Milionu chvilek se podařilo podruhé zaplnit Letenskou pláň, přestože tak vysokou účast nečekal snad nikdo, ani sami organizátoři. O čem to podle vás vypovídá, že lidé byli ochotni se i podruhé, navíc relativně v zimě, sjet do hlavního města?
Je to důsledek dlouhodobé frustrace z opozičních stran. Tyto politické strany ztratily schopnost oslovovat občany, a tak kvůli nízkým volebním výsledkům nemají v rukách moc. Na Hradě, ve vládě i v Poslanecké sněmovně. Buďme otevření, Letná je součástí boje o moc. Podobné děje sledujeme v Polsku i v Maďarsku. Právo a spravedlnost a Fidesz se pyšní obrovské důvěře voličů jako ANO u nás, reakcí jsou demonstrace frustrované opozice. Ovšem výsledkem je jedině zvyšování podpory vlády. Frustrace opozice se pak prohlubuje a roste její agresivita.
Demonstranti, či přesněji řečeno pořádající spolek, vyzvali premiéra Babiše, aby do 31. 12. rezignoval, pokud se „nezbaví“ Agrofertu a neodvolá ministryni Benešovou. Jinak prý budou protesty pokračovat. Není to relevantní požadavek, pokud za ním stojí statisíce lidí?
Je to protidemokratický požadavek a plivanec na výsledky svobodných voleb. Nejhorší je, že je to doslova pohrdání voliči Andreje Babiše. Na takové ultimátum je jediná odpověď. Ne. Demokrat neustupuje ulici. Demokrat se účastní svobodné politické soutěže, kdy o výsledku rozhodují svobodní voliči ve svobodných volbách.
To je častý argument odpůrců těchto demonstrací. Demokracie ale přece neznamená jít jednou za čtyři roky k urnám a pak mlčet a nereagovat na to, co vláda dělá…
Je zcela legitimní na demonstracích projevovat nesouhlas s politikou vlády. Ale je popřením demokratických hodnot pokoušet se z ulice shodit demokratickou vládu, která ctí hodnoty demokracie. A takovou vládou ta současná bezesporu je. Ostatně jak jsem už uvedl, Milion chvilek nenávisti je souputníkem podobných opozičních demonstrací v Polsku a Maďarsku. Jsem zcela přesvědčen, že cílem je změnit mimo volby vládu a rozbít Visegrádskou čtyřku.
Nelze mluvit ze strany premiéra Babiše o neúctě, když na výzvy pana Mináře reaguje prakticky výsměchem typu, že na tom jsou bídně, když dostávají instrukce od 26letého nedostudovaného studenta?
Pan premiér má hlubokou pravdu! Vždyť ony pětiprocentní opoziční strany skáčou, jak samozvaný kazatel z Letné píská. Lísají se v naivním přesvědčení, že si zvýší podporu. Až z Milionu chvilek nenávisti vypadne nový liberálně-levicový a populistický opoziční projekt, vidím to na něco ve stylu Česko sobě s Janem Čižinským v čele, budou zřít jak ono pověstné tele na nová vrata.
Milion chvilek vyzval tzv. demokratické opoziční strany, aby se více otevřely veřejnosti, přišly s uskutečnitelnou vizí a posílily své volební šance koalicemi. Do příštího roku by měly strany prý uvažovat o menších koalicích. Mikuláš Minář hovořil už dříve se členy opozičních stran o změně volebního systému. Co říkáte těmto výzvám směrem k opozici?
Navážu na předchozí odpověď. Letná byla posledním varováním pro TOP 09 a spol. Pokud nezískají podporu, což je realistické, vyplyne ze seancí na Letné nové opoziční hnutí. Ve své podstatě bude fejkové. Na jednu stranu bude hlásat sociální spravedlnost, boj s exekucemi, to, aby se zalíbilo, na té druhé bude podporovat klimatismus, genderismus, podřízení se Bruselu a rozklad Visegrádské čtyřky.
Fotogalerie: - Národní atrakce
Pískání a nadávky provázely při pokládání květin na Národní třídě premiéra Andreje Babiše i vicepremiéra Jana Hamáčka. Zatímco na premiéra křičeli „Táhni odsud, estébáku“, Hamáčka nazývali „ocáskem“. O čem to svědčí? Měli bychom to brát jako součást svobody projevu?
Jde o znesvěcení státního svátku, který patří nám všem. 17. listopad je svátkem svobody. A v neděli byla svoboda pošlapána agresivní lůzou, které zatleskaly právě opoziční strany. Stydím se proto za ně. Byla to smutná neděle.
Největší nevoli sklidil Václav Klaus mladší. Zazněly výkřiky jako „Ty zkurvysyne“ nebo „Putinova děvko“. Podle některých neměl Klaus mladší na Národní třídu vůbec chodit, jiní tvrdí, že s sebou neměl brát dceru. Jak to vidíte?
Před třiceti roky jsme získali zpět svobodu. A dnes nemůže politik, který byl 17. listopadu 1989 na studentské demonstraci, položit v poklidu kytičku k pomníčku na Národní třídě. Nemůže v poklidu přijít se svými dětmi. To je děsivé, kam jsme dospěli. Ti, kteří chování agresivní lůzy na Národní třídě schvalují nebo obhajují, popírají hodnoty svobody a demokracie.
„Jen člověk vychovaný v absolutním sobectví a bezlásce bere své dítě do války,“ reagoval Nadační fond proti korupci na to, čemu šéf Trikolóry na Národní čelil. Není na tom něco? Mohlo to tam působit skoro jako válka…
Válku se pokoušejí vyvolávat příznivci neúspěšné opozice, kteří, jak ukazuje tento výrok, nemají dno. Demokracie se vždy velmi těžko brání násilí, byť třeba „jen“ slovnímu. Jednou z možností, jak demokracii chránit, je odmítat takové strašlivé výroky a odsoudit je. Nesmíme je mlčky přecházet.
Když jsme viděli davy na Václaváku a na Národní třídě, co to vypovídá o české společnosti? Do jaké míry se svátek stal univerzálním? Našli si k němu mladí lidé svou cestu?
Státní svátek byl zprivatizován. Na shromážděních vlastně promlouvali jen vybraní podporovatelé opozice, levicoví liberálové. Byl adorován klimatismus, uráženi voliči vládních stran a mnozí řečníci se tvářili jako etalony morálky. Mrzí mne, že to spíše připomínalo oslavy února v roce 1978. Ale byly i světlé body. Projev pana premiéra, spojující a pokorný. Blahopřeji! A pak konference o ohrožení svobody moderními ideologiemi na Žofíně, kterou pořádala Národohospodářská fakulta VŠE. Obě tyto události zachránily čest vzpomínky na listopad 1989.
Nakonec otázka více k tomu, co máme jako společnost za sebou. Jak na tom 30 let od pádu komunismu jsme? Jak je na tom naše demokracie, svoboda slova a hlavní výdobytky sametu? Ohrožuje nás něco nebo někdo?
Žijeme v nádherné době svobody a demokracie, už neuvěřitelných třicet let. Bohužel tuto studánku pramenité vody začínají ohrožovat jedy v podobě sžíravé nenávisti, útoků na svobodu slova, tužeb po cenzuře, kádrování, ideologizaci médií, zničení tradičních hodnot nebo pokusy o destrukci základu demokracie, svobodných voleb. Čeká nás velmi těžký boj za záchranu svobody a demokracie. Opravdu to nebude jednoduché.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
