David Zábranský pro PL: Pražské kavárně se v Česku prostě nelíbí, v tom to vězí

02.01.2018 4:41 | Zprávy

ROZHOVOR Jedni obyčejní lidé nenávidí druhé obyčejné lidi. Tak vidí spor mezi tzv. „pražskou kavárnou“ a příznivci prezidenta Miloše Zemana pražský spisovatel David Zábranský. Ten na sebe již upozornil nejen tím, že za svůj první román získal cenu Magnesia Litera, ale rovněž divadelní hrou „Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny“, v níž vyjádřil částečné pochopení pro jednání Zemana. Ředitel redakce ParlamentníchListů.cz se Zábranského ptal na jeho vidění propasti mezi „elitami“ a „lidem“ v naší zemi, na vnímání odkazu Václava Havla i na to, kdo podle jeho mínění vlastně je Miloš Zeman.

David Zábranský pro PL: Pražské kavárně se v Česku prostě nelíbí, v tom to vězí
Foto: archiv D. Zábranského
Popisek: Spisovatel David Zábranský.

Není to s Vámi úplně jednoduché, protože nejste šablonovitý. Máte za sebou působení v neziskovém sektoru, žijete na hipsterské Letné. Na druhou stranu jste autorem, který v divadelní hře zaujal smířlivý přístup k Zemanovi, a dal jste najevo, že způsob, jak se naše společnost chová k prezidentovi, považujete za ošklivý. Jak se Vám vlastně žije? V Praze, v téhle zemi?

Copak já, mně se v Česku žije skvěle. Ale o mě ani tak nejde, koho by zajímalo, jak se v Česku žije člověku, který má byt na Letné a relativně dost peněz. Spolu se mnou ale v Česku žijí i lidé, kteří berou třináct tisíc. Však se podívejte na dokument Saši Uhlové, v něm jsou vidět běsy kapitalistického režimu a zmar listopadového odkazu. Nad tím dokumentem jsme si všichni poplakali. Uhlová nám dala ránu do ciferníku, konečně se nám rozjasnilo. Smrad, nízké platy, mrtvé krysy, otrocké noční směny. Těchto lidí se třinácti tisíci se máme ptát, jak se jim tady žije. Jak? Ovšemže špatně. Trpí ve smradu se třinácti tisíci, zatímco lidem jako Zábranský se tady pochopitelně žije dobře. Tečka. Takto svět funguje odnepaměti. Vítězná strana si užívá života, zatímco ti méně šťastní musejí potit krev. Zábranský a spol. by měli být spokojeni, lidi z montoven by měli prožívat své roky v žalu a zakládat v lepším případě odbory, v horším ozbrojené revoluční gardy… Ale podívejte se na dnešní Česko! Vše je jinak, učebnicové rozdělení světa už neplatí. Elity tady dneska trpí jako pes.

O posledním románu Davida Zábranského ,,Za Alpami" čtěte ZDE

Pražská kavárna – což je mimochodem obstojný termín – prostě z nějakého pofidérního důvodu trpí. Je třeba pokusit se pochopit a popsat onu pofidérní složku, říct přesně, co to je za důvod… Vlastně je to do velké míry záhada. V podstatě lidi jako já, lidi s dobrým životem. Ale něco se jim tady silně nelíbí. Mají pocit, že žijí na špatném místě se špatnými lidmi… To je podle mě zásadní moment, zlom, který všichni vnímáme a o kterém mluvíme jako o rozdělené společnosti. Údajně ji rozděluje Zeman, což je až skandální zjednodušení a nedůstojné lhaní si do kapsy. Ne, českou společnost podle mě definitivně rozdělili ti, o kterých mluvím výše. Lidé, kteří si nemají na co stěžovat, ale kteří si přesto permanentně stěžují a mají dojem, že trpí a že je pro ně ponižující tady žít. Je to absurdní, ale je to tak. Ti, kdo mohou být vpředu jen díky tomu, že za nimi někdo zaostává, si stěžují na ty, kdo zaostávají. Je to jako kdyby si šlechta stěžovala na feudalismus, na poddanství a na poddané samotné. Tato novodobá šlechta přitom nebojuje proti režimu, který odhalila jako nelidský a nespravedlivý, ne, nic takového. Jen se jí v tom režimu, který jí přeje, prostě nelíbí. Nelíbí se jí poddaní. Přijdou dnešní šlechtě příliš poddanští, příliš zabednění, prostě takoví odpudiví lokajové… Těm lokajům stačí koblihy, představte si! Kdykoli přijede nějaká návštěva ze světa, pražská kavárna hned přidá k dobru historky o malém českém člověku, o koblihách, o hnědnutí všeho mimo Prahu a Brno, o rasismu, o sledování TV Barrandov… Pohrdání k téhle společenské vrstvě asi bytostně patří, ale dnešní Česko podle mě docela obyčejné pohrdání extrapolovalo až k čemusi hvězdnému. Žijeme v umělecky velmi podnětné situaci. Vyšší vrstvy, které formálně odsuzují nacionalismus, zároveň jako stádo volů propadají nacionalismu toho nejhrubšího zrna, když se stydí za to, že jsou příslušníky českého národa! … Copak je s tímto národem pojí? Snad krev?! … Podle mě přece platí, že buď jsem národovec, nacionalista, a zajímám se o národ, vše pro národ, jsem hrdý na národ, stydím se za národ a tak dále, nebo jsem na druhé straně kosmopolitní individualista a národ mi vůbec nepřijde na mysl, štítím se ho. Ale pokud se prohlašuji za odpůrce nacionalismu a zároveň se za národ stydím, něco se mnou asi není v pořádku. Co? Podle mě je z toho možné udělat jediný možný závěr, a to ten, že se chci stydět, že mi to dělá dobře… A že jsem v hloubi duše nácek… Inu, tahle nedomyšlená kavárna!

Říkáte, že je to podle vás relevantní termín. Umíte pražskou kavárnu nějak terminologicky vymezit?

Lidé, kteří neúnavně tvrdí, že Česko není pupek světa.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jaroslav Polanský

Jak zabránit Číně, aby o nás sbírala citlivá data?

Podle mě také není problém jen v Číně, ale dnes už téměř neexistuje nic jako soukromý. I třeba EU dost šťourá do soukromý lidí - většinou to vydává za dobrý úmysl a možná to i dobře myslí, ale je to potřeba? Co vím, tak třeba chtěla mít možnost sledovat i soukromou korespondenci lidí na internetu at...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Konec 168 hodin, ale Fridrichová v ČT zůstává. Vyoral má jasno, co bude dál

16:59 Konec 168 hodin, ale Fridrichová v ČT zůstává. Vyoral má jasno, co bude dál

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA „Tomuhle propagandistickému braku vzpomínky věnovat nebudu,“ říká z…