Aktualizovaná Státní energetická koncepce už z roku 2015, kterou jste pomáhal připravit, se neplní. Budoucnost české energetiky je v mlhách. Politici jako by chtěli klíčová rozhodnutí vždy přesunout na vítěze dalších voleb. Co si o takové situaci myslíte?
Bohužel už delší dobu u nás nejsou politické subjekty, které by měly snahu hledat řešení problémů, které před naší společností leží. Místo toho se zaměřují čistě na ideologický a politický boj. Ať už jsou volby jakkoliv daleko, sledujeme neustálý předvolební boj. Neexistuje tak žádná ochota připravovat a realizovat strategická dlouhodobá rozhodnutí a investice. Podle mě by každá strana měla mít u klíčových oblastí, ke kterým energetika určitě patří, s odborníky prodiskutovanou a vytvořenou strategii pro případ, že se bude podílet na budoucí vládě. To by ovšem znamenalo, že by musela svou energetickou koncepci definovat a mohla by pak ztratit část voličů. Tak žádnou nemá a nechystá. To je velmi nevhodné prostředí pro realizaci libovolné dlouhodobé strategie. Řeší se tak pouze hořící problémy, a to nepříliš efektivně a s minimální spoluprací a shodou. Pro naši energetiku, životní a sociální úroveň, ale i životní prostředí bude mít takový přístup velice negativní dopady.
Je korektní, jak Andrej Babiš nadává Pirátům kvůli migraci?Anketa
Jak vnímáte to neustálé licitování ohledně dostavby Dukovan?
V Česku jsme měli pro vybudování nových bloků ideální podmínky. Máme stavební místa, kde už jaderné bloky jsou a víme, že dané lokality jsou pro takové účely vhodné. Řada potřebných posouzení nejen environmentálních dopadů byla už udělána. V okolí elektráren je vysoká podpora pro výstavbu dalších bloků. Výrazné je to zvláště v Dukovanech, kde je třeba již uvažovat o náhradě stávajících bloků. Poměrně silnou podporu má jaderná energetika i u široké veřejnosti. Česko má i průmyslovou tradici v tomto oboru. Realistická energetická koncepce, která byla přijata a prošla aktualizací v roce 2015, s novými jadernými zdroji počítá.
To, že se ani za těchto podmínek nepodařilo alespoň zahájit budování, byť jediného jaderného reaktoru, je ukázka tragické neschopnosti našich politiků spolupracovat nejen v oblasti energetiky. Je jasné, že názory na to, jak vybrat dodavatele a jaký finanční model zvolit, se mohou lišit. Žádný z nich není ideální, každý má svá negativa a pozitiva. Je třeba se na nějakém dohodnout a kompromis společně realizovat. Současní politici však toto téma využívají bohužel pouze k politikaření a k boji proti svým politickým soupeřům. Obrovské štěstí bylo, že se alespoň dvojici bloků v Temelíně jejich předchůdcům podařilo dokončit. I když to bylo jen o chlup. Bez nich by naše energetická budoucnost dnes vypadala hodně špatně.
Souhlasíte s vyškrtnutím Rusů a Číňanů z tendru na její dostavbu?
Existuje jen velice omezený počet firem, které jsou schopny dodat jaderný reaktor III. generace. V principu tak existují pouze dvě cesty k výběru dodavatele. První je výběr ze všech potenciálních dodavatelů na základě bezpečnostních, technologických a ekonomických kritérií. Druhá je pak ideologický a geopolitický výběr. Pro volbu dodavatele pro Dukovany se původně převzala koncepce uplatněná při snaze o dostavbu Temelína. Šlo o otevřený tendr, který měl vycházet z posouzení bezpečnostních, technologických a ekonomických kritérií. Postupně jej však politici přeměnili na výběr podle ideologických a politických kritérií.
Já osobně bych preferoval první cestu. Ovšem pro tak dlouhodobou, a nejen finančně náročnou investici, je klíčová alespoň základní politická shoda všech hlavních politických subjektů. Vypadá to, že se v Česku shoda ustálila právě na geopolitickém a ideologickém výběru dodavatele. To může být i podle mě také cesta k cíli. Takovým směrem se vydalo například Polsko. Jen bych zdůraznil, že cílem není zahájení výstavby, ale hlavně dokončení a provozování jaderného bloku. Ten by navíc neměl být v konečném důsledku jeden, ale potřebné budou dva v Dukovanech a dva další v Temelíně.
Ještě bych vysvětlil, proč bych preferoval první cestu. Česká republika nemá potenciál být geopolitickým hegemonem. Podřizovat tak u nás vše geopolitice nemá příliš smysl. Navíc, pokud apriorní vyřazení Ruska a Číny povede k tomu, že se jaderné bloky nepostaví a skončíme u plynu z Ruska a fotovoltaiky z Číny, bude to špatný konec i z geopolitického hlediska. Vyřazení kandidátů, kteří mají potenciál učinit bezpečnostně, technologicky a ekonomicky jednu z nejlepších nabídek, není příliš racionální. Pokud jde o potenciální politické riziko přijetí ruské nabídky, je třeba připomenout, že ruské reaktory běží v řadě evropských zemí, palivo i servis pro ně dokážou zajistit i západní firmy a dokončení Temelína proběhlo i bez Rosatomu. Ten buduje zdaleka nejvíce reaktorů III. generace v zahraničí i v Evropské unii. Smlouvy, které tyto stavby zaštiťují, splňují mezinárodní standardy. Případné neplnění závazků by ohrozilo kredit této firmy, která je na vývozu silně závislá.
Kreml zapsal Českou republiku na seznam nepřátelských zemí vedle USA a Ukrajiny. Jaké to může mít dopady na Česko z hlediska odvětví, o kterém se bavíme, tedy energetiky...
K ekonomice i energetice přistupuje Rusko a ruské firmy velice pragmaticky a racionálně. Dobře vědí, že nespolehlivost a zavádění ideologických pohledů do technologických a ekonomických vztahů by ublížilo jen jim samotným. Rusko nezastavuje dodávky a ekonomickou i technologickou spolupráci na základě ideologických důvodů. Dodává tak palivo pro ukrajinské jaderné elektrárny a plní i další závazky v této oblasti bez omezení i v nynějších napjatých vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. To, že Ukrajina přechází na palivo od Westinghouse, je pouze její rozhodnutí. Na základě dosavadních zkušeností tak nepředpokládám, že by z ruské strany měly současné události v oblasti energetiky dopady.
Není tolik požadovaný obrat na zelenou energetiku a obnovitelné zdroje nyní, kdy ještě nedisponujeme v tomto ohledu kvalitními a vyspělými technologiemi, nebezpečný?
Vývoj v energetice je dlouhodobou záležitostí a mělo by se k němu přistupovat strategicky a koncepčně s dlouhodobou vizí. Postupně je potřeba přejít od fosilních zdrojů k těm obnovitelným a jaderným. Přechod by však měl být uvážený a měl by být postaven na racionálních a vědeckých základech. Neměl by přinést životnímu prostředí a udržitelnému environmentálně příznivému stavu více škody než užitku. Zároveň by neměl způsobit tragické dopady na ekonomický a sociální stav společnosti a vést ke zhoršení životní úrovně a potenciálu naší civilizace.
Bohužel, současný ideologický a iracionální přístup prosazený různými aktivistickými skupinami vede k takovým ekologickým zvěrstvům, jako je spalování lesů převážených v podobě pelet přes oceán v evropských elektrárnách nebo pěstování kukuřice pro bioplynové stanice. Stejně iracionální je předčasné zavírání jaderných elektráren, které už mají ekologickou stopu vytvořenu a mohly ještě desetiletí dodávat nízkoemisní elektřinu. Fosilní zdroje by se měly zavírat postupně až v době, kdy je k dispozici jejich nízkoemisní náhrada. Zároveň by při přechodu k nízkoemisním zdrojům mělo být velmi pečlivě přihlédnuto k tomu, aby snižování emisí oxidu uhličitého za každou cenu nevedlo k daleko škodlivějším environmentálním dopadům. Stejně tak je potřeba podpořit vývoj a výzkum, který povede k možnosti využití pokročilých technologií výroby a ukládání energie.
Myslíte si, že se po říjnových volbách, ze kterých vzejde opět premiér Andrej Babiš nebo někdo z ANO či Ivan Bartoš anebo Petr Fiala, bude s energetickou koncepcí něco dít?
Nejsem si jistý, zda kterýkoliv ze zmíněných pánů a stran či koalic, které vedou, má jasnější představu o smysluplné energetické koncepci a po případném vítězství ve volbách by byl ochoten pro její realizaci něco udělat. Jak už jsem zmínil, ukazují to i části věnované energetice ve volebních programech stran. Ty jsou psány hlavně tak, aby tam nebylo nic konkrétního, co by mohlo nějakého voliče odradit. Na rozdíl od mé představy, že by už každá strana měla mít připravenu energetickou koncepci založenou na racionální analýze a vědeckých a technologických podkladech, ve svých programech většinou inzerují, že ji začnou vytvářet až po vítězství ve volbách.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Zároveň je potřeba, aby dlouhodobá strategie byla postavena na určité celospolečenské shodě na dané energetické koncepci a hlavně ochotě ke spolupráci při její realizaci. Naše politické subjekty ale nejsou ke spolupráci příliš ochotné a zaměřují se spíše pouze na vzájemný ideologický a politický boj. Minulé období mezi parlamentními volbami tak bylo poznamenáno permanentním předvolebním bojem a politikařením. Právě to bylo hlavní příčinou, kterou vládní i opoziční strany přispěly k tragickému nezvládnutí epidemie covidu-19 u nás. Nevidím příliš naděje, že by se v budoucnu naši současní politici dokázali chovat jinak a přijali zodpovědnost za řešení problémů, které před námi stojí. Budoucí vývoj energetiky tak bude u nás nejspíše podobně nezvládnutý jako tomu bylo u epidemie.
Klimatické změny odehrávající se na zeměkouli jsou nevratné. Věříte, že si s nimi lidstvo díky technologickému vývoji třeba ve vodíkové energetice poradí?
Klimatické změny probíhaly na Zemi vždy. Lidstvo by tak mělo posilovat svou odolnost vůči nim. Mělo by co nejefektivněji využívat jejich pozitiva a čelit negativním vlivům. Klimatické změny totiž mají kromě negativních dopadů i ty pozitivní. Je nesporné, že v posledních desetiletích začíná klima a životní prostředí silně ovlivňovat i člověk. Ovšem naše schopnosti předpovídat budoucí vývoj klimatu a příspěvek různých procesů včetně spalování fosilních paliv k němu, jsou omezené. Předpovědi klimatických modelů tak mají poměrně značné nejistoty. Stejně tak jsou nejistoty u znalosti negativních dopadů opatření vedoucích k omezení emisí oxidu uhličitého.
Je tak třeba velice pečlivě vážit, jak rychle postupovat při odchodu od fosilních paliv, a kterými technologiemi je nahrazovat. Strategie energetického přechodu by měla být racionální a vědecky podložená, aby neohrožovala rozvoj lidstva a jeho snahu zvyšování sociální a životní úrovně všech. Ukazuje se, že právě racionální přístup, který se opírá o vědecký a technologický rozvoj, zajišťuje převahu a prosazení daného společenství. Postupně tak získají převahu státy a seskupení, které se opírají o racionální přístup, vědu a rozvoj technologií. Ty dokážou nejlépe rozvíjet životní a sociální úroveň i chránit životní prostředí. Nakonec tak převáží ty státy, které se dokážou nejlépe ubránit iracionalitě a ideologizaci. Proto jsem přesvědčen, že stejně jako v minulosti tak umožní vědecký a technologický rozvoj vyřešit i tento problém, který před naší civilizaci stojí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
