Když se zamyslíme nad tím, co už několik týdnů probíhá ve Spojených státech, ale i v některých evropských zemích, lze mluvit o tom, že se schyluje k politické či kulturní revoluci?
Který z okolních šéfů vlád je nejlepší?Anketa
Jakási kulturní revoluce už probíhá dlouho, ale teď se to zintenzivnilo. Hlavním důvodem jsou blížící se prezidentské volby v USA, ne nějaká smrt George Floyda. Amerika je hlavní dějiště, a to, co se děje tam, se přenáší i do zbytku našeho západního světa včetně Evropy. Krajní levice se už velmi dlouho snaží vytvořit zásadní kulturní průlom do postdemokratického světa, do nějakých primitivnějších forem politického žití. Jsou to nejsilnější druhy protestů, ke kterým daly podnět videozáznamy smrti George Floyda, nikoli smrt samotná. Ale už se to ani nedá nazývat protesty, to už se blíží občanské válce. Je to tvrdý boj o moc, při němž jsou zastrašováni zastánci odlišných názorů. Představitelé Demokratické strany jsou v některých státech, kde k těm násilnostem dochází, v čele místní správy. Hlavní pravomoc mají většinou starostové měst, protože se nepokoje většinou odehrávají ve městech, a ti buď dlouho blokují nějaký účinný zásah, takže zasáhnou pozdě, nebo nezasáhnou vůbec. Nechávají tomu volný průběh a budou to tímhle způsobem stupňovat. Efekt to má. Četl jsem v jednom z komentářů, že tím v podstatě likvidují drobné obchodníky, kteří by v blížících se prezidentských volbách mohli volit Trumpa. Když někomu zničíte živobytí a on pak zůstane závislý na nějakých dotacích, tak potom zásadně změní svoje jednání. A zbytek společnosti, který nebyl přímo obětí nějakého násilného útoku, tak zkrotne taky.
Psali jsme:
Použil jste výraz „občanská válka“. Kdo proti komu v ní bojuje?
Snažím se to sledovat, což z dálky jde pochopitelně velmi těžko. V Americe nejsme a kvůli GDPR jsou některé webové stránky amerických novin nám z Evropy nepřístupné. To je důsledek politiky Evropské unie, která nás odtrhává od svobodných informací. Ale myslím, že můžeme vyloučit, že by to byl boj levice s pravicí, protože na straně těch, kdo protesty podporují, jsou i představitelé Republikánské strany. Nelze to ani charakterizovat jako boj chudých s bohatými, ani černochů proti bělochům, protože to nevystihuje rozdělení stran. K odpovědi by bylo zapotřebí mít spolehlivé informace o geografii protestů, o tom, co to je za lidi, kteří stojí v čele obou stran. Výraz „občanská válka“ bude možná někomu připadat silný, protože to zatím zdaleka nenabralo obrátek, jaké měla skutečná občanská válka v polovině 19. století, ale už to došlo do stavu, kdy se střílí. Myslím, že už teď, kdy má Wikipedie hesla k různým bitvám, by šlo podobným způsobem popsat toto střetnutí, typickou výzbroj a tak dál, protože už to zašlo opravdu daleko. Český čtenář nebo divák, který je zvyklý na schematizovaný a prefabrikovaný popis reality, by se asi divil některým absurditám. Jako třeba faktu, že útočníky jsou většinou černoši, kteří ale neútočí na bělochy, ale na jiné černochy nebo jiné „nebělochy“. To je právě to úplně absurdní. Jde často o majitele obchodů nebo lidi, kteří žijí v té čtvrti a náhodou se na ulici stali terčem zbloudilých kulek. Jsou to případy hlavně z Chicaga, na nichž člověk jasně vidí, že je to black-on-black violence, jak se říká v angličtině, násilí černých na černých.
Psali jsme:
Na svém blogu docela často monitorujete, co se nyní v USA děje. Zmiňujete také dětské oběti těchto nepokojů a přitom používáte stejný termín, jako jste použil teď, tedy „zbloudilá kulka“. Když tolik dospělých a dětí zabijí zbloudilé střely, tak to vypadá, jako by se na ulicích střílelo permanentně. Je to opravdu tak?
Tak to vnímám, že to jsou náhodné oběti střelby na ulicích. Pokud se člověk dopracuje k nějakým popisům těch konfliktů, tak často vznikají tak, že nějaká skupina – řekněme mladíků – se dostane do konfliktu a někdo z nich vytáhne střelnou zbraň. U toho jsem se na blogu často zarazil, protože nechci zveličovat, ale druh zbraně je důležitý pro posouzení intenzity. Jestli jde „jen“ o pistole a pušky, nebo o něco horšího. Oni často používají výraz rifle (tj. puška) nebo pistol (tj. pistole), já jsem přesto v některém z blogů použil lidovější výraz „samopal“, protože na záběrech vidím jasně, že jsou to zbraně se zásobníkem pro opakovanou střelbu, takže to jsou automatické nebo poloautomatické zbraně. V případě útočníka, který střílel v obchodním centru ve městě Hoover v Alabamě, jsem se dopracoval i k typu zbraně, kterou použil, byla to nějaká AR 556 Pistol. Když se na ní podíváte (třeba zde), zjistíte, že jde o typ malé příruční automatické zbraně, která umožňuje opakovanou střelbu. Takhle tam po sobě střílejí a často to odnášejí kolemjdoucí či kolemjedoucí, protože v Americe se lidé pohybují mnohem více auty než pěšky, ne jako u nás. A mezi oběťmi jsou i děti. To je něco, co je pro mě šokující, protože jsem se dlouhodobě zabýval arabsko-izraelským konfliktem.
Psali jsme:
V čem jsou tragické případy ve Spojených státech odlišné od těch, k nimž docházelo během arabsko-izraelského konfliktu?
A když v něm bylo obětí dítě, tak většinou nechtěně, ale když se něco takového stalo, tak to byla událost, která poutala pozornost celosvětově. I když i tam bylo vidět, že úmyslně zabité izraelské děti – jako třeba děti z vyvražděné rodiny Fogelů v Itamaru v roce 2011, nebo oběť raketového útoku z pásma Gazy na dětský školní autobus v témže roce – byly západními médii i naší ČT úmyslně ignorovány. Ale nyní pozorujeme, že v tak velké civilizované a mediálně pokryté zemi, jako jsou USA, se tohle děje v mnohem větší míře a vůbec to nemá odpovídající rezonanci. To mi připadá opravdu nepochopitelné. Nedá se to vysvětlit ani nějakým technickým nedostatkem, že by to byla mediálně nedostupná země, ani tím, že by se o obětech nevědělo. Ví se o nich, ty případy jsou zmapované. Když pak znáte konkrétní jména, tak už se dopracujete k tomu, že se něco stalo, třeba v lokálních novinách nebo z projevu nějakého komunálního politika. Ale prakticky k žádným velkým protestům nebo kampaním po takových činech nedochází. Přitom smrt zločince a recidivisty George Floyda při nezdařeném pokusu o zadržení, tedy smrt muže středního věku, čtyřicátníka, vyvolala celosvětové protesty.
Jaké bývají okolnosti těch tragických případů, kdy v důsledku střelby zemře dítě?
V Atlantě došlo k pokusu o zřízení jakési bezpolicejní, autonomní zóny v oblasti vypálené restaurace Wendy´s. Místními aktivisty tam byla zastřelena osmiletá dívka Secoriea Turner, když její matka nevěda, že tam vzniká nějaká autonomní zóna, tam autem odbočila z dálnice a oni ji chtěli zadržet. Na rozdíl od policie, kterou všichni kritizují, že je strašně násilná, na ni začali rovnou bez varování střílet. Přitom zabili její osmiletou dceru. Když jsem se tomu začal věnovat, tak jsem zjistil, že těch případů je mnohem víc. Hlavně v Chicagu, kde je to střílení asi nejrozsáhlejší. Během víkendu, na který připadlo výročí Dne nezávislosti, tam byly zabity dvě děti. Když se to sečte všechno, tak jen během toho víkendu bylo při protestech v USA zabito šest dětí včetně Secoriea Turnerové. To je šokující. A tahle série násilností trvá od začátku protestů po smrti George Floyda, tedy od konce května. Ukazuje to, že v USA je nyní ohrožena základní jistota života.
Je základní jistota života ohrožena nejen na ulicích při setkání s partami ozbrojených aktivistů?
Uvedu příklad, který mi připadá velice výmluvný. Třináctiletá Amarie Jones byla zastřelena zbloudilou kulkou, když doma v obýváku tančila. To už je pro mě signál, že je ta situace hodně zlá. A připadá mi šokující, že se to kamufluje, nemluví se o tom a všechno se to svádí do předem připraveného mediálního kanálu, který směřuje pouze k jedinému tématu, a tím je násilí způsobené policisty, přičemž se všechno ostatní ignoruje. Navíc se to zkresluje tím, že jde vždy o bílé policisty, i když to není pravda. Třeba při zatýkání George Floyda byl jeden z policistů Asiat, Tou Thao se jmenuje. Je mezi těmi čtyřmi, co jsou obžalovaní a budou souzeni. Kdybychom šli dále do minulosti, tak bychom dokonce mezi obviňovanými policisty nalezli i černochy. Není tedy pravda, že by šlo vždy o bělošského policistu, který z rasových pohnutek páchá násilí na černošském zadrženém nebo obviněném.
Ing. Miloš Zeman
Pokud ani občané USA nemají tyto informace z tamních hlavních médií, je pro lidi v Česku ještě těžší se k takovým informacím dostat. Zachraňují to veřejnoprávní média díky tomu, že Česká televize i Český rozhlas mají ve Spojených státech své stálé zahraniční zpravodaje?
Ne, od nich odpovídající informace nedostaneme. To říkám z vlastní zkušenosti, protože jsem si vždy ověřoval, jestli se o tom v našich veřejnoprávních médiích mluvilo. Po vlně násilí na Den nezávislosti 4. července jsem se díval na Události ČT. Dva dny po událostech v nich odvysílali velkou reportáž Davida Miřejovského, ale ta byla pojata, jako kdyby se v Americe už nic nedělo. Z dlouhodobějšího programu Událostí a zpravodajství ČT je patrné, že k tomu přistupují, jako by už nepokoje v Americe skončily, byl tam klid a všechno už bylo vyřešeno. Reportáž Davida Miřejovského, která měla tyto události pokrýt, se věnovala předvolebnímu sjezdu Demokratické strany a bylo to pojaté jako reklama pro Demokratickou stranu. Byla to zase jenom taková jednosměrná průhledná agitace proti Trumpovi a ve prospěch jakéhokoli kandidáta levice. Tenhle přístup České televize je úplně mimo realitu. Ani nemůžeme říci, že by ji zkreslovala, protože ji úplně ignoruje. Mimo realitu je i výběr témat i to, jak v ČT funguje dramaturgie. Davida Miřejovského sleduji už déle, dlouhodobě se o práci zahraniční redakce ČT zajímám. Vím tedy, že byl nasazen jako zvláštní zpravodaj při atentátu na izraelské turisty v Burgasu v roce 2012. Tenkrát se „vyznamenal“ tím, že pustil do televize zprávu, že to spáchali Dagestánci. Pak se ukázalo, že to spáchal Hizballáh. Tak bych řekl, že to asi moc kvalitní reportér nebude. Na některých jeho reportážích z USA je vidět, že se v situaci moc neorientuje. Pak je namístě dotaz, proč tam stálého reportéra Česká televize vůbec má, když vůbec nevyjíždí za akcí a nesleduje, co se děje.
Máte nějaký konkrétní příklad nekompetentnosti a neužitečnosti „stálého zpravodaje ČT“ pro televizní diváky, tedy plátce koncesionářských poplatků?
Všeobecně bych řekl, že důkazem neužitečnosti je, že neinformovali průběžně o protestech a všem tom levicovém řádění, které probíhá v USA od Trumpova vítězství ve volbách. To je ale nepochybně chyba celkové dramaturgie vysílání ČT, ne jen stálých zpravodajů Řezníčka a jeho nástupce Miřejovského. Konkrétním případem je zabití levicové aktivistky Heather Heyerové při demonstraci proti pomníku generála Lee v Charlottesville v srpnu 2017.) Tenkrát naše média všeobecně líčila její zabití jako útok, vypadalo to, jako by ji útočník plánovaně a úmyslně zabil při demonstraci. Typická je reportáž ČRo, která se okolnostem nevěnuje a zabývá se spíš „vyšším smyslem“ události, hagiograficky oslavuje oběť-mučednici a americké levici propůjčuje sakrální charakter. (zde ) Já jsem si to tam jel ověřit na vlastní oči. Když se dostanete na místo, kde je pomník generála Lee, zjistíte, že stojí na vyvýšeném travnatém parku uprostřed náměstí, takže auto by k němu vyjet nemohlo, takhle se to stát tedy nemohlo. Když jsem se pak bavil s místními lidmi kolem toho pomníku, což je taková stálá parta bezdomovců, která je hlavním informátorem pro všechna světová média, co o tom tehdy psala, tak jsem se dozvěděl, jak se to stalo. Konala se tam demonstrace pravičáků Unite the Right Rally proti plánovanému odstranění sochy generála Lee, kolem nich byli levičáci, kteří protestovali proti nim. Auta tam neměl nikdo z nich, protože náměstí bylo uzavřeno policií a museli parkovat vedle něj. Jeden účastník pravicové demonstrace, který měl auto zaparkované na okraji oblasti, kde se demonstrovalo, chtěl po demonstraci odjet. Ale okolní ulice byly plné levicových demonstrantů a při pokusu nasednout do auta a odjet ho obklopili a chtěli ho lynčovat. Ze strachu auto rychle nastartoval, snažil se odjet – ale je tam šachovnicový půdorys a všude byli ti levicoví demonstranti, takže odjet nemohl a přitom najel do jednoho z davů a zabil tu levicovou aktivistku. Takhle se to podle místních lidí stalo.
Vadí vám tedy, že zpravodaj České televize neudělal moc pro to, aby zjistil, jak se věci skutečně mají?
Říkal jsem si, tohle by stálý zpravodaj ČT také zjistil, kdyby se zvedl a ze své kanceláře se vydal na místo. Tehdejší stálý zpravodaj Řezníček tam skutečně jel, jeho reportáž z 13. srpna 2017 je ale pojata v časově obráceném sledu, začíná tou smrtí a pak jde zpět, takže to vypadá jako úmyslné zabití. Očividně se ptal jednostranně jen levicových demonstrantů a převzal jejich verzi. Přesto v jeho reportáži můžete vidět krátké záběry levicového násilí a v závěru můžete vidět to vyvýšené místo, kde je pomník. Ale v té reportáži chybí spousta kontextu, třeba smysl toho pomníku, surovost a absurdita levicových protestujících, kteří nastupovali „do boje“ v maskách superhrdinů, role muslimského kazatele a další aspekty této kulturní revoluce… Věřím, že Řezníček by to dokázal zpracovat, ale nedostal k tomu prostor ve struktuře vysílání. U Miřejovského si už kompetentností nejsem jist. Chyba samozřejmě nebude jenom v těch zpravodajích. Už jenom to řazení zpráv v Událostech ČT, kdy na diváka vylijí pel-mel všeho možného, v čem se vůbec nedá orientovat. Zprávy ze zahraničí často řadí až na konec celého bloku. To by určitě bylo na nějakou hlubší sondu do struktury a politiky České televize.
Přejděme od „kvalit“ zpravodajství České televize a pojďme zpět k tomu, co se děje v USA po smrti George Floyda. Co si myslíte o tom, že se v souvislosti s protesty černošských obyvatel Spojených států vytahuje i téma otroctví a případné odškodnění?
Téma reparací vůči černochům, tedy vůči všem osobám černé pleti žijícím teď momentálně v USA, se objevuje periodicky. Také když jsem tam byl, se o tom mluvilo. Americká černošská politička Carol M. Swainová, která přešla z Demokratické strany k republikánům, říká, že je to absurdní, protože ne všichni černoši žijící v současné době v USA jsou potomci někdejších otroků. Zrovna tak nejsou všichni běloši žijící tam dnes potomci někdejších otrokářů. Jako historik bych k tomu dodal, že je nesmysl trestat dnešní bělochy za něco, co se dělo v 19. století, na základě nějaké představy, že by tenkrát všem bylo všechno jedno. Ve skutečnosti otroctví nebylo bílým Američanům nikdy lhostejné, vždy se snažili ho vymýtit. Oproti tomu, co se dnes objevuje, tak pouze z naší západní civilizace, konkrétně od Angličanů a od Severoameričanů, vzešel boj za abolici otroctví celosvětově, to znamená vymýcení otroctví vůbec. Nejenom tedy že se Anglie zřekne otrokářství, ale že bude aktivně bojovat za vymýcení otrokářství všude. Angličané v první polovině 19. století poté, co prosadili nejdřív zákaz obchodu s otroky a potom zrušení otroctví v britském impériu, dokonce zřídili zvláštní soudní tribunál v Sierra Leone v západní Africe. Vytvořili také speciální flotilu, která aktivně chytala a zadržovala otrokářské lodi, aktivně zasahovala proti otrokářům a obchodu s otroky s cílem ho vymýtit. A to pak prosazovali do všech mezinárodních dohod. Je to i v dohodách Berlínského kongresu z roku 1878 a v dohodách z Bruselu z roku 1890. Anglie nutila nově vznikající státy v Jižní Americe rušit otroctví, nutila státy, aby jim umožňovaly kontrolovat lodě ve snaze vymýtit otroctví. Takže představa, že běloši jediní na světě provozovali otrokářství a že jim bylo lhostejné, je prostě nesmysl. Je to historická lež. Otrokářství bylo celosvětové, existoval vnitroafrický trh s otroky, kdy černošští vladaři či válečníci chytali černochy a prodávali je do otroctví. Existoval také trh s otroky v arabských a muslimských zemích. Je proto velké zkreslení, když se dnes situace líčí, jako by pouze a výhradně západoevropské země a Severní Amerika provozovaly obchod s otroky a jako by jim to bylo lhostejné.
Jedním z průvodních jevů trvajících protestů je i to poklekávání, k němuž dochází někdy i vynuceně na ulicích, ale toto gesto bylo k vidění například před zápasy anglické fotbalové Premier League nebo před závody F1. Lze ho brát jako vyjádření respektu k černošskému obyvatelstvu?
Mně to, při vší úctě, evokuje padesátá léta, takovou tu budovatelskou kulturu, která proniká všude a nepřipustí „neangažovanou zábavu“, žádný oddych. Myslím, že bychom v kultuře, v zábavě či ve sportu měli uznávat určité zóny svobody, kam by se tohle nemělo tahat. Je to nechutné. Jako kdyby někdo usiloval o absolutní kontrolu nad naším myšlením a jednáním, všude, včetně vašeho volna, vašeho soukromí. Jako by lidé měli být stoprocentní mravní roboti. Ovšem mravnost má smysl jen u svobodných bytostí, u robota je mravnost zbytečná otázka. Ti, co to prosazují, sami neznají historii. Až jednou zjistí, co všechno v historii dělali černoši, tak se bude možná klekat opačně. Prostě všichni lidé mají stejnou lidskou přirozenost, žádné zločinné, ani dobrácké rasy neexistují. To poklekávání je takový rituál, který jeho zastánci líčí jako vyjádření solidarity s tím, že prý nejde o ponižování. Ale podle mě o ponižování jde. Krátce předtím byla fáze, kdy se naopak klekalo při hraní americké hymny. Ale to bylo myšleno jako projev neúcty, kdy někdo nepovstane, ale klekne si, aby dal najevo, že vyjadřuje neúctu. Stejně jako když teď nutí policisty nebo civilisty na ulici, aby si klekali, tak je to míněno jako akt jejich ponížení. Ale v Americe to má i vzdálenější kulturní historii. V 19. století tam proběhla taková demokratizace náboženského života, kdy se rozmohlo modlení na ulicích nebo i v nějakých skalních scenériích jako v divoké přírodě. A při nich se možná poprvé rozmohlo spontánní klekání na ulicích na základě podobné sociální davové reakce. Stávalo se, že najednou na ulici třeba v New Yorku si lidé začali hromadně klekat a modlit se s nějakým pouličním kazatelem a kolemjdoucí se museli přizpůsobit. Domnívám se, že kulturní příčiny tohoto jevu jsou někde v této „pouliční zbožnosti“, ale ten současný význam rituálu klekání je jednoznačně ponižovat. A slova o solidaritě jsou jen takové řeči.
Jak na vás jako historika působí strhávání soch nebo ničení pomníků osobností, které se v minulosti bráno dnešníma očima třeba nechovaly korektně?
Lidé jsou obětí schematizovaného zpravodajství, protože ve skutečnosti se vandalství týká tak širokého spektra osob a soch, že to přesahuje úvahu, že by to bylo zaměřeno jen proti nějakým otrokářům. Třeba na ostrově Martinik, který spadá pod Francii, zničili sochu Victora Schoelchera, který věnoval desítky let usilovné práce tomu, aby Francie ve svých zámořských državách zrušila otroctví, a jako ministr podepsal v roce 1848 dekret o zrušení otroctví. Nebo chtějí odstranit z budovy soudu sochu Colberta, protože se podílel na Code Noir, jakémsi zákoníku pro otroky, i když byl ten zákoník vydán asi dva roky po jeho smrti. Ale bylo to v rámci uspořádání francouzského práva za panování krále Ludvíka XIV. Ale když si ten Code Noir přečtete, tak otroci v něm mají lépe propracovanou právní péči než čeští nevolníci ve stejné době. Hned v prvním bodě je, že se musí pokřtít, to znamená, že se uznává jejich lidská identita, následují detailní zákazy toho, co pán vůči nim nesmí. Je tam bod o tom, za co hrozí otrokům trest smrti, který působí hrozně, ale podstatné je, že výkon trestu smrti je jednoznačně přisouzen státním orgánům. Je tedy implicitní zákaz toho, že nesmí otroka zabít jeho pán. Já na to nahlížím očima historika, který podobné otázky řešil v případě českých nevolníků, kde se objevují podobné kroky. To je zhruba podobná doba, kdy vyšel nevolnický patent císaře Leopolda I. z roku 1680.
Čím to, že aktivisté podněcují boření soch i takových osobností, které se naopak snažily pro otroky něco udělat a život jim zlepšit?
Za tím nepochopením ze strany těchto lidí je to, že pořád hledají nějaký moment jakoby právního zákazu otroctví a myslí si, že každý pokus právně regulovat postavení otroka třeba i v jeho prospěch byl něco špatného. Chápou to jako schvalování otroctví. Ale když se podíváme na příklad otrokářství v případě angloamerického práva, tak zjistíme, že představa, že se mělo otroctví jen tak zrušit, je naivní. Protože třeba v anglickém common law otrokářství neexistovalo. Paradoxně právě proto, že bylo pokládáno za zaniklé, umožnilo divoký rozmach otroctví v anglických koloniích v Severní Americe, neboť z hlediska práva vlastně neexistovalo a nebylo nijak upraveno. V kultuře anglického common law i amerického case law se muselo čekat až na příklady soudních rozhodnutí motivovaných třeba tím, že otrok něco ukradl nebo byl zapůjčený otrok zabit a původní pán požadoval náhradu škody. Pak se takové případy dostávaly před soud, kde se zpětně regulovalo, jaké je vlastně jejich postavení a co lze nebo nelze si vůči nim dovolit. Ale právě to, že v anglosaské právní kultuře neexistovala centrální úprava, umožňovalo některým rasistickým soudcům postupovat z hlediska představy „pure slavery“, tedy čistého otroctví, kdy otroci neměli žádná práva.
Na některých fotbalových stadionech se objevily nápisy White Lives Matter, které jsou většinově politiky i médii označovány za rasistické. Prezident Miloš Zeman označil naopak za rasistické heslo Black Lives Matter, protože podle něj záleží na všech životech – All Lives Matter. Právě toto heslo rozlítilo ve sněmovně Miroslava Kalouska, který opakovaně odklízel transparent poslance Lubomíra Volného, na němž bylo napsáno. Jsou podle vás některá z uvedených hesel nepřijatelná?
Korektnější je heslo All Lives Matter, ale nevím, proč bychom měli taková hesla vytahovat. Vidím tam spíš podstatnější rys v tom, že budoucnosti, kdy naše postavení nebude určeno předvídatelným právním řádem, ale nahodilými marketingovými kampaněmi. To znamená, že v budoucím postdemokratickém řádu by vaše postavení už nebylo určeno nějakou větou v Ústavě o tom, že před zákonem jsme si všichni rovni, ale bylo by to určeno tím, kdo má za sebou nějaké vlivné marketinkové agentury, které prosadí jeho kauzu s chytlavým názvem, třeba „Black Lives Matter“ nebo jiným. Ale podstatné je, že se nám vlastně vnucuje nějaká nová podoba politického života, která jako by všechno, co tu bylo vytvořeno za nějakých tři sta let, ignoruje a manipuluje nás do pozice jakýchsi příslušníků davu nebo němých diváků takových marketinkových kampaní, které vlastně před našima očima vytvářejí obrysy nového politického řádu. To mně připadá mnohem děsivější. Takže bych doporučoval tyhle kampaně nepodporovat, ani na ně nedávat peníze. Minimálně tohle, když už nic jiného, pro sebe můžeme udělat.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)
