Končící americký prezident Donald Trump po událostech z Kapitolu čelí hněvu korporací. Velké sociální sítě například zrušily jeho účty. Trump tak jako stále úřadující prezident nejmocnější země světa nemůže používat Twitter, Facebook, Instagram a další sítě ke komunikaci s občany. Je to v pořádku?
Pojem „pořádek“ bych asi v souvislosti se sociálními sítěmi vůbec nepoužíval. Spíš je to případ klasického „kdo s čím zachází, tím také schází“ – v politickém růstu Donalda Trumpa sehrál Twitter velkou roli a umožnil mu porazit jeho méně technicky schopné protivníky v primárkách let z 2015–2016. Zároveň však ale tím v jeho strategii vzniklo jedno zřetelně zranitelné místo, jakási digitální Achillova pata.
Kdo ze zpěváků anebo zpěvaček má vliv na Vaše postoje?Anketa
Velké firmy jako Twitter, Facebook, Google a Apple nemají samy vnitřně ujasněno, jestli se chtějí chovat spíše jako telefonní operátor, kterému je jedno, o čem lidi po lince mluví, nebo noviny, které si vybírají, co otisknou. Je ale očividné, že poslední dobou se posouvají k tomu druhému modelu – což, mimochodem, nejen v USA naráží na právní problémy.
Osobně považuji smazání Trumpa za mimořádně krátkozraký krok, který dále posílí paranoiu a rozpolcení společnosti a bude mít následky ještě dlouhá léta.
Samotnému mi velmi vadí, že se tak velká část politické i jiné debaty přesunula na platformy typu Facebooku, které tak získaly velký vliv. Ale dost možná je to nevyhnutelný trend, asi jako přechod od svíček a petrolejek k elektřině. Svíčku jste si mohli vyrobit v každé vesnici, elektřinu převážně kontrolují gigantické energetické společnosti. Bohužel má civilizace tendenci k tomu centralizovat moc do několika málo rukou.
Problém naráží i na určité nepochopení u starší generace. I tehdy, když přišla ta elektřina, tak nepochybně byli lidi, kteří říkali „já jsem vyrostl s petrolejkou a už s ní i dožiju, žádná elektřina mi do baráku nesmí a nechápu, co kolem toho všichni blbnou“. Podobně vidím takové reakce na aktuální situaci. Ale to je krátkozraké, bohužel se to těžiště debaty opravdu přesunulo do značně dystopického světa sociálních sítí. Lze existovat i bez nich, já jsem sám smazalfFacebookový účet, ale omezení jsou značná. Pro některé profese možná dokonce nepřekonatelná.
Ze sociální sítě Twitter ale v posledních dnech nezmizel jen prezident Trump. Vymazány byly tisíce účtů prominentních osobností včetně Trumpova bývalého poradce pro otázky národní bezpečnosti Michaela Flynna či Trumpovy právničky Sidney Powell. Údajně byly promazávány účty, související nějakým způsobem s konspirační teorií „QAnon“. Má na to sociální síť plné právo nebo již jde o zneužití velkého vlivu, kterým disponuje?
Tady jsou ve hře minimálně tři věci, které nějakým způsobem jdou proti sobě. Kdo má v záležitosti hned absolutně jasno (např. „na své síti si mohou dělat, co chtějí, konec debaty!“), toho podezřívám z neochoty či neschopnosti hlouběji se zamyslet.
První věc – svoboda soukromých platforem spravovat svoji síť. Ta nemá žádnou jasnou přirozenou hranici. I ta nejsvobodnější síť bude něco mazat, například spam, jinak by tam nic jiného nebylo (roboti toho dokážou vygenerovat mnohem více než lidé). Skoro všechny sítě budou mazat i pornografii nebo ji omezí jen do určité svojí části. Většina sítí přidá i přímé výhrůžky… A takto pokračujete dále až k politickým a společenským názorům. Nikde není jasný a jednoznačný práh, který už by se neměl překračovat, a zároveň je patrné, že ty standardy se budou vynucovat nerovnoměrně.
Druhá věc – dominantní tržní postavení. Kdyby někoho smazali na diskusním fóru pěstitelů okurek, určitě by to nebyla celosvětová událost. Jenže ty největší firmy mají určitý oligopol a navíc se roztahují i do jiných oblastí života. Podívejte se například na to, kolik služeb zprostředkovává Google. To znamená, že rozhodnou-li se proti vám zasáhnout, budete v mimořádně ztíženém postavení. Není to u všech profesí stejné, kominíkovi to možná může být jedno, ale zrovna pro politiky je to téměř virtuální trest smrti. Toto není nový problém, opakoval se v různých situacích už mnohokrát a kvůli němu svého času přijali v Americe takzvané antitrustové zákony, které umožňují firmy i rozdělit. Kdybychom uvedli příklad, jak by to mohlo vypadat: Googlu by mohlo být nařízeno, že oddělí vyhledávání, Android, mapy a Gmail do čtyř nezávislých firem, které už by se nesměly znovu spojit.
Kdo si podle Vás nezaslouží státní kompenzace?Anketa
Třetí věc – celosvětový dosah. Tím, že tyto sítě jsou přítomny ve většině zemí světa, jsou potenciálně prostředkem pro desítky kulturních bojů, nejen pro ten americký. Je v podstatě nemožné, aby se chovaly konzistentně, těžko uděláte sadu principů, která bude stejně dobře vyhovovat v Pákistánu, v Německu a v USA. A bez takové jednotné sady bude nutně docházet k uplatnění dvojích měřítek.
Trump po této čistce na sociálních sítích přešel na alternativy, jako je sociální síť Parler. Ta je přímým konkurentem mnohem většího Twitteru. Mohou současné události znamenat do budoucna zásadní změnu v poměru sil na poli online komunikace?
Určitě o to bude snaha, ale velké platformy mají velkou setrvačnost. Zásadním problémem je, že si některé věci nemůžete snadno přenést jinam. Pokud na dané platformě máte seznam kontaktů a fotky a staré konverzace, musíte je vesměs nechat tam, aspoň nejste-li hodně technicky zdatný. Je snazší vyměnit telefon či televizi než jednu platformu za druhou.
Tady by pomohly nějaké závazné technické standardy, podobné, jako jsou třeba u elektrospotřebičů. Když si jdete koupit žárovku, tak nemusíte do lampy Philips koupit žárovku Philips. Žárovka od zcela jiného výrobce tam bude také fungovat. Podobné standardy fungují třeba i u e-mailů, když vám napíše e-mail někdo z Japonska, dorazí bez problémů do ČR, a pokud je napsaný jazykem, kterému rozumíte, snadno si jej přečtete. Nepotřebujete k tomu japonský počítač.
Toto ale není úplně v zájmu provozovatelů těch sítí, protože by si vás rádi připoutali ke své platformě.
Síť Parler necenzuruje. I proto tam za Trumpem přešly hned v prvních dnech miliony uživatelů Twitteru a dalších platforem. Je to ale také důvod, proč se na této síti mohou objevovat konspirační teorie, antisemitské nálady či jiné věci, které jsou přinejmenším morálně rozporuplné, v horším případě pak přímo nezákonné. Jak vy osobně vnímáte svobodu projevu? Patří do ní i to, co dělá Parler?
Parler začal s tím, že bude uplatňovat standardy prvního dodatku americké ústavy, které jsou poměrně široké. (Pozor na to, že k jejich porozumění nestačí přečíst si samotný text dodatku – je potřeba vzít v úvahu rozsudky Nejvyššího soudu, které upravují některé hraniční situace a které jsou dost nesamozřejmé.) Nevím, jestli to dokázali dodržovat. Oni měli mimo jiné málo zaměstnanců, zhruba třicet, což v situaci, kdy se tam navalily miliony nových uživatelů během pár týdnů, nemohlo stačit.
Já jsem se na Parler registroval v červenci 2020, ale tehdy tam nebylo moc zajímavých lidí, tak jsem tam téměř nechodil. Pak jsem se tam začal vyskytovat začátkem ledna 2021, kdy si tam založilo účty i hodně Čechů. Vlastně krátce předtím, než ten server „zařízli“. České diskuse byly vcelku krotké, víc to pěnilo mezi Američany.
Co se toho obsahu týče. Jeden z nejlepších blogerů světa (aspoň podle mých kritérií) Scott Alexander říká, že když většina světa zahájí „hon na čarodějnice“, tak tam, kde se to neděje, se vám nashromáždí ty čarodějnice, a to nemusí být pro ne-čarodějnice nijak příjemné. Opravdu jsem měl dojem, že je tam větší množství, řekněme, pošuků, hlavně v té anglickojazyčné komunitě. Když byli vyhnáni odněkud, začali se koncentrovat jinde.
Ale to byl problém hlavně na úrovni nastavení osobního účtu. Nemusíte číst všechno, co kdokoliv napsal, a dát si někoho do ignorovaných je otázka dvou kliknutí.
Parler se okamžitě dostal pod nátlak větších konkurentů. Google i Apple aplikaci promptně odstranily ze svých AppStorů, takže uživatel si ji může stáhnout jen „napřímo“ z webu vývojáře. Amazon službě zrušil webhosting, čímž ji de facto odstřihl od světa, Parler nyní musí hledat nové servery, aby vůbec mohl fungovat. Je to v pořádku? O čem to svědčí?
Svědčí to podle mého názoru o tom, že rada „založte si vlastní platformu“ byla myšlena ironicky, s předpokladem, že se to určitě nepovede. A když se to povedlo a nová platforma začala rychle růst, tak následovala další represe s tím, že si máte „založit vlastní továrnu na mobily a vlastní operační systém pro ně“. Google a Apple produkují OS pro 99 % všech smartphonů v Americe, to je obrovský duopol, drtivá tržní síla. Už dříve narážely jiné firmy, i v čistě komerčních vztazích, na to, že se tyto velké firmy chovají jako výběrčí výpalného, třeba při zpracování plateb. Půjdou kvůli tomu také k soudu.
Webhosting tak zásadním problémem není, tam nepanuje tak drtivá tržní síla jedné či dvou firem. Nový hosting Parler skoro určitě najde.
Stěžuje si ale také Twitter. Společně s Facebookem a WhatsAppem byla služba odstraněna z webového prostoru v Ugandě, kde se konají volby. Lidé, kterým vadí odstranění Trumpa z virtuálního prostoru, pak Jacku Dorseymu, šéfovi Twitteru, posměšně vzkazují, ať si tedy založí vlastní Ugandu, když mu to vadí. Co na to říct?
„Vlastní Uganda“ je docela vtipná formulace, nakonec jak jinak bojovat s takovými mamuty než humorem. Ale pomalu se vracíme k tomu postřehu ze začátku článku: „Kdo s čím zachází, s tím také schází“. Ono to platí i pro ty sítě. Čím více budou uplatňovat nevypočitatelnou, svévolnou politiku vůči svým uživatelům, čím více budou používat dvojí měřítka, tím více se totéž bude dít vůči nim ze strany různých států a úřadů, se zdůvodněním „vy to přece děláte taky“.
Nejsem si ale jist, zda na takovém zápasu my jako jednotlivci můžeme něco získat. Když se dva mamuti perou, zašlapou všechno kolem včetně malých myší, což jsme de facto my.
Marian Kechlibar je autorem čtyřdílné série knih Zapomenuté příběhy, které si můžete zakoupit u něj na e-shopu za 250, resp. 300 korun za díl, případně za 1050 korun za celou sadu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
