Výsledky summitu NATO ve Varšavě jsou poměrně nekonkrétní. Na jedné straně se mluví o nutnosti dialogu s Ruskem a na druhé se posilují vojska kolem jeho hranic. Kdosi vymyslel komickou teorii, že čtyři prapory v Pobaltí budou jakýsi drát, o nějž útočící Rusové zakopnou. Rusko se naopak obává stálého posilování vojsk států NATO kolem svých hranic a budování další vojenské infrastruktury. Co nového podle vás po varšavském summitu nastane v mezinárodních vztazích?
Především je třeba konstatovat, že summit nepřinesl nic nového. Ani nemohl, protože takové summity jsou pouze předem připravené divadlo s dávno dohodnutým programem. Stále stejná lživá a nenávistná protiruská rétorika, snaha o další rozšiřování Aliance a posilování amerických pozic v Evropě a těsně kolem hranic Ruska. USA se navíc snaží stále intenzivněji zatáhnout do své války proti Rusku evropské země, včetně neutrálních.
Při posuzování, kdo je v současném geopolitickém střetu USA a Ruska agresorem, si můžeme položit dvě základní otázky. Jak daleko je americký voják od nejbližšího ruského města a jak daleko je ruský voják od nejbližšího amerického města? Kdo má sklady jaderných zbraní a stovky základen na cizím území? Evropské země jsou v této hře jen sluhy amerických zájmů.
Zvláště důležitým faktorem je pokrytecká snaha vedení USA o zamaskování svých vojenských agresí vytvářením mezinárodních koalicí. Stačí, když spojenci pošlou jen několik vojáků a podporují USA politickou propagandou, aby se z americké agrese stala iluze oficiálně mírotvorné a humanistické koaliční války za demokracii a lidská práva. Dokladem jsou Kosovo, Irák, Afghánistán, ale i vývoj na Ukrajině. Nedávno se za britskou účast na americké agresi proti Iráku pod záminkou boje proti zbraním hromadného ničení Saddáma Huseina uboze omlouval známý americký sluha a bývalý britský premiér Tony Blair. Podobně se americký prezident Obama nedávno omlouval Libyjcům. Pokrytecká pozdní komedie, která nikomu život, zdraví a majetek nevrátí. Dnes je podobnou záminkou vymyšlené ohrožení zemí NATO Ruskem. Po jaderné válce s Ruskem se už možná nebude mít kdo a komu v Evropě omlouvat.
NATO stojí na prahu jaderné války s Ruskem. O mnoho dál už ve svých provokacích jít nemůže. Vzhledem k tomu, že se podařilo zcela promíchat NATO a vojenské síly států EU, můžeme konstatovat, že rovněž EU je ve stejné situaci. Aktuálně dokonce horší než USA, za jejichž zájmy bojuje protiruskými sankcemi v nové studené válce. Kdo zažil minulou studenou válku vidí, že vývoj je prakticky stejný, bez ohledu na lži a pokrytecké výmluvy reprezentantů Aliance. Dokladem je i výrok prezidenta Obamy, že USA neopustí Evropu v dobrém, ani ve zlém. Kdo by také opouštěl svoji perspektivní kolonii, která má nést následky současné studené i chystané jaderné války s Ruskem.
Rusko, které je vojensky podstatně slabší než NATO, si nemůže vybírat při použití prostředků k odražení útoku. Proto musí již v první fázi obrany zničit jadernými údery americké protiraketové systémy a infrastrukturu NATO (velitelství, základny, letiště, sklady…) na území evropských států kolem svých hranic. Bez logistiky závislé na infrastruktuře toho totiž vojáci moc nenabojují, zvláště žoldáci USA a NATO postrádající motivaci k boji. Ruská obrana logicky povede k drastickým ztrátám především na civilním obyvatelstvu, protože vojáci jsou na válku připravení. Jeden voják NATO na sto i více evropských civilistů. V mrňavém Pobaltí, kde se tamní politici snaží plnit každý americký rozkaz, by to pravděpodobně vedlo k vyhubení většiny obyvatel.
V téměř paralelní následné fázi ruské obrany by byly vedeny údery proti infrastruktuře, základnám a skladům NATO a členských států NATO v Evropě. S velkou pravděpodobností by byly přednostně zničeny elektrárny, rozvodné systémy elektřiny, komunikační centra, přehrady, letiště, důležité mosty a pozemní silniční a železniční křižovatky. Současné evropské záchranářské a zdravotní systémy by nebyly schopny zajistit ani desetinu potřebné lékařské péče a odstraňování následků jaderného úderu, a to i z dlouhodobějšího hlediska. O zásobování potravinami a vodou nemluvě, zvláště v našem případě, když nejsme potravinářsky soběstační ani v míru. V případě zimní války by byla situace ještě podstatně horší.
Přitom již nelze rozlišovat, zda se v Evropě jedná o civilní či vojenské cíle a rovněž zda se jedná o vojenské cíle evropských zemí podřízené NATO, nebo jen domácí vojenské síly, které se války oficiálně jakoby neúčastní. Právě nasazení evropských mnohonárodnostních vojenských útvarů kolem ruských hranic záměrně dokonale stírá rozdíly mezi EU a USA v americké agresi proti Rusku. Počínaje Británií a Francií směrem na východ nebude existovat v EU jakákoli země nebo zóna, která by mohla deklarovat, že se jí válka netýká.
Vedení NATO vyjádřilo na summitu rozhodnutí pokračovat v prohrané válce v Afghánistánu na věčné časy a vyházet na to další miliardy dolarů. Největší světová pěstírna drog a výcviková základna islámského terorismu bude dále vzkvétat. Někdo na tom dobře vydělává. Kdyby američtí mírotvorci z Afghánistánu odešli, nestalo by se z hlediska světové bezpečnosti nic zvláštního. Narkomafiáni by se poprali mezi sebou, a tak by poklesl jejich zájem o podporu terorismu.
Obdobná situace je v Gruzii, údajně ohrožené ruskou agresí. Přitom Rusko mohlo Gruzii obsadit už před léty po výprasku, který udělilo tamní armádě. Hlavní politruk NATO soudruh generál Pavel zdůraznil ochotu NATO přijmout Gruzii, protože splňuje předpoklady. Tím patrně myslel nepřátelství části tamních elit k Rusku. Zmínil přitom právo národů na sebeurčení. Je zvláštní, že při tom zapomněl na totéž právo pro Abcházce a Osetince, kteří se nechtějí nechat terorizovat gruzínskými nacionalisty, a pro ruské obyvatele Krymu, kteří nechtějí žít pod vládou fašistických oligarchů na Ukrajině. Že Gruzie by bez Ruska už dávno neexistovala a byla jen tureckým islamizovaným pašalíkem, bojechtiví soudruzi z Tbilisi i NATO jaksi zapomínají.
Stejně se přehlíží fakt, že Gruzie má souhrnný dluh ve výši jednoho ročního HDP, což z ní činí ekonomicky nestabilní zemi na pokraji krachu. Gruzie je sice geograficky ještě na okraji Evropy a většinu obyvatelstva tvoří pravoslavní křesťané, ale vnitropolitická realita odpovídá spíše islámským zemím. Zemi ovládají kmenové klany jako před stovkami i desítkami let. Za cara byli ruskými šlechtici, za Stalina vysokými stranickými kádry. I kdyby Rusko Gruzii obsadilo, nestalo by se z mezinárodně bezpečnostního hlediska vůbec nic. Pouze by vládu převzal nějaký takzvaně proruský klan. Problém by měly pouze USA, které by nemohly vytvářet další oblast napětí a provokovat na hranici Ruska s podporou Turecka.
Z vojenské pomoci NATO se má těšit rovněž Ukrajina. Rozkradený a hospodářsky zhroucený stát živí EU a vyzbrojují USA. Po americkém převzetí Majdanu je určen především jako nástupiště k válce s Ruskem. Na právo ruských obyvatel Donbasu na sebeurčení se válečníci z NATO neohlížejí. Dokladem jejich mírumilovnosti je tvrdošíjný odpor ukrajinského vedení proti zřízení bezpečnostního koridoru kolem Donbasu. Tak by bylo možné jednoznačně zjistit, kdo neustále vyvolává přestřelky, což jim samozřejmě nevyhovuje. Jejich neochota k mírovému řešení dokazuje, kdo na Donbasu vyvolává válku s podporou USA a EU.
Po zastavení bojů by nemohli omílat v médiích nesmysly o ruské agresi proti Ukrajině a vojenské podpoře separatistů ze strany Ruska. Potentáti z NATO mluví neustále o mohutné vojenské podpoře Donbasu ze strany Ruska a přitom nejsou schopni nic doložit, stejně jako v případě sestřelení korejského dopravního letadla. Celá jejich nenávistná rétorika se opírá o výmysly, pomluvy a zatajování faktů. Přitom Rusové mohli dávno zabrat celou Ukrajinu a ještě by byli vítáni jako osvoboditelé od chudoby a teroru zlodějských oligarchů, kteří si udělali ze státu soukromou firmu. Bez ruské humanitární pomoci by pravděpodobně došlo s podporou NATO ke genocidě obyvatel Donbasu stejně jako Srbů v Kosovu – a nikomu z evropských humanistů a bojovníků za sebeurčení národů by to nevadilo.
Rozmístění čtyř praporů NATO v Pobaltí vypadá téměř nevinně. Velení NATO prohlašuje, že jsou slabé k tomu, aby mohly ohrozit Rusko. V tom případě jsou samozřejmě slabé i na to, aby před Ruskem ubránily pobaltské země, kde je poměrně úzký manévrovací prostor s mořem za zády. Při použití jaderných zbraní by se prapory z velké části vypařily v několika sekundách a zbylá výzbroj i munice by byla z velké části nepoužitelná. Na první pohled tedy jejich dislokace v Pobaltí nedává žádný vojenský smysl s výjimkou jakési demonstrace síly a vojensko-politického zapojení zemí EU do americké agrese proti Rusku. Směšné teorie, že budou tvořit jakýsi drát, o nějž útočící Rusové zakopnou, jsou dobré jen pro naivní vojenské „odborníky“ vystupující v ČT 24 a důvěřivé diváky. Rusko nemá potenciál k útočné válce proti NATO.
V praxi se jedná o více než 4000 vojáků, což je jedna mechanizovaná brigáda americké armády a výrazně víc než obdobná naše brigáda. Počty vojáků jsou obtížně kontrolovatelné. V době střídání a cvičení může počet vojáků NATO v Pobaltí výrazně vzrůst. V takovém případě by získali s využitím námořní a letecké převahy NATO a s podporou mobilních amerických sil dostatečně silnou pozici k útoku na Rusko. Zde nesmíme zapomínat, že Rusko má pouze kolem 300 000 vojáků pozemních sil a brání hranici od Norska na severu po Gruzii na jihovýchodě, tedy frontu kolem 3000 km. K tomu ještě rozsáhlé oblasti na dálném východě a na severu. Vychází s bídou nějakých dvacet či třicet vojáků na kilometr obrany v Pobaltí. Ti se musejí samozřejmě střídat a všichni nejsou příslušníky bojových útvarů, takže reálné počty jsou nižší než 250 000 nasaditelných vojáků, což je méně než německý Bundeswehr a polská armáda dohromady. Na kilometr hranice jich bude v nejvíce ohrožených oblastech nanejvýš kolem pěti, a to bez záloh. I v případě logického soustředění do mobilních útvarů je to naprostý nedostatek k účinné obraně, zvláště v případě útoku na několika místech. Počty poklesnou i z důvodu bojových a nebojových ztrát. Jedna či dvě brigády NATO mohou v takovém případě znamenat mnoho. I „pouhé“ čtyři prapory nebezpečně ohrožují ruskou enklávu v prostoru Kaliningradu, což naopak říci nelze. V tomto prostoru je umístěna část protiletecké a protiraketové obrany Ruska chránící především Petrohrad. Už v případě jejího napadení lze očekávat ruský jaderný úder.
Úkolem uvedených praporů či brigády je především seznamování vojáků evropských zemí NATO s prostorem útoku proti Rusku. Proto má docházet k rotaci. V jejím případě lze zakrýt i narůstání počtu vojáků zůstávajících na místě. Vojáci dále budou připravovat zodolněnou infrastrukturu a sklady vojenského materiálu, které mají umožnit rychlé nasazení velkého počtu dalších vojáků NATO v Pobaltí. Mnohonárodní prapory NATO lze proto hodnotit jako nepřátelský akt přípravy k agresi proti Rusku.
Psali jsme:
NATO se rovněž chystá zvyšovat počet svých vojáků a techniky v prostoru Černého moře. Zde se můžeme zeptat, zda tam dochází k ohrožení některého státu NATO. Samozřejmě nikoli, takže k posilování neexistuje reálný důvod kromě americké rozpínavosti a agrese. Pouze došlo k tomu, že USA ztratily možnost vybudovat svoji námořní základnu na Krymu, zaměřenou proti Rusku. Proto se USA bezohledně snaží pomocí evropských sankcí donutit Rusko k navrácení Krymu s jeho obyvateli zfašizovaným ukrajinským oligarchům. V případě potřeby bude vylodění amerických a tureckých sil na jihu podporovat americkou agresi v Pobaltí a z Ukrajiny. Co by se stalo, kdyby USA nezvyšovaly počet svých lodí a vojáků v Černém moři? Samozřejmě by se nestalo nic. Ruská armáda mohla už dávno stát na hranicích Rumunska, ale evidentně nemá o něco takového zájem, protože nechce vyvolat válku.
Někteří reprezentanti NATO se na summitu rozhodli pokrytecky prezentovat jako mírotvorci tvrzeními, že je třeba pokračovat v dialogu s Ruskem. Zároveň však Rusko označují za nebezpečí a ohrožení zemí NATO, s nímž je třeba jednat z pozice síly, a zvyšují počty vojáků kolem ruských hranic. Je zde evidentní rozpor slov a činů. Od vzniku NATO zatím nedošlo k útoku Ruska (dříve podstatně silnějšího SSSR) na některou z členských zemí. Vzhledem k poměru sil k tomu pravděpodobně ani nedojde. Z čeho tedy vyplývá mediální kampaň o ruské agresi a ohrožení států NATO? Jedná se pouze o snahu k vytvoření podpory obyvatel EU s americkou agresí proti Rusku.
V neposlední řadě se objektem summitu NATO stalo horečné vyzbrojování evropských armád, samozřejmě především americkými zbraněmi. Země EU potácející se dlouhodobě v chronické hospodářské krizi a zadluženosti s desítkami milionů nezaměstnaných mají místo oživení ekonomiky a investic do svých občanů živit akcionáře amerického zbrojního průmyslu.
Při hodnocení summitu NATO vyvstávají pochybnosti a postojích Německa a Francie. Prezident Hollande označil Rusko za partnera k velké nelibosti mnohých činovníků Aliance. Zároveň pokračují práce na ropovodu North Stream z Ruska do Německa. V německém pravicovém tisku se množí útoky proti sociálním demokratům, kteří jsou označováni jako trojští koně Kremlu. Ozývají se hlasy o potřebě dialogu s Ruskem a pochybnosti o podpoře Ukrajině.
Právě tato otázka ukazuje, že vše je propojeno se vším, především bezpečnost a ekonomika. Lze konstatovat, že v hlavách některých reprezentantů evropských států NATO pravděpodobně začíná svítat. Najednou jim dochází, že jejich Evropa by se skutečně mohla stát dějištěm jaderné války s Ruskem vyvolané současnou vládou USA. A mrtví a zdravotně postižení by se pravděpodobně počítali na stovky milionů. Představy našich mediálních válečných štváčů, že by se jim jaderné záření a spad vyhnuly (snad proto, že věrně slouží USA?), jen ukazují jejich odbornou úroveň.
Psali jsme:
Současná nová studená válka a politika protiruských sankcí nařízených z USA poškozuje především německou a francouzskou ekonomiku. Německé miliardové kontrakty na železniční vozidla a metro v Moskvě převzala Čína. Na uvedeném kontraktu se měly podílet i české divize společnosti Siemens. Naše hospodářství, především průmysl, je silně navázáno především na nejvíce postižené Německo. Oficiální tvrzení, že embargo se nás téměř netýká, má daleko k realitě. A takový kontrakt se získává jednou za několik desítek let. Vtip je v tom, že čím déle sankce potrvají, tím menší bude možnost vrátit se na ruské trhy, protože je obsadí jiní. Naopak americký export do Ruska roste.
Zemědělci ve Francii a v Polsku neví, co s masem a zeleninou, které dříve vyváželi do Ruska. Někteří již zkrachovali. Další se snaží s mohutnou finanční podporou svých vlád dostat svoji produkci na český trh, který naše vláda nechrání – jako obvykle. Zde si můžeme připomenout „skvělé“ přístupové podmínky vyjednané v Bruselu bývalým socialistou Teličkou, dnes jedním z pilířů hnutí ANO. Tím je ohrožena a ničena naše zemědělská výroba (s výjimkou Agrofertu), včetně bezpečnostních a sociálních dopadů. O nějaké soběstačnosti z hlediska produkce vepřového masa a dalších produktů už nemůžeme v rámci EU ani snít. O kvalitě rovněž ne. Díky sankcím jsme zaznamenali další pokles a dosahujeme už jen 60% schopnosti samozásobení masem ve srovnání s koncem osmdesátých let minulého století. Výrobu cukru jsme téměř celou zničili. Situace je horší než po ukončení druhé světové války. V řadě potravinových komodit jsme na tom hůř než Rusko, a mnozí naši politici a mediální pracovníci jsou celí žhaví jít do války.
Namísto abychom potraviny vyráběli, případně se ziskem vyváželi (s výjimkou piva), musíme je nakupovat v zahraničí; a budeme tak na zahraničí stále více závislí, což je bezpečnostní katastrofa. Znamená to další zbytečné výdaje do budoucna. Kde vezmeme peníze na stále rozsáhlejší nákup potravin, energetických surovin, zvýšení ubohých platů většiny pracujících občanů, důchody na úrovni odpovídající životním nákladům, podporování mračna umělců, parazitů v politických neziskovkách a jejich migrantů a ještě mohutné zbrojení, když ministr obrany (ANO) slibuje s podporou ministra financí (ANO) nárůst výdajů na zbrojení z 1 % na 2,5 % HDP?
Samozřejmě si půjčíme u nějaké americké banky, abychom mohli nakupovat nekvalitní americké potraviny a americké vrtulníky na americkou válku proti Rusku. Aby i naši vnukové měli celý život co splácet, zatímco jiní se budou bezpracně válet v penězích. Summit NATO není jen o válce s Ruskem, ale také o životní úrovni a budoucnosti převážné většiny z nás občanské většiny. Nezapomínejte na to při volbách!
Snaha některých evropských politiků o zachování kooperace s Ruskem z hlediska obchodu s ropou a zemním plynem je logická. Především se jedná o zachování různých zdrojů energetických surovin z hlediska možného výpadku některého z nich. Rusko reálně nikoho neohrožuje a svoje závazky plní. Je logické, že není ochotno neustále zásobovat zadarmo nepřátelský ukrajinský režim. Evropské země zároveň pochopily, že dodávky ruské ropy jsou méně náchylné k výkyvům než konkurenční z válkou a bezpečnostní nestabilitou zmítaných regionů severní Afriky a islámských zemí. Mnohé islámské země se navíc snaží při obchodní kooperaci prosazovat politické podmínky od možnosti migrace svých občanů, až po jejich volný pohyb do Evropy v rámci islamizace – jako Turecko. Rusko si politické podmínky neklade a jeho občané nejsou migranty a žadateli o sociální dávky v Evropě.
Nelze se proto divit, že někteří evropští politici volají po zachování partnerských vztahů s Ruskem. Konečně tak následují našeho prezidenta, který dává ve svých projevech ve vztahu k Rusku dlouhodobě přednost národním zájmům a uvážlivému hodnocení situace před hysterickými, primitivními a emotivními projevy, jimiž se předvádějí v médiích jeho protivníci v cizích službách.
Psali jsme:
Nela Lísková reprezentující společně s panem Obrtelem samozvanou Národní domobranu se prohlásila za honorární konzulku takzvané Doněcké republiky. Lidové noviny zároveň napadly Národní demokracii a její Národní domobranu s tím, že vytvářejí ozbrojené formace a disponují v republice devadesáti pobočkami. Jaký je váš názor?
Akce Nely Lískové nepostrádá rysů komična a je pravděpodobně vedena snahou o zviditelnění se za každou cenu. Žádná Doněcká republika neexistuje, a neuznává ji ani Rusko. Honorární konzulka by měla být vybavena patřičnými dokumenty a potvrzena, či aspoň akceptována úřady. Jinak totiž nemá žádnou praktickou hodnotu. Konzulové například realizují vízovou agendu. Její čin může vést nanejvýš k tomu, že Národní domobrana bude v médiích prezentována jako spolek nebezpečných proruských agentů. Ale i to je možná cílem.
Zažil jsem vystoupení dvou reprezentantů Národní domobrany v prostorech Sněmovny Parlamentu ČR při prezentaci návrhu zákona o referendu poslankyní Havlovou za Úsvit. Jeden vykřikoval, že mají sto tisíc ozbrojených a skvěle vycvičených příslušníků a udělají v této zemi pořádek, a druhý, že za všechno mohou židi. Nikomu to nevadilo a nic se nedělo. Nestačil jsem se divit. Kdyby něco takového řekl veřejně Martin Konvička, tak by ho odtáhli v poutech.
Když porovnám situaci s nenávistnou mediální kampaní a šikanováním Martina Konvičky za jakési dávné řeči na Facebooku, některé i smyšlené, a trestním stíháním Martina Holkupa (dříve ČS vojáci v záloze) za jednu větu v televizi, nelze přehlédnout zcela rozdílný přístup státních zástupců a policie. Bez ohledu na všemožné výmluvy je Národní domobrana součástí Národní demokracie a je vedena panem Krejčou, který je zástupcem Adama Bartoše pro Jihočeský kraj. Krejča byl nejprve vyloučen pro svoje antisemitské a rasistické názory z Aktivní zálohy AČR. Následně musel po ostudné dezerci Marka Obrtela ze stejného důvodu opustit vlasteneckou iniciativu ČS vojáci v záloze. Tu se snažil s pomocí doktora Obrtela přeměnit ve formaci podřízenou Národní demokracii a zároveň využít jako výtah do politiky. Apolitičtí záložáci však politické ambice této dvojky zklamali. Partajnicky zaměřená činnost vedla zároveň k mediální diskreditaci uvedené iniciativy poctivých vlasteneckých záložáků s cílem ji rozbít, což se částečně podařilo.
Celý projekt Národní domobrany silně připomíná provokační akci tajných služeb, v současnosti by se logicky jednalo o BIS. Lze předpokládat, že svými agenty infiltrovala vedení Národní domobrany, pokud přímo neiniciovala její založení. Cílem je v první fázi vytvoření seznamů vzpurných občanů a následně pravděpodobně vyprovokování, ne-li doslova vytvoření nepřátelské konspirace (nejlépe s ruskými agenty z Doněcka), případně agresivní protistátní akce.
Schéma připomíná akce Státní bezpečnosti v padesátých letech, ovšem rozsah je podstatně větší. Nějaký aktivní, či manipulovatelný hlupák nepoužívající vlastní mozek se na špinavou práci lehce najde. Případně lze někoho vydíráním donutit, či podplatit. V praxi jsme to viděli při profesionálně organizovaném rozbití vlastenecké iniciativy Blok proti islámu, protože společně s Úsvitem – Národní koalicí vytvářela nejsilnější vlasteneckou politickou stranu jako alternativu protinárodní koalice vedené hnutím ANO.
Lze předpokládat, že cílem je vytvoření podmínek pro zásah silových složek státu vůči nespokojencům s politikou USA, EU a naší vládní protinárodní fronty, dále zákaz všech vlasteneckých organizací kritizujících EU a NATO, a v neposlední řadě odebrání legálně držených zbraní bezúhonným občanům. Může se tak dít i cestou nějakého českého Majdanu, který stejně jako na Ukrajině nepovede k lepšímu životu, ale naopak k posílení oligarchizace a pozic reprezentantů cizích zájmů z vládní protinárodní fronty. Výsledkem bude především další omezení občanských práv a svobod, zastrašení obyvatel a posílení útlaku, počínaje cenzurou internetu. To se projeví ve volbách snížením podpory vlasteneckých euroskeptických stran, pokud budou ještě existovat. Článek v lidovkách může být prvním krokem.
Nejvyšší státní zástupce Zeman ve výroční správě Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že Policie ČR je v rozkladu, přičemž policisté nejsou schopni nejen vyšetřit konkrétní causy, ale dokonce ani sepsat řádně protokoly. Navíc uvedl možnost pronikání organizovaného zločinu do struktur policie. Nejedná se o doklad zhroucení základů bezpečnosti a právního státu?
Problémy naší policie vyplývají z toho, že není apolitická. To by měl být základní požadavek na všechny úředníky a další pracovníky státní správy, konkrétně vojáky, policisty, celníky, pedagogy na školách všech stupňů placených státem, personál státních podniků, státních médií a dalších pracovišť, včetně nemocnic placených státem.
Namísto toho je policie již čtvrt století cílem všemožných politických tlaků, horších než v případě armády. Nejdříve se z ideologických důvodů zbavila velké části odborníků s praxí. Přitom policista se dobrým policistou stává zhruba po deseti letech služby. Od koho se má začátečník učit než od zkušeného kolegy? Nelze se divit, že kriminalita po listopadu 1989 vzrostla o 300 % a nedaří se ji snížit. Realitou je spíš další nárůst maskovaný byrokratickými opatřeními, přičemž trestná činnost v oblastech drog a majetku, především korupce, je již v podstatě mimo kontrolu, natož postih.
V rámci resortu vnitra je možné dosadit civilní osobu z oblasti mimo resort na vysokou vedoucí pozici v policii a udělit jí k tomu hodnost až plukovníka, přestože takový člověk neodsloužil ani hodinu. Takové politické hrátky samozřejmě dlouhodobě rozvracejí resort. Když se k tomu přidá současná destabilizační snaha majitele firmy ANO o ovládnutí Policie ČR, lze situaci hodnotit jako skutečně vážnou. Nelze si představit nic horšího než privatizaci policie. Určitým kladem je fakt, že uvedené problémy zasahují především horní patra policie.
Nicméně nelze přehlédnout opravdu podivuhodné příhody typu údajné sebevraždy české dívčiny třinácti ranami nožem na večírku u islámského narkomafiána, kterou potvrdili policejní vyšetřovatelé. A nejedná se pouze o tento případ. Především mladší policisté rychle ztrácejí iluze, jestliže zatknou pachatele trestné činnosti a soudce ho krátce nato propustí na svobodu. Základem nespokojenosti policistů a klesajícího zájmu o kvalitní výkon služby je kromě byrokracie právě tendence prosazovat práva zločinců nad práva jejich obětí a netrestat porušování zákona. Taková deziluze může vést i ke korupci.
Právní stát je pouze chimérou, pokud se právo a zákony neopírají o spravedlnost a zájem občanské většiny. Naše republika však působí dojmem státu, kde zákony slouží především k vlastnímu porušování, nemožnosti vymáhání práva a stabilní nespravedlnosti ve prospěch samozvaných protinárodních elit. Dokladem je už fakt, že u nás dodnes neexistuje funkční zákon o referendu v důležitých, především mezinárodních otázkách, jaký je v civilizovaných zemích běžný. To ovšem není vinou policie, ale politiků, a to jak mnoha našich, tak z Bruselu. Současnou EU můžeme označit za karikaturu spravedlnosti a zákonnosti.
Ilegální migranti zůstávají stát na hranici mezi Maďarskem a Srbskem, protože Maďarsko minimalizovalo možnost jejich průchodu a vrací jich většinu zpět. Co bude dál?
Maďarsko se statečně postavilo islamizaci východní Evropy a musíme mu za to být opravdu vděční. Chrání totiž i slovenskou a naši jižní hranici. Migranti se pravděpodobně budou ještě nějakou dobu pokoušet, s pomocí různých neziskovek, nějak pokračovat na své cestě za německými sociálními dávkami. Důležité je, že byl vydán jasný signál. Tudy cesta nevede. Výrazné omezení balkánské trasy islámské invaze do Evropy je zásluhou především vlád a ozbrojených sil Makedonie a Maďarska, nikoli politiky Německa a vedení EU, které se snažily všemi způsoby uzavření cesty oddalovat a vytvářely nefunkční a drahé spojenectví s Tureckem.
V současnosti nás daleko víc ohrožuje ilegální migrace ze severní Afriky, především do Itálie. Zde opět účinně pomáhají EU i NATO svými loděmi při zachraňováním ilegálů na dohled afrických břehů a jejich převážením přes Středozemní moře do Evropy. Do konce roku jich pravděpodobně bude stejné množství jako v minulém roce. Jen se o tom v médiích moc nemluví. Nelze samozřejmě přehlédnout ani oficiálně legální migraci, kterou vyrábějí různé neziskovky. Stačí se podívat, kolik evidentních Afričanů přibylo za poslední rok v Praze. Zajímá se někdo, čím se živí? Multikulturní islámská invaze potichu pokračuje s neztenčenou intenzitou za podpory NATO a vedení EU.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
