Který případný kandidát na prezidenta vás oslovuje nejvíc?Anketa
Prošel jste si nemocí covid-19, jaká je vaše zkušenost?
Co mě se týče, taková ostřejší chřipka. Ovšem postihlo to i širší rodinu a pár přátel v jedné vlně. Vyskytl se i ostřejší průběh se zánětem plic. Naštěstí vše skončilo dobře. Prostě, stačí jeden nosič s agresivním virem a nemoc je na světě a šíří se. Není však příliš možností, jak se aktivně chránit. To bychom museli jako společnost přestat fungovat. Pasivní částečnou ochranou jsou respirátory, ale pracovat s nimi na obličeji je dost náročné, protože i ty nejlepší omezují dýchání. A to i při pomalé delší chůzi.
Změnil se váš pohled na koronavirus nějak po této zkušenosti?
Myslím, že nezměnil. Určitě jsem nepanikařil ani tehdy, ani potom, tedy ani nyní. Zprávy z té či oné strany beru s notnou dávkou skepse. Navíc nikde není řečeno, že nákaza znovu nepřijde i při maximální opatrnosti. Snažil jsem se dodržovat ona pověstná 3R, přizpůsobit tomu život, ale v praxi to jde jen do určité míry. To bych musel poustevničit. O viru se toho ví asi hodně, ale pravděpodobnost, že nás nákaza znovu zasáhne, je jako hod kostkou. V tomto směru se toho ví dost málo, respektive postrádám různá srovnávání, proč je nákaza tolik rozšířená tam, a ne o kus dál.
Prostě přišla krize a jako každá taková chce chladné uvažování. Člověk je tvor společenský, i ve válečných dobách se lidé snažili společensky žít, mít k sobě blíž, protože to patří k lidskému naturelu. Pomáhalo to i psychicky přežít různé strasti a tragédie. A najednou se nesmí nic. Dlouhé měsíce. Při všech těch strastech a tragédiích.
Jak jste hodnotil práci zdravotníků a hygieniků poté, co jste se o nakažení dozvěděl?
Moc jsem s nimi do styku nepřišel, jen telefonicky na začátku a po nemoci, léčil jsem se doma. I co se příbuzenstva týče, kde byly těžší případy, nemohu říct nic jiného, než že se chovali profesionálně a vstřícně.
Jsou to právě zdravotníci, kteří jsou na pokraji svých sil. Nemocnice jsou plné, pardubická například vyhlásila stav hromadného postižení osob. Výsledkem čeho podle vás je, že se Česká republika ocitla ve čtvrté vlně, kterou nemá pod kontrolou?
Příčin bude více. Základem je, že obecně nebylo dostatek lůžek pro mimořádné případy. Stát má prostě udržovat určitou úroveň připravenosti pro mimořádné případy. Je to jeho povinnost. Má mít funkční síť civilní obrany, kde mimo jiné bývaly i vyškolené zdravotnické kádry, pohotovostní nemocnice, potřebný počet ochranných pomůcek.
Zdálo se to být archaické a studenoválečnické, stálo to peníze, zařízení a pomůcky se musely obměňovat a školit další kádry. Netvrdím, že by to zastavilo pandemii, ale rozhodně by to přispělo k lepšímu organizačnímu zvládnutí celé krize. Stačí se jen podívat, kolik lůžek a nemocnic se rušilo v posledních deseti letech ve jménu úspor.
Peněz na různé neziskové projekty, lidskoprávní organizace a pro různé spolky na ochranu menšin bylo vždycky dost. Navzdory tolik opěvované digitalizaci státní správy rostou počty úředníků, haldy dalších bezduchých nařízení z Evropské unie stravují další a další peníze. Ty mohly jít na udržování určité připravenosti pro případ krize. Na zvládnutí všech těch vln se vydaly a ještě vydají stovky miliard. Tolik by nás ta případná připravenost nestála.
Má česká vláda vaši důvěru, že situaci zvládne dostat pod kontrolu?
Prostě nemá. Neobstojí argumentace, že stála před problémem, který tu ještě nikdy nenastal. Stačilo si všímat toho, co se dělo v zemích, kde se nákaza začala rozbíhat. Mělo to být varování, že se blíží tsunami, které se dá zvládnout jen celospolečenským úsilím. Ne.
Politika a osobní ambice dostaly přednost. Pak přišlo vystřízlivění a logicky i ztráta důvěry u občanů. V médiích vyplavaly papalášské aféry, které dávaly tušit, že pod povrchem zuří jakýsi kompetenční a mocenský boj. Ona nepsaná společenská smlouva mezi občanem a státem dostala zásadní a neopravitelnou trhlinu.
Vláda svými chaotickými a často nesmyslnými, těžko odůvodnitelnými nařízeními zcela rozervala společnost, která se nedělí jen v politických názorech na ty, kterým je umožněno slušně žít, a ty druhé, kteří přicházejí o všechno a žijí ze státních podpor v lepším případě, v tom horším počítají dny, kdy přijde exekutor. Ale i na ty, kteří se moří se zavlhlým textilem na ústech osm hodin u pásů v provozech, kde je nutná fyzická síla, a tak vydělávají na stát, aby mohl rozdávat. A konečně se dělí na ty, kteří celou situaci přestali rozumově zvládat a zaujali krajní pozice v názorech na opatření vlády. Jedni opatření haní a záměrně porušují, druzí je pokládají za jediné správné. Přátelé jsou zatracovaní, bývalí nepřátelé se druží. Totálně rozklížená společnost. Jako by to mělo někomu vyhovovat.
Psali jsme:
Pomůže z vašeho pohledu současný lockdown a testování ve firmách? Byl byste pro uzavření průmyslové výroby?
V tak uzavřené a propojené společnosti, jako je česká, se dá v restrikcích, které zásadně zasahují do života každého z nás, formují naši budoucnost a spíše relativizují jakoukoliv budoucnost, žít jen omezený čas. A jen s vědomím, že to někam vede. To vědomí, ten pocit, že se problém zdolává, dnes většinově chybí.
Co přinese testování? Možná nárůst takzvaných nakažených bez příznaků, protože nemocní leží určitě doma. Ubudou pracovníci, výroba bude mít problémy. Ne všude se uvolněná místa dají zaplnit brigádníky, případně se sáhne k dovozu agenturních pracovníků a problém s koronavirem se jen zvětší. To je spirála směrem dolů. Prostě konec. Takový nedobrovolný lockdown. Zakázky si převezmou zahraniční firmy, tady se na žádný útlocit nehraje. A výsledek? To si každý soudný představí. Padne-li výroba, nebudou odvody státu, státní dluh bude naskakovat do astronomických výšek, staneme se kolonií.
Je to snad záměr? Nikde nevidíme profesionální rozbory, proč je to v jedné oblasti tak a v druhé jinak, aby se mohla přijmout příslušná opatření a situaci řešit. Tak si člověk klade otázku, z čeho tedy vláda vychází, z jakých informací, když se rozhoduje o omezeních? To si jen zhodnotí čísla, která nám sdělí tragickým hlasem na ČT1, a rozhodnou se co dál? Někdy tomu ten chaos odpovídá.
Jak tedy motivovat Čechy, aby opatření dodržovali? Existuje nějaký způsob?
Dnes už to půjde velmi těžce. Vládnoucí establishment podstatnou část důvěry svými nekompetentními kroky a nařízeními jednoduše promrhal. To by se musel objevit člověk typu generála de Gaulla, stanovit jasný cíl bez ohledu na zahraniční zájmy, politické pletky, zavelet a strhnout podstatnou část společnosti jasnou vizí, která dává naději. Češi se dokážou vzepnout, když cítí, že jde o hodně. Tedy, naši předci to dokázali, no… raději tu větu nedokončím, nechci brát poslední iluze.
Sám jste aktivně bojoval proti komunistům, až vás donutili emigrovat do Švédska. Neobáváte se, že o některé svobody a práva lidi připraví politici v „zájmu dobra, bezpečnosti a ochrany zdraví“?
Bude to asi znít divně, ale sám sebe s postupem času tak méně a méně charakterizuji. Pokračovala studená válka, prostě byli komunisté a ti druzí, Západ. Ti první zavedli zemi po roce 1948 kvůli politické nekompetentnosti nekomunistických stran do přední válečnické linie a do velmocenské závislosti, což dovršili rokem 1968. Ti druzí byli jakýmsi předobrazem úspěchu a svobody. A hle! Desetiletí se s desetiletími sešla a stojíme opět v jakési válečnické linii, aniž je to náš národní zájem. Onen předobraz úspěchů a svobody se proměnil z orla v otřepaného supa. V té společnosti už sebe nevidím.
Takzvaný pendrekový zákon se objevil v roce 1969, přesně v době, kdy občané začali veřejně projevovat vzdor. Také byl schválený s argumentací udržení klidu a pořádku. Kdo by s tím nesouhlasil!? Ano, i v tehdejším režimu platil zákon. V historii se vždy vyskytovaly události, které měly silný vliv na vývoj společnosti. Války, mor, neúrody, převraty. Dnes zažíváme v podobě pandemického viru cosi obdobného, co silně narušuje chod společnosti, někde až tragicky zasahuje do blízkého i vzdáleného okolí snad každého z nás. Přesto všechno mějme na paměti, že krize vždy byly lákavou příležitostí pro spodní politické proudy a velmocenské hry, které mohou využít omezení občanských svobod, byť naoko v bohulibých záměrech pro svoje cíle.
Otto Černý
Ruská vakcína Sputnik V stále budí vášně. Používat ji budou na Slovensku, teď ji zkoumá i Český ústav pro kontrolu léčiv. Stačilo by vám jeho potvrzení? Vakcínu už schválila WHO, teprve nyní bylo požádáno o certifikaci od úřadů Evropské unie. Jakou důvěru v ruskou vakcínu máte vy?
No, jak vidíme z posledních zpráv, politická situace se tam přiostřuje, protože Sputnik. Dalo se to čekat. A opět, jako přes kopírák, se konkurenti Matoviče (Igor, slovenský premiér, pozn. red.) ohání obnovením důvěry ve stát. Rozpoutají politickou krizi a pak se odvolávají na důvěru občanů ve stát. Co může víc posílit důvěru ve stát než možnost snížit sílu nákazy očkováním, když je vakcíny nedostatek?
U nás se podobná situace rýsovala nedávno, kdy prezident Miloš Zeman údajně o ruskou vakcínu požádal. No, a ve jménu obecného zdraví to vypadalo, že se Blatný nechá raději defenestrovat, než by vakcínu nechal ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv otestovat, respektive nechal svému osudu ty, kdo by tu vakcinaci uvítali. Osobně se prozatím očkovat nenechám, a co se ruské vakcíny týče, nemám důvod účinnosti nevěřit, protože se vakcínou očkuje i v jiných zemích a výsledky jsou dobré.
Jak se podle vás v krizové situaci osvědčila Evropská unie? A co o členství a spolupráci pandemie ukázala?
Evropská unie je hlavně výrobna velkohubých prohlášení a velkovýrobna dluhů na cizí účet. Dalo se čekat něco jiného? Hlavně se ukázalo, že ty státy, které vzaly starost o svoje občany a aktivní boj proti pandemii vážně a starají se samy, dosáhly dobrých výsledků.
Visegrádská čtyřka má za sebou summit. Jak významné je pro Českou republiku naše spojenectví se Slovenskem, Polskem a Maďarskem?
Jistě je dobré, když se můžeme sdružit ve větší názorový celek, který sleduje i naše zájmy ,a lépe tyto názory prosazovat v mezinárodním měřítku. Když připočteme Rakousko, tak tento spolek dosahuje i významu Německa. Pokud se dokáže sjednotit na prosazení určitého cíle, musí s tímto spolkem Evropa vážně počítat.
Určitě je sympatická polská vzpurnost vůči Evropské unii, zdůrazňování polské státnosti, nezávislosti ve vnitřní politice. Na druhou stranu je nutné být obezřetný, protože zejména Polsko se pokouší jako vždy v historii hrát si na evropskou velmoc, minimálně na regionálně vedoucí velmoc. Podřizuje tomu vše. Velmi silné vazby Polska na Spojené státy americké a protiruská rétorika ale dávají tušit, že se jedná o oprášenou ideu takzvaného Trojmoří. Tedy jakýsi sanitární kordon vůči Rusku, modifikovaný ovšem o fakt, že je v zájmu Spojených států amerických rovněž vytvářet určitý tlak vůči Německu.
Tady polské ambice regionální velmoci a tendence k nezávislé evropské politice hrají Spojeným státům do politických karet: nedovolit rozvíjející se hospodářskou spolupráci Německa a Ruska. Pro nás to znamená jen jediné: spolupráce je v pořádku, pokud jsou cíle v souladu s našimi národními zájmy. Naše národní zájmy musejí být vždy na prvním místě. Jiní nejednají jinak.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
