Máte rádi Zdeňka Svěráka?Anketa
Středeční noční pokus o vyslovení nedůvěry vládě byl jen neúspěšným pokračováním protestních akcí proti premiérovi. Vyvrcholením série demonstrací proti Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové byla ta nedělní na Letné. Jaký dojem ve vás akce lidí nespokojených s předsedou vlády vyvolaly a jaký efekt přinesly nebo by mohly přinést?
Vážím si každého, kdo je ochoten projevit svůj politický názor. Poslední demonstrace na Letné byla skutečně početná. Nicméně nelze si nevšimnout, že demonstrující tvoří víceméně pořád stejnou voličskou skupinu. To není nic špatného, ale je třeba si to přiznat. Mezi všemi požadavky, které demonstranti vznášejí, postrádám požadavek na předčasné volby. Jediné skutečné řešení, které je vlastní parlamentní demokracii, je porážka ANO a Andreje Babiše ve volbách. To znamená, že politické strany, které se na demonstracích exponují, musí ve významné míře oslovit voliče Andreje Babiše. Nejsme totiž v situaci, kdy preference vládní strany, tj. ANO, jsou na minimu.
Naopak, ANO má setrvalou podporu, což vede spíše k závěru, že většina, kterou na demonstracích nevídáme, je vlastně spokojená. Chyby Andreje Babiše a jeho oligarchického hnutí již byly popsány velmi dobře. Nyní je třeba, aby se ostatní strany začaly ptát samy sebe, jak to, že neumějí oslovit tolik voličů, aby významněji zahýbaly preferencemi ANO. Zda mají program natolik silný, natolik schopný oslovit podstatnou část těch nevoličů ANO. A hlavně a podstatně, zda jsou schopny se spojit a vytvořit sílu, které voliči uvěří a jejich program voliče přesvědčí, že jsou alternativou k hnutí ANO. A to se bojím, v tuto chvíli neexistuje, byť by na Letné bylo dvakrát tolik nespokojených občanů.
Spolek Milion chvilek pro demokracii dle svých vyjádření nechtěl mezi řečníky žádné politiky. Přesto se na Letné četly vzkazy Petra Pitharta, který byl devět let v KSČ, v roce 1990 se pak stal předsedou vlády, která dala základy tomu, aby v zemi mohli velice dobře fungovat podnikatelé, jejichž čelným představitelem je i dnešní premiér Andrej Babiš. Není to od pořadatelů jistá forma schizofrenie, výpadek paměti nebo momentálně neexistuje žádný vhodný politik, kterého by před demonstranty mohli nechat předstoupit?
Nebudu dělat nikomu advokáta, ani soudce. Člověk se vyvíjí a stejně tak jeho poznání. Umím pochopit, že Petr Pithart viděl věci jinak před lety a jinak je vidí dnes. Více schizofrenie vidím u politiků, kteří mají mandát od občanů a současně na těchto demonstracích protestují. Je třeba si jasně říci, že svůj díl odpovědnosti nese prakticky každý člen dolní komory Parlamentu. Vládní strany nepochybně. Opoziční strany za to, že se nedokázaly domluvit a nechaly vládu ANO a ČSSD vůbec vzniknout. Rozumím všem obtížím, které koaliční jednání provázejí. Rozumím i tomu, že vždycky někdo zůstane v opozici.
Ale na druhou stranu nepovažuji za zcela neplatný názor, že ANO je hnutí bez programu, a kdyby jeho koaličním partnerem nebyla slabošská levicová ČSSD, ale silná pravicová strana, mohla vláda vypadat jinak. A možná, že bychom už dávno měli i jiného premiéra, který by odstoupil na nátlak koaličního partnera. Chci tím vším říci, že politici, členové Poslanecké sněmovny, představitelé opozičních stran, mají nyní velkou odpovědnost. Pokud s ANO prohrají i další sněmovní volby, nebudou se moci na nic vymlouvat. Bude to jejich selhání.
Psali jsme:
Mezi řečníky nechyběl ani Zdeněk Svěrák, který citoval písničku z pohádky Lotrando a Zubejda, ke které napsal scénář, „Loupežníci z profese, nejlepší jsou v okrese“. Podle něj lidé cítí zápach státní hniloby, o čemž svědčí i hojná účast na demonstraci. Ztotožňujete se s jeho pohledem?
Zdeňka Svěráka mám velmi rád jako scénáristu, textaře, herce a podobně. Ale v politice sehrává většinou roli moralistního kýčaře. Vláda hnutí ANO je, jakkoli se mi to nelíbí, výsledkem demokratických voleb. Raději se ani nezamýšlím nad tím, kolik z těch, co hlásají tyto procítěné bonmoty, v počátcích Andreje Babiše podporovalo. Znovu opakuji, Babiše je nutno porazit ve volbách. Aby nedošlo k mýlce, občané samozřejmě mohou a mají projevovat své názory i mezi volbami. Jsme svobodná země. Ale jde-li nám o skutečnou změnu, chtějme co nejdříve volby. A dejme občanům této země věrohodnou alternativu.
Herečka Aňa Geislerová, která byla hlavní tváří demonstrace na Václavském náměstí, později uvedla, že se dovede vcítit i do pocitů mimopražských občanů České republiky, jejichž informovanost není tak velká jako těch v hlavním městě. Proto považuje za důležité z Prahy vyjíždět, s těmi lidmi mluvit a dát jim informace o tom, proč se na náměstí konají protesty, aby to pochopili stejně. Je tohle možnost, jak ty „méně informované“ získat do antibabišovské fronty?
Tohle myšlení paní Geislerové je typickým příkladem elitářské namyšlenosti. Možná to paní Geislerová netuší, ale i mimo Prahu žijí lidé schopní si udělat úsudek sami a mají úplně stejné informace jako lidé v Praze. Republika se nedělí na vědomou, probuzenou Prahu a spící, otupělý venkov. Nedělí se ani na uvědomělé aktivisty střihu této paní herečky a ostatní. „Menší informovanost“ je pro paní herečku způsob, jak jemně vyjádřit, že má ty, co nesdílí její protestní nadšení, za hloupější. Tato namyšlenost řady protagonistů probíhajících demonstrací mnoho lidí, včetně mě, odpuzuje. Už jsme se o tom dříve bavili v kontextu prohlášení paní Sommerové. Znovu to opakuji, volejme k odpovědnosti všechny parlamentní strany za to, že dlouhodobě neumějí oslovit voliče ANO. Až se jim lidé jako paní Geislerová přestanou vysmívat jako „méně informovaným“, pak to půjde.
Ti, co se zúčastňují protestů nebo demonstranty alespoň podporují, srovnávají nynější situaci s listopadem 1989. Jsou si třicet let vzdálené události podle vás podobné?
Přes úctyhodnost počtu demonstrujících před pár dny na Letné, je to naprosto nesrovnatelné. A nejde jen o počty demonstrantů. V roce 1989 šlo o demonstrace za základní hodnoty, jako je svoboda a demokracie, v podmínkách totalitního státu. Šlo o změnu režimu, o vybudování demokratické společnosti, šlo o svobodné volby. Nyní jde o demonstrace za výměnu dvou politiků v podmínkách, kdy základní hodnoty jsou pevně ukotveny a máme demokracii. A máme svobodné volby. Sami účastnící nedělního protestu ovšem sami řekli, že nechtějí být politickou stranou. Pak je otázkou, zda jsme schopni po těch třiceti létech demokracie – byť si někdy asi každý říkáme demokracie po našem – využít nástroje svobodných voleb a hnutí ANO porazit ve volbách většinou či koaliční většinou. Jen mám trochu obavy, když si vezmeme koalice minulých let, zda to zas nebude boj o moc namísto služby občanům a státu. Nevidím na politické scéně subjekt či subjekty schopné něčeho takového.
Mgr. Marie Benešová
Spolek Milion chvilek pro demokracii si chce 16. listopadu na Letné vše zopakovat. Může ta vlna nespokojenosti s Babišem vydržet při síle i přes prázdniny? A mohla by se stát zmíněná demonstrace vzhledem ke konání v předvečer ikonického výročí klíčovou pro setrvání, nebo naopak odchod Andreje Babiše z čela vlády?
Jestli síla demonstrací vydrží, to nevím. Závisí to na mnohém a nemá smysl věštit z křišťálové koule. Pokud demonstrace nezabraly dosud, nezaberou, za nezměněných podmínek, ani 16. listopadu. Ale v kontextu toho, po čem volají lidé na těchto demonstracích a po čem volá možná větší množství lidí, kteří na tyto akce nechodí – je tedy nezbytně nutné zákonné vyřešení všech problémů kolem osoby Andreje Babiše. Jen tak si budu jistý, že jsme stát demokratický, s nezávislou justicí. Osobně bych si přál ze všeho nejvíc, abychom byli takovou demokracií – pro mě pravicově konzervativní – ve které politik s takovými problémy, bude natolik silnou osobností, že v případě takovýchto podezření odstoupí a očistí své jméno, aniž by při tom dělal ostudu zemí, jejíž vládu vede.
Vy jste jako lídr vedl ve volbách do Evropského parlamentu hnutí Vědci pro Českou republiku. Odradil vás volební výsledek od dalšího snažení vědců v politice, nebo to nevzdáváte?
Kdepak, neodradil, naopak. Výsledek nás silně zavazuje. 19 500 hlasů při ani ne třetinové voličské účasti není málo. V jakých formách však budeme dále pokračovat, to se uvidí. V současné době připravujeme blog a chceme se věnovat aktuálním otázkám společnosti, naší země, životního prostředí, vědy, techniky, vzdělávání a dalším oblastem. Základním přístupem bude to, s čím jsme šli do voleb do Evropského parlamentu – nazývat věci pravými jmény, s respektem ke konzervativním hodnotám, bez laciné a populistické rétoriky a kritiky. Pro ParlamentníListy.cz jsem byl „nekorektním profesorem“ a já jim chci zůstat. Asi hlavně proto, že je mi to vlastní celý život. A i proto, jak tento přístup oslovil ty, kteří nás volili, a současně nazvedl řadu jiných.
Na české politické scéně se objevil nový subjekt Trikolóra. Poslanec Václav Klaus představil tři pilíře hnutí: stavět Česko na první místo, obhajoba práce, protože normální je pracovat, a obhajoba normálnosti. Nejsou z velké části průnikem s programem a cíli hnutí Vědci pro ČR? Nebo Trikolóru jako přímého konkurenta nevnímáte?
Je tam řada možných programových průniků. Konkurenční vztah v tom nevidím, otázkou je možná spolupráce do budoucna, ale to nevylučuje ani jiné subjekty. Ale to ukáže až čas.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
