Europoslanec a biolog varuje. Toto vše se vám se smlouvou TTIP může dostat na talíř

Kdy jste se vy osobně jako europoslanec dozvěděl o smlouvě TTIP a CETA? Za jakých okolností? Měl jste možnost se s ní detailně seznámit, nebo je pravdou, že byly snahy o to detaily ponechat skryté?

Evropský parlament se oběma obchodními dohodami zabýval už v minulém volebním období. První impuls pro můj osobní zájem o TTIP přišel vlastně hned v roce 2012. Evropská komise tehdy vydala povolení k použití kyseliny mléčné k dezinfekci hovězího masa na jatkách. Samozřejmě jsme proti tomu podali námitku, ale křesťanští demokraté tehdy projednání námitky v Evropském parlamentu zablokovali.

Kyselina mléčná tedy jako dezinfekce na jatkách zřejmě není ideálním řešením. Nebo může vyvolat nějaké potíže? Pokud ano, můžete je přiblížit?

V případě kyseliny mléčné nejde o to, že by samotné ošetření bylo nebezpečné, ale ošetření touto látkou zakryje cokoli, co se s masem předtím odehrálo a v podstatě znemožní bakteriologické veterinární kontroly. Jeden z rozdílů evropského a amerického přístupu totiž je, že v EU prosazujeme princip zvaný ‚farm to fork‘, tedy péči o hygienu v celém průběhu výroby a zpracování masa. Jenže americké úřady řeší právě pouze jen onu závěrečnou dezinfekci. A Evropská komise naprosto bezostyšně obětovala tento princip uvolnění obchodu s americkým hovězím.

Mimochodem ten krok neměl smysl ani obchodně, protože USA naopak stále blokují import evropského hovězího na základě dávno neexistujícího problému s BSE (Bovinní spongiformní encefalopatie, tzv. “nemoc šílených krav” pozn. red.).

RNDr. Pavel Poc

ČSSD

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Už tehdy jste tedy vyjádřil vy nebo i další europoslanci svůj nesouhlas?

Na základě zkušeností se smlouvou ACTA (Anti Counterfeit Trade Agreement – proti které se zvedl celosvětový odpor v takovém měřítku, že nakonec musela být přehodnocena, pozn. red. ) jsme začali okamžitě naléhat na komisi, aby všechna jednání byla maximálně transparentní. Barrosova komise neustále tvrdila, že otevřenost musí být na obou stranách stejná, a protože americká administrativa všechno tají, musí to tajit i evropská strana.

To snad není ale standardní postup, nebo ano?

To je samozřejmě nesmysl a nová komise celé jednání zásadním způsobem otevřela. Dnes jsou v režimu utajení snad jen doslovné zápisy z jednání, ale to je celkem běžné a neznamená to z hlediska transparentnosti nějaké zásadní škody. Členům Evropského parlamentu jsou navíc dostupné i informace v důvěrném režimu.

Když se ale dostaneme trochu dál, TTIP i CETA se stávají jakýmsi strašákem i pro ty, co o nich příliš neví. Co osobně nejvíc děsí na obou těchto smlouvách vás?

Tak především bych smlouvu CETA a TTIP neházel do jednoho pytle. CETA je dohoda s Kanadou, zemí, která má v mnoha ohledech velmi podobné standardy jako země EU. S dohodu CETA proto zásadní problémy nejsou. Ovšem TTIP je naprosto z jiného soudku. USA a EU jsou z obchodního hlediska, z hlediska zdravotních, potravinových a chemických standardů dvě naprosto odlišné kultury. EU dává přednost principu předběžné opatrnosti, jinými slovy ‚než to začneš prodávat, dokaž, že je to bezpečné‘. Spojené státy postupují až v případě negativních zjištění. Tedy: ‚dokaž mi, že to, co prodávám, je nebezpečné‘. Zatímco evropská legislativa proto chrání zákazníky před desítkami až stovkami nebezpečných chemických látek v kosmetice i jiném průmyslu, americká administrativa jich řeší jen pár. V USA se v důsledku tohoto přístupu stále například používají růstové hormony k produkci masa. V Evropské unii je tohle všechno zakázáno, protože je to prostě nebezpečné. Totéž platí pro preventivní podávání antibiotik při výkrmu zvířat – to se u nás nesmí. Ale ve Spojených státech je to běžné. V EU musíte mít k dispozici informaci, zda ve vaší potravině je obsah GMO složky, v USA taková povinnost vůbec neexistuje. Takže pokud to shrnu, mne nejvíc děsí riziko snížení těžce vydobytých evropských standardů v ochraně zdraví a bezpečnosti potravin. A hned druhé v pořadí samozřejmě potenciální ohrožení evropského zemědělství americkou produkcí, extrémně levnou právě kvůli nedodržování těchto standardů.

Hovoří se o tom, že – pokud na ně ale přistoupíme – dopustíme tím to, že z Evropy se stane skládka špatného, nebo někdy dokonce až toxického zboží a potravin. I přesto, co jste již uvedl, není kolem toho všeho jen jakási laciná hysterie, ze které by rády profitovaly určité zájmové skupiny?

Neformuloval bych to takto, ale rozhodně nejde o lacinou hysterii. Za toxické bychom v EU považovali například vepřové maso, při jehož produkci se v USA dosud používá ractopamine, růstový přípravek tak nebezpečný, že byl zakázán i v Číně. Podobně by dopadlo kuřecí maso, nesmírně levné, ale produkované za podmínek, které by v EU naprosto nebyly možné, tj. s využitím nehygienických postupů, zato s následnou koupelí v chlorových dezinfekcích, preventivním podávání antibiotik. Hovězí obsahující růstové hormony už jsem zmínil, a když se to zkombinuje s preventivním podáváním antibiotik, bez kterých by americký jateční skot nepřežil finální výkrm kukuřicí, tak je to skutečná lahůdka. Kategorií, na kterou je třeba upozornit, je přitom samozřejmě i kosmetika obsahující nebezpečné chemické látky, hormonální disruptory a další.

Jistěže, nerespektování vysokých standardů s sebou přináší nižší ceny. Takže v důsledku by příliv takového zboží na naše trhy ochromil produkci – a to produkci našeho kvalitního evropského zboží.

Vy sám, jako biolog, ostře vystupujete i proti geneticky modifikovaným rostlinám, které by se k nám v podstatně vyšší míře dostávaly. V nedávném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste detailně rozebral důvody toho, proč je třeba mít se na pozoru. Nestalo se vám v rámci vaší politické angažovanosti, že by se vás snažil někdo z druhé názorové strany nějakým způsobem třeba přesvědčit, že se mýlíte? Necítil jste někdy dokonce třeba nějaký tlak?

Ovšemže ano. Jak US Bussines Chamber, tak ve Washingtonu zástupci vlády i průmyslu, ti všichni silně tlačí na to, aby Evropská unie povolila jejich GMO k pěstování na území EU. Ale to je běžná politická praxe. Úplně stejně jsme je my tlačili na to, aby americká administrativa povolila dovoz evropských jablek a broskví nebo avokáda. Tyto plodiny zatím ale čekají na dovozní povolení už patnáct let. Žádný nátlak, který by přesáhl do kriminální oblasti, pokud se ptáte na to, jsem ale naštěstí zatím nezaznamenal. Nevím ovšem, co se odehrává v Berlaymontu (sídlo Evropské komise pozn. red.). Případ s kyselinou mléčnou tedy už pokládám spíš za přešlap. Mluví se však potichu o podobném opatření týkajícím se kuřecího masa a kyseliny peroctové.

Existuje varianta toho, že by Evropa na smlouvu TTIP a CETA nepřistoupila? Pokud ano, myslíte, že by to s sebou nepřineslo nějaké následky v rámci mezinárodních vztahů?

Samozřejmě, že existuje. Nemyslím, že by tomu tak bylo v případě CETA, ale co se týká TTIP, tak ani já bych pro ni v současné době nehlasoval. Osobně si dokonce myslím, že by bylo vhodné ji uložit k ledu a v jednáních pokračovat řekněme tak za deset let, až USA alespoň trochu popojdou směrem k evropským standardům. Oni už tu cestu nastoupili, protože sami zjišťují, že to, co dělají třeba s antibiotiky nebo hormony, je dlouhodobě neudržitelné. Takže pro EU by bylo, myslím, výhodnější nyní v klidu počkat. A jestli by to, že bychom smlouvu odmítli, přineslo nějaké problémy? Ty problémy už tu dávno jsou, jen se o nich z nějakého důvodu moc nemluví.

Jaké například? Máte totiž pravdu, nemluví se, ani se o nich nepíše. Nebo jsem to nezaznamenala…

Například Evropská unie respektuje Spojené státy jako jeden subjekt, a to přesto, že legislativní rámce států americké Unie se v mnoha ohledech podstatně liší. Jenomže USA k tomu přistupují jen účelově a k EU se chovají jako k celku pouze tam, kde se jim to hodí.

EU respektuje přechodnost některých obchodních překážek, typu ptačí chřipky v drůbežích chovech a podobně, jenomže USA tento přístup neopětují. Dovoz hovězího do USA byl povolen pouze Irsku, ostatní země stále čekají. Přičemž, jak víme, příčina zanikla už před víc než deseti lety. USA nechtějí respektovat ani to, že pokud povolily dovoz z Irska, tak holandské, německé, francouzské nebo české hovězí má vzhledem ke společným kontrolním orgánům a standardům záruku stejné bezpečnosti. Přesto trvají na individuálních kontrolách, které by EU v opačném případě nepožadovala. A když budu pokračovat, totéž platí i o dovozech ovoce. V posledních pěti letech se do Spojených států nedovezla proto od nás z Evropy jediná broskev nebo jablko, avokáda ze Španělska čekají na povolení importu též už 15 let! Spojené státy prostě neurychlily ani jednu proceduru, i když bylo naše zemědělství ohroženo sankcemi, kvůli kterým vypadl kompletně vývoz jablek a broskví do Ruska. To myslím není projev dobrých vztahů. Takže ne, nemám pocit, že by se něco mohlo podstatně zhoršit, pokud bychom na smlouvu nepřistoupili.

Kritici TTIP varují před tím, že stále málo lidí ví, co by tato smlouva přinesla s sebou do reálných životů a jak by je zhoršila. Vy jste zde byl dost konkrétní a určitě pomohl mnohým neznalým otevřít oči. Malá aktivita je vytýkána u nás ale i médiím – zejména těm mainstreamovým. Pokud byste měl doporučit to, nač by se novináři měli ptát zastánců této smlouvy, co byste vypíchl jako důležité?

Například v Německu na téma TTIP existuje velká národní diskuse a i místní média se tomu hodně věnují. Já jsem chtěl TTIP uvést v loňském roce jako volební téma, kterým podle mého názoru jednoznačně měla být. Jenomže média to téma zlehčila. Dílem i proto, že kolega Jan Keller si poněkud naběhl s výroky o těch nešťastných farmářských trzích, ale dílem taky proto, že prostě o to téma naše sdělovací prostředky neměly zájem. Přitom veřejnost by měla mít přesné informace o všem, o možných přínosech, ale i o možných hrozbách.

Je třeba se ptát nejen na bezpečnost potravin a zdraví, o kterých jsem mluvil, ale i na další témata. Pokud by byla dohoda TTIP přijata, měla by i své sociální důsledky, vliv na automobilový průmysl, energetiku i další obory. Relevantních informací je už dnes naštěstí dost, jen je potřeba lidem umožnit, aby se seznámili s argumentací obou stran a mohli po svých zástupcích v politice požadovat zodpovědné rozhodování.

Kanadský politolog a bývalý poradce vlády Scott Sinclair nedávno poukázal na to, že pracuje na analýze smlouvy CETA a zpracovává připomínky – dokonce i takové, které se zabývají dopady přímo na Českou republiku. Posteskl si nad tím, že zatímco jejich kanadská strana předložila několik desítek stran připomínek a námitek, česká vláda pouze šest stran. Varovala před tím, že je to neopatrnost a malá prozíravost, která se může vymstít. Jak vy se díváte na snahy českých politiků – tedy vlastně i sebe – v této otázce?

Když se chcete s jakýmkoli materiálem tohoto typu seznámit, znamená to buď hodiny a hodiny studia a nějakou znalostní bázi, nebo se musíte spolehnout na poradce a konzultanty, což zase stojí peníze. A tak je pro mnohé kolegy zřejmě bohužel jednodušší se schovat za ideologii, případně mezinárodní vztahy…

To, co naznačuje pan Sinclair, může být ale v konečném důsledku fatální. Proto se já opravdu intenzivně snažím dohlédnout co nejdál v oblastech, za které jsem zodpovědný, tj. životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Zásadním postojem pro mě je, že jakákoli mezinárodní smlouva nesmí ovlivnit současnou ani budoucí legislativu a nesmí snížit dosažené standardy. To je pro mě prostě nepřekročitelné. Ostatně jsem stínovým zpravodajem své frakce pro stanovisko Výboru pro životní prostředí, bezpečnost potravin a veřejné zdraví k TTIP. Na ostatní oblasti jsou v mé frakci v Evropském parlamentu jiní odborníci a těm prostě musím důvěřovat.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama