V posledních zprávách z Blízkého východu se objevily informace, že Islámský stát (IS) opět obklíčil historický klenot Palmýru a chystá se ji dobýt zpět. Zbytku unikátních památek, několik tisíc let starých, by pak asi hrozilo definitivní zničení. Jak je možné, že arabští spojenci za velkého přispění NATO a především USA nejsou schopni zde dosáhnout hmatatelnějších výsledků, na rozdíl od Rusů v Sýrii? Mají Spojené státy opravdu zájem islámské teroristy porazit? Nebo jim v tom brání jejich geopolitické zájmy a spojenectví se Saúdskou Arabií a Tureckem?

Nejprve je potřeba říci, že hmatatelné, nebo chcete-li doložitelné výsledky o snižující se rozloze a schopnostech Daiš (Islámský stát) existují. Například mluvčí Bílého domu nedávno uvedl, že v Iráku bylo získáno zpět 45 procent území, které Daiš původně držel a v Sýrii je to něco mezi 15-20 procenty. Je faktem, že jde hlavně o pouštní prostory a jen několik měst, ale i tak to zmenšuje manévrovací prostor islamistů a jejich zdroje. Došlo k omezení kvetoucího obchodu s ropou díky zničení několika tisíc cisteren letectvem Spojenců a Ruska, a svou roli sehrává i likvidace finanční hotovosti vybombardováním bank. Spojenci zahájili ofenzívu i v kybernetickém prostoru a zlepšila se i propagandistická činnosti namířená proti ideám radikálního islámu.

Proč ještě není tzv. Islámský stát na kolenou? Hlavně proto, že USA a koalice jako taková nechce opakovat chyby z Afghánistánu a Iráku (vojenské vítězství neznamená dosažení politických cílů) a především jde o regionální problém týkající se hlavně arabských států z oblasti.

Irák není schopen získat ztracené území zpět a obnovit na něm zákonnost a pořádek proto, že centrální vláda je paralyzovaná a výkonnost, případně motivace a morální stav irácké armády, jsou velmi pochybné. Pro Sýrii je Daiš jen jednou z mnoha dalších opozičních (a tedy teroristických) skupin a ani syrská armáda po odsunu jednotek ruského expedičního sboru nedosahuje přesvědčivých výsledků. Pro Turecko jsou větším problémem Kurdové a jejich snaha o vyhlášení autonomního Kurdistánu. Saúdská Arábie se zase více věnuje konfrontaci s Íránem v Jemenu o vůdčí roli v regionu. A konečně i Kurdové potřebují Daiš k tomu, aby se mohli vůči němu vymezit, ukázat své schopnosti a získat podporu mezinárodního společenství jako východisko pro případná budoucí jednání o rozdělení území a vlivu v oblasti.

Nedávné bratislavské konference GLOBSEC se zúčastnila také exministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, která uvedla, že Spojené státy se ve světě musí angažovat a měly by být připraveny vyvíjet aktivity, a to nejen vojenské. Výzvy na oslabení transatlantického spojenectví, či dokonce k rozpuštění NATO, které zazněly z úst vážného prezidentského kandidáty Donalda Trumpa, jsou podle ní velmi nebezpečné. A nejlépe na funkci prezidenta USA je prý připravena Hillary Clintonová. Co říci k těmto jednotlivým bodům?