Vy jste napsal, že křesťanství v pojetí profesora Halíka, Hoška či Vymětala je jen mezistupněm mezi umírající křesťanskou civilizací a islámskou Evropou… Můžete to rozvést, vysvětlit?

Není na to třeba žádného složitého vysvětlování. Podívejte se na jejich pojetí křesťanství. Na prvním místě mají úctu k islámu, pak mají své pojetí mezináboženského dialogu, v němž není místo pro kritiku negativních aspektů islámu. Jak můžete tedy vést evangelizaci, jak můžete hlásat Boží království mezi muslimy, pokud máte stejnou teologii křesťanství jako tito pánové? Vždyť oni popírají učení prvních křesťanů a nahrazují ho svým vlastním výkladem…

Představte si, že při střetu s pohanským Římem by první křesťané reagovali stejně, jako Halík či Vymětal reagují při střetu s islámem. To bychom dnes již zde žádné křesťanství neměli, ale bylo by tu dva tisíce let pohanství. Nemusíte být žádný věřící křesťan, abyste viděli zásadní zákon přírody. Příroda nemá ráda prázdnotu. Halíkovo pojetí křesťanství, a nejen jeho, ale i to moderní západoevropské, se sice tváří jako osvobozené od vlivu společnosti. Tváří se jako mystické, ale mystičnost je z něj opravdu odstraněna. Již nejde o společenské náboženství, které dává lidu naději na spásu duše, ale jde o náboženství intelektuálů, jde o takzvané kulturní křesťanství, které odstranilo vnitřní křesťanskou mystičnost, to esenciální mysterium, a nahradilo ho bezduchým kultem, kde se říkají tisíce slov, ale duše Boží v něm není.

Pak samozřejmě lid touží po duchovnu, po spáse duše, ale to moderní Halíkovo křesťanství nic takového nenabízí, a tak lid hledí jinam. Halíkovo křesťanství je vlastně přípravka na islám, protože když lidé vidí a slyší Halíkovo poselství – že je jedno, v co věříme, hlavně když jsme dobrými lidmi, pak si říkají – proč být prázdný křesťan, co nevěří ve výlučnost vlastní víry? Lidé pak potkají islám a tam se říká, že islám je výlučný, jediný pravý, a ti lidé najdou pocit duchovní jistoty. A tak vzniká islámská Evropa.