro tento účel tibetskou vlajkou.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Štěpán
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Profesor: Bez těch opatření? Totální kolaps. Pamatuji si, jak mluvila paní Němcová... Proč, když tomu nerozumí?

9:09 Profesor: Bez těch opatření? Totální kolaps. Pamatuji si, jak mluvila paní Němcová... Proč, když tomu nerozumí?

ROZHOVOR Jan Blatný jde do ministerského křesla spáchat sebevraždu, premiér měl ve funkci nechat Rom…