Jak vnímáte nově uzavřené příměří mezi Ázerbájdžánem a Arménií po bojích o území zvané Náhorní Karabach, s tím, že ho vyjednalo Rusko a ruské jednotky teď hlídají, aby k jeho narušení nedošlo?
Byli to právě Turci, kdo odmítal ruskou přítomnost na tamním území. Jak na to bude Turecko reagovat?
Turecko na to nebude v podstatě reagovat nijak, protože mají s Ruskem společné zájmy. Takže obě strany se vůči sobě chovají kooperativně, ať už se nám to líbí, nebo nikoliv.
Objevují se zprávy, že Arméni opouštějí území Náhorního Karabachu, která mají připadnout Ázerbájdžánu. Bojí se, že by byli mučeni a zabiti, kdyby ve svých domovech zůstali. Domníváte se, že takové nebezpečí jim reálně hrozí?
Takové nebezpečí reálně hrozí, Arméni mají své zkušenosti. Ale i zajatý žoldák ze Sýrie vypovídal, že byli instruováni zabíjet všechny civilisty a nikoho nešetřit. Genocida se prováděla, viděl jsem i videa, která si natáčeli sami ázerbájdžánští vojáci, kdy vraždili civilní obyvatele, zajatce z řad domobrany. Azeři také ničili civilní infrastrukturu, což je válečný zločin, neboť válka má být vedena pouze proti vojenským silám protivníka. Kromě toho používali kazetovou munici, která je mezinárodně zakázána, stejně jako fosforové bomby. Proto jsem navrhl zřízení mezinárodního tribunálu pro zločiny v Náhorním Karabachu. Uvidíme, jak se k tomu postaví Evropský parlament.
Vy sám jste to navrhl?
Předložil jsem to v naší politické frakci, aby to předložila jako návrh rezoluce Evropského parlamentu. Ovšem i ostatní poslanci naší frakce Identita a demokracie se chtějí podílet na formulaci rezoluce. Je ovšem otázka, zda vedení Evropského parlamentu vůbec dovolí návrh předložit na jednání pléna europarlamentu. Evropský parlament je nesrovnatelně méně demokratický než běžné národní parlamenty. Návrhy se k projednávání nepředkládají na základě hlasování celého europarlamentu, kdy zařazení nového bodu jednání může navrhnout kdokoliv, nejen organizační výbor parlamentu. V Evropském parlamentu zařazení bodu jednání schvaluje schůze prezidentů, tedy předsedů frakcí. Když to zamítnou, a k tomu stačí dohoda tří největších frakcí, návrh se na jednání pléna Evropského parlamentu vůbec nedostane, aniž bychom věděli, kdo to zabil.
Minulý pokus o předložení rezoluce o Náhorním Karabachu byl zamítnut. Nakonec byla připuštěna jen diskuse, kde si každý povídá, co chce, protože to pro nikoho není závazné, je to jen sbírka osobních stanovisek.
Dohoda mezi Ázerbájdžánem, Ruskem a Arménií rozhněvala arménské obyvatele, kteří vnikli do budovy vládních činitelů a požadovali odchod premiéra Nikola Pašinjana poté, co tuto dohodu podepsal. Měl na vybranou, nebo mu nic jiného nezbývalo? Musel dohodu podepsat? Nebo si zaslouží trest, protože Armény zradil a jeho rezignace je namístě?
A když ztratil čas beznadějnými diplomatickými jednáními v zahraničí, byl následně už donucen přijmout podmínky pro Arménii nevýhodné smlouvy. Víme, že Rusko má zájmy jak v Arménii, tak v Ázerbájdžánu, tak v Turecku a i v celém regionu, a podle toho k situaci přistupuje. Nepůsobí jako na přelomu devatenáctého a dvacátého století jako takzvaný četník Evropy, ale vyhýbá se konfliktům, které by mu nic nepřinesly.
Proč se domníváte, že Rusko, tedy prezident Vladimir Putin nepřizval Turecko k jednacímu stolu o dohodě?
Proč by měl? Je výhodnější jednat s partnery, s nimiž je snazší vyjednávat, než umožnit Turecku, aby uplatňovalo další požadavky. Původně se tvrdilo, že se na tomto v uvozovkách mírovém plánu má podílet i Turecko, ale to bylo ruskou stranou jednoznačně popřeno.
Podmínky smlouvy jsou zatím nejasné, ne vše bylo hned zveřejněno. Kolují nějaké mapy, jak má vypadat zbytek Náhorního Karabachu, který by měl zůstat Arménům, ale ty mapy nebyly potvrzeny. Obrátil jsem se na velvyslanectví Arménie, které mi sdělilo, že nemá oficiální informace o tom, jak přesně mají být vymezena území, která by neměla připadnout Ázerbájdžánu.
Právě, že se po celou dobu konfliktu, který se teď v poslední době vyostřil, objevují protichůdné zprávy, kdo vlastně útočil na civilisty, kdo boje vyvolával, kdo používal nepovolené zbraně... Ázerbájdžánská strana tvrdila, že to bylo ze strany Arménie, a naopak. Dá se vůbec posoudit, kde byla pravda?
Tento konflikt má do značné míry charakter občanské války s prvky etnického a náboženského konfliktu, nejde jen o státní území, ale i o symboly. A hlavně o holý život. Jde o to, jak napsal Karel Čapek „donutit nepřítele, aby byl mrtev“. Turkické kmeny od středověku dobývaly tato území a usazovaly se zde. Arméni zde žili přes dva tisíce let. Azeři jako národ, podobně jako Turci, se konstituovali až ve dvacátém století. My jsme měli národní obrození, oni národní zrození. Turkické národy a Arméni, Kurdové a další „staré národy“ žily po staletí vedle sebe víceméně v trvalých konfliktech, které byly vlastně v případě Arménů a Azerů přerušeny až vznikem Sovětského svazu. Ten si samozřejmě nepřál konflikty na svém území, přesto ještě za existence Sovětského svazu už v roce 1988 došlo k ozbrojenému konfliktu, čili poklesla autorita ústřední vlády, a potom probíhala válka, kterou v podstatě vyhráli Arméni, přestože Arménů je v regiónu podstatně méně.
Docházelo i k tomu, že byli z oblastí Náhorního Karabachu vyhnáni tam usazení Azeři, kteří se tam nyní mají vrátit. Někdo namítá, že srovnání se Sudety je nepřiměřené, ale na druhé straně se poněkud nabízí, protože se jedná o oblast s národnostně smíšeným obyvatelstvem a záleží na tom, kdo má právě výhodnější pozici. Arméni v podstatě v posledních 25 letech okupovali části území, která bývala součástí Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky, když Ázerbájdžán vyhlásil samostatnost. Pokládal za své i území Náhorního Karabachu, protože neuznával Sovětským svazem vyhlášenou autonomní oblast Náhorní Karabach. Pokládal ji za vlastní.
Ázerbájdžánci mluví samozřejmě o jakémsi národně osvobozeneckém boji a osvobození Karabachu od arménské okupace. Je to samozřejmě bizarní, protože Arméni tam žijí po staletí. Násilné akce se konaly z obou stran a těžko říct, zda má ve fakticky občanské válce někdo morální právo někoho odněkud vyhánět. Ale je pravda, že pokud národy nejsou schopny žít bezkonfliktně, k bezpráví ve vztahu k některým obyvatelům dřív nebo později dojde.
Můžeme stranit jedné straně a vzhledem k tomu, jak se v současné době chová Turecko nejenom ke svému okolí, ale vůči dalším evropským zemím, vede nás to k tendenci stát na opačné straně, než stojí Turecko. Kromě toho je Arménie zemí, která měla nejdříve křesťanství jako státní náboženství. Proto je nám Arménie z hlediska kulturních tradic bližší. Pro Armény je situace velmi těžká rovněž proto, že ve svém okolí těžko hledá spojence. Ke spojencům patří i muslimský šíitský Irán. Peršané také patří ke „starým národům“, jako Arméni nebo Kurdové.
Jsem přesvědčen, že českou veřejnost by také mělo zajímat, že Česká republika patří k několika málo zemím, které dodávají zbraně do Turecka a Ázerbájdžánu.
Takže zbraně, které se používají v tamních v bojích, pocházejí i z České republiky?
Ano, nejsem odborník, ale údajně se jedná o velkorážné kanóny a také munici. Připomínám aforismus Karla Čapka: My sice odsuzujeme násilí, ale jsme ochotni dodávat zbraně.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
