Už za tři týdny si připomeneme přesně 30 let od sametové revoluce. Jak v současné době vnímáte náladu ve společnosti? Je skutečně tak vyhroceně rozdělená, jak někteří říkají? A mají pravdu ti, podle kterých se to ukázalo i v souvislosti s úmrtím Karla Gotta? Někteří lidé svůj idol upřímně oplakávali, jiní si zase neodpustili různé narážky v souvislosti s Mistrem…

A zase Karel Gott? To je několik otázek najednou... Padl jeden řád, ale v podstatě „struktury“ zůstaly. Asi už nemá extra smysl neustále omílat „ukradenou revoluci“ a podobně. Nastala doba malosti. Kdekdo získal pocit, že může urážet kdekoho, a to bez přemýšlení a se zlým úmyslem. To se týká Gotta i „Negottů“. Osobně chci tvořit, a ne se neustále zdržovat hašteřením a bahněním se minulostí... A ano, lidi jsou rozděleni, protože to tak v této etapě cítí, tak to chtějí. Budou-li chtít opak, rozděleni být nemusí...

Díváme se optikou dneška na včerejšek, a mnozí zapomněli, nebo chtěli zapomenout, jaká byla tehdy doba. Já ji tolik neprožil, v sedmdesátkách jsem chodil do základní školy a na gymplu v osmdesátkách jsem už hrával v rockových kapelách a měli jsme jasno. Ale každý z nás chtěl tvořit a jen jsme hledali cesty. Nikdo přeci netušil, že režim nebude na věky. Tahali jsme se s poldama, dělali jsme brikule a v lednu 89 už jsme aktivně tvořili vzpouru a vzdor. Ale to přeci k našemu věku nutně patřilo. Naprosto nemíním soudit lidi, kteří chtěli žít a tvořit. Negativně nahlížím na ty, kteří se aktivně podíleli na udávání a perzekuci.

„Bylo nás víc, co jsme měli nadání, nekopírovali jsme úspěšné světové hity, měli píli, ale vytvářeli písně proti proudu a zákazům. Také jsme se nějak prosadili, ale když někdo dostane koně a druhý jde bos po kamení, tak prostě dojde jinam a je na něj jiný pohled,“ porovnává písničkář Hutka svou kariéru s tou Gottovou. Co na jeho slova říkáte?