Pomník maršála Ivana Koněva v Praze 6 bude přemístěn. Rozhodli o tom tamní zastupitelé a na jeho místo chtějí jiný památník osvoboditelům. Co vy na to?
Samozřejmě že pomník maršála Koněva je kontroverzní. I já vnímám, že jde spíše o pomník danému člověku, byť se zasloužil o osvobození velké části Československa – české části a Prahy, ale spíše si myslím, že by tam měl být důstojný pomník sovětským vojákům, kteří zahynuli při osvobozování Československa a zejména Prahy a také při tom, co se pak odehrávalo až do 11. května 1945.
Nemáte tedy problém s přemístěním pomníku?
Celý problém je uměle vytvořený, ve skutečnosti ona vyjádření jak starosty Koláře, tak ruského ministra kultury nepřispívají k řešení problému. My jsme udělali několik kroků, které byly podle mého názoru vcelku neuvážené. Například když se pomník doplnil o text, to už bylo vnímáno jako ne úplně korektní. Měli mít jasno, co s tím pomníkem chtěli udělat – jestli bude stačit jen vysvětlující pasáž na deskách, nebo má být přemístěn. To je problém politický, jehož debatu především Praha 6, ale i Praha jako magistrát nezvládly. A proto se dostáváme do situace, kdy je nutné doplnit vysvětlení o roli maršála Koněva ať už při osvobozování Prahy nebo o události v Maďarsku, v Berlíně v Německu i jeho role, která byla velmi významná v roce 1968 v Československu. Mělo být jasné, že deska stačit nebude, a mělo se už v té době vyřešit důstojné umístění pomníku maršála Koněva někde jinde. Vyřešit to tak, abychom neurazili Rusy, protože pro ně jde o mnohem citlivější téma než pro nás.
Pomník vyvolává až tak bouřlivé diskuse i vzhledem k tomu, jaké nálady v České republice panují. Zdá se, že je Rusko poslední dobou jedním z nejvýbušnějších témat. A jak v tomto případě k Rusku přistupovat?
Jde o poměrně kontroverzní téma, ale musím říci, že v řadě případů se za prvé zveličuje role Ruska, za druhé my se často chováme zbytečně až podřízeně k Rusku, což také není úplně správné. Jednoduše lidé, kteří si pamatují ještě druhou světovou válku a určitá část pamatující události v roce 1968, jsou naladěni poměrně silně prorusky. Nejmladší generace vnímá Rusko už z jejich pohledu a v celku oprávněně podle mě Rusku přikládají roli spíše toho, co Rusové ukazují ve vztahu k Ukrajině i k České republice.
Společnost je ještě rozdělena životními zkušenostmi, které lidé mají. Poslední výzkum ukázal, že většina Čechů je nevšímavá. Jedná se spíše o diskusi vyhraněných osobností, které jsou do toho vtahovány, prodemokraticky a vlastenecky cítících lidí. A kromě toho jsou ti, kdo k Rusku cítí ještě nějaký vztah, a bohužel je tu i poměrně silná role Komunistické strany Čech a Moravy.
Fotogalerie: - Za klima a sněhuláky
V diskusi, kdo osvobodil Prahu, jaká byla role Rudé armády, vlasovců nebo Američanů, je třeba brát v úvahu, že dějiny se nedají změnit umístěním destičky na zeď. Chtěl bych připomenout, že se ještě 11. května v oblasti Slivice, Milína a Březnice normálně válčilo a padlo mnoho ruských vojáků, československých vojáků, partyzánů. Jde o oblast jižně od Prahy, takže když někdo řekne, že Prahu Sověti neosvobodili, neví, o čem mluví. To je naše chyba, kterou politici začali zdůrazňovat. To, že vlasovci sehráli nějakou roli v Praze… spoléhat se na zrádce zrádců, kde bychom byli?
Jinak řečeno, je chyba snižovat podíl Rudé armády v naší historii?
Měli bychom být objektivní a lidé, kteří nerozumějí vojenství a tomu, jak se vede válka, by neměli vytvářet teorie, které zkrátka nejsou pravda. Ať si dojedou poslechnout, jak kruté byly poslední dny války v Československu, tam se čte, kolik lidí bylo zavražděno bezdůvodně včetně těhotné matky, Němci se nechtěli vzdát…
Ministr kultury Lubomír Zaorálek si předvolal čínského velvyslance Čang Ťien-mina a pak ze společné schůzky předčasně odešel, protože se „řeči čínského protějšku nedaly poslouchat“. Co se týče naší politiky vůči Číně, jsou tu na jedné straně skalní ochránci lidských práv jako pražský primátor Zdeněk Hřib, na druhé straně chtějí s Čínou dělat byznys lidé kolem Miloše Zemana a tak podobně. Ze slibovaných investic ale nepřišlo skoro nic, jak dokládají čísla. Jaký postoj bychom tedy měli k Číně volit?
Měli bychom si uvědomit, že za svá rozhodnutí neseme i svoji odpovědnost, a to v tom pozitivním i negativním slova smyslu. A Čína se chová opravdu velmi agresivně, velmi nestandardně a v podstatě nerespektuje ani základní normy, které by respektovat měla v oblasti mezinárodních vztahů. Čína jako silný stát se s tímto vědomím chová k menším státům nekorektně. To je, co jste řekla předtím, sliby, které zde představovaly obrovské množství miliard investic do České republiky, a nic se nerealizovalo.
Dnes za jeden nešťastný výrok primátora, který byl také neuvážený, ale přece jen kdyby se debata přenesla na diplomatickou úroveň, mohlo se vše vyřešit. Ale co dělá Čína, jako je omezování hudebních aktivit těles, které mají ve svém názvu slovo Praha, je absolutně nedůstojné i pro Čínu jako takovou. My se musíme vnitřně shodnout na tom, jakou roli chceme ve vztahu k Číně hrát. A neměli bychom být překvapení, že Čína na nás bude v některých oblastech tlačit, abychom respektovali jejich zájmy. A my musíme dělat vše pro to, abychom hájili zájmy naše, protože jsme menší stát s menším potenciálem, než je Čína.
Psali jsme:
Vztah Čína a Spojené státy. Začala obchodní válka, nezdá se, že by se měl konflikt uklidnit v nejbližší době. V co může taková situace vyústit? Dojde k narušení čínské ekonomiky? A jak to naruší mezinárodní vztahy?
Myslím, že už to probíhá. Obchodní válka začínající poměrně pozvolna jednáními, která se odehrávala na nejvyšších úrovních prezidentů Spojených států a Číny, se dostala do poměrně intenzivní polohy a začíná být problém nejen pro dotčené státy, ale i pro zbytek světa, protože jde o největší ekonomiky. Mám určité obavy, že se napětí začne přenášet i do oblasti bezpečnosti. Víme dobře, že Čína má určité ambice ovládat Jihočínské moře. Už tam dokonce došlo k několika poměrně ostrým výměnám názorů na to, kde a jak se pohybují obě strany včetně letadel. Kdyby se tohle nepodařilo zastavit, mohl by vzniknout problém. Někteří američtí generálové mluví o tom, že do několika let může dojít k nějakému ozbrojenému konfliktu mezi Čínou a Spojenými státy. I kdyby byl lokální, byl by hodně nebezpečný.
Tenhle spor, který je dnes vyjádřený vzájemnými obchodními embargy, je potřeba ze strany mezinárodního společenství řešit v klidu a nepřenášet nervozitu do oblastí jiných. Dnes probíhá cvičení v Rusku, kde jsou zapojené mimochodem čínské ozbrojené síly, loni probíhalo cvičení, kde také byli Číňané součástí stotisícové sestavy, která plnila úkony připravené a prováděné ruskými veliteli, ale Číňané byli zapojení i námořními silami. Tady se vytváří vzájemné propojení sil, které jsou reprezentovány Čínou, Ruskem, dnes je přítomná i Indie, Pákistán a Mongolsko a podobně, jednoduše se přenáší do vojenské oblasti, což je mnohem nebezpečnější.
Prezident Miloš Zeman na sebe opět přitáhl pozornost výroky souvisejícími s Kosovem. Nejdříve řekl, že má rád Srby a Srbsko, nikoliv však Kosovo. Pak prohlásil, že by chtěl odvolat uznání samostatnosti Kosova. Jeho slova nakonec mírnil ministr zahraničí. Jak hodnotíte tyto výroky? A dokážeme být v zahraniční politice jednotní?
Prezident Zeman může být vnímán jako osoba, která ne vždy respektuje rozhodnutí vlády České republiky a některé národní zájmy. Tohle je jasný příklad, kdy prezident řekl poznámku, kterou říci neměl, byť může mít jiný názor než v roce 2008 vláda České republiky v okamžiku, kdy jsme uznávali Kosovo jako nezávislý stát.
Samozřejmě naši partneři vnímají, že se naše zahraniční politika odehrává na dvou liniích – vládní a prezidentská. Je to de facto to samé ve vztahu k Rusku, jak jsme se bavili před chvílí – nebo k Číně. Jednoduše hradní zahraniční politika je v mnohých ohledech jiná než zahraniční politika vlády Parlamentu České republiky.
Premiér Andrej Babiš se dočkal zastavení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo. Rozhodnutí ještě není definitivní. Už nyní se mluví o tom, jak dlouho se čeká na spravedlnost, důvody nejsou dostatečné a tak dále. Jak to vypadá z vašeho pohledu?
Je to jedno z témat, které by v České republice mělo být diskutováno bez ohledu na osobu premiéra Andreje Babiše, protože v řadě případů probíhá vyšetřování velmi dlouho. Doba vyšetřování nebo soudního řízení trvá několik let, a když se na jeho závěru řekne: je nevinen, život nejen v rodině daného člověka je většinou v troskách. Nikdo jim nevrátí, co jim stát tímto vezme.
Měla by existovat osobní odpovědnost lidí, kteří třeba spustí nejdříve vyšetřování a pak trestní řízení. Pokud nebude žádná zpětná vazba za tyto zničené životy, poškození majetku, ztrátu odbornosti a tak dále, bude to špatné. To neznamená, že by se měla omezovat policie, státní zástupci a soudy, ale pokud jsou tam lidé bez odpovědnosti za to, co se stane při jejich práci, není to správné.
Zůstávají pro vás v celém případu Čapí hnízdo nějaké nejasnosti?
Nejsme ještě přesně informováni. A ano, pravděpodobně to, co bylo podkladem pro rozhodnutí státního zástupce o zastavení trestního stíhání, mělo být v nějakém rozsahu, možná že ne veškeré detaily a osobní věci, ale jádro rozhodnutí by mělo být zveřejněno. Byť se jedná osobou premiéra – právě proto, aby společnost měla dojem, že ví, proč premiér stíhán byl a proč bylo stíhání zastaveno. Kdyby se jednalo o obyčejného člověka jako já, nikoho to nebude zajímat. Ale premiér je přece jenom premiér.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
