Turecko se rozhodlo vojensky zasáhnout v Sýrii s tvrzením vytvoření zóny pro migranty. Spojené státy v čele s Donaldem Trumpem proti tomu protestují. Co rozhodnutí Turecka vypovídá o turecké politice? A co říci k obviněním, že Spojené státy Kurdy v podstatě zradily?

Řekl bych, že turecká politika vůči Blízkému a Střednímu východu a především vůči Sýrii je dlouhodobě jasná s tím, že v sobě odráží největší problém, který Turecko na Blízkém východě má, a to je obsese z Kurdů. Obavy z jakékoliv emancipace jakékoliv části Kurdů, především v tomto případě syrské, což by ovlivnilo osmnáctiprocentní kurdskou menšinu na území Turecka, se kterou má Turecko letité problémy a na jejímž konci je čtyřicet tisíc mrtvých Kurdů, které Turecko jednoznačně šmahem označuje za teroristy a likviduje je libovolně, aniž se nad tím jakkoliv mezinárodní společenství pozastavuje.

To, že se Turecko chce vojensky angažovat na území nezávislého státu, Sýrie – a je zvláštní, že k tomu nehledá ani žádnou rezoluci rady bezpečnosti OSN –, je jen dalším pokračováním rozbíjení už ne tak příliš funkční, ale stále ještě nějaké politiky OSN a rezolucí Rady bezpečnosti OSN a podobně. Je to po mém soudu pokračování porušování mezinárodních pravidel. Zároveň to je další důkaz, že Ankara se již dávno nechová jako členská země Severoatlantické aliance, má dnes mnohem blíže do Teheránu i do Rijádu než třeba do Berlína či Paříže. Turci nikdy neměli opravdový zájem bojovat proti Islámskému státu, který bojem v Sýrii se syrskými Kurdy aktivně snižoval turecké bezpečnostní obavy z jejich možné emancipace. Turecko má armádu natolik velkou, druhou největší v Alianci, že kdyby chtělo, tak by Islámský stát rozmázlo. Ono ale nechtělo, byť rétoriku mělo opačnou.