Zemřel Karel Gott. Podle všeho bude mít tento pro mnohé legendární zpěvák pohřeb se státními poctami. Vláda tento nápad A. Babiše odsouhlasila a Babiš nyní řeší detaily. Jaký je váš osobní názor? Měl by být zlatý slavík pohřben se státními poctami?
Je to v kompetenci pana premiéra i pana prezidenta. Mohu mít na oba politiky, či státníky, své názory, ale toto rozhodnutí, zvláště v období dodržování určité piety vzhledem k rodině zemřelého a zvláště jeho dětí, je třeba tiše respektovat. Diskutujme jindy.
Nemůže otázka pohřbu se státními poctami pro Karla Gotta českou společnost dále rozdělit? Mnozí Gottovi vyčítají jeho angažmá za normalizace coby režimního zpěváka. Každý Gotta zkrátka nemusí…
Mě šokovali různí pisálci – musím je teď všechny takto nazvat, kteří mají tu drzost hovořit zarmoucené rodině do uspořádání pohřbu. Co se týká komunismu, či normalizace, víme, že to byla doba velmi těžká, a také víme, jak jsme se každý sám, kteří tu dobu pamatujeme, sami chovali, nebo naše rodiny. Možná bychom byli překvapení.
Původní návrh státního pohřbu ze strany premiéra, který je uznaným konfidentem StB, pak v tomto kontextu působil poměrně nešťastně. Nemyslíte?
Denacifikace trvala 20 let. My máme 30 let po revoluci. Dívám se v tuto chvíli na pana premiéra Babiše jako na legitimně zvoleného vítěze voleb a jmenovaného předsedu vlády.
Vy byste Gottovi to, že byl významnou kulturní oporou předrevolučního režimu, nevyčítal?
Vím o tom, že tajně finančně podpořil Chartu 77 na tu dobu vysokou finanční částkou. To mi stačí.
Máte na Gotta nějakou osobní vzpomínku?
Gottův pop nesedne každému. Netřeba připomínat. Ztrácíme něco s Gottovým odchodem jako společnost? Případně co?
Pro mě smrt, a tedy odchod jakéhokoliv člověka, není ztrátou. Pokračuje se v životě, ale jinak. Navíc, dovolte mi čtenáře trochu šokovat, dělám to teď na všech pohřbech: my všichni, co teď žijeme, zemřeme, a proto žijeme nadějí na znovusetkání.
Gottovi je nyní vyčítán i jeho podpis Anticharty. Vypovídá nám jeho podpis tohoto dokumentu něco o Gottových občanských či lidských postojích?
Gott se několikrát přiznal, že zvažoval emigraci. Kdyby k tomu došlo, poradili by si vůbec komunisté bez Gotta? Ustál by režim jeho odchod?
Po válce je každý generálem, komunistická zlovůle nestála a nepadala s Karlem Gottem.
Někdejší studentský vůdce z listopadu 1989 Tomáš Klvaňa hovořil v souvislosti se státním pohřbem pro Gotta a uznalými slovy Andreje Babiše na jeho stranu o „neonormalizaci“. Stejný termín použil také kněz Tomáš Halík. Jaký je váš pohled na věc?
Rád bych, abychom v tuto chvíli přestali s ostudnými diskuzemi nad povahou a způsobem pohřbu, dodržovali pietu vzhledem k zemřelému a jeho rodině, s ohledem zvláště na jeho poměrně ještě malé děti. Nechali kompetentní autority navrhnout, co uznají za vhodné, a ponechali rodinu se svobodně rozhodnout. Na pohřeb pak mohu, ale také nemusím jít. To je na svobodě každého. Otci Tomášovi Halíkovi si pak dovoluji navrhnout vyměnit každoroční měsíční poustevnu v tichu kláštera za minimálně roční pastorační angažmá ve venkovské farnosti.
autor: Jonáš Kříž