Láďo, nikdo vás asi nemůže podezírat ze sympatií k myšlenkám komunismu nebo ke Stalinovi. Vás, konzervativního pravičáka. Jak se vám ale dívá na vládou tlačený „narativ“, že Sovětský svaz nás neosvobodil, ale okupoval?

Je mi z toho dost smutno, protože je to lež. A kdo takto posunuje historickou realitu, je lhář. Realita je taková, že západní Čechy osvobodili Američané, zbytek naší země osvobodil Sovětský svaz a jeho tehdejší spojenci. Ano, můžeme se donekonečna planě dohadovat, co by se stalo, kdyby západní spojenci odmítli požadavek sovětských komunistů, že Prahu musí osvobodit Rudá armáda. Jistě, možná by se pak naše historie odvíjela jinak, mnohem příznivěji. Jenže to jsou plané řeči, protože Britové a Američané nakonec Stalinovi ustoupili. Takže většinu naší země osvobodila vojska Sovětského svazu, a ta ovšem odešla na podzim 1945. 

Férově ale je nutné říct, že v některých ohledech se u nás sovětská armáda opravdu chovala jako okupant. Moskva například anektovala část našeho území – Podkarpatskou Rus – a přilepila ji k Ukrajině. Jakkoli to schválilo naše Prozatímní Národní shromáždění ve formě zákona, byla tato oblast připojena k zemi, ke které historicky nikdy nepatřila. Což část občanů, jak Rusínů, tak i Čechů a Slováků, vnímala už tehdy jako chování nehodné osvoboditelů. Také násilná deportace desítek tisíc československých občanů, zejména ruského, běloruského a ukrajinského původu, byla vyloženě ostudná, kapitulantská a samozřejmě by „slušela“ spíše okupantům než osvoboditelům. Takže do jisté míry tento „narativ“ chápu, má v některých ohledech racionální základ, ale bez uvedení souvislostí ho může vyřknout jen člověk zcela neznalý, nebo demagog.

Foltýnův odbor strategické komunikace se o tom snaží přesvědčit občany takovým zvláštně laděným videem. Červená písmena na černém pozadí, hudební podklad jako z pekla a instrukce, co si má občan myslet, aby nebyl označen za „šiřitele ruské propagandy“. Jak se vám líbí, když s vámi za vaše peníze stát komunikuje tímto způsobem?

To jsou dvě věci – obsah videa a způsob komunikace. V obsahu jsou pravdivé informace, ale celkové zpracování je strašidelné. Pravdou je, že například pobaltské země, které iniciovaly vznik tohoto videa, byly napadeny a okupovány komunistickým Sovětským svazem dokonce ještě před druhou světovou válkou, v červnu 1940. Pravdou je, že to bylo na základě paktu Molotov–Ribbentrop, který spolu uzavřely Sovětský svaz a nacistické Německo v srpnu 1939. Pravdou také je, že sovětské okupační armády zůstaly po konci druhé světové války například v Maďarsku a v Rumunsku, ovšem je potřeba dodat, že obě země bojovaly celá léta po boku Třetí říše. Až na konci války po místních převratech změnily strany a rumunští vojáci se pak podíleli i na osvobozování Československa. Po právu mohou o poválečné okupaci mluvit také Poláci, kteří si užili děsivé hrůzy jak od nacistů, tak od komunistů. Vždyť jich ve válce padlo nebo bylo vyvražděno nějakých 5 až 6 milionů. Dalo by se ještě dlouho pokračovat, rozebírat jednu zemi po druhé, jaká tam nebo onde byla situace před válkou, za války a po válce. Ukázalo by se, že informace ve zmíněném videu jsou v podstatě správné. Jen vůbec nechápu, proč k tomu byla připojena i naše republika.

Rozhodně je také nutno objektivně říct, že Otakar Foltýn na otázku od Echo24 uvedl, že v případě onoho videa se jedná o překlad litevského originálu a upřesnil: „Z pohledu pobaltských států to sedí, ale z pohledu Československá se jedná o okupaci až od roku 1968.“ To klidně podepíšu, protože to je správný popis reality.

Pokud jde o zpracování videa – jakkoli s ním informačně v zásadě souhlasím – působí zvláště u nás, v naší zemi propagandisticky, protože nás se některé podstatné věci, ve videu zmiňované, netýkají. Znovu mi naskakuje otázka: Proč jsme se tedy k tomu připojili, přeložili a sdíleli? Tohle je komunikace vlády, jejíž premiér ještě před volbami, které ho vynesly do premiérského křesla sliboval, že přestane rozdělování společnosti? Propaganda vždy a za všech okolností rozděluje společnost, což je jedna z největších současných bolestí naší země. Odpověď je možná ukryta ve stylu textu, kterým nekomunikační odbor vlády zdůvodnil video. Z něj snaha o propagandu přímo vane. Jsem rád, že se důležité osobnosti ozvaly. Do písmene souhlasím s vyjádřením Miroslava Kalouska: „Na rozdíl od pobaltských zemí nás Rudá armáda v roce 1945 nepřijela okupovat. Do chřtánu jsme Rusákům vlezli sami, začal s tím v roce 1943 prezident Edvard Beneš a dokončil to v roce 1948 Klement Gottwald," napsal na síti X.

Zažil jste už ledacos. Teď takových naléhavých „vzkazů“ na hraně citového vydírání od vládních podporovatelů přibývá: „Když volíš Babiše, Okamuru, Konečnou atd., přijde Putin a všechno nám vezme a zničí.“ Bude to v rámci volební kampaně fungovat?

Jakkoli v mnoha ohledech nemám problém souhlasit s mnohými informacemi ve výše diskutovaném videu, ony „vzkazy“, které teď zmiňujete, jsou něco jiného. Ty jsou skutečně strašné, podlé a nebezpečné. Nerozumím tomu, proč politikům nedochází, že právě z takového druhu propagandy čiší totalitní smýšlení na sto honů. Možná jsem naivní, ale moc chci věřit lidem v tomto národě, že se nenechají oblafnout takovými ideologickými šlichtami a že je nakonec vylejí na hlavu těm, kdo je servírují. Pak by taková volební kampaň zafungovala spravedlivě.

Ještě tu máme jiný vládní motiv: „Teď je čas stát na správné straně.“ Hraje v tomto ukazování ve smyslu „ti správní“ a „ti špatní“ roli i to, že ti, kteří si myslí něco jiného o EU, o Ukrajině nebo o globálním oteplování jsou označování za neschopné, hloupé a antisystémové, kteří nedokážou uspět, tudíž chtějí ničit „krásný liberální svět“?

Vzpomínám si na moc hezký kreslený vtip mistra Renčína, kde stojí dva lidé na opačných stranách plotu a jeden z nich se ptá druhého: „Kde se ve vás bere to přesvědčení, že jste na správné straně plotu?“ To je přesné. Fakt, že vládní politici vyjadřují přesvědčení, že právě oni stojí na té správné straně, je spíše úsměvný, než aby mi vadil nebo mě dokonce pobuřoval. Ovšem úplně jiný level jsou urážky lidí zastávajících jiný názor. To už je znakem rudohnědého oparu v jejich hlavách. Ale oni se ani u toho nezastaví a snaží se některé oponenty zatlačit do kriminalizujících škatulek, jenže to už je vyloženě temně rudohnědé smýšlení. 

Ve spojení s jejich usilovnou prací na podkopávání svobody slova je bez přehánění možné označit takovou činnost za fašizaci naší politiky. Protože fašisticky smýšlejícím není ten, kdo má jiný názor než vláda, ale politik, který se snaží oponentní a kritické hlasy umlčet. Jistěže dnes nejsou používány brutální umlčovací metody, jako koncentráky a šibenice. Ale zásadní je ten samotný proces. Protože všichni totalitně smýšlející politici, když jim selhaly „soft“ prostředky k umlčení oponentů, vždy sáhli dříve nebo později k „hard“ prostředkům. Navíc soustavné snahy dehonestovat, špinit a nejlépe umlčet kritiky, ve spojení s korporátními oligarchy, už splňuje základní definici fašismu.

Abychom si probrali situaci na opoziční frontě: Dominuje Babiš, roste Okamura se svými spojenci, STAČILO! se stabilizuje nad 6 %, Motoristé jsou kolem 5 %. Šlachta a SOCDEM... zatím nic. Zhodnoťte nám, prosím, svýma očima, kdo to dělá poslední dobou dobře a kdo hůře?

Nedokážu tyto atributy „dobře“ nebo „špatně“ připsat jednotlivým opozičním politikům nebo stranám. Vyznávám dávnou demokratickou zásadu, že ten, kdo vede kampaň v demokratických mezích, ať už jakkoli ostrou, tak je to v pořádku. Ovšem ten, kdo projevuje tendence umlčovat oponentní názory, překrucovat názory oponentů tak, aby je mohl kriminalizovat, což se v posledních letech stalo vysloveně módou, chová se jako totalitní šmejd. A jak praví staré známé přísloví: Když to myslí jako totalitní šmejd, kdáká to jako totalitní šmejd a chová se to jako totalitní šmejd, bude to totalitní šmejd.

Možná více než kdy jindy dnes platí, že nejvýkonnější a nejlevnější propagační agenturou pro opozici je vláda. Opozice toho ani nemusí moc dělat, vláda se kope do lýtka a střílí do nohy (i jinam) sama. Naopak ale také platí, že největším nepřítelem opozice se může stát sama opozice. Pokud se začnou rvát mezi sebou, pak bude každá jejich hádka, bitka, přestřelka sloužit vládě. 

Co nám v kampani sílí, je vysílání „rozvracečských“ skupinek na volební akce konkurence. Kupodivu na volební akce opozičních stran, kam lidé s kamerou chodí pokřikovat, nadávat a jinak škodit. Je to naplnění demokratických práv, z něhož máme mít radost?

Ano, rozmáhá se u nás přesně tato hnusoba. Ale rozdělme ji. Záleží na konkrétních projevech oněch rozvracečů. Pokud je to halekání a natáčení na kameru, jsou to provokatéři, pohybují se na hranici demokracie, ale nikoli za ní. Mohou být pokládání za pitomce, případně zfanatizované hlupáky. Ale jakmile dojde na jakékoli projevy násilí, které se už bohužel objevují také, tak to je právě ono překročení té velmi nebezpečné hranice, protože to jsou praktiky bolševických bojůvek a nacistických hnědokošilatých úderných jednotek SA. 

Jedná se přitom o mnohem nebezpečnější projevy, než si naše státní orgány asi uvědomují. Možná netuší, že nacismus v Německu nezvítězil proto, že využíval svobodu slova – to je odporná lež, šířená skutečnými fašisty, bolševiky a neonacisty v rouše progresivistů. Nacismus v Německu zvítězil zejména a hlavně proto, že mu některé státní orgány a instituce šly takříkajíc na ruku, otáčely se zády ke stupňujícímu se násilí, které původně začalo také „jen“ nějakými „rozvracečskými“ skupinkami. Pak to přerostlo v útoky na funkcionáře znepřátelených stran, na jejich média a tiskárny, přičemž stát často ignoroval nebo jen velmi laxně vyšetřovat dokonce i ty nejhorší kriminální delikty, včetně politických vražd. Někteří policisté a státní úředníci tak přehlíželi nebo vysloveně kryli zločiny nacistů ještě roky předtím, než se ten parchant Hitler dostal k moci. Žádným führerem by se nikdy nestal, pokud by příslušné německé státní orgány přísně dodržovaly platné zákony a jakékoli projevy politického násilí utnuly hned v zárodcích. 

To je děsivé ponaučení, a ze skutečnosti, že si to naše státní orgány asi neuvědomují, mám husí kůži.

Jak si zatím ve volební kampani stojí česká média? Třeba Česká televize s právě odvolaným generálním ředitelem, což samo o sobě je téma.

Šmankote, to by si zasluhovalo odpověď nikoli na pár vět, ale na celou knihu. Obecně platí, že zesiluje trend odklonu většiny médií od informování, a jejich příklonu k ideologické propagandě. To je pro demokracii asi stejně zdravé jako rakovina pro lidský organismus. Soukromá média ať si to dělají jakkoli, to je víceméně jejich věc – ale pokud mají veřejnoprávní média vůbec nějaké oprávnění existence, tak spočívá právě v tom, že musí informovat, a nikoli šířit jakoukoli ideologii. To je alfa a omega samotné existence veřejnoprávních médií, jinak důvod existence ztrácejí a bylo by lepší je zprivatizovat. Ovšem jak si to které veřejnoprávní médium vede, to je nutné nejprve precizně zjistit. Nějaké pocity a domněnky na vytvoření pevných závěrů nestačí. Pociťování a domnívání se ponechme ideologům.

Právě proto, že takové hluboké analytické zjištění skutečnosti u nás zatím chybí, je v tomto ohledu situace téměř neřešitelná: Zastánci jednoho politického směru tvrdí, že veřejnoprávní média jsou objektivní, informují vyváženě a bez nich bychom byli doslova infomačními žebráky. Příznivci opačného politického směru naopak přísahají na to, že veřejnoprávní média šíří převážně propagandu, přinejmenším zabarvenou progresivismem. Jenže z této zákopové války není úniku, dokud se nenajde skupina normálních, střízlivých lidí, kteří budou ochotni věnovat svůj čas důkladné, poctivé analýze. Pak to nebude jen vrhání názorů v zákopové válce, ale debata nad racionálními argumenty. Přimlouval bych se za to, aby přesně na takovou analýzu dostala peníze Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, ale aby si dala nesmírný pozor při výběru této skupiny lidí. To by byl obrovský krok kupředu.

Komerční média si mohou dělat, co chtějí, nicméně, když zhodnotíte jejich výkony třeba při nedávné návštěvě Zelenského nebo při probíhajících oslavách konce války... Co vidíte?

Lenost a zaslepenost. Lenost proto, že je tak snadné přejímat jen blafání politiků „mého srdce“ a servilních vládních či státních institucí. Nesrovnatelně náročnější je zkoumat, ověřovat a vůbec myslet. A zaslepenost, přesněji řečeno ideologická zaslepenost, je bohužel nejzákeřnější chorobou v celém západním světě. Obávám se, že opět stáhne Západ do hrobu. Možná už bez následného vzkříšení.

Inu, co čtenářům doporučit, aby se do voleb z toho všeho nezbláznili?

Duševní hygienu. Pokud už nám někdo – politici, aktivisté, média – zasviní zem všemožným hnojem tak, že se mu na veřejnosti prakticky nedá vyhnout, nesmíme v tom zahnojeném stavu žít stále, odpočívat v něm, pracovat a chodit spát. To je na zbláznění. A kdybychom se zbláznili, tak by se to hodilo těm nejhorším z nejhorších.

Nezdravé je také se v dobách odpočinku a práce stýkat s lidmi, kteří sice kolem sebe nerozmetávají svůj vlastní hnůj, ale zato pilně nabírají ten cizí a vrhají ho na všechny, kdo se jen přiblíží. Vím, že to zní banálně, ale v životě nás všech je tolik krásných, úžasných, ohromujících věcí, že na prozkoumání všech nestačí ani celý život. Těmto věcem je nutné, ozdravné a očistné se věnovat. Stejně tak lidem, kteří pobrali nejen chytrost, ale aspoň nějakou moudrost. Lidem, kteří nehledali a nenašli jen vlastní prospěch, ale krásu vnitřního klidu, kterou je doslova okouzlen každý, komu se podaří ji objevit a udržet. Jenže to znamená hledat, protože sama nepřijde. Samy a bez pozvání přicházejí jiné věci – závist, žárlivost, chamtivost, ublíženost, sebepřeceňování, pomlouvačnost, nenávist, bezcitnost, zhroucení se osobnosti v depresích věčné „oběti“, krutost, podlost… ještě dlouho by se dalo pokračovat. 

Vše, co má skutečnou hodnotu nebo dokonce to, co patří k těm zcela nejvyšším hodnotám, to může občas prolétnout kolem, ale pokud v tom chceme žít trvale, pak musíme zvednout pozadí a usilovně hledat. A scházet se osobně a mluvit s lidmi, kteří touží po tomtéž.

Psali jsme:

„Dezoláti, dezinformátoři, d*bilové a d*menti.“ Ševčík vyšetřil Fialovu vládu a média

Nerudová, Foltýn a... Emanuel Moravec. Rajchl vytáhl závažnou věc

Sprosté výrazy narušitele akce STAČILO! se stydíme popsat. Takto to dopadlo

„My jsme historii nezapomněli!“ Okamura vyzval vládu, ať jde válčit sama