Exposlanec a primář Koskuba: Parlamentní zbytky ČSSD jsou na cestě do zapomnění. Jednání o vládě nepřekvapilo, takto to ve Sněmovně prostě vypadá

14. 7. 2018 23:59

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Ono totiž to, co jsem z jednacího sálu viděl a slyšel, i vzhledem k mým osobním parlamentním zkušenostem, příliš ze standardu nevybočovalo,“ okomentoval diskusi před hlasováním o důvěře vládě bývalý poslanec, bývalý člen ČSSD a lékař Jiří Koskuba. Ke slibům hnutí ANO prohlásil, že čeho je moc, toho je příliš, a spolu s prezidentem Milošem Zemanem se ptá, kde na to vláda hodlá vzít? O další a další zadlužení své a mladých lidí nestojí.

Exposlanec a primář Koskuba: Parlamentní zbytky ČSSD jsou na cestě do zapomnění. Jednání o vládě nepřekvapilo, takto to ve Sněmovně prostě vypadá
Foto: Archiv JK
Popisek: Primář a bývalý poslanec Jiří Koskuba

Anketa

Máte radost, že vláda Andreje Babiše získala důvěru Poslanecké sněmovny?

83%
17%
hlasovalo: 13152 lidí

Jak hodnotíte celou středeční diskusi a hlasování o důvěře vládě ve složení ANO, ČSSD s podporou komunistů?

S ohledem na mé povolání i jiné všední povinnosti jsem pochopitelně nemohl sledovat celý průběh této schůze. Ale zřejmě čtenáře překvapím. Ono totiž to, co jsem z jednacího sálu viděl a slyšel, i vzhledem k mým osobním parlamentním zkušenostem, příliš ze standardu nevybočovalo. Tak to tam prostě vypadá. Navíc je zase před volbami. Přesto přiznávám, že podobná úmorná jednání o důvěře či nedůvěře vládě nikdy nebyla mou oblíbenou disciplínou. Zvláště když výsledek tohoto utkání byl zhusta předem dán.

Velká část projevu poslanců se věnovala návratu komunistů k vládě, připomínání komunistických zločinů a tomu, že zapojit je do vlády je vzhledem k naší historii nemyslitelné. Existují i opačné názory; tedy, že komunisté už patří dějinám a strašit komunismem nemá smysl. Kam se kloníte vy?

Je mi líto, ale těžko se na něco podobného odpovídá vskutku nestranně. Bez subjektivního pohledu. Tedy vlastních pocitů a tím i jistých emocí. Nezastírám, že já k fanouškům tohoto řešení nepatřím. A nebylo tomu tak ani v nedávné minulosti, kdy se hlasy soudruhů mohly hodit nebo přímo hodily i jiným čelným politikům či stranám. Bylo by falešné tvrdit, že se tak nedělo. Jen ten, kdo je bez viny, by snad měl házet kamenem, ne?

Na druhé straně však nelze nevidět, že je přece jenom už skoro třicet let po takzvané sametové revoluci. Být tedy halasným antikomunistou dnes, to již není taková odvaha, jako u jiných kupříkladu v letech osmdesátých. O padesátých snad raději ani nemluvě. Navíc přece jenom mnohé se změnilo. Přestože si soudruzi ponechali i pro většinu pochopitelně svůj nepříliš populární název, jsou lidmi i nadále opakovaně voleni ve svobodných volbách. Může mne to štvát, mohu i nesouhlasit. Ale jsem-li opravdu demokrat, tohle je to jediné, co s tím mohu dělat, že? Navíc spousta dnešních i aktivních soudruhů, a to včetně těch čelných, si plnými doušky užívá vymožeností kapitalismu. Nečekal bych proto, že zrovna oni stojí o opětovné znárodnění svých prosperujících firem a zabavení hojného majetku.

Nicméně nejen proto, že jejich loňský výsledek by alespoň pro ně měl být alarmující, mne tak trochu překvapuje, že přece jenom už dávno nedali ve svém vedení prostor jiným lidem, než které tam mají. Jejichž rétorika a minulost prostě dráždit může a mnohé i musí. Hodlají-li se však takto pozvolna zlikvidovat sami, popřejme jim šťastnou cestu. Nejsem sice politolog, ale myslím, že soudruzi zvláště svým současným rozhodnutím o přijetí role vazalského vládního komparzu nakročeno do zapomnění mají. Stejně jako parlamentní zbytky ČSSD. Což na rozdíl od prvně zmíněných je mi přece jenom líto. Já sám bych však pro tuto vládu nehlasoval, přiznávám.

Nakolik je současná vláda vládou prezidenta Miloše Zemana? A měl by se během sestavování vlády více držet stranou, jak často slyšíme? Nebo do politického vyjednávání patří?

Bezpochyby je. Což snad došlo i panu premiérovi. Avšak máme-li přímo voleného prezidenta a je-li jím ke všemu někdo podobného ražení jako pan Miloš Zeman, bylo velmi naivní předpokládat, že hlava státu bude pouhý kladeč věnců.

Během diskusí došlo ve Sněmovně i k ostré výměně názorů nejen mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem. Došlo na slova jako zloděj, ožrala, fňukání a podobně. Někdo tvrdí, že je to v pořádku, jiní, že je to nedůstojné vládní půdy. Jak hodnotíte chování poslanců vy?

Nedůstojné to opravdu je. Musím se však přiznat, že ani já jsem neabsolvoval zrovna klášterní školu. Přesto zvláště „takhle vysoko“ preferuji chování na jisté úrovni. Lidé v podobných postech by měli mít úroveň v popisu práce. Být vzorem. Ono té narůstající hrubosti a agresivity je už tak v naší společnosti až dost, nemyslíte? Čímž je však zřejmé, že i fandy si podobná vystoupení najdou.

Co říkáte na protesty, které se konaly před budovou během sněmovní diskuse a hlasování?

Od své parlamentní demobilizace jsem do „domu smutku“ na Malé Straně, jak jsem této budově říkal, již nevstoupil. Nebyl jsem tam ani nyní, nemohu tedy hodnotit. Nicméně ke slušným protestům lidé snad ještě právo stále mají.

I v největším ekonomickém boomu, jaký Česká republika zažila, bude schodek kolem padesáti miliard. Političtí oponenti to kritizují a tvrdí, že to je důkazem právě pro velké množství slibů, na něž nezbývají finance. Co vy na to?

Těch slibů bylo opravdu až moc. Snad jen pouhým nedopatřením ještě na pečené holuby létající přímo do pusy nedošlo. Říká se však, že slibem nezarmoutíš. Což vedle prachů je očividně tím hlavním motorem voleb, nemyslíte? Avšak že čeho je moc, toho je příliš, si ve svém projevu všimnul i pan prezident. A položil logickou otázku: Kde na to tato vláda hodlá vzít? Odpověď jsem nezaznamenal. Přitom ani já o své další a další zadlužení a hlavně pak mé dcery a dalších mladých lidí nestojím.

Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit?

Přestože vyznávám osobní svobodu a rozhodování, tak ale co se očkování týká, vždy jsem byl a jsem zastáncem brát to coby povinnost. Jak jsme mohli nedávno vidět se spalničkami, při epidemii je totiž už na řešení a na jakoukoli diskusi pozdě. Nu a ono s tou migrační krizí je to dost podobné. Tedy ne, zbytečné to rozhodně nebylo. A není!

Bude takzvaný Dublin IV krizovým momentem Evropské unie? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme?

Omlouvám se, já ho podrobně nestudoval. Je však o mně známo, že nejsem zrovinka eurohujerem. Z toho mála, co o podobných dohodách vím, je pro mne ještě z parlamentní praxe Lisabon daleko krizovější. Viz prvotní takzvaná směrnice o zbraních. Nemyslím totiž, že to jen tímhle skončilo. Je mi líto.

Jak vnímáte problematiku exekutorů u nás? Proč přes různé snahy nedošlo k rázným krokům, které by exekutory omezily ve využívání dlužníků?

Protože je to mimo jiné velmi výhodný byznys. A kdo má peníze, umí mnohdy najít cestu, jak si politiky usměrnit, ochočit. Možná proto se stále tak málo udělalo s exekutory, kteří by alespoň z mého pohledu měli být jen a pouze státní. Ale ani s věčným bezmyšlenkovým zadlužováním lidí. A tak přestože exekutoři řádí v řadě případů jako pominutí, za přečetné neplatiče výživného budeme zase zřejmě nejprve platit my všichni prostí daňoví poplatníci. Vskutku podivná vizitka našeho státu, justice, exekutorů.

Václav Havel je terčem řady vtipů, posměšků a přezdívek. Zároveň se snižuje jeho význam jako našeho osvoboditele od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci. Přestali Češi chápat Havla? Ctíme jeho hodnoty? Jak se na jeho odkaz a politiku díváte s odstupem času?

Abych se opět přiznal, již krátce po „vítězném listopadu“ jsem k horlivým „havlistům“ zrovna nepatřil. Kupříkladu naše zbrojovky mi totiž nevadily, Bělehrad jsem taky ani humanitárně bombardovat nechtěl. Idealistou nejsem, v takzvanou občanskou společnost nevěřím

Za Čechy, Moravany a Slezany právo hovořit nemám. Jen za sebe mohu říci, že v průběhu času i dění nemám důvod si zemřelého pana prezidenta nevážit. Byl prostě, jaký byl. Rozhodně jiný než většina nás tuctových lidí. Jen nepapouškoval, přemýšlel. Chtěl jistě i mnohé změnit. A i když ne bez chyb, změnil. Ne jako jiní, sice prvotřídní političtí hráči, toliko zvládnul již zavedená pravidla i taktiku. A pak už jen pokud možno vítězil. Přestože my Češi máme již tisíciletý problém si vlastních osobností i většiny historie vážit, myslím, že tady to nakonec taky zvládneme. I když nikdo není bez chyby, přece jenom je rozdíl mezi osobou a osobností. Což, přiznejme si to, my osoby tu a tam těžko neseme.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Putin nezuřil, až se třásl. Lež. Třásla se vzteky jen Albrightová, Maruška ze Smíchova.“ Břetislav Olšer předkládá své životní zážitky

18:47 „Putin nezuřil, až se třásl. Lež. Třásla se vzteky jen Albrightová, Maruška ze Smíchova.“ Břetislav Olšer předkládá své životní zážitky

ROZHOVOR „Nezávislost Kosova považuje Madeleine Albrightová za svůj největší politický úspěch, ale o…