Maxipes Minář a jeho eurojugend. Oldřich Kaiser v roli Michaela Žantovského? Pravda a láska Tomáše Vyorala

31.07.2020 14:56

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA Snaha Tomasze Peszynského dát dohromady všechny české příznivce EU se zastavila na penězích. Tomáš Vyoral ale věří, že třeba Nora Fridrichová, která se zviditelňovala s jeho plackou „Evropa mě potřebuje“ ze svého veřejnoprávního platu přispěje. Peníze řeší i Milion chvilek, v jeho případě si Vyoral myslí, že se z drobných přispěvatelů přeorientuje na velké a vlivné donátory, kteří se postarají, aby o Minářovi s Rollem zase bylo slyšet.

Maxipes Minář a jeho eurojugend. Oldřich Kaiser v roli Michaela Žantovského? Pravda a láska Tomáše Vyorala
Foto: Archiv Tomáše Vyorala
Popisek: Komentátor Tomáš Vyoral
reklama

Do kin vstoupil nový film Havel o prvním prezidentovi České republiky, disidentovi a dramatikovi Václavu Havlovi. Snímek se setkal s rozporuplnými reakcemi, kromě filmových kritiků ho přijali rozpačitě i diváci, na serveru CSFD.cz je hodnocen 56 %. Může podle vás film přinést něco nového?

Film jsem zatím neviděl, takže budu trochu předjímat. Dovolím si nicméně polemiku s citací samotného režiséra z textu zveřejněného na irozhlas: „Pramenů je spousta a na vyprávění historie je stejně knížka lepší. Film je aspoň pro mě emotivní zážitek. Soustředili jsme se na emoce a fakta jsme nechali kronikářům, dějepiscům a historikům.“ Jakkoliv bych u filmové fikce s režisérem Horákem souhlasil, tak u biografického filmu zobrazující historii a skutečně žijící postavy to neobstojí. Jak slyším někde slovo emoce nebo výzva, otvírá se mi pomalu kudla v kapse. Na emoce jsou mimochodem experty zejména v neobjektivní a nevyvážené ČT, kde řada lepších moderátorů a reportérů místo nezaujatého informování neustále otravuje právě s emocemi, které jsou úžasným nástrojem manipulace a propagandy.

Film je bezesporu emotivní zážitek a emoce jsou jedním z jeho důležitých atributů, ale stavět je u údajně životopisného filmu nad historická fakta, je zkrátka špatně. Ač moc dobře chápu, že, slovy klasika: „Pravda nesmí stát v cestě dobrému příběhu“. Chci-li film postavit na emocích na úkor reálií, tak pak ho nepojmenovávám po skutečné postavě, ale nazvu ho obecně: třeba Disident, Vyvolený, Vyškolený, Předurčený. Ale opakuji, že jsem film neviděl. Jinak nového by přinesl něco jen film, který by široké veřejnosti upřímně a pravdivě představil Václava Havla mimo jiné jako pečlivě vybraný, opracovávaný a vydržovaný kádr léta připravovaný na jeho hlavní životní roli.

Shodou okolností jsem minulý týden poprvé zhlédl Havlem režírovanou vlastní zfilmovanou divadelní hru Odcházení. A musím říct, že jsem byl příjemně překvapený a vřele ho všem doporučuju. Za mě je skvělý řemeslně, hudebně, herecky, režijně a hlavně obsahem. Havel, ve filmu převtělený do Abrháma, coby bývalého kancléře, dává jeden políček za druhým sobě i všem okolo. Postavy filmu se nápadně podobají, ať už konkrétním lidem nebo obecným vzorům. Slizký, podlézavý poradce bydlící v budce s několika satelitními talíři – agent? – hraný Kaiserem mi připomínal Žantovského, přihlouplí a santusáčtí novináři horko těžko čtoucí otázky z papíru – ale dají si pivo se skořicí, poradci a kancléři postupně rozkrádající státní majetek, neb se ten „erární od soukromého tak těžko odlišuje“, majetnická, sebestředná a manipulativní dcera i dlouholetá přítelkyně hraná jeho ženou Dagmar, které ho neustále do něčeho tlačí a snaží se ho řídit. Prefabrikované fráze proklamující ex-kancléř, tedy sám Havel a naprostá vyprázdněnost a podoba končícího i nastupujícího kancléře nebo velká chlastačka za tónů upravené Ódy na radost. Opravdu zajímavé, ale některým se na to zřejmě nebude dívat dobře. Spousta symbolů, z nichž, hádám, jsem ještě velkou řádku nerozpoznal.

V dosti nemilé situaci se ocitl spolek Milion chvilek. Nejenže samotná opatření proti šíření koronaviru utlumila demonstrace, útlum k aktivistům přišel i po finanční stránce. Z loňských měsíčních příspěvků od podporovatelů, převyšujících někdy i milion korun, je v posledních měsících výrazně méně, občas dokonce pod sto tisíc. Krize navíc dává tušit, že zlepšení nepřijde. Může výpadek financování od drobných dárců ohrozit budoucnost Milionu chvilek?

Myslím, že budoucnost Milionu chvilek v čele s eujugendy Rollem a Maxipsem Minářem není závislá na financování drobných dárců, ale na podpoře a protežování těch velkých. A nemusí jít jen o finance, ale o mediální, politickou podporu. Milion chvilek možná svým neustálým horlivým mistrováním ostatních a přílišnou politickou angažovaností v takzvaném demobloku možná prošvihl dobu svého největšího potenciálu a má vrchol za sebou. Od relativně natřískané Letné Chvilkaři tak nějak stagnují nebo to s oným aktivistickým uskupením jde i malinko z kopce. Ale nebál bych se, tolik investovaného času a prostředků by bylo škoda nechat vyšumět. Takže jistě o nich zase brzy uslyšíme ve velkém.

Peníze potřebuje i prounijní občanské hnutí Pulse of Europe. „Potřebujeme nové webové stránky. Se stávajícími už nejsme spokojeni. Chceme, aby pro vás byly větší službou a aby skutečně uměly shromáždit příznivce EU a společné Evropy v Česku,“ prosí aktivisté kolem Tomasze Peszynského. Přispěl byste? Je jejich činnost záslužná?

Parazity bez přidané hodnoty se snažím nepřiživovat. Ale věřím, že třeba od veřejnoprávní novinářky Nory Fridrichové, která se objektivně a vyváženě ráda fotí s jejich cetkami, určitě něco dostanou. Záslužnost jejich činnosti záleží na úhlu pohledu. Pokud jde o Evropskou unii, tak pro ni je jistě jejich propaganda velmi záslužná.

Gabčík s Kubišem provedli pozitivně vnímanou vraždu. (Tedy pokus, který dokonala příroda.) Stejně jako komando, které zabilo bin Ládina (to už pokus nebyl). To ale neznamená, že každý z nich není vrah. A ať si takový čin ospravedlňujeme, jak chceme, stále jsou to lidé, kteří vzali život jinému člověku. A nikdo takový nemůže mít čistou duši,“ to jsou slova aktivisty Miroslava Semeckého ze sociální sítě Facebook. Je pro vás takový výrok přijatelný nebo jsme se tím již pustili do relativizace dějin?

Bez jakéhokoliv pejorativního přídechu to teoreticky vrazi jsou. Jen bych to tak neřekl, protože slovo vrah vnímáme logicky negativně. Moc nevím, v jakém kontextu nebo proč aktivista tento komentář napsal, ale evidentně se o relativizaci snaží. Důležitý je kontext a ten je v případě Gabčíka s Kubišem jasně na jejich straně.

Koronavirus prý do Česka přinesl více nádorových onemocnění, neboť lidé chodí k lékařům pozdě. Alespoň nám to tento týden tvrdí média. Jaký je váš pohled?

Viděl jsem tenhle palcový titulek, jehož autor je buď naprostým idiotem, nebo ukázkovým příkladem presstituta. Jde o příkladnou fake news, jen nevím, kde jsou všichni Elfové, Jandovy Evropské pornohodnoty a další svazáci, aby tuhle dezinformaci napravili. PR virus nepřinesl žádné těžké nádory. Ty přinesli jednak diletantští novináři a kvazi epidemiologové šířící paniku, PR a propagandu z jednoho vyvoleného viru na úrovni chřipky. A jednak je přinesla restriktivní opatření k řízené demolici ekonomiky – tedy v důsledku výhledově doslova a do písmene životů nás všech, z dílny Svědků Covidových typu Prymule, Maďara, Hamáčka, Babiše, Vojtěcha a dalších.

Na Maltu dorazila skupina libyjských migrantů, z nichž dvě třetiny byly nakaženy koronavirem. Z Libye skupina téměř sta utečenců vyrazila na malé loďce. Do Itálie pro změnu dorazila rodina tuniských uprchlíků i s malým pudlíkem. Kde v tom spatřovat přínos pro Evropu?

To je přece jasné jak facka. Ještě nedávno nám to vysvětlovali všichni uvědomělí lepší novináři. Lékaři, inženýři, jaderní fyzici, ženy s dětmi, neplnoletí sirotci 25+, vděční, zkroušení, prchající před válkou. Co na tom, že všichni vypadají jako mladý svalnatý africký nebo arabský muž, povětšinou s chytrým mobilem v ruce a oblečený lépe než lecjaký Evropan. Obohacení. Multikulturní ráj. Oživení. Nová krev. Ekonomická a demografická injekce. Copak nepamatujete? Třeba nedávný soud v Německu se snad jedenácti mladými migranty, kteří obohatili mladou slečnu svým spermatem a dostali tuším tresty do pěti let, to byl krásný příklad obohacení. Nebo dva roky pro afrického migranta, který u nás znásilnil dítě. Další příklad multikulturního ráje. Neslyšel jsem, že by se k tomu některý ze slunečníků vyjádřil.

Vedení Prahy ve své analýze uvedlo, že kdyby se započítal růst inflace a ujetých kilometrů za posledních dvacet let, roční kupon pro MHD by měl stát 8422 korun. Analýzu si zadal tým kolem náměstka pro dopravu Adama Scheinherra (Praha sobě), neboť se nyní uvažuje o zdražení jízdného. Praha také plánuje přebarvit všechny autobusy a tramvaje, na což v neveřejné zakázce může podle opozice padnout až 100 milionů korun. Jak vnímat takové kroky od vedení Prahy, které div neslibovalo MHD zdarma?

Vedení Prahy v čele s unylou loutkou s jedenácti poradci – Hřib zřejmě spravuje celou planetu? – zůstane myslím v našich vzpomínkách ještě dlouho. A nemyslím, že v dobrém. Současné vedení Prahy by bylo nejpřínosnější ve chvíli, kdy by nic nedělalo. Což je smutné. Jinak ke zdražení se evidentně chystají, a proto možná oťukli veřejnost touto částkou, aby potom navýšení o pětikilo nebo tisícovku přijali cestují prakticky s povděkem.



 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Marek Korejs
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ať soused umře, když mi otevřou hospodu?! Profesor v šoku. Ví své i o USA

6:05 Ať soused umře, když mi otevřou hospodu?! Profesor v šoku. Ví své i o USA

"Politika ve smyslu, že nechám umřít svého souseda jen proto, aby se mohla otevřít moje oblíbená hos…