Udivilo mě, že na svém webu zcela otevřeně píšete, že s určitým temným zadostiučiněním sledujete, jak se Ministerstvo vnitra a jemu podřízená policie zaplétají do dalších a dalších lží kolem masakru na Filozofické fakultě UK. V čem to vaše zadostiučinění spočívá?

V tom, že je vidět rozpor mezi jejich sebeprezentací a realitou. Ministerstvo vnitra ČR se nám prezentuje jako důvěryhodná, téměř až svatá instituce, které jsme přímo povinni věřit, a která dělá maximum pro to, aby nás ochránila před zlovolným lhaním těch druhých. Pak se v první krizi ukázalo, jak se věci skutečně mají. Nejsou to nadlidé, mají úplně stejné instinkty jako kdokoliv jiný. Včetně toho instinktu zametat nepopulární a nepříjemná témata pod koberec, někdy i značně okatě a neobratně. Zase, to je taková očekávaná lidská vlastnost, ale oni se snažili vzbudit dojem někoho, kdo z ní má „systémovou výjimku“.

Systémové výjimky nejsou.

Jaký zájem mohly Ministerstvo vnitra a policie mít, aby veřejnosti předkládaly lživé informace? Zakrýt selhání? Ale vždyť k žádnému nedošlo, jak vyplývá ze závěrečné zprávy, kterou za půl roku od tragédie vypracovala GIBS.

Tak přesně tady by závěrečnou zprávu měla vydat spíš parlamentní vyšetřovací komise, poskládaná rovným dílem ze zástupců koalice i opozice, aby měla jakous-takous důvěru celého obyvatelstva. GIBS je vhodnější pro vyšetřování událostí „každodenního policejního provozu“, jako když si třeba zatčený stěžuje, že na něj při zatýkání zaklekli moc zhurta. Kdežto v případě takové tragédie, která snad nastane jen jednou za pár desetiletí, je namístě, aby se tím zabýval Parlament.