Už osm měsíců nám vládne kabinet v čele s Petrem Fialou. Co prospěšného podle vás stihl za tu dobu vykonat?
Celý svět je divadlo a my jsme jen herci, říká Shakespeare. A v tomto smyslu se musí každý člověk rozhodnout, zda chce stát na jevišti, nebo být v hledišti, popřípadě se tísnit na ulici před divadlem, anebo bude divadlo ignorovat. Lidé ve vládě – a o tom není sporu – se rozhodli stát na pomyslném jevišti. Abyste ovšem mohli stát na jevišti, musíte pochopit ducha doby. Jinak vás z jeviště skopnou. To platilo za císaře pána, za Masaryka, za Hitlera, za Husáka, za Havla i dnes.
Pochopit ducha doby je v podstatě hračka. Dejte si do Google vyhledávače například slova: „Biden poradce foto“. Na monitoru vzápětí vyskočí fotografie jaderného fyzika Sama Brintona. Je na ní oblečen v krásných červených dámských šatech, ke kterým si vzal lodičky na jehlách, zatímco rty má vyzývavě nalíčené rudou rtěnkou. Nepřehlédnutelná nebinární osoba, která se stala poradcem amerického prezidenta. A vy rázem pochopíte, jak moc se od vašeho dětství změnil duch doby. Stará konvence, tedy konzervativní oblek, který byl dříve u prezidentských poradců povinný, se stal veteší. A dřívější nepatřičnost, nemyslitelná v době největších amerických prezidentů, je novou konvencí. Abych parafrázoval George Orwella: konvence je nepatřičnost, nepatřičnost je konvence. A tak prostřednictvím ducha doby pochopíte, že žijeme v čase karnevalu, kdy je vše obráceně. Žebrák se na chvíli stane králem, zatímco král žebrákem, aby oba pochopili pohled na život z té druhé strany.
Na prospěšnost Fialovy vlády jdete trochu oklikou. Kam míříte?
Tam, že v tomto vláda plně pochopila ducha doby. Zatímco dříve platilo levně koupit, draze prodat, dnes je to u nás, například v rámci elektrické energie, obráceně. Levně prodat a draze koupit. Kdo poslouchá ducha doby, ten ví, že za takové chování bude Česko pochváleno v Bruselu, v USA i v Německu. Ví, že je třeba odmítat levnější, ale ideologicky špatný ruský plyn a ropu. A naopak je nutné favorizovat energetické suroviny sice dražší, ale prokazatelně derusifikované. Dezinformátoři, kterým pochopitelně nevěřím, tvrdí, že derusifikace nafty a plynu probíhá zhruba takto: Rusové prodají nejdříve ropu a plyn do Indie, kde od nich suroviny okamžitě nakoupí američtí a britští byznysmeni. Ti je prý vzápětí prodají německým obchodníkům, od nichž pak zmíněné suroviny koupíme my.
Ať to je tak, či tak, je to tak správné. Ideologická čistota dovezených surovin musí hřát u srdce každého správně smýšlejícího Čecha. Přece bychom nechtěli, aby nám vládli nějací Orbánové, kteří nesolidárně upřednostňují zájmy svých občanů a vůbec nedbají na dobro všech lidí světa. A v tom mi naše vláda, kterou v Německu, v Bruselu i v USA všichni chválí, protože se s námi dobře obchoduje, dělá největší radost.
Tak v Německu, v Bruselu i ve Spojených státech sice mají z Fialovy vlády radost, ale český občan s nimi to nadšení nesdílí. Vždyť Centrum pro výzkum veřejného mínění v červenci oznámilo, že vládě důvěřuje jen 28 procent obyvatel České republiky. Přitom před více než deseti měsíci dostaly vládní strany ve volbách souhrnně přes 43 procent hlasů. Čím mohly významnou část svých tehdejších podporovatelů naštvat?
Těch názorů již padlo mnoho, ale možná bude překvapivě zajímavé podívat se na věc z hlediska módy.
Ve 20. letech minulého století bylo německé sebevědomí, po prohrané válce, absolutně v troskách. Pokud chtěl Hitler realizovat své šílené plány, musel na prvním místě vrátit národu sebevědomí. A dokázal to jednoduše – prostřednictvím módy. Velký německý divadelník Bertolt Brecht to shrnul takto: „Dej chlapovi kožené holínky a vytvoříš charakter“. Hitler dal svým mužům kožené holínky a maskulinní uniformu, a tím vytvořil jejich charakter.
Psali jsme:
Zkuste si nazout kvalitní kožené holínky, projděte se po místnosti sem a tam a najednou budete chtít obsadit Polsko. Oblečení dává chlapovi pocit, který následně vyzařujeme do okolí. V plandavých trenýrkách se budete vždy cítit méně důležití, než v parádně střižené uniformě a vysokých kožených holínkách.
V devadesátých letech, v době divokých privatizací a nově se otevíraných trhů, potřebovala doba chlapy. Na západě i na východě. Chlapy, kteří nemají strach stoupnout si do čela a sázet vše na jednu kartu. Podívejte se na fotografie tehdejších politických lídrů. Kalvoda, Kalousek, Zeman, Klaus, Lux… všichni na sobě měli saka, která dělala jejich ramena ještě širšími, než je ve skutečnosti měli. A ta chlapská ramena byla důležitá nejen pro voličky, ale i pro voliče. Protože ono archetypální „stádo“ může vést jen ten nejsilnější alfasamec.
Co z toho, jak se oblékají, vypovídá o politicích pěti koaličních stran, které možná i pro ně překvapivě vynesly volby do vládních pozic?
Podívejte se na dnešní módu. Saka, která i z těch nejužších ramínek udělají ramínka ještě užší. A málo na tom – sako končí v polovině zadku, přičemž druhá polovina exhibuje ve vypasovaných kalhotách. Současné pánské obleky potlačují brutálně to, co vizuálně dělá chlapa chlapem. A naopak zdůrazňují to, co většinovou populaci nezajímá. Dolní polovinu mužského zadku.
Samozřejmě, že to souvisí s filozofií doby. Za všechno špatné přece může bílý heterosexuální muž, ať už za černošské otroctví, za diskriminaci žen a gayů, za vyvražďování indiánů, za oteplování... A tak je třeba bílého heterosexuálního muže oslabit nemužnou módou. Vzít mu to, co z něho dělalo chlapa. Respektive nabídnout z jeho těla to, co se většinou skrývalo pod sakem. Vytvořit siluetu muže nikoliv ve tvaru písmena Y, ale ve tvaru písmena A.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Když se podíváte na nynější vládu v moderních oblečcích, nemáte pocit, že vidíte skutečného chlapa, který byl standardem v devadesátých letech. Neřku-li alfasamce zrozeného k vedení „stáda“, abychom zůstali u archetypálních pojmů. A jak má prostý volič věřit někomu, kdo potlačil své chlapské atributy? Nikdy jsem nepochopil, jak si může hrdý muž nechat vnutit módu, která jde proti archetypální podstatě muže. Píármeni politiků přece musejí vědět, že se popularita jejich klientů odvíjí v sedmdesáti procentech z iracionality voličů i voliček.
Co si ale mají Fiala a spol. počít, když už se nemohou spolehnout ani na ty, kteří jsou placeni za to, aby jejich obraz u veřejnosti vylepšovali?
V tom se mohou vůdci pětikoalice učit od pana Babiše i od pana Okamury. Ti nemužnou konfekci, byť přitakává filozofii doby, podvědomě a razantně odmítli a v klidu dál šijí u svého krejčího, který ví, že chlapa dělají ramena, nikoliv pozadí. I proto se oba jmenovaní těší početně větší přízni voliček i voličů. Voliči nejsou na pochybách, že před sebou mají někoho, kdo má onu archetypální schopnost stát v čele a postarat se o druhé. To, co politik verbálně slibuje, stojí až na druhém či třetím místě.
Ing. Miloš Zeman
Tak jednoduché to je. Volič chce, aby ho vedl chlap. A tento chlap musí jako chlap vypadat. A je jedno, jestli to bude elegán, jako byl kdysi Kalvoda či Václav Klaus, nebo chlap tak trochu s buranskou image, jako Miloš Zeman. Vždycky to musí být chlap. Před dávnými lety si mi Miloš Zeman posteskl, že ať si vezme cokoliv, vypadá jako v pytli od brambor. A já mu řekl, že to je v pořádku, protože i v tom pytli od brambor bude vypadat jako chlap.
Obliba politiků stojí skutečně ze sedmdesáti procent na iracionalitě a neverbálním vnímání. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.
Předchozí premiér jezdí po republice, aby se na mítincích setkával se svými příznivci. Jeho akce ale vyhledávají i jeho odpůrci. Velkou pozornost vzbudil incident v Borovanech, kam si jedna žena přivedla čtrnáctiletého autistického syna, a ten byl poté, co prchal s odcizeným reproduktorem, tvrdě zastaven policisty v civilu. Trochu to připomíná incident z května 2006 tehdy neznámé Kateřiny Jacques, která si na demonstraci vzala i své dvě děti ve věku 11 a 12 let. Nabytou popularitu zúročila o měsíc později tím, že byla zvolena poslankyní. Může pro změnu tato událost posloužit k odpoutání pozornosti od toho, jak si vede Fialova vláda?
Kdyby se něco podobného odehrálo v 50. letech, Rudé Právo by psalo o zkrachovalém zaprodanci, samozvanci a velkokulakovi Babišovi, který se neštítil podněcovat náš pracující lid proti lidově – demokratické vládě. Autistický chlapec by byl pozván na Hrad a dostal by vyznamenání, že velkokulakovi statečně znárodnil reproduktor.
Na Svobodné Evropě by pro změnu hovořili o nedemokraticky potlačeném táboru lidu, na němž řečnil známý bojovník za lidská práva Andrej Babiš. V mládenci, který ukradl reproduktor, by následně byl odhalen mladý adept StB v civilu. A v příslušníkovi, který mládence s reproduktorem zaklekl, by pro změnu komunistický režim rozpoznal nepřátelský živel. Zkrátka obě strany by šířily, ve jménu své pravdy, své roztomilé lži. Jak se moderně říká: dezinformace.
A tady vidíte, v jak krásné době žijeme.
Krásné? V čem vidíte její krásu?
Celé té historce se můžeme stále ještě smát. Kdykoliv se v podobném kontextu objeví dítě, žena či někdo evidentně slabší, vždy je třeba se mít na pozoru. Někdo nás chce citově vydírat, někdo s námi chce manipulovat.
Vzpomínám, že Československá televize nám před rokem 1989 pravidelně sdělovala, že izraelská vojska bombardovala palestinské mateřské školky. Vždy jen zapomněli zmínit příčinu. A sice, že z mateřské školky stříleli palestinští teroristé rakety na izraelské území.
Žasnu, že se tenhle starý propagandistický trik pořád ještě užívá.
Možná proto Franz Kafka, spisovatel, který viděl hodně dopředu, napsal: „Moudrý muž kráčí rozvážným krokem, zatímco ti ostatní tančí dobové tance“.
Tomio Okamura
Je vůbec reálné, aby si strany pětikoalice vystačily celé čtyři roky s argumentem „za to může Babiš“, jak zatím reagují na všechno, s čím si nevědí rady?
Jeden chasidský rabín mi kdysi řekl: „Za všechno si může člověk sám. A i když nemůže, tak za všechno může, protože mu nebude nic platné, když si bude říkat, že za nic nemůže“. To mi připadá jako velmi dospělý přístup k životu. Přístup, který činí člověka plně odpovědného za svůj život. Je za tím velká židovská zkušenost. „Jsi v koncentráku? A proč jsi nešel do Palestiny? Copak ti ti chytřejší neradili, abys to udělal, protože v Evropě to se Židy špatně dopadne? A navíc jsi dceři Sáře, která tě naštěstí neposlechla, zakazoval odjet“.
Co z toho plyne? Neustále oponovat, že za věci může někdo jiný, není ten nejdospělejší postoj na světě. Ale na druhé straně – nikdo není povinen vypovídat proti sobě, a ti hoši musejí živit své rodiny.
Hodně se mluví o horkém podzimu, kdy na nižší i střední třídu tvrdě dopadne zdražování energií, potravin a dalšího zboží denní potřeby. Jak se může rostoucí nespokojenost mezi lidmi navenek projevit?
Dne 21. srpna 1989 na pravidelné akci Divadlo Romana Šmejkala, ve vesnici Cítov na Mělnicku, známý a uznávaný ekonom Karel Kříž, tehdy mladý zaměstnanec Ekonomického ústavu, nahlas a veřejně prohlásil: „Vláda komunistické strany do konce roku padne a celý socialistický blok se rozloží“. Na tváři přítomných divadelníků se objevilo zděšení. Vždyť za takové řeči by jim mohl někdo zakázat vystupovat v televizi. A přesně za tři měsíce se ti samí herci postavili do čela té naší slavné revoluce. Ale tím nic nenaznačuji. Jen říkám, že jsme v době dospívání neznali nikoho, kdo by si dovedl představit rozpad Sovětského svazu. Navzdory tomu, že jsme si v opilství občas přiťukávali slovy: „Smrt bolševikovi“. Že se rozpadne Sovětský svaz, takovou představivost neměli ani na Hlase Ameriky, který jsme tehdy poslouchali. Někdy jdou ty změny fakt dost rychle. Ale kdyby se někdo ptal, tak ničemu nerozumím.
Nicméně jsem si všiml, že odborně erudovaní jedinci už v současnosti přestali řešit otázku, zda zůstat, či vystoupit z EU. Místo toho se zabývají tím, co bude po rozpadu EU. Takže se držím svého oblíbence Bertolta Brechta: „Není nešťastná země, která nemá hrdiny. Nešťastná je země, která hrdiny potřebuje“. A to se mi na českém prostoru zdá nejúžasnější. Naše revoluce v podstatě nikdy nepotřebovala skutečné hrdiny. Byť pochopitelně existovali a já k nim chovám úctu. Prostě dovedeme odhadnout ten pravý čas a nenecháváme si zbytečně přerazit páteř.
Šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka v rozhovoru pro Seznam Zprávy hovořil o „docela ošklivých útocích na ministra vnitra nebo na ministryni obrany, která dělá velmi odhodlaně a velmi dobře svoji práci“. To by se ještě dalo vysvětlit jeho servilností. Ale když řekl, že znevažování předsedy Senátu a předsedkyně Poslanecké sněmovny má tendenci nahlodávat důvěru společnosti ve stát, ozvala se Společnost pro obranu svobody projevu, zda je myslitelné, aby něco takového prohlásil šéf tajné služby v demokratické zemi. Schyluje se k návratu komunistického zákona trestného činu hanobení republiky a jejích čelných představitelů z roku 1961?
Vzhledem k vývoji situace, že už tady nejsou 90. léta, kdy zde byla skutečná svoboda slova, tak se nyní raději naučme na podobné otázky odpovídat ze strategických důvodů takto:
„Jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“
„Jaké urážky císaře pána se dělají ve vožralství?“ opakoval Švejk. „Všelijaké. Vopijte se, dejte si zahrát rakouskou hymnu a uvidíte, co začnete mluvit. Vymyslíte si toho tolik na císaře pána, že kdyby toho byla jen polovička pravda, stačilo by to, aby měl ostudu pro celý život. Ale von si to starej pán doopravdy nezaslouží. Vezměme si tohle. Syna Rudolfa ztratil v útlém věku, v plné mužské síle. Manželku Alžbětu mu propíchli pilníkem, potom se mu ztratil Jan Ort, bratra, císaře mexického, mu zastřelili v nějaké pevnosti u nějaké zdi. Teď zas mu odstřelili strýčka na stará kolena. To aby měl člověk železné nervy. A potom si vzpomene nějakej vožralej chlap a začne mu nadávat. Kdyby dnes něco vypuklo, půjdu dobrovolné a budu sloužit císaři pánu až do roztrhání těla.“
V tomto byl Jaroslav Hašek, o jehož životě nyní píšeme s Jaroslavem Večerníčkem Novákem divadelní hru, pro český národ velkým učitelem.
Císaře pána nikdo nevolil, zato prezidenta si za pět měsíců sami zvolíme. Zasloužíme si, aby příští hlavou státu byl „prominentní spratek“ z té či oné prominentní bolševické rodiny, jak nejvíce favorizované kandidáty na Hrad Andreje Babiše a Petra Pavla nazval Miroslav Kalousek?
Víte, jak by na to odpověděl Josef Švejk?
Vím jen, že je to vaše nejoblíbenější literární postava. Tak schválně, jak by na to mohl odpovědět?
V roli Švejka si však musíte představit nikoliv Rudolfa Hrušínského, nýbrž „šibala a hráče“ Jeana Paula Belmonda, kterého mistrně daboval Jiří Krampol.
„Aby se o České republice dobře mluvilo, o to jsem měl vždycky největší strach. A na klidu mi nepřidá, že mezi kandidáty na prezidenta se nenachází žádná nebinární osoba, či zástupce jakékoliv jiné diskriminované menšiny. Aby svět viděl, jak jsme pokrokoví. Místo toho jen samý bílý heterosexuální muž. A to mě uráží. Ještě že můžu věřit, že dosud utajovaný kandidát pětikoalice splní veškerá náročná kritéria, která na nás naše nová progresivní doba klade.“
Ano, Josef Švejk by naši progresivní dobu ocenil. Byl to člověk pokrokový, ale pokrokový v mezích zákona, neboť věděl, jak to může s takovým pokrokem dopadnout, když se to přežene.
Neskončíme přece jen trochu vážněji? Co všechno může lednovou přímou prezidentskou volbu ovlivnit? Zamíchá kartami kandidát koalice Spolu, která si s oznámením jeho jména dává hodně na čas?
Každá předpověď je chybná. V roce 1918 Čechoslováci předpovídali, že Československo už bude existovat na věčné časy. Věčné časy trvaly dvacet let. Němci předpovídali, že tisíciletá III. říše bude trvat tisíc let. A trvala jen dvanáct let. V padesátých letech mladí Češi předpovídali věčné přátelství se Sovětským svazem. A v roce 1968 z toho rychle vystřízlivěli. Následně Češi předpovídali, že normalizace za jejich života neskončí, a proto začali brát vstup do komunistické strany jako živnostenský list. A v roce 1989 další změna. A vy, dvacet let po vstupu do EU, v době, kdy kolem zuří inflace, energická bezradnost a spory o jednopohlavní manželství, po mně chcete nějakou předpověď? Jakákoliv moje předpověď by byla mylná. A to je na tom to nejkrásnější. Pořád se mýlíme a nikdy nepochopíme, jak se opravdu točí svět. A přesto v něm musíme existovat, a to při vědomí skutečnosti, že nemáme páteř proto, abychom si ji nechali od systému přerazit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
