Pokud denní počet nakažených covidem-19 opět vzroste do tisíců, budete pro zavírání restaurací a obchodů?Anketa
Kandidátka Trikolóra Svobodní Soukromníci o sobě hlasitě říká, že je pravicovou kandidátkou. Pro některé lidi je ale pravicová politika spojena spíše se sobectvím a říkají o ní, že je „asociální“. Jak to vnímáte vy, jak má vypadat „pravicová sociální“ politika?
Představa, že pravicová politika je spojena se sobectvím a je asociální, je bohužel zakořeněné klišé, které však není vůbec pravdivé. Naopak, pravicová sociální politika se vyznačuje tím, že se orientuje na podporu lidí, kteří si z objektivních důvodů nemohou opatřit prostředky na živobytí vlastní ekonomickou činností. Pravicová politika chápe, že jsou události v životě lidí, které nemohou sami zvládnout, a potřebují určitou pomoc. Pokud si lidé nedokážou z důvodu zdravotního postižení nebo stáří nebo i například mateřství vydělat dostatek prostředků, tak samozřejmě je nutné těmto lidem pomoci.
Jsme však zásadně proti tomu, aby byl sociální systém zneužíván, abychom vynakládali zbytečné finanční prostředky jen proto, že někteří lidé neusilují o zajištění svých potřeb a potřeb svých rodin. Proto také uznáváme, že je potřeba současným seniorům valorizovat důchody, chceme nadále podporovat rodiny s dětmi, a to například tím, že zvýšíme daňový odpočet za každé dítě. Chceme umožnit dětem, aby přispívaly přímo na důchody svým rodičům a tyto částky si mohly do určité míry odečíst z daní a podobně.
Sociální politika Trikolóra Svobodní Soukromníci je zaměřena na podporu rodin a jejich soudržnosti, ale také na podporu těch, kteří si opravdu nemohou z vážných důvodů opatřit nezbytné zdroje pro slušný život.
Fotogalerie: - Pírko naděje?
Posledních osm let vedou MPSV ministryně z ČSSD, která vždy zdůrazňovala sociální rozměr politiky. Nejprve Michaela Marksová, pak Jana Maláčová. Jak byste zhodnotil to, co ministryně z ČSSD pro zdravotně postižené a pro sociální politiku celkově udělaly?
Musím konstatovat se znalostí problematiky sociálního zabezpečení, že za osm let nebyly provedeny žádné důležité systémové změny, které by zlepšily systém sociálního zabezpečení, zabránily jeho zneužívání a přispěly k jeho lepšímu zaměření na potřebné občany. Nebyla provedena důchodová reforma, nebyl přijat zákon o ucelené rehabilitaci, nebyla provedena reforma zákona o sociálních službách a takto bychom mohli pokračovat dál.
Důchodovou reformu, kterou předložila paní ministryně Jana Maláčová, považuji za špatnou, protože se snaží unifikovat výši důchodů bez ohledu na vlastní ekonomickou aktivitu jednotlivých pojištěnců. Změny, které byly v poslední době provedené ke zlepšení situace lidí se zdravotním postižením, byly iniciovány Národní radou osob se zdravotním postižením ČR a byly prosazeny formou poslaneckých návrhů. Paní ministryně Jana Maláčová připravila dobrý návrh novely zákona o sociálních službách, ale návrh neprošel vládou, a tudíž nebyl předložen do legislativního procesu. Za osm let vlády ČSSD na MPSV ČR nedošlo k žádným pozitivním systémovým změnám.
Když byste měl vzít celou třicetiletou éru od roku 1990, kdy se podle vás pro zdravotně postižené udělalo nejvíce? A kterého ministra byste v tomto směru zmínil jako nejlepšího?
Největší systémová změna ve prospěch osob se zdravotním postižením byla nepochybně provedena v době ministra Zdeňka Škromacha, a to přijetím zákona o sociálních službách. S panem ministrem jsme zpočátku bojovali o podobu tohoto zákona, nakonec se podařilo prosadit ideální verzi, která však v průběhu let, vlivem neodborných a restriktivních zásahů, ztratila mnoho ze svého základu. Dnes se klade především důraz na byrokracii, nesmyslné požadavky na poskytovatele sociálních služeb, ale i na klienty, které zpomalují přiznávání příspěvků na péči, možnost získání nároků na sociální služby a celý systém je přebyrokratizovaný. Tím, že kraje jsou největšími zřizovateli sociálních služeb, vzniká v ČR čtrnáct různých systémů sociálních služeb, které nejsou kompatibilní a vykazují velké anomálie.
Právě neodborné zásahy, před kterými jsem varoval, dnes ze sociálních služeb dělají těžkopádný systém, který neumí rychle a efektivně pomáhat tam, kde je to potřeba. Předpokládal jsem, že zákon o sociálních službách povede ke snížení lůžek v celoročních pobytových zařízeních. Neodborné zásahy do zákona, způsobují, že kraje a města zřizují další a další domovy pro seniory a počet lůžek v těchto zařízeních neustále roste. Je to zásadní chyba, protože pobytové služby jsou nejdražší a nikde ve světě není, aby u pobytových služeb se na financování nespolupodílela rodina nebo majetek klienta jako u nás.
V sociálních službách budeme muset provést rozsáhlou změnu, která bude motivovat rodiny k tomu, aby preferovaly péči o své blízké v domácím prostředí. Domovy pro seniory či osoby se zdravotním postižením by měly být především pro lidi, kde není funkční rodinné zázemí anebo rodinné zázemí úplně chybí.
Co jsou v současnosti největší výzvy v resortu MPSV?
Systémových změn, které musí resort MPSV ČR v nejbližší době provést, je mnoho. Jsou to především změny v IT systémech, které zpřehlední jednotlivé složky sociálního systému. Zrychlí a zjednoduší systém posuzování nároků a výplaty dávek, zlevní celý systém a zajistí jeho důkladnou ochranu.
Je nezbytné přikročit k reformě důchodového systému, a to zcela jinak, než k důchodové reformě přistupovaly dosavadní vlády. Nejprve musíme udělat krátkodobá opatření, která budou bránit odchodu občanů do předčasného starobního důchodu. V současné době je 660 tisíc lidí v tzv. předčasném starobním důchodu. Jejich důchod je sice nižší asi o 1 500 korun, než je průměrný starobní důchod, ale oni odčerpávají obrovské prostředky z důchodového pojištění, přičemž tito lidé by často mohli být ještě ekonomicky aktivní. Domníváme se, že je nutné zvýšit sankci za předčasný odchod do důchodu, a naopak zlepšit bonus pro ty lidi, kteří odloží odchod do řádného starobního důchodu. V současné době je roční zvýhodnění pro lidi, kteří neodejdou do starobního důchodu při splnění věkové hranice, ve výši 4,5 % výpočtového základu. To je velmi málo a každý si dokáže spočítat, že to je pro pojištěnce velmi nevýhodné.
Proto statisíce z nich pobírají starobní důchod a zároveň normálně pracují. Myslím si, že procentní zvýhodnění by mělo činit možná šest až sedm procent výpočtového základu. Cílem je zajistit, aby lidé, kteří už opravdu nemohou pracovat, měli slušný starobní důchod, který by zabezpečil jejich základní životní potřeby. Málo se ví, že původní Bismarckův systém důchodového pojištění, který je ve střední Evropě využíván, původně počítal s tím, že lidé budou v důchodu tři roky. V současné době lidé pobírají starobní důchod v průměru 24 let. My nechceme administrativně rozhodovat o délce pobírání důchodů, ale chceme ekonomicky motivovat občany, aby sami odložili odchod do starobního důchodu.
Mgr. Václav Krása
Druhá část naší reformy důchodového systému bude zaměřena na ekonomické nástroje, které budou motivovat občany, a to především mladšího věku, aby odkládali část ze svých ekonomických aktivit na dobu, kdy již nebudou moci si vydělávat. Je to standardní postup v mnoha zemích. Protože je jisté, že v současné demografické situaci není možné do nekonečna zvyšovat výši důchodů, a udržet tak dlouhou dobu jejich pobírání, je změnit naše chování. Proto musíme různými daňovými bonusy a jinými ekonomickými nástroji přesvědčit občany, že je v jejich zájmu, aby odkládali část své spotřeby na dobu, kdy nebudou ekonomicky aktivní.
Další výzvy, které musí MPSV ČR řešit, je nepochybně reforma financování sociálních služeb, podpora rodin, tak aby rodiny byly motivovány mít více dětí než v současné době, ale také se musí vyřešit zneužívání sociálních dávek. Jedno z našich navržených opatření stanoví, že výše dávek pro sociálně slabé bude podmíněna řádnou docházkou jejich dětí do škol.
Psali jsme:
Hlavní heslo vaší kandidátky je „máte právo žít“. V čem je podle vás dnes toto právo nejvíce ohroženo?
Nejvíce vidím ohrožení našeho práva žít svobodně především v nových progresivistických tendencích, které se projevují v evropské, ale i v naší společnosti. Jsme pod neustálým tlakem genderistických skupin, aktivistů LBGT, hlasatelů binárních lidí a dalších nesmyslů. Dnes už svobodně nemůžeme ani říci, že se jedná o hlouposti.
Další nebezpečím na právo žít je neustále rostoucí špiclování všemi možnými systémy, ať se jedná o covid pasy, čipy v průkazech totožnosti, sledování pomocí moderních telefonů apod. Cenzura sociálních sítí je stále sílící a postupně se přenáší do dalších medií. Stačí jen některé aktuální informace nesdělit a velká většina se je nedozví, i když mohou být velmi potřebné. V neposlední řadě k pocitu, že nemáme možnost žít svobodně, přispívají současná restriktivní opatření v rámci epidemie covidu-19.
Prezident Miloš Zeman před několika týdny oznámil, že vzhledem ke svému zdravotnímu hendikepu bude na veřejnosti vystupovat na vozíku. Současně přitom zdůrazňuje, že politika se dělá hlavou, nikoliv nohama, a jeho omezení jej při jejím výkonu nijak nehendikepuje. Přispěje to podle vás nějak ke změně pohledu na zdravotně postižené?
S panem prezidentem Milošem Zemanem se znám poměrně dobře a již před dvěma roky jsem mu doporučoval, aby se nebál sednout si na vozík, protože mu to usnadní výkon funkce prezidenta. Neuropatie je mimo jiné velmi bolestivé onemocnění a každá bolest spotřebovává mnoho naší energie na její překonání. Proto jsem rád, že pan prezident se k tomuto kroku rozhodl. Myslím si, že vystupovat na vozíku nijak nesnižuje výkon jeho funkce, protože politika se opravdu dělá především hlavou.
Všichni znají asi příběh amerického prezidenta F. D. Roosevelta, který po celou druhou světovou válku byl upoután na vozík, a přesto dokázal být vůdčí osobností protihitlerovské koalice. Z novější doby chci upozornit na německého politika Wolfganga Schäubleho, který je po atentátu od roku 1990 trvale upoután na invalidní vozík. Přesto pokračoval dál ve své politické kariéře a byl postupně ministrem vnitra, dále předsedou Německého spolkového sněmu a v 90. letech patřil k nejpopulárnějším německým politikům. V roce 1998, kdyby jeho koalice vyhrála volby, by se stal pravděpodobně kancléřem Německa. V ČR jsme měli také několik politiků, kteří používali vozík, například ministryně zdravotnictví paní Daniela Filipiová.
Vykonává Miloš Zeman důstojně roli prezidenta?
Jsem přesvědčen o tom, že pan prezident Miloš Zeman vykonává svoji funkci důstojně, má velmi dobrý úsudek, dokáže zpatra hovořit a jeho projev je vždycky logický a strukturovaný. Skutečnost, že občas provokuje, patří k politice, protože politik, který neumí zaujmout, nemá v politice šanci.
Fotogalerie: - Vláda v Lánech
Zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT František Lutonský v reakci na Zemanovo přechodné mlčení ohledně tornáda na Moravě zveřejnil prezidentské volební výsledky z obcí, kde tornádo řádilo. Ve všech vyhrál s přehledem právě Miloš Zeman. Tweet byl ovšem některými vykládán tak, že Lutonský jaksi dává pohromu na Moravě do rovnítka s tím, jaké mají tamní lidé politické názory… Nemáte pocit, že politické rozdělení společnosti už nám začíná přehnaně pronikat i do záležitostí, kde by nemělo co dělat a kde bychom měli táhnout za jeden provaz?
Tweet pana Františka Lutonského jsem považoval hned, když jsem si ho přečetl, za nehorázný, svědčící o hlubokém úpadku úrovně zpravodajství České televize. Šéfredaktor zpravodajství ČT si nemůže dovolit takovéto „úlety“ a už vůbec by se neměl dotýkat cti prezidenta republiky. Já, jako veřejně činný člověk, si také nemohu dovolit bezhlavě napsat cokoliv. Vždy musím vážit svá slova, protože moje vyjádření jsou přísněji posuzována než slova lidí, kteří nejsou veřejně činní a obecně známí. Pan prezident se vyjádřil k tragédii na jižní Moravě prostřednictvím svého mluvčího prakticky okamžitě. Nechává si však vždy určitý čas na vlastní reakci, aby se důkladně seznámil s okolnostmi.
Proto jeho projev, který následoval dva dny po katastrofě, to je v sobotu, považuji za adekvátní reakci. Vím, že jsou politici, kteří vyskočí okamžitě jako čertík z krabičky a přitom mohou říci nehoráznou hloupost. Vtahovat politiku do událostí, jako bylo tornádo na jižní Moravě, je za mě nepřijatelné.
Někde jsem četl: „Nevěřte novinářům, že se v postižených obcích selhává. Neselhává. Naopak. Děje se tam to nejhezčí, co se teď dá v republice najít. Děje se tam lidství. Děje se tam sounáležitost a řeší se tam skutečně důležité věci, a ne politika. Všem je jedno, z jaké partaje je starosta nebo hejtman, všichni pracují společně. Pisálkové však už brousí brka, aby hledali chyby.“
Psali jsme:
Když už jsme u těch příkopů ve společnosti: někteří lidé berou letošní volby jako do značné míry generační záležitost. Andrej Babiš svou kampaň intenzivně zaměřuje na seniory, z řad Pirátů zase zaznívá étos „generační výměny“. Co říkáte na toto generační vymezení volby?
Nemyslím si, že říjnové volby jsou tzv. generační záležitostí. Budou to volby o dalším směřování naší země, a to buď směrem k obnovení naší národní hrdosti, hrdosti na to, co jsme dokázali v minulosti, hrdosti na naše předky, anebo zapomenutí na naši minulost a plně se podřídit vládnoucí elitě v EU. Trikolóra Svobodní Soukromníci samozřejmě stojí na straně národa a na pozvednutí jeho sebevědomí.
Za poslední roky jsme si přestali vážit sami sebe. Myslím si, že to je chyba. Máme tisíciletou historii, máme na co navazovat, náš lid je pracovitý, a tak se nemusíme bát budoucnosti. Je potřeba se přestat ohlížet na různé progresivistické modely a jít si svojí cestou. Bohatstvím našeho státu byly vždycky rodiny a naše děti. Toto bohatství si musíme stále rozmnožovat, vážit si ho a chránit. I v dobách největšího útlaku právě obyčejní lidé zachovali náš jazyk a vědomí naší státnosti.
Piráti jsou přesně opačný pól, nemají úctu k předchozím generacím, jdou pouze po moci a osobně si myslím, že zrazují český stát. Poslední návštěva předsedy Pirátů pana Ivana Bartoše a europoslance Marcela Kolaji v Evropském parlamentu, kdy domlouvali větší pravomoci EP a jednotné daně pro všechny členy EU, je vlastně vlastizrada. Neměli k tomu žádné pověření, Poslanecká sněmovna takovou věc neprojednávala, vláda také ne a s občany se o takovéto věci nikdo nikdy nebavil.
Z toho je vidět, že vláda Pirátů by znamenala degradaci našeho státu na jakousi enklávu v Evropské říši pod vedením nikým nevolených elit, a to je pro mě, ale myslím, že i pro většinu občanů ČR, nepřijatelné.
ANO se vrací do čela a náskok narůstá. To nám sdělil poslední průzkum volebních preferencí od agentury Median. Hnutí Andreje Babiše v něm získalo 26 procent hlasů, kdežto Piráti + STAN pouhých 21,5 procenta. Na třetím místě je s rovnými 20 procenty koalice SPOLU. Co podle vás stojí za návratem ANO do čela?
Myslím si, že za návratem ANO do čela preferencí je skutečnost, že občané dostali oprávněný strach z vlády Pirátů po volbách. Pochopili, že by jim hrozilo zdanění majetku, že by jim hrozilo zvyšování daní a že by jim hrozilo, že ČR ztratí další část svých kompetencí a stane se stále závislejší na EU, a potažmo i na Německu. Vůdčí silou EU je nepochybně Německo, takže my bychom se postupně stali vazaly Německa. Myslím si, že máme zakódováno, že s Německem máme vycházet co nejlépe, ale že máme být velmi ostražití, protože v Německu se občas společenská situace vymkne, a potom nám hrozí velké nebezpečí.
Co říkáte na současnou politiku ODS, za kterou jste byl v minulosti poslancem? Je podle vás správné její spojení s lidovci a TOP 09?
Vůbec nerozumím, proč se ODS spojila do předvolební koalice s lidovci, ale především s TOP 09. Mezi ODS a KDU je možné hledat nějaký průsečík konzervatismu některých politiků. S TOP 09 však ODS nespojuje vůbec nic. TOP 09 vznikla jako účelová strana po dohodě pana Mirka Topolánka a Miroslava Kalouska. Kalkul jim vyšel, tak jako možná vyjde kalkul ANO se stranou pana Roberta Šlachty. Troufnu si říci, že po volbách se tato koalice okamžitě rozpadne a ODS se bude sama snažit být součástí vládní koalice. Samozřejmě to předpokládá určité pohyby uvnitř ODS. Podle informací, které mám k dispozici, byl tento proces již nastartován.
Psali jsme:
Jak pohlížíte na počínání Petra Fialy v kampani? Ozývají se hlasy, že coby lídr dvojici Babiš – Bartoš absolutně nestačí, z jeho příspěvků na sociálních sítích (třeba pojednání o tom, že sako z něj dělá gentlemana, nebo naopak pokusy o humor při houpání na provaze) mají i sympatizanti pravice buď legraci, nebo pocit trapnosti. Upřímně – dovedete si jej představit jako předsedu vlády?
Na tuto otázku je těžká odpověď, protože vůbec nechápu motivaci profesora typu Petra Fialy, proč šel do politiky. Kdyby zůstal profesorem na akademické půdě, tak nepochybně by byl váženým profesorem, dnes se stává spíš smutnou postavou politické scény. Předseda vlády musí být velmi pracovitý, rozhodný a musí umět přesvědčit o svých krocích nejen ostatní členy vlády a členy vládnoucí koalice, ale i občany, což panu Petru Fialovi nejde. Myslím si, že po volbách dojde v ODS k výměně ve vedení strany, protože pan Petr Fiala není člověk, který by byl schopen zvládnout roli premiéra.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
