Jen zkouška. Ne náhoda. Profesor k prvním krokům Pavla

06.02.2023 4:44 | Rozhovor

Petr Pavel plní vzorně zadání svých patronů, k nimž patří i eskalace války na Ukrajině. „Ve svých prvních vystoupeních, v nichž zřejmě podlehl sugesci, že je již prezidentem, se projevil jako větší jestřáb než vedení NATO nebo Pentagonu. To není náhoda,“ říká pro ParlamentníListy.cz profesor Ivo T. Budil, sociolog a historik. Generálovu rétoriku bere jako pokusný balónek, jak bude reagovat veřejnost na podobně vyhrocený militarismus. Nová hlava státu dle něj bude poslušným a snaživým nástrojem „cesty do hlubin noci“ české společnosti.

Jen zkouška. Ne náhoda. Profesor k prvním krokům Pavla
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc., antropolog a vysokoškolský pedagog

Co může pro Česko znamenat výsledek přímé prezidentské volby, a to nejen z pohledu, že zkompletoval obsazení čtyř nejvyšších ústavních pozic lidmi stejného ražení?

Domnívám se, že definitivně skončilo polistopadové období, které pravděpodobně jednou budoucí historikové tvořící v osvícenějších časech označí za „epochu velké iluze“. Zdálo se, že po roce 1989 bude možno vybudovat svobodnou a prosperující společnost podle vzoru velké obnovy západní společnosti v letech 1945 až 1975, která se ve Francii nazývá „třicet zázračných let“. Ve skutečnosti jsme byli kooptováni jako ekonomická kolonie a politický protektorát Spojených států amerických a severozápadní Evropy, kde se nalézá jádro západní politické moci. Již od sedmdesátých let dvacátého století prochází západní společnost hlubokou krizí projevující se rezignací na produktivní síly kapitalismu a tvořivý potenciál rozumu, zaměřením na finanční spekulace jako hlavní zdroj zisku, konzumním způsobem života, podléhání iracionálním ideologiím a aktivismu, rozkladem školství a celkovým kognitivním úpadkem. Jsme zastínění novými ohnisky civilizačního a technologického pokroku nacházejícími se především v Asii. Tragédie české společnosti spočívá v tom, že v okamžiku, kdy jsme byli připraveni k rozmachu a využití našeho potenciálu, jsme byli strženi do dlouhodobé stagnace ústící do nevědomosti, chudoby a zaostalosti. Dva předchozí prezidenti se navzdory svým osobnostním zvláštnostem snažili tomuto osudnému procesu vědomě či instinktivně bránit či alespoň jej brzdit. Nově zvolený prezident nic takového dělat nebude. Naopak, je poslušným a snaživým nástrojem této „cesty do hlubin noci“.

Proč se ukázaly jako naprosto liché obavy bývalého prezidenta Václava Klause, který se po odevzdání hlasovacího lístku obrátil k příznivcům toho, kdo prohraje, aby nerozpoutali občanskou válku?

V případě vítězství Andreje Babiše bychom se bezpochyby dočkali hysterických davových a mediálních scén, politického bojkotu a odcházení uprostřed inaugurace, vášnivých demonstrací, vystoupení angažovaných umělců a masového nošení placek s nápisem „Babiš není můj prezident“, a to s plnou podporou americké ambasády. V takové vypjaté atmosféře není obtížné si představit, že by kolektivní emoce přerostly do pouličního násilí. Druhá, poražená strana neskrývá své roztrpčení, protože si částečně uvědomuje, jaké fatální důsledky může mít volba Petra Pavla pro budoucnost naší země. Navzdory tvrzení mainstreamových médií jde však o tu rozvážnější a demokratičtější část společnosti, která se neuchýlí k násilí. Jsou to vesměs lidé životních zkušeností a práce, kteří budou jednou uklízet spoušť po současném liberálním establishmentu.

Z tábora poraženého kandidáta několikrát zaznělo, že média, pětikoalice, všichni poražení kandidáti, celá umělecká fronta, sportovci i influenceři hráli proti Andreji Babišovi přesilovku a že se proti těmto silám vyhrát nedalo. Sjednotil předseda hnutí ANO většinu společnosti proti sobě, že ta by klidně proti němu volila i Putina, jak možná i bez nadsázky Andrej Babiš konstatoval?

Od vstupu do veřejného života byl Andrej Babiš, pragmatický politik a podnikatel, systematicky napadán a stigmatizován a líčen jako čiré „zlo“. Otevřeně projevená nenávist k Andreji Babišovi stejně jako k Miloši Zemanovi byla podmínkou přístupu do mainstreamových médií a získání různých požitků, prebend a grantů. Významná část společnosti není nastavena tak, že by usilovala o samostatný názor, ale myšlenkově se ztotožňuje s míněním ohniska, z něhož vyzařují peníze, vliv a moc. A to byla militantní ideologie „antibabišismu“. Jenom málo politiků v dějinách mělo takové charisma, odvahu a sílu osobnosti, případně i štěstí, aby se postavilo zfanatizovanému veřejnému mínění a obstálo. Náležel mezi ně například francouzský socialistický vůdce Jean Jaurès, zavražděný těsně před vypuknutím první světové války, jíž se snažil zabránit, britský labourista James Ramsay MacDonald, který byl perzekvován kvůli svému odmítání války, nicméně později se stal britským premiérem, nebo i francouzský prezident Charles de Gaulle, který přežil třicet neúspěšných pokusů o atentát. Bylo proto dobře, že Andrej Babiš do prezidentského souboje šel, i když jeho vyhlídky byly poměrně malé.

K vítězství by potřeboval Andrej Babiš přetáhnout půl milionu voličů ze soupeřova tábora. V něm nakonec skončili i někteří voliči ANO, část bývalých příznivců Miloše Zemana, ale i nemalé procento voličů SPD. Čím to, že tito lidé Andreje Babiše „zradili“, čím si je zřejmě odradil?

Podle zveřejněných údajů Andrej Babiš získal ve druhém kole o čtyři sta padesát tisíc hlasů více než v prvním kole, přičemž obdržel hlasy výrazné části lidí, kteří v prvním kole nevolili. Petr Pavel dostal sto sedmdesát tisíc hlasů od voličů ANO, což ale není nijak závratné číslo. Andreje Babiše volilo tři sta třicet tisíc voličů SPD, zatímco Petra Pavla šedesát tisíc. Za daných okolností a s přihlédnutím k tomu, že Andrej Babiš opravdu není výjimečný rétor či lidový tribun strhávající davy, nejsou dva milióny čtyři sta tisíc hlasů zanedbatelné. Naopak, je to dobrý příslib do příštích parlamentních voleb. Jak napsal Daniel Sterzik, na okamžik se spontánně zrodila jednota lidí různého světonázoru a zaměření, kteří by jinak k sobě obtížně hledali cestu. Řada významných historických změn a revolucí započala na obdobném základě.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Jiří Hroník

Mgr. Aleš Dufek byl položen dotaz

Uznáváte, že nedostatečně řešíte problémy, které trápí většinu z nás?

Pane Dufku, teď jsem si přečetl tento váš komentář nebo jak to nazvat - https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Dufek-KDU-CSL-Volici-maji-tendenci-se-vymezovat-proti-vladnouci-garniture-756812. Uvádíte v něm, že úspěšná strana bude ta, která dokáže vyřešit reálné problémy lidí - na...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

Dopouštějí se politici vlastizrady?, Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré Diskuseopdns , 06.02.2023 9:23:59
Když vláda i prezident moc dobře ví že egoistické a kořistnické Americké zájmy nejsou v souladu s našimi zájmy tak by se měli chovat zdrženlivěji a nedělat nikomu užitečného idiota a škodit ekonomice. Dělat si z Ruska a Číny zbytečné úhlavní nepřátele a úplně se od nich odstřihnout a to na přání kazisvětských Američanů je přece idiotská pudlíkovská zahraniční politika .Bez levných ruských potrubních energií už nikdy nebude naše republika prosperovat .Stejně je nakoupíme přes další prostředníky a to pořádně předražené.

|  10 |  0

Další články z rubriky

Novotný je duší bezduché ODS. A Fiala? Sociolog Keller o hulvátství

19:11 Novotný je duší bezduché ODS. A Fiala? Sociolog Keller o hulvátství

„Jak vidíme z internetových diskusí, právě z nároku nevědět, ale urážet, se postupně stává jedno z n…