Piráti společně s ODS svolali minulý týden ve čtvrtek mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny. Jejím cílem bylo vystavení spravedlivého účtu vládě za období epidemie s výhledem na budoucnost České republiky. Jaký by ten účet podle vás byl? Aneb, co se povedlo, a co ne? Komu se pomohlo, a na koho se vláda vykašlala?
První fázi epidemie, tedy ty nejzásadnější kroky na začátku boje s epidemií, zvládla vláda, myslím, obstojně. Následné kroky, především ty vedoucí k ekonomické stabilizaci země, už ale velice pokulhávají. Bohužel se v době pandemie vláda soustředila především na svůj mediální obraz.
V průběhu nouzového stavu pak Piráti spolu s opozicí přicházeli s návrhy opatření na pomoc celé řady ohrožených skupin společnosti; ty vláda nejdříve zamítla, aby je po několika týdnech přijala ve vlastní pozměněné podobě s řadou výjimek.
My jsme proto svolali mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, kde jsme vládě vystavili účet, a to ne proto, abychom ji a priori kritizovali, ale abychom se poučili z věcí, které se nepovedly, a v případě hrozící druhé vlny epidemie koronaviru abychom již byli lépe připraveni. Více ZDE.
Vládě jste dal za činnost v době koronavirové krize trojku nebo čtyřku. Nejste však příliš přísný? I vzhledem k tomu, že to byla událost nečekaná, která tu nikdy předtím nebyla, a když se podíváme do zahraničí, o moc lepší to tam není, mnohde spíše horší...
Co mě mrzí, je to, že vláda lhala při tvrzení, že zdravotních a ochranných pomůcek je dostatek. To způsobilo zbytečné zdržení a ohrožení zdravotníků. Pak místo toho, aby nakupovala levnější materiál přímo v ČR, objednávala dodávky z Číny, často bez certifikace nebo jinak nevyhovující, a od firem s nejasnými vlastníky. Díky bohu u nás epidemie nepropukla v takové síle jako v jiných zemích. Vždy však existuje prostor pro zlepšení.
Musím říci, že k zastavení šíření nemoci italským scénářem napomohli největší měrou zodpovědní lidé, kteří často nejasná nařízení vlády dodržovali, chybějící roušky šili sobě i pro své blízké, někde dokonce pro zdravotníky nemocnic a pro pracovníky sociálních služeb, třeba i zapomenutých domovů pro seniory, kterých si paní ministryně Maláčová všimla, až když tam nemoc covid-19 rozbujela a brala životy.
Proto jsme také přišli s řadou návrhů, které reagují na problémy skutečných lidí. Proto máme plán Budoucnost řešíme teď, který zhodnocuje dosavadní situaci, navrhuje řešení pro případnou druhou vlnu nákazy a také obsahuje plán obnovy a modernizace naší ekonomiky.
Patrně se setkáváte s výtkami – a opozice obecně – to se vám to kritizuje, když u té vlády nejste... jsme zvědaví, jak byste tuto náročnou situaci řešili vy... Jak na to argumentujete?
Do velké míry práci vlády suplujeme. Když vláda odsouhlasila kompenzační programy pro vybrané skupiny obyvatel, měli jsme již několik týdnů připraveny vlastní a komplexnější návrhy. Ošetřovné, podpora s.r.o., podpora živnostníkům, bezúročné půjčky, kurzarbeit... to vše jsou témata, se kterými přišla opozice, a vláda na ně navázala až po několika týdnech zbytečného zdržení.
Práci Pirátů může každý kontrolovat na našem webu, kde jsou desítky námi navrhovaných opatření. Na některé skupiny občanů se však vláda vykašlala úplně. Lidem pracujícím na dohodu DPP či DPČ, kteří si vydělávali více než 10.000 a 3000 korun a platili si pojištění, vláda nepomohla, i když o práci přišli nebo ji nemohli kvůli nařízením vykonávat. To je skoro 200.000 lidí a jsou to často studenti, senioři, matky na mateřské nebo invalidé, kterým díky takovému úvazku šlo s penězi před krizí jakž takž vyjít.
Piráti představili plán Budoucnost řešíme teď. Zaslali jste ho i prezidentovi Zemanovi a ten ho dokonce – ač jistě není pirátským příznivcem – v jednom z rozhovorů mírně pochválil... Co v plánu například navrhujete?
Plán má tři části: Co je třeba vyřešit do prázdnin, do konce roku, a dlouhodobý výhled.
Nyní je cílem zabránit přenašečům v šíření nákazy, zabránit ztrátám na životech, uvolňovat plošná epidemiologická opatření, sledovat dopad uvolnění – a souběžně řešit ekonomické problémy firem a domácností. Následně se musíme zaměřit na plošnou pomoc cílenější podporou a postupně uvolňovat plošná opatření, což se opět trochu nesystematicky již děje. Mírnější režim také poskytne čas na vývoj, testování a nasazení léku či vakcíny.
V dlouhodobém horizontu nás poškozuje laxní přístup vlády. Funkční eGovernment mohl přispět k hladšímu administrativnímu průběhu výplat kompenzací, k menšímu srocování lidí a k úsporám ve státním rozpočtu. Tuto chybu už nechceme opakovat. Bude nutné získat peníze na modernizaci země. Podporujeme posílení spolupráce v Evropské unii v oblasti ekonomických i bezpečnostních opatření při krizi podobného rozsahu.
A hlavně jsme představili návrhy k modernizaci krizového zákona tak, aby na podobné hrozby stát mohl reagovat. Například pandemický semafor, kdy se pro specifickou míru ohrožení, která bude jasně definovaná, třeba počtem nakažených, automaticky vyhlásí stupeň a každému bude jasné, jaká opatření se aktivují.
Náš plán však řeší nejen nebezpečí epidemie, ale navrhuje potřebné změny zákonů i v řízení oblasti vzdělávání, soudržnou společnost, zdravotnictví. Jsem rád, že informace o práci Pirátů ve Sněmovně nakonec k panu prezidentovi dorazily. Jeho kritiku směrem k opozici jsem vyhodnotil tak, že se k němu informace o Pirátech nedostávají, tak jsem to napravil.
Psali jsme:
„Nechápu aroganci, s jakou vystupuje český premiér ve chvíli, kdy se snaží obhájit před Sněmovnou a občany, že utáhl kohoutky obcím, aby měl na své volební dárečky,“ píšete na facebooku o úterním jednání Sněmovny v minulém týdnu. Premiér argumentoval, že peníze dá těm malinkým, ti velcí že mají dost a nepotřebují je. Můžete prozradit více, o co jde?
Premiér Babiš tvrdí, že se městům na účtech válejí peníze. Ale územní samosprávy jen vytvářejí rezervy na strategické investice jako jsou dopravní stavby, opravy a plánované projekty. Na rozdíl od vlády se města nezadlužují. Jiné státy svým městům, včetně toho hlavního, pomáhají; zde jim premiér peníze bere.
Vláda bere peníze samosprávám a ohání se neurčitým příslibem, že jim je někdy poskytne na dotacích, které vláda sama vypíše. Samosprávy tak nemohou jet podle vlastního plánu a potřeb občanů, ale budou muset obracet své požadavky na centrální vládu, která o problematice jednotlivých měst nic konkrétního neví, maximálně vytvořila nějaký nekonečný seznam toho, co kde kdo potřebuje, který se ovšem realizuje podle toho, jak se to premiérovi hodí, pokud vůbec.
Jaké očekáváte dopady koronavirové krize na českou ekonomiku? Stoupne nezaměstnanost? Inflace? Příliš se zadlužíme?
Podle posledních údajů je inflace v ČR nejvyšší ze zemí EU, 3,3 %. Nezaměstnanost už také stoupá, stejně jako výdaje rozpočtu. Otázka tedy není, zda se to stane, ale do jaké míry a jak můžeme zabránit negativním dopadům. I to řešíme v našem plánu Budoucnost řešíme teď.
Podstatou našich návrhů je jednodušší a přehlednější prostředí, díky kterému bude možné snížit zdanění práce. To spočívá ve sjednocení výběru daně z příjmů fyzických osob a pojistného na zdravotní pojištění nebo omezení daňových výjimek pro úzké zájmové skupiny.
Máme návrhy pro omezení odlivu zdrojů do zahraničí – ty nás stojí podle odhadů víc než 400 miliard korun, to je asi 40 tisíc korun na každého občana. V neposlední řadě vidíme krizi jako příležitost k modernizaci ekonomiky. Vládní podpora by měla dlouhodobě směřovat především do moderních podniků využívajících digitální technologie, které jsou šetrné k životnímu prostředí.
Je na druhou stranu něco přínosného – když už se tedy světem i Českem pandemie přehnala – na současné krizi? Posunulo nás to v něčem dále?
Ukázalo to obrovskou solidaritu naší společnosti, dokázali jsme si ušít roušky, vyrábět ochranné štíty na 3D tiskárnách, sousedi si pomáhali s nákupy a s venčením psů, v restauracích připravovali občerstvení pro záchranáře atd. Bylo mnoho pozitivních příkladů, které stojí za to zmínit a kterých si na naší společnosti velice vážím.
Souběžnou a dlouhodobější krizí je ta klimatická. U nás se hodně diskutuje o tzv. „zeleném údělu“ a u mnohých z něj panují obavy, že poškodí náš průmysl (zvláště automobilový), že kvůli němu zchudneme apod. Vy jste řekl, že je ale příležitostí, aby se naše země stala z montovny mozkovnou. Zní to hezky, ale asi něco takového nebude lehké. Jak toho docílit?
Máme příležitost, jak transformovat a inovovat ekonomiku, udělat z té naší montovny spíš mozkovnu. Z Green Deal se vytváří strašák, ale je to neopakovatelná šance, jak se stát technologickou velmocí. Buďme ambiciózní a dávejme si vysoké cíle. Pan premiér ve svých zemědělských a potravinářských firmách tak rád čerpá evropské dotace ve stovkách milionů korun, ale najednou vystupuje, jako by evropské peníze pro Českou republiku nechtěl.
I Polsko a Slovensko již vědí, že Green Deal je šance, jak nakopnout ekonomiku a modernizovat výrobu. Doufám, že trvale kritický postoj premiéra, se kterým doma trvale vystupuje pro určitou skupinu svých voličů, nepovede k tomu, že naši lidé a firmy o možnosti financování z peněz, kterých je více než ČR do společné evropské kasy odvádí, přijdou. A není to jen Green Deal.
Během koronakrize se ukázalo, že potenciál českých hlav je obrovský. Jsme ve světové špičce v oblasti vývoje nanotechnologií, které mají široký potenciál – ve zdravotnictví, průmyslu, stavebnictví, sportu. Podobně jsme velmocí v oblasti chemie nebo IT. Naši odborníci na kyberbezpečnost patří k nejlepším na světě. Určitě máme na čem stavět a naši vědci, lékaři i příslušníci dalších mnoha profesí patří k nejlepším na světě. Nesmíme se bát pochválit sami sebe.
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
O Pirátech létají mediálních prostorem různé informace, třeba se vztahu k nejstarší generaci, k seniorům. Například – jak uvádíte v pirátském pořadu Hejty, hejty, hejtíčky – že chtějí sebrat řidičák lidem od 70 let. Co k tomu říci? A obecně, jaký je vztah Pirátů k této nejstarší věkové skupině, která nyní nezažívala nejlepší období?
Jsme trnem v oku politickým stranám a skupinám, které zneužívají strach lidí. Senioři mají zpravidla limitovanější přístup ke sdělovacím prostředkům, je pro ně složitější si informace ověřovat. To je pro šmejdy, neboli obchodníky se strachem, žádoucí. Proto cílí hromadnými e-maily na seniory, aby je přesvědčili o nesmyslech, které sami vymysleli ve své státem placené kanceláři.
Vyvracení zjevných lží patří do každodenní náplně naší práce. Autoři těchto hoaxů zjevně podobné ambice nemají, a tak se baví poškozováním druhých. Někdy to má i dopady na náš osobní život a některé z útoků a výhrůžek řešíme v právní rovině. Podle nás je normální nelhat.
Moment, kdy někdo vymyslí lež a lidé pak našim politikům vyhrožují násilím a píšou jim vulgárnosti, bych nikomu nepřál. To, že to pak druhotně padá i na členy našich rodin a řada z nás má malé děti, není nic příjemného. Věci, které byly tak za hranou, že i nejotrlejší nad nimi nemohli mávnout rukou, třeba když vám někdo píše, že vás zplynuje, jsme předali policii. Současné zákony platí i na internetu.
Jak jste spokojen se současnými volebními preferencemi Pirátů, v nichž jste druzí? Vypadá to pro vás nadějně vzhledem ke sněmovním volbám v příštím roce?
Piráti se dlouhodobě pohybují okolo pozice nejsilnější opoziční strany, a to mě moc těší. Rádi bychom se samozřejmě do budoucna podíleli na řízení země.
S Piráty jsme před deseti lety začínali na nule, bez sponzorů typu Bakala, bez miliardáře jako zakladatele hnutí, nebo Víta Bárty a jeho marketingových Věcí veřejných. Průběžně jsme rostli, získávali své zástupce v obcích, krajích, na pražském magistrátu, v Ostravě, Brně, Mariánských Lázních či třeba v malebném městečku Loket, v Poslanecké sněmovně, v Senátu i v Evropském parlamentu.
Naši zastupitelé odvádějí kvalitní práci, řada členů se dobrovolně podílí na kampaních. Poctivou a nenákladnou cestou jsme se dostali do Poslanecké sněmovny, i když to stálo mnoho práce v našem vlastním volnu. Nestojí za námi žádní vlivní sponzoři, lobbisté, kmotři, šedé eminence. Jako jediná strana jsme skutečně vznikli zdola, ctíme vnitrostranickou demokracii a jsme ochotni vždy a každému doložit, jakým způsobem hospodaříme, proč a jaká rozhodnutí děláme, jak hlasujeme.
V opozici odvádíme mnoho práce, a věřím, že voliči to zhodnotí.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
