Letos si máme připomínat 30. výročí od sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a problémům ve vládě. Co jsme se letos zatím dozvěděli o naší společnosti?

Tento rok je takový, jaký si ho uděláme. My to máme v rukách a to, co se děje, vždy někdo organizuje, iniciuje. Nevidím to nějak dramaticky, já jsem pamětník listopadu a vzpomínám na něj velmi v dobrém. Bylo mi tehdy krásných něco přes dvacet, takže úžasná doba. Vzpomínám v dobrém, když na jednom pódiu vedle sebe stáli Václav Klaus, Miloš Zeman a všichni jsme se v rámci Občanského fóra objímali a byli jsme rádi, že se mění doba.

Opravdu jako pamětnice vím, že situace nebyla ustojitelná. A že se tehdy udělal krok ke svobodě, jsem vnímala velmi, protože jsem studovala práva. Přála jsem si studovat svobodné právo, a to mi pomohlo v kariéře, protože jsem byla první generace svobodných právníků. A tehdy to nebylo jednoduché: chodili jsme na náměstí a báli jsme se, odkud na nás přijdou.

Když bych měla porovnat protesty na Letné nyní a v roce 1989, jsou naprosto neporovnatelné. Lidé se nyní přijedou nikoliv pobavit – já chápu, že jdou demonstrovat a chápu, co se jim v dnešní společnosti nelíbí a vyjadřují určitou nespokojenost – ale to srovnání nepovažuji namístě. Dnes je naprosto jiná doba než tehdy. Na Letné skutečně nehrozí nebezpečí, a svědčí o tom už servis techniky a všeho profesionálně zajištěného. Doba je opravdu jiná, ale děkujme za to, že je jiná, že to na Letné jde a nemusíme se bát demonstrovat, protože patří ke svobodné společnosti vyjádřit názory.

Chci říci, že situaci nevidím tak dramaticky a ani vládní krizi nevnímám tak dramaticky. Vše je propojeno s osobou Andreje Babiše, což řadu lidí irituje a chápu proč. Nicméně mi schází alternativa, což vidím jako znepokojivé. Není zde charismatický vůdčí politik, který by nadchnul davy a mohl Andreje Babiše v tuto chvíli nahradit.