Kněz, jenž sloužil mši za Zemana: Poletování aktivistek po kostele s plackami s přeškrtnutým prezidentem… Kardinál Duka má široké srdce i pro ty, kteří toho hanebně zneužívají

15.02.2018 12:14

ROZHOVOR „To je ta mediální virtuální realita. Pro život běžného věřícího je celá tato petice bouří ve sklenici vody, pokud si jí vůbec povšimne. Za chvíli nebudeme vědět, že byla. Přijdou zase nové petice, petenti se budou recyklovat jako apoštolové na orloji,“ říká církevní právník, vysokoškolský pedagog a kněz Stanislav Přibyl.

Kněz, jenž sloužil mši za Zemana: Poletování aktivistek po kostele s plackami s přeškrtnutým prezidentem… Kardinál Duka má široké srdce i pro ty, kteří toho hanebně zneužívají
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kardinál Dominik Duka a prezident Miloš Zeman
reklama

Otče, co říkáte dopisu „sester a bratrů katolíků s podporou dalších křesťanů i lidí jiných vyznání“ papeži Františkovi, který inicioval pan Bierhanzl a v němž vyzývají papeže Františka, aby neprodloužil arcibiskupu Dukovi funkční období? Kardinálův tajemník Milan Badal napsal, že se tito petenti chovají jako „svazáci“…

Anketa

Kdyby Markéta Šichtařová kandidovala v příštích prezidentských volbách, volili byste ji?

hlasovalo: 7651 lidí

My jsme nebyli zvyklí na užívání petičního práva v Církvi, přišlo nám, že Církev je hierarchická v tom smyslu, že shora dolů se udílejí pouze „befély“, ale není tomu tak. Podle Kodexu kanonického práva mají totiž věřící právo sdělovat pastýřům Církve své potřeby a také sdělovat jim své mínění ohledně toho, co je podle nich dobré pro Církev. Nicméně jsou zde stanoveny konkrétnější podmínky, za kterých se tak má dít. Petenti se mají vyjadřovat například podle svých znalostí či postavení – a jaké specifické znalosti či relevantní postavení mají tyto „sestry a bratři“? Hlavně je také podle kodexu třeba šetřit úcty vůči pastýřům a brát ohled na důstojnost osob. To zní jako nebeská hudba, zatímco petice je v tomto ohledu velmi kakofonická.¨

Pojďme si blíže rozebrat ten dopis. Dle autorů „došlo k výraznému sblížení trůnu a oltáře“. Zmiňují národní pouť ve Staré Boleslavi v září 2011, kam biskup Dominik pozval tehdejšího prezidenta Václava Klause. V listopadu 2015 Dominik Duka sloužil mši za prezidenta Miloše Zemana „v místě jeho letní rezidence, a to jen pár dní poté, co Zeman vystoupil na jednom pódiu s tehdejším lídrem českého xenofobního hnutí Martinem Konvičkou“…

Když se sbližuje trůn „správného“ prezidenta s oltářem „správného“ arcibiskupa, je to v pořádku. Blízkost Dukova předchůdce s předchůdcem Václava Klause se brala za samozřejmou. O spojení trůnu a oltáře nebylo tehdy ani slechu. Projev Václava Klause ve Staré Boleslavi byl vyjádřením konzervativního přístupu ke světu, který u něj sice nemá přímé křesťanské základy, avšak velmi dobře vyjadřuje Klausův myšlenkový posun v době prezidentování oproti jeho premiérské periodě. Lze si dohledat, jak věřící, kteří byli po celá léta vyškolování v odporu vůči Klausovi, spontánně tleskali. Najednou zjistili, že ten Klaus je jejich. Je to snad silné přirovnání, ale trochu mi ta situace připomněla památný Velehrad 1985.

A modlit se za státníky je příkaz, daný například svatým Pavlem v listu Timoteovi: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby […] za vládce a za všechny kdo mají v rukou moc.“ To bylo v době, kdy veřejná moc křesťany likvidovala, ale oni se právě za tyto vládce modlili. Kdo toto nepochopí, nemůže poznat skutečné křesťanství v tom Ježíšově velikém: „Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Sám jsem po znovuzvolení současného prezidenta sloužil votivní mši za vrcholného představitele státu, ale jméno Miloš jsem si netroufal v přímluvě vyřknout. To bych se bál, holt jsme v Praze, a poletování aktivistek po kostele s plackami s přeškrtnutým prezidentem jsme si už užili před pěti lety. Sloužil bych mši i za toho druhého pána, kdyby ovšem ráčil zvítězit.

Příklon arcibiskupa Duky „k nacionalismu a ke krajní pravici pak lze vidět nejen v jeho nekritické podpoře islamofobního prezidenta Miloše Zemana, ale také v jednoznačném odmítnutí solidarity s uprchlíky na Svatováclavské pouti v září 2017, anebo v blahopřejném dopise zaslaném předsedovi fašizující strany SPD Tomio Okamurovi,“ píše se dále v dopise...

Mne vždycky fascinuje, když je člověk osočován z takzvaného „nálepkování“, a to právě přívrženci myšlenkového paradigmatu našich petičníků. Tady máme hned několik nálepek na oplátku z jejich strany: „xenofobní“, „nacionalismus“, „krajní“ pravice, „islamofobní“. Ale na uklidněnou: největším nálepkovačem byl kdo? No ten, co onálepkoval některé jako „psy“, jimž se nemají dávat svaté věci, jiné jako „svině“, jimž se nemají házet perly, jiné zase za „pokrytce“, „obílené hroby“ nebo „plemeno zmijí“. Ono to asi s tím nálepkováním bude trochu složitější.

Autoři dopisu kardinálovi vyčítají, že Dominik Duka se podílel na knize Jedenáct kardinálů o manželství a rodině, „zaujímající velmi striktní stanovisko ohledně pastorace rozvedených a znovusezdaných katolíků. Nedávno také upřel pastorační péči komunitě LGBTQ katolíků v pražské diecézi“...

Dokonale striktní a rigidní, vskutku nemilosrdný byl svatý Jan Pavel II. V adhortaci „Familiaris consortio“ uvádí, že církev potvrzuje svou praxi, opírající se o Písmo svaté, a nepřipouští k eucharistickému stolu věřící, kteří po rozvodu znovu uzavřeli sňatek. Kdyby byli připouštěni k eucharistii, uváděli by se podle Jana Pavla věřící v omyl a zmatek ohledně učení Církve o nerozlučitelnosti manželství.

Znám katolíka, který si chtěl vzít pravoslavnou, ale ona si nebyla ještě zcela jistá, a tak navrhla, že by se mohli vzít u pravoslavných, aby se pak mohli eventuálně rozvést. Tak to je to úžasné milosrdenství nesjednocených východních církví v praxi. Ohledně LGBTQ snad jen to, že pastýřskou péči nikdo nikomu nemůže upřít jako jednotlivci, pokud po spáse a životě z víry opravdu touží. Ale institucionalizované skupiny, které nesouhlasí s naukou církve, nemá smysl pastýřsky vést, pokud nepřilnou k tomu, co Církev učí.

Co říkáte tomu, že signatáři dopisu doufají v nástupce, „který by se nebál například opustit honosný arcibiskupský palác (který sídlí v těsné blízkosti Pražského hradu a tedy přímo svádí k sbližování trůnu a oltáře) a odstěhoval se mezi normální pracující lidi. A tak by naplnil Tvoji výzvu: ‚Buďte pastýři s vůní po ovcích‘.“

Výmysly o biskupech v panelácích patřily do arzenálu latinskoamerické teologie osvobození, která způsobila v tamních zemích masivní odpad od víry. Teď se zase sny o polidštěných biskupech reimportovaly do Evropy, jak vidno. Arcibiskup si palác do hrobu nevezme, v paláci je však možnost setkávat se s lidmi asi větší než v panelákovém dva plus jedna, že? A zrovna málokdo z našich hierarchů se tolik setkává s nejrozmanitějšími lidmi jako kardinál Duka. Zdá se, že ho to přímo nabíjí. Třeba z něj jde i ta kýžená ovčí vůně, já jsem si ještě pořádně nepřičichl.

„Netoužíme jen po personální výměně a uspíšení jmenování nového pražského arcibiskupa po Dukově rezignaci, ale po revoluci lásky a něžnosti, která by z církevní hierarchické struktury znovu vytvořila živoucí a láskyplné společenství bratří a sester, pospolitost, která je vždy ochotna pomoci těm nejslabším, zraněným, lidem na okraji i celému stvoření,“ napsali na závěr. Potřebuje církev takovou revoluci?

Církev potřebuje revoluci víry. Všimněme si, že slova jako Bůh, Ježíš Kristus, evangelium a podobně se jaksi nekonají. Místo toho ten ideologický kýč „lásky a něžnosti“, k tomu pak hantýrka německých progresivistických teologů ze 70. let – úplně to vidím před sebou: „lebendige und liebevolle Gemeinschaft Schwestern und Brüder (to by Němci takhle otočili, ty sestry samozřejmě napřed)…“ A vůbec: zdá se, že slýcháme v samotné Církvi málokdy řeč o Trojici, o spáse, vykoupení, vtělení, věčném životě. Tady je třeba přiznat, že si za toto zamlčování pravd víry Církev může sama. Proto pak ta náhražková zpolitizovaná témata.

Co říkáte tomu, kolik mediální pozornosti vyvolala akce, které se zúčastnilo deset lidí a dopis, který podepsalo asi sto lidí?

To je ta mediální virtuální realita. Pro život běžného věřícího je celá tato petice bouří ve sklenici vody, pokud si jí vůbec povšimne. Za chvíli nebudeme vědět, že byla. Přijdou zase nové petice, petenti se budou recyklovat jako apoštolové na orloji.

Jakou podporu má podle vás kardinál Duka mezi českými věřícími?

To zní jako otázka na podporu politika. Ale arcibiskup není politik, který by potřeboval podporu. Výstižně ale řekl generální vikář pražské arcidiecéze a čerstvě jmenovaný biskup Zdenek Wasserbauer na Zelený čtvrtek, že pan kardinál Duka potřebuje především porozumění. Jinak pro nás kněze je pan kardinál docela „user friendly“, neboť noční telefonáty, koberečky a výhružné dopisy se nekonají. Má velmi široké srdce, a to bohužel i pro ty, kteří si takovou velkorysost nezaslouží a velmi hanebně ji zneužívají.

*  *  *

R.D. Doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., JCD., Th.D. (* 18. listopadu 1966 Praha) je český katolický kněz, vysokoškolský pedagog a teolog, vědecký pracovník, odborník na církevní právo a autor řady publikací. Je příznivcem tradiční liturgie a slouží v ní bohoslužby v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Lukáš Petřík
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Víte, jak covid-19 poškozuje váš mozek? Následky klidně až za 10 let. Profesorka Syková, specialistka na onemocnění tohoto orgánu, promluvila. Raději se posaďte

0:01 Víte, jak covid-19 poškozuje váš mozek? Následky klidně až za 10 let. Profesorka Syková, specialistka na onemocnění tohoto orgánu, promluvila. Raději se posaďte

ROZHOVOR Je prokázáno, že infekce COVID-19, která způsobuje virovou pneumonii a dechovou nedostatečn…