Bene, v Británii jste žil od roku 1968. Desítky let jste byl jejím občanem. Co pro vás znamenala osoba Jejího Veličenstva, zesnulé královny Alžběty II.?

Občanem jsem pořád, i když jsem se zpočátku těšil, že si budu moct říkat „poddaný Jejího Veličenstva“, ale rok předtím se zrušila „poddanost“ a nahradilo ji „občanství“, podle vzoru Evropského společenství, jak se tehdy jmenovala Evropská unie. Symbolizovala pro mě vše to, co jsem na Británii obdivoval, od chvíle, kdy jsem se ještě jako teenager začínal učit anglicky a listoval si ve starých ilustrovaných anglických časopisech ze 40. let, které ani nevím, odkud a jak se ke mně dostaly. Byla jich nemalá hromádka.

V tu dobu jsem už měl přečtené tucty poválečných sešitových vydání anglických válečných dobrodružství pilota Bigglese a všechny ty slavné vítězné bitvy, co vycházely v sešitech „Polnice“. A většinu Kiplinga, včetně jeho slavné básně „Když“, která byla v kostce vyjádřením všeho, toho, co tehdy znamenalo být Britem: „Když všichni kolem tebe selhávají, ty vydrž.“ Klid, spolehlivost, fair-play, dobrá nálada („keep smiling“), optimismus, humor, zdvořilost (kterou třeba Francouzi vnímali jako pokrytectví), sebekázeň a sebezapření, shovívavost a přívětivost, soudržnost, týmová práce, neokázalost, nechvástavost, nevtíravost, sebeovládání bez projevu emocí, schopnost a ochota naslouchat a vyslechnout, pomoct, kde se to žádá, schopnost vyjadřovat nevraživost ironií místo přímých urážek.

A hlavně, hlavně nikdy neremcat a brát osud a jeho události se stoickým klidem a sebevědomím. „S tuhým horním rtem,“ jak pravilo populární anglické úsloví, které už jsem vlastně dávno od nikoho neslyšel. Povídáme si tu teď o vlastnostech, které v posledních desetiletích pod tíhou politické korektnosti, negativity, společenského rozkolu, sebestředné nárokovosti, toho všeho dnes patřícího pod nálepku „woke“ čili pokrokovost za každou cenu, se z toho obdivuhodného britského charakteru vytrácejí.

Dlouhý národu oddaný život Jejího Královského Veličenstva tu všechnu nostalgii slavných dnů Británie připomíná a její odchod jako by tu národní transformaci završoval, skoro by se chtělo zaslovíčkařit „korunoval“. Svou oddanost královským povinnostem ještě v posledních dnech svého života projevila silou vstát a přijmout demisi od premiéra a uvítat novou premiérku. Mimochodem – a něco to o té transformaci vypovídá – odstupující premiér, nadšený propagátor nulových emisí, tam přiletěl soukromým letadlem, ač měl k dispozici noční vlak s premiérskou ložnicí – jakým mimochodem nejčastěji jezdila ona.